Na Vysočině se nejezdí za rekordy. Nikdo sem nemíří kvůli nejvyšším průsmykům ani kvůli legendárním alpským výjezdům. Přesto se sem cyklisté vracejí. A často opakovaně. Proč?
Protože Vysočina umí něco, co se dnes hledá stále hůř. Nabízí klidné silnice, minimum provozu, šotolinové cesty, které dávají smysl, a krajinu, která se mění doslova za každou zatáčkou.
Chvíli jedete hlubokým lesem, za pár minut se před vámi otevře údolí řeky nebo historické město. A než se nadějete, sedíte na zahrádce malé kavárny s espressem v ruce a přemýšlíte, proč jste sem vlastně nepřijeli už dřív.
Vybrali jsme tři gravelové okruhy, které ukazují Vysočinu pokaždé trochu jinak. Jeden vede kolem Dalešické přehrady, druhý vás provede údolím Oslavy a třetí spojí cyklistiku s architekturou i historií.
Kolem Dalešické přehrady
Gravel, který se neokouká
71 kilometrů | 875 metrů převýšení
Jsou trasy, které si pamatujete podle kopců. A pak jsou ty, které si zapamatujete podle výhledů. Okruh kolem Dalešické přehrady patří jednoznačně do druhé skupiny.
Z Náměště nad Oslavou vyrážíte po klidných silnicích, ale město za sebou necháte překvapivě rychle. První kilometry slouží jako rozehřátí. Pak se cesta začne nořit mezi lesy a šotolinové úseky střídají rychlé asfaltové spojky.
Najednou se mezi stromy objeví hladina Dalešické přehrady. První z mnoha okamžiků, kdy sáhnete po telefonu. Ne proto, že chcete sdílet fotku na sociální sítě. Prostě proto, že ten výhled stojí za zapamatování.
Wilsonova skála. Mohelenská hadcová step. Most přes Dalešickou přehradu. Každé místo má jinou atmosféru a žádný kilometr nepůsobí zbytečně.
Právě tohle je na Vysočině krásné. Trasy nejsou postavené tak, aby spojily bod A s bodem B. Jsou navržené tak, aby samotná cesta byla cílem.
Kam sesednout z kola? Po návratu do Náměště nad Oslavou doporučujeme zastávku v kavárně Pohodička, kde připravují výbornou výběrovou kávu a domácí dezerty. Pokud už přemýšlíte nad obědem, skvělou volbou je restaurace U Cafourků nebo Pizzeria a Ristorante Peperone.
Velké Meziříčí
Když se krajina mění každých pár kilometrů
71 kilometrů | 875 metrů převýšení
Na první pohled nenápadná trasa. Po pár kilometrech zjistíte, že právě to je její největší přednost.
Řeka Oslava vás zavede do hlubokých údolí, odkud se cesta znovu vyšplhá na otevřené pláně. Les vystřídají louky, louky historické vesnice a za další zatáčkou už projíždíte kolem románského kostela nebo staré tvrze.
Vysočina tady ukazuje svou nejklidnější tvář. Silnice jsou téměř prázdné. Povrch se střídá přesně v takovém poměru, aby vás jízda pořád bavila. Asfalt umožní zrychlit, šotolina zase připomene, proč jste vlastně vyrazili na gravelu.
Velké Meziříčí je navíc ideálním místem pro delší zastávku. Historické centrum, zámek i soutok řek Oslavy a Balinky dávají městu úplně jinou atmosféru, než by člověk čekal.
Kam na kávu? Vyzkoušejte Beauty Beast Café nebo oblíbenou Termosku. Na oběd doporučujeme restauraci Passage, případně zakončete den v minipivovaru Jelínkova vila, kde si po vyjížďce můžete dopřát poctivé řemeslné pivo.
Jihlavsko
Kde se potkává gravel s architekturou
75 kilometrů | 1018 metrů převýšení
Většina návštěvníků zná Jihlavu kvůli podzemí. Jen málokdo ale ví, že pár minut za městem začíná jeden z nejzajímavějších gravelových okruhů na Vysočině.
Cyklostezka podél řeky vás nenápadně vyvede z města. Pak přijdou Bransouze, Příseka a Brtnice.
Právě Brtnice je jedním z vrcholů celé trasy. Renesanční zámek, historické centrum a odkaz architekta Josefa Hoffmanna dávají výletu rozměr, který na cyklistických trasách nebývá samozřejmostí.
Když znovu nasednete na kolo, čeká vás další porce klidných silnic, lesních cest a výhledů, které vás budou nutit zastavovat častěji, než jste původně plánovali.
Tahle trasa není o výkonu. Je o objevování.
Kam po vyjížďce? Na výbornou kávu zamiřte do Paseky. Pokud už vám po celodenní jízdě vyhládlo, skvěle vaří v Kolničce. Den můžete zakončit v restauraci Jihlavský Parlament, která patří mezi oblíbená místa místních.
GRAVEL PO VYSOČINSKU
Gravel není jen o šotolině.
Je o krajině.
O zastávkách, které jste neplánovali.
O výhledu, kvůli kterému si sednete do trávy.
O kávě, která chutná nejlépe po sedmdesáti kilometrech.
A právě v tom je Vysočina výjimečná.
Neohromí vás jedním monumentálním zážitkem. Místo toho skládá desítky drobných okamžiků – tichou lesní cestu, pohled na hladinu přehrady, historické město, malou kavárnu nebo šotolinový úsek, který jako by nikdy neměl skončit.
A když se večer vrátíte domů, pravděpodobně si nebudete pamatovat průměrnou rychlost ani počet wattů.
Budete si pamatovat cestu. A právě proto stojí za to se na Vysočinu vracet.
Tyto tři trasy jsou jen malou ochutnávkou toho, co Vysočina nabízí. Další tipy na gravelové okruhy, mapy, GPX soubory i inspiraci pro vaše další vyjížďky najdete na www.gravel-paradise.cz.
FOTOGALERIE
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT