Přijeli jsme po těch šesti dnech strávených ve Francii v tom
úchvatném kolotoči, který vás naplňuje a pohlcuje, pobuřuje
nabubřelostí a přesto plní nadšením. Přijeli jsme nadšení, že tolik
materiálu jako letos jsme ještě nepřivezli. Věřili, že striktní
opatření současnou cyklistiku snad přivedou k rozumu. Během vteřiny se ve
vás něco zlomí. V Kamilovi se mnohé zlomilo už loni, vlastně už
o hodně dřív. Není divu, píše o tomto nádherném sportu, jeho hrdinech.
Hrdinech? Nebo trapných šašcích?
Prostě najednou během chvíle zmizela chuť všechen ten materiál nadšeně
dát na papír, pustit se do psaní, na které jsem se tolik těšil.
Proč? Pominu-li zásadní otázku, zda doping povolit, nebo ne, či další
na téma proč zrovna cyklistika je tolik hlídána, vždyť každý jiný sport
je jistě té špíny také plný, zůstává ve mně mnohem větší otazník:
Proč pořád dál?!
Všichni přece vědí, jak moc již utrpěla cyklistika neustálými pokusy
o podvod. Všichni přece vědí, že pokud má i nadále tento krásný sport
mít své příznivce, měli by se podle toho začít chovat. Ne. Jako by
v hlavách těch několika hlupáků (nevěřím asi už jen tomu, že by
v tom jeli úplně všichni) dřímaly slepičí mozečky. Zobat, zobat, pustit
vejce, zobat, zobat. Omezené, doufající, že zrovna mně nechytnou, když už
pětkrát předtím nechytli… A kdybych to vzal z úplně špatné strany,
tak proč zrovna při Tour, když to je nejsledovanější akce?! Cyklistika, ta
závodní, to nejste jen vy! To jsou vaši živitelé, mezi které nepatří jen
sponzoři, ale taky diváci, fanoušci…
Tour kvůli tomu všemu nepřestanu sledovat, zvláště, když letošní boje jsou tak impozantní, jako za starých časů. Jen prostě člověk bude koukat na krásné divadlo s hořkou příchutí a bez oné srdeční náklonnosti.
Možná jsem ale taky blbec sám, když se mi pořád ještě chce věřit, že odejde stará garnitura prolezlých a přijde mladá generace Evansů, Contadorů a možná Kreuzigerů a Raboňů a vše se pročistí. (Historie se ale ptá proč věřit, když vlastně ani Tour, ani cyklistika obecně nikdy nebyla čistá – už staří matadoři do sebe prali, co se dalo, jen se to nikdy nehlídalo…)
Slunce, les, čitý vzduch, krásná stezka. Tuhle radost mi ale nikdy nic nezkazí. Stejně rád jako na bika pojedu na silnici, ostatně objednal jsem si nové pedály. Budu mít radost! A peníze, které budou z profesionální cyklistiky dále mizet kvůli absenci rozumu nejpovolanějších, možná najdou lepší uplatnění, třeba někomu pomohou od hladu a bídy. A nebo taky ne, jen se přesunou jinam, k jiným podvodníkům, o kterých se to ale aspoň neví…
Rudolf Hronza
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT