Chtěl jsem dojet do 5. místa. Povedlo se, ale hlavně jsem to přežil.

před 3 týdny

Extremní závod okolo Kyrgyzstánu – Jan Kopka je v cíli závodu Silk Road Mountain Race v Kyrgyzstánu, při čekání na slavnostní zakončení stihl sepsat své postřehy, které přikládáme v původním znění – tedy bez diakritiky.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Peti- i sedmihodinove strme vyjezdy az do 4 000 m n. m., trasa divokymi kyrgyzskymi horami, kdy temer polovina je nad 3 000 m n. m., v udolich tropicke teploty kolem 40 °C, behem par hodin se naopak ocitate na hrebenech ve snehovych vanicich a teplotach pod nulou, brodeni ledovych rek a potoku za nizkych nebo mrazivych teplot, minimalni moznost doplnovani jidla, piti z horskych bystrin, k dispozici mate jen to, co si vezete, a spani pod sirym nebem kdekoli tak, jak to vyjde, to vse vam nabidne nonstop zavod 1 700 km bez zabezpeceni Silk Road Mountain Race. Nenechte se mylit slovem road, se silnici nema tenhle podnik nic spolecneho a kolo je vam casto na obtiz. Poradatele jdou ale s drsnosti jeste dal. Je zakaz prijmout pomoc od mistnich lidi i jinych zavodniku a nesmite se po trase ani s nikym jinym z ucastniku spojit a pohybovat. Vse je jen o vas. Zazijete euforii, ale i uzkost a strach. A samota je po celou dobu vasim spolecnikem.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Temito extremnimi zavody se zabyvam uz od roku 2 000. Kazdy z nich je specificky a tezky jinak, kazdy z nich vyzaduje od ucastniku neco jineho, ale vzdy 100% fyzickou pripravenost a psychickou odolnost.

  1. srpna odstartoval v Bishkeku, hlavnim meste Kyrgyzstanu, 1. rocnik tohoto unikatniho zavodu. Vzdy me zajimaji hlavne prvni rocniky, nebot nikdo vlastne nevi, do ceho jde, a nevedi to ani poradatele. Nikdo nemuze od nikoho ziskat dopredu zadne informace, vse je jen o vas, vasem usudku a improvizaci.

Na startu stoji 100 ucastniku z celeho sveta, uzijete si jich ale jen asi 15 km po startu pri spolecne jizde za doprovodnym vozem. Do prvniho pasu Kegeti ve vysce 3 800 m zaciname stoupat kolem poledne. Za 5 hodin jsem nahore, prekvapuje me, ze treti. Vetsinou mi trva tak 3–4 dny, nez se rozjedu. Ted mi to jede hned od zacatku. Hned prvni hreben nam ukazuje, ze to nebude lehke. Vycerpavajici kopec, a takovych tam bude nekonecne. A nahore ostry vichr, dest, pada snih, blesky, teplota kolem nuly a silna mlha. Na dalsim pasu uz jsem s prvnimi dvema. Teplota stale kolem nuly. Prudky sjezd na celovky. Dolu projizdme brody ledovymi potoky po kolena. Zustavame vpredu s pozdejsim vitezem Americanem Jayem Petervarym sami. Setkani po mnoha letech. Zname se ze zavodu z Aljasky a mame si co rict. Ve 23 hodin se odpojuji a jdu bivakovat. Vetsina lidi pojede uz prvni noc s minimem odpocinku, jenze mnoho z nich to pri tak tezkem zavode dozene a zkolabuji. Chci zpocatku dodrzet pravidelny rezim 5 hodin spanku. Pak se uvidi. Dalsi den opet tezke pasy, vysoke hory a hluboka udoli, ale nadherne scenerie. Pohybuju se kolem 5. mista. Po trech dnech se najednou v noci dostavuji po tele divne pocity.

Zadny spanek, jen 5 hodin otravneho  kasle. Budik je vlastne vysvbozeni. Co ted? Jsem v udoli, alespon nejaka omezena civilizace, ale ceka me pres 300 km mezi 3 a 4 tisicemi nad morem. Minimalne 2 noclehy a 3 dny bez moznosti uniku a spojeni. Co kdyz se muj stav zhorsi? Kdyz ale ted odstoupim, budu si to vycitat. Balim a vyrazim, nemuzu se pres strme pasy ani dostat, vubec to nejede. Nahore jsme navic v “mrtve” zone u cinskych hranic, fouka ledovy vitr, teplota pres den 7 stupnu, rano 2. Den a noc jsem prezil. Zadny kvalitni spanek. Stav se nezlepsil, ale ani nezhorsil. A to je pozitivni. Jenze hned me cekaj prujezdy potoky, mokre boty, ponozky, teplota tesne nad nulou. Snazim se si toho nevsimat. Odpoledne dost vycerpany prijizdim na checkpoint zavodu v jurte u mistnich pastevcu. Je tu dostatek jidla a to me dava dohromady. Jedu dlouhe dny na minimum jidla, neni kde doplnovat. Vetsinou to u me funguje tak, ze telo dostava omezene pridely a zbytek si bere ze svych vnitrnich zasob a po nejakou dobu az tydnu to neni na vykonnosti znat. Jenze ja letos behem sezony absolvoval 4 podobne vyhladovujici akce a organizmus sice zvladl zregenerovat a fyzicky je v pohode, ale nestihl si dotvorit vlastni energeticke zasoby, ze kterych by cerpal. Telo dostalo jidlo a vykonnost se na chvili vratila. V noci –5, rano vse vcetne meho bivaku pokryte silnou vrstvou jinovatky. Po 2 nocich tady nahore sjezd do udoli do mestecka Naryn a rychla zmena z –5 do +35. Nacpani se v bufetu, doplneni jidla na dalsi dny, suseni bivakovaciho pytle a spacaku a dlouhe dobijeni baterek do celovky me tu ale zaseklo na 4 hodiny. To jsou ztraty, ktere nikdy nedozenete. Jediny ucelny cas je, kdyz jedete nebo spite. Tyhle zavody jsou hodne i o vyuziti casu. Nekdy vice nez o fyzicce. Jeste sehnani leku, kdyby se stav zhorsil. Mam zasadu poslouchat svoje telo, ted ale delam, ze ho neslysim a specham zpatky opet na dlouhy prejezd vysoko do hor.

Prvni noc nekde v kanonu lehce nad nulou. Dalsi den v horach cerne tezke mraky, obcas zahrmi. Navecer jsem ve vyskach 3 800 m, teplota nizko, nohy a boty mokre od brodeni. Bojim se deste, misto toho teplota pada dolu a prichazi nahle snehova vanice. Klepu se zimou, jsem tak zkrehly, ze si nemuzu ani obleci slabou perovku a zapnout zip. Na nohach jen letni cyklisticke kratasy s navleky pod kolena. V letnich mokrych tretrach  mam sice na nohach suche ponozky v igelitovych saccich, ale ty vydrzi jen chvili a jsou taky durch, jak mi taje snih na nohach a steka do bot. Prevleky na boty sice vezu, ale klepu se tak, ze bych je ani nedokazal natahnout. Dlouhe navleky na nohy setrim suche na nocleh. Snih pokryva okoli a z cest se stavaji jilovite pasti, na kterych se s kolem nehnete. Vse se ihned zalepi a kola neprojdou vidlemi a nic nefunguje. Asi  10 km prede mnou by tu mel byt pristresek ke snazsimu prenocovani, jedina moznost! Mