z jiného pohledu
připravil Honza Galla
foto Jan Žďánský
Honzu Žďánského znáte nejen ze stránek Cykloturistiky, ale možná také z jeho dobrodružných přednášek nebo z festivalu Cyklocestování. Zároveň je i redaktorem webu týkajícího se bikepackingu. Honza si postupně našel cestu od klasické dálkové cyklistiky se spoustou brašen až k modernímu bikepackingu v jeho ultralehké podobě. A v poslední době si pohrává i s další zajímavou disciplínou, kterou je bikerafting. A když se Honza do něčeho pustí, tak to dělá opravdu naplno a pořádně, i jeho bikeraftingové zkušenosti se hromadí jedna na druhou. Naposledy se vydal se svým kamarádem Dagem Raškou do Skotska.
Hned na začátek nám popiš, co je to vlastně bikerafting?
Bikeraftingem se rozumí kombinace jízdy na kole a na packraftu. Stejně jako fatbiky a bikepacking to začalo na Aljašce, kde je celkem dost vodních překážek – a bylo potřeba je nějak překonávat. Kombinace fatbiku a packraftu tak otevřela úplně jiné možnosti cestování a prozkoumávání odlehlých míst.
A pokud jsme u těch popisů, pak nám vysvětli pojem packraft.
Packraft je ultralehký nafukovací člun, který by se tvarem dal přirovnat k širšímu jednomístnému kajaku. Jejich hmotnost se pohybuje od dvou do pěti kilogramů podle výrobce a typu. Ten můj se jmenuje Kokopelli Rogue, sám o sobě váží 3,5 kg a uveze až 150 kg. Je k tomu ale nutné přičíst další příslušenství jako sedátko, špricdeku, pádlo apod.
Proč vlastně člověk kombinuje raft s kolem? Nedala by se ta voda nějak objet na kole?
Přece proto, že je to geniální! Pro mě spočívá největší kouzlo v tom, že si právě můžu naplánovat trasu, kde by vodní hladina objet nešla. Ve Skotsku několik takových úseků bylo. Zároveň se dalo díky krátké přeplavbě ušetřit celodenní objížďky. Ono by se to ve finále taky dalo objet autem a člověk by se nemusel trápit na kole, ale takhle přece na svět koukat nechceme, že ne? Myslím, že kdo má tu zkušenost, tak mi potvrdí, že z vody vypadá krajina jinak než z pevniny. Takže někdy je prostě fajn to vzít po jezeře či po moři, protože to je jednoduše hezké a člověk má tu možnost.
V čem je specifické balení na výpravu s packraftem?
Především v tom, že musíte přibalit ten člun a výbavu k němu. To jsou všechno věci, které do té doby nebyly potřeba, a jsou vlastně navíc. Proto je mojí největší snahou poskládat výbavu tak, abych měl co nejvíce víceúčelových věcí. Z toho důvodu jsem třeba batoh s pár věcmi používal i jako sedačku do packraftu. Pádlo jsem měl zároveň jako nosnou tyč pro můj tarp (jednoduchý stan), vestu jako polštář a sedátko, pádlovací bundu se špricdekou jsem používal jako „nepromok“ pro každou situaci atd. Tím se mi podařilo ušetřit hodně váhy i prostoru.
Jakou další neobvyklou výbavu jsi při cestě použil?
Nic extra zajímavého mě nenapadá. Jsem silně zaměřený na ultralight balení. Pro spoustu lidí to může být směšné, ale nese mi to své ovoce. Například moje sestava na spaní, tedy spacák, karimatka a přístřešek, váží celkem 1,3 kg, a přesto se pohodlně vyspím, posadím a uvařím. Třeba s vařením jsem vsadil na tekutý líh. Je to geniálně jednoduché, levné a opět velice lehké. Sehnat tekutý líh do vařiče není ve Skotsku velký problém a s půllitrem jsem vydržel zhruba týden.
A v čem byla specifická příprava? Musím přiznat – a trochu se i pochválit –, že v přípravě na tuto cestu jsem byl hodně důsledný. Věděl jsem, že to bude fyzicky dost náročné, a na síle a fyzičce jsem se nadřel. Sice jsem neměl prostor na ježdění na kole a pádlování, ale i činky odvedly svou práci velice dobře. Asi největší specifikum bylo naučit se dokonale zvládnout přechod z kola na člun a naopak. Je opravdu dobré vědět, kam co patří a jak se rychle, efektivně a především bezpečně připravit na druhý živel. Když je pak pár stupňů nad nulou, prší, fouká, máte hlad a třeba vás ještě tlačí čas, tak je namístě, aby člověk přesně věděl, co má dělat.
Jak náročné bylo dostat se s celou výbavou na místo startu?
Vlastně vůbec. Celé kolo v plné polní vážilo do 30 kilogramů a vše bylo nabalené bikepackingově pěkně v ose kola. Takže i s člunem to bylo stále lehčí a skladnější než většina tradičně naložených kol. Je to vcelku mobilní souprava. Dostat se na start byla otázka jednoho letu do Edinburghu. Ve Skotsku jsme museli udělat i transport vlakem, a ani to nebyl žádný problém.
Co tě lákalo zrovna na Skotsku?
Když se podíváte na mapu Skotska, je jasné, že je to dokonalá země pro bikerafting. Voda je tam všude. Pak tu byla také finanční stránka věci, protože zpáteční letenka do Edinburghu vyšla na 2000 Kč, i když bez kola. No, a v neposlední řadě to bylo souostroví Vnější Hebridy, což měl být cíl a zlatý hřeb celé cesty. Na Hebridách jsou desítky, možná stovky kilometrů nádherných písčitých pláží, po kterých se dá na fatbiku jezdit, a mezi nimi je spousta parádního pádlování. Ovšem jen když počasí dovolí.
Celý článek najdete v tištěné verzi časopisu, nebo v té elektronické na https://cs.publero.com/reader/148152 nebo na https://www.alza.cz/media/cykloturistika-6-2019-d5665034.htm
Přidat komentář