Když mi zazvonil telefon a v něm šéfredaktor Vela s dotazem, jestli nechceme vyrazit prozkoumat pár gravelových tras ve Špindlerově Mlýně, moje první reakce byla jasná: „Počkej… Ve Špindlu? Vážně? Kolo v Krkonoších? A jako kam tam pojedeme, když se nikde moc nesmí? Po sjezdovce?“ Většině cyklistů se při zmínce o tomhle městě jistě vybaví něco jiného než ježdění na kole. Lyže, lanovky, luxusní hotely. A taky zákazové cedule, co cyklistu pošlou tak maximálně zpátky do Lánova. Nebo na asfalt. Tohle jsem musel zkusit. Výsledek? Pozor, není to tak. A gravel tu opravdu jede!
Krkonošské stezky dostávají nový rozměr. Už to nejsou jen skialpové hody nebo lyžařské dálnice. Gravel tu pomalu, ale jistě zapouští kořeny. A dává to dokonalý smysl – krásná příroda, šotolinové spojky, výhledy, ticho a místa, kde lišky dávají dobrou noc. A hlavně trasy, které začínají rovnou z centra města. Takže na kole z hotelové kolárny rovnou do akce. Bez přejezdů, bez zbytečných dlouhých nástupů na trasu, prostě šup na kolo a jedete.
Řekli jsme si, že si to uděláme kompletně hezký. Proto jsme od nás z Vizovic vyrazili vlakem. S koly a bagáží. Na prodloužený víkend toho cyklista moc nepotřebuje, byl to z vlaku na hotel takový příjemný bikepacking. Už cestou jsme se kochali prostředím, užívali si tenhle předkrm před hlavním chodem, který měl přijít.
Když kompletně hezký, tak i s bydlením. Za základnu jsme si vybrali Resort Hotel Pinia na Labské. Pohodové ubytování, místo obklopené ze všech stran krásnou přírodou, příjemný personál, opravdu skvělá snídaně, klidné okolí, úschovna kol, a hlavně poloha, ze které můžete vyrazit skoro kamkoli. Samozřejmě možností k ubytování je ve Špindlerově Mlýně více, kde jinde už taky, že ano. Záleží jen na vašich požadavcích a peněžence.
Než jsme poprvé naostro šlápli do pedálů, dali jsme si – na doporučení z Vela – kafe s rodinou Dunkových, která tu už přes 35 let provozuje sportovní obchod M-Sport. Jasně, kdo ho zná, ten ví, že se jedná primárně o skialpovou základnu, ale Matěj Dunka, který nás přivítal a zasvětil do tajů Krkonoš, je zároveň gravelový nadšenec par excellence. Rozhodně to není typ, co vám pošle „gépéixko“ a řekne: „Drž směr a hodně štěstí.“ Spíš vás vyslechne, zeptá se, na co máte náladu, kolik máte najeto a jak moc vám (ne)vadí kopce. A pak vám poskládá trasu šitou na míru. A hlavně je to taky člověk, který se hodně angažuje v tom, aby Špindlerův Mlýn byl a mohl být i cyklistickou destinací.
My jsme využili osobního kontaktu, abychom se při zkoumání oblasti dozvěděli co nejvíc, ale pro ještě komplexnější informace můžete skočit do Krkonošské Bajkovny, kde kromě rad a map mají i pumptrack, skills park, půjčovnu kol, lektory MTB. A hlavně lidi, co vás nenechají ve štychu, když se vám přetrhne řetěz nebo nedej bože vaše biková duše. A chcete-li další nejen cyklistické tipy, navštivte klasicky místní infocentrum v budově radnice. Obojí najdete přímo v centru Špindlu.
Den 1
Obhlídka revíru až na dosah hor
Špindlerův Mlýn–Strážné–Černý Důl
Na rozjezd rovnou výjezd na Hromovku! Panelka, co vám hned připomene, že gravel není jen romantika a focení řídítek se západem slunce. Nohy nás bolí ještě z našeho bikepackingového přejezdu do Krkonoš od vlaku, ale s každým dalším metrem výšky přibývá i výhledů. A ty za to fakt stojí.
