Logostory

28.2.2017
Autogram, značka, emblém, logo. Od nepaměti autoři svá díla označovali symboly, které by okamžitě odhalily jejich tvůrce. Města, země či panovníci vytvářeli erby symbolizující jejich charakteristické rysy. Objevovaly se v nich rovněž stopy legend snoubící reálné události s domněnkami. Stejně jako umělci opatřují své výtvory nezaměnitelným podpisem, tak i tvůrci kol mají specifické znaky, loga. Koneckonců, také stavitele rámů můžeme svým způsobem považovat za umělce. Vždyť i kousky plechu na hlavových trubkách mají svou duši.

Na podobě emblému závisí do značné míry obchodní úspěch značky, to věděli už před více než sto lety a dnes to platí dvojnásob. V této souvislosti zřejmě není náhodné, že i loga mladších firem vzniklých v posledních desetiletích, se od těch klasických mnohdy příliš neliší. Můžeme vysledovat vlivy místní kultury. Většinou lze podle rukopisu bezpečně rozeznat značku evropskou od zámořské, ačkoli výjimky potvrzují pravidlo, neboť dochází k napodobování. Stejně jako v sedmdesátých letech američtí “framebuildeři” kopírovali italské vzory, dnes se to i v cyklisticky konzervativních zemích starého kontinentu hemží často necitlivě užívanými amerikanizmy.

Jako příklad poslouží pozadí vzniku u nás prakticky neznámé, ovšem v zámoří populární značky Fuso. Zakladatel firmy Dave Moulton je rodákem z Velké Británie, kola však začal stavět v Americe, konkrétně v kalifornské Temecule, a hodlal nějakým způsobem ozvláštnit svoji limitovanou produkci. Protože věděl, že jeho největší konkurence se rekrutuje z Apeninského poloostrova, vzal jednoduše anglicko-italský slovník a začal listovat. Vybral si slůvko Fuso, tavený, tedy roztavené železo. To ostatně dokládá i logo – nádoba olizovaná plameny, z níž vytéká horký kov do formy. Původ názvu Fuso může být zavádějící, což tomuto paradoxu nasazuje korunu, protože Moulton rámy pochopitelně svařoval.

A naopak. Značka American Eagle nemá s Amerikou pranic společného, neboť vznikla v Nizozemsku a ani zámořsky znějící a crazy vyhlížející “šachovnicové prasátko” Checker Pig nebylo vykrmeno na pobřeží Atlantiku, nýbrž v Německu.

Mohli bychom hovořit o stovkách cyklistických emblémů. Vybrali jsme ty nejznámější, s historií delší i kratší, silniční i mountainbikovou. Ty, jež patří do zlaté pokladnice světové cyklistiky, i vyložené mladíky.

BIANCHI
Historií italské rámařské klasiky protéká modrá krev. Když začal Edoardo Bianchi v roce 1885 nedaleko Milána stavět cyklistické rámy, zvolil si do znaku orlici jako symbol síly a agilnosti. Dravý pták byl ostatně nejběžněji používaným emblémem mezi výrobci kol té doby. Mátově zelená stužka obepínající orlici měla dát najevo napojení firmy na královskou rodinu. Nezaměnitelná barva, která nyní Bianchi charakterizuje, však prošla jistým vývojem. Originální blankytně modrou barvu zvolila na Bianchiho výzvu sama královna Margherita. A tak přestože první rámy byly lakovány v namodralém odstínu, postupem let se finální úprava změnila v dnešní typickou mátově zelenou. Její Veličenstvo snad promine. Mimochodem, spojení s královskou rodinou připomíná i koruna nad hlavou orlice. Každý vlastník kola Bianchi se ocitá ve vybrané společnosti. Nejen kvůli šlechtickému původu, ale také proto, že bicykly s touto značkou sedlali namátkou Fausto Coppi, Felice Gimondi, Moreno Argentin, Gianni Bugno a dnes nikdo jiný než Marco Pantani. Ba co víc, Bianchi se jako jedna z mála klasických silničářských značek úspěšně prosadila rovněž v horské cyklistice.

BOTTECCHIA
Další z orlích znaků italské provenience, tentokrát symbolizují roztažená křídla stabilitu a pevnost rámu. Bottecchiův orel vyhlíží dosti militaristicky a je mnohem více neoklasicistický než orlice Bianchiho. Bottecchia patří mezi ty značky, které nenesou v hlavním názvu jméno zakladatele. Tím byl v roce 1908 Teodoro Carnielli, jenž vyráběl v regionu Vittorio Veneto vlastní rámy, až do roku 1927 především pro dvojnásobného vítěze Tour de France Ottavia Bottecchiu. Po jeho násilné smrti získala firma práva na využití šampionova jména, které se stalo v názvu dominantní. Na Carnielliho se víceméně zapomnělo, i když ve znaku na hlavové trubce jeho jméno stále figuruje. K velkým úspěchům dovedli tuto značku například Louision Bobet, Gianni Motta a Greg Lemond při svém zázračném comebacku na Tour de France 1989.

CANNONDALE
Jedna z těch mladších amerických značek. Obvykle bývá výběr názvu výsledkem důkladných úvah nebo alespoň určité diskuse, ale to není případ Cannondale Corp. založené v roce 1970. Firma původně vyráběla pouze přívěsy a brašny na kola v budově nedaleko železniční stanice Cannondale ve státu Connecticut. Byla to mladá společnost nadšených lidí, kteří se však nedokázali rozhodnout pro nějaký název. Jednoho dne byl zaměstnanec vyslán do železničního depa, aby objednal první telefon pro začínající firmu. Když ho operátorka vyzvala, aby nahlásil název, pod nímž bude telefonní stanice registrována, podíval se na ceduli nad nádražím a vyhrkl prostě – Cannondale. V roce 1983 po přestěhování do Georgetownu začal Cannondale vyrábět hliníkové rámy kol. Původní logo dnes nahradilo výrazné C.

COLNAGO
Žijící rámařská legenda, Ernesto Colnago, postavil v Cambiagu nedaleko Milána první rámy už v roce 1953 a sedmnáct let je označoval plným jménem a italskou vlajkou. Ke změně loga ho inspirovalo legendární vítězství domácího borce Michele Dancelliho (ten mimochodem později rovněž založil vlastní značku kol stejně jako další Colnagovo “dítko” Eddy Merckx) v závodě Milán-San Remo v roce 1970. Italové na něj čekali plných sedmnáct let. Dancelliho triumf v sedle Colnaga fanoušky nadchl, ve sportovním tisku se pěly ódy na závodníka a San Remo – město květin. Ernesto chtěl k tomuto nadšení rovněž přispět a pod dojmem květinových oslav si vybral do znaku pikové eso, které Italové nazývají “květinové eso”. Symbol doplnily pruhy v duhových barvách na znamení mnoha mistrů světa, kteří šířili slávu značky, jen namátkou Eddy Merckx, Gianni Motta, Giuseppe Saronni, Joop Zoetemelk, Maurizio Fondriest, Abraham Olano, Johan Museeuw, či Oscar Camenzind.

DE ROSA
Další italská srdeční záležitost, a to doslova i do písmene. De Rosa je v dnešním světě globalizace jednou z mála čistě rodinných firem v branži. V roce 1956 ji založil Ugo De Rosa a postupně do práce zapojil i své tři syny – Doriana, Danila a Christiana. Srdíčko ve znaku má podle Uga De Rosy vyjadřovat jediné: “Každé kolo má být stavěno od srdce, je to naše vášeň…” Mimochodem, u De Rosy se přiučil tajům rámařského řemesla Eddy Merckx a do popředí zájmu se dostala značka po překvapivém triumfu Berzina na Giro d’Italia 1994 a celého týmu Gewiss, jemuž De Rosa dodával kola.

DIAMONDBACK
Pro neinformované angličtináře poněkud nesrozumitelný název. Proč diamant na zádech? Tímto termínem je oficiálně označován druh chřestýše žijícího v Kalifornii. Vyznačuje se skutečně tím, že má na zádech kresbu ve tvaru diamantu. Tento symbol se promítá i do podoby “déčka” v logu značky, která byla založena v roce 1973 a nejdříve začala s výrobou bikrosových kol.

GARY FISHER
Ačkoli v tomto případě hovoří jméno samo za sebe, jeho nositel prokázal při tvorbě loga jistou nápaditost a obešel se přitom bez zvířecích symbolů (mečoun se objevuje jinde na rámu) nebo různých obměn inicálů na hlavové trubce. Proti sobě zrcadlově převrácené červené a žluté M jednoznačně poukazuje na označení pro horská kola – Mountain Bike, což je název, s nímž přišel sám Fisher.

KONA
Jeden z příkladů, jak dokáže podoba loga klamat. Ačkoli americká značka spojila svůj image s motivy asociujícími exotické prostředí Hawaie, včetně samotného názvu značky (Kona je jeden z havajských ostrovů) i všech modelů, sídlí tisíce kilometrů od pohádkových ostrovů ve státu Washington.

LEMOND
Bývalý šampion nemůže zakrýt inspiraci v italských značkách, v nichž se na začátku 90. let zhlédl variací na téma duhových barev připomínajících jeho dva tituly mistra světa (dvě spojené stužky). Mnohem zajímavější je však psaná podoba názvu, objevující se i na spodní rámové trubce – LeMond. Ačkoli sám Greg mnohokrát zdůrazňoval, že jeho příjmení se správně píše Lemond a že LeMond je pouze hříčka francouzských novinářů (“le monde” znamená ve francouzštině “svět”), do velkého M se zamilovali také američtí žurnalisté. Nakonec podlehl i sám majitel značky. Ostatně, je to dobrý reklamní tah aneb business as usual.

MARIN
Značka, která patří ke klasikám mountainbikingu, má sice poměrně mladou historii (zal. 1986), ale sídlí v samé kolébce horské cyklistiky v kalifornském Marin County. Vyznačuje se nezaměnitelným původním logem, dnes již méně užívaným, v němž figuruje silueta medvěda. Proč právě tato šelma? Majestátný huňáč je zároveň státním znakem Kalifornie a objevuje se i na vlajce tohoto státu americké Unie.

PEUGEOT
Již v roce 1882 rozšířil Armand Peugeot produkci ve své továrně na zpracování železa v Beaulieu o výrobu kol a rámy na hlavové trubce opatřil symbolem společnosti – lvem. Zpočátku si zruční řemeslníci v Peugeotově dílně mohli dovolit logo gravírovat přímo na rám, později začali používat plíšky s emblémem “krále zvířat”. Lev symbolizuje rychlost, sílu, agresivitu. Těmito vlastnostmi oplývali i nejslavnější závodníci v barvách Peugeot – Bernard Thevenet, Robert Millar a v poslední době ‘Král Richard Lví srdce’ Richard Virenque či Laurent Brochard.

RALEIGH
Pro Franka Bowdena byl bicykl otázkou života a smrti. V 28 letech mu doktoři oznámili, že má před sebou méně než rok života. Angličan neváhal a začal se věnovat cyklistice s vírou, že tak oddálí svůj konec a utuží zdraví. Stalo se, po šesti měsících každodenní jízdy na kole byl k smrti odsouzený mladý muž opět zdráv jako rybička. To se psal rok 1887 a Bowden byl zázračnou mocí velocipedu tak unešen, že koupil místní krámek s koly na Raleigh Street v Nottinghamu. Tři roky poté se z této nenápadné operace zrodila společnost Raleigh Cycle Company. Původní znak tvořila koruna posazená na dvou stužkách obepínajících iniciály R.C. Co. V roce 1910 nahradil Bowden korunu hlavou volavky, symbolem, který figuroval v rodinném erbu a který se ve znaku Raleigh uchoval dodnes. Zajímavé je, že výroba se později částečně přesunula do zámoří a Raleigh, ač firma britská, je často vnímána jako americká značka. V každém případě jako jedna z mála firem, jejichž historie sahá do minulého století, zachytila vlnu zájmu o horská kola. Přestože se Raleigh v posledních letech ze závodní scény trochu vytratil, svého času sponzoroval věhlasné týmy Panasonic s Janem Raasem nebo Systéme U s Laurentem Fignonem a ve svých závodnicky nejlepších letech dělal značce reklamu i biker John Tomac.

SCHWINN
Ignác Schwinn stavěl kola již v osmdesátých letech minulého století v Německu. Ve víře, že mu “nový svět” nabídne více příležitostí, emigroval do amerického Chicaga a po setkání s průmyslníkem Adolfem Arnoldem založili v roce 1895 firmu na výrobu bicyklů. Přestože Schwinn vyplatil svého společníka již v roce 1907, obě jména se na emblému objevovala ještě dalších šest desítek let. Na prvním logu Schwinn dominovala zeměkoule s nápisem Svět uprostřed a obrázkem kola na vrcholu, ale jak bylo v té době běžné, obchody nahrazovaly plíšky na hlavových trubkách svými vlastními jmény a logy rozličného designu. Současná podoba emblému – hvězdice symbolizující pečeť kvality – je využívána již více než 50 let, tedy dávno předtím, než se Schwinnův cruiser stal praotcem horského kola.
Kamil Hofman
Foto: Velo a archiv

Menu