Z Hromovky pokračujeme vrstevnicovou šotolinovou cestou ke Krásné pláni, pak asfaltový sjezd do Strážného a dál už to sviští kolem Stráženského lomu a Tetřevích bud až k chatě Mír. Odtud prudký sjezd do údolí. Z Černého Dolu se trasa klikatí kolem vápencového lomu do Lánova, odkud se přes známou Rumovku vracíme zpět do Strážného. No a pak už jen šoupnout výšvih na Krásnou pláň a svižný návrat zpět do Špindlerova Mlýna.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Výhledy byly nádherné stejně jako prostředí kolem nás, ale to vše jsme si museli zasloužit. Je to trasa pro ty, kdo už mají něco v nohách a hledají půlden v sedle s božími výhledy, různorodým povrchem a horami doslova na dosah ruky.
Den 1
délka 50 km
převýšení 1350 m
povrch 70 % asfalt, 30 % šotolina
Den 2
Tiché louky, skrytá údolí aneb do podhůří a zpět směr Jilemnice
Ráno od hotelu opět trochu do kopce (protože Krkonoše, že jo), ale tempo je svižné a za chvíli se ocitáme na Horních Mísečkách u občerstvení Stopa. Odtud nás čeká pohodová vrstevnicová šotolina s výhledy na Horní Mísečky na jedné straně a následně hřeben nad Špindlerovým Mlýnem na druhé straně. Pozor – výhledy na jednu i druhou stranu nutí dost často zastavovat. Dělali jsme to a doporučujeme to i vám. Je to jednoduše nádhera.
Přes Rovinku sjedeme po nové Velbloudce na Křížovky a pak přes krásné louky jak od nás z Valašska pokračujeme až do Vrchlabí. Tam se po krátkém občerstvení v místní kavárně napojíme na Hančinu šotolinovu cestu a ta nás přivede zpátky na už známou Rumovku (na to, jak vznikl tento název, jsme se zapomněli místních zeptat – čekali bychom nějaký peprný příběh). Ta nás vyšvihne přes Strážný zpět do Špindlerova Mlýna, kde ještě zajedeme k Labské přehradě. Tam nás čeká krásný okruh kolem vodní hladiny, ideální na vydechnutí a poslední fotky dne. Dojíždíme do centra, kde jsme si dali zasloužený oběd v restauraci Soyka.
Máme za sebou delší členitou trasu s výhledy i pasážemi, co vás přinutí přemýšlet, proč jste si místo toho radši nešli lehnout do wellness. Jenže pak si vzpomenete právě na ty výhledy, ticho a klid a víte, že to rozhodně stálo za to. Jen doplním, že místy jsme sjeli z oficiální trasy, abychom projeli více šotoliny. Samozřejmě tam, kde to šlo, kde nesvítil zákaz vjezdu cyklistům.
Den 2
délka 55 km
převýšení 1300 m
povrch 60 % asfalt, 40 % šotolina (takto jsme jeli my)
Závěrečné resumé? Gravel sem fakt sedí
Krkonoše jsou pro gravel jak stvořené. Přišlo nám to za ty dva a půl dne tak. Kopce vás potrápí, příroda odmění. Nečekejte rovinky, hladké cyklostezky ani kofolu na každém rohu, ale připravte se na poctivý mix šotolin, asfaltu a dechberoucích panoramat. A hlavně myslete na to, že když tomu dáte šanci, Špindlerův Mlýn vás mile překvapí.
No a jestli se chcete do Krkonoš dostat stylově, hoďte věci do bikepackingové brašny, naskočte do vlaku, vystupte třeba ve Dvoře Králové a dejte si krásných 50 km až do Špindlerova Mlýna jako předkrm. Přesně takhle jsme to udělali my, takže doporučujeme s čistým svědomím. Protože gravel není jen trasa. Je to způsob, jak si užít cestu i cíl.
Text a foto: Jan Ševeček
FOTOGALERIE
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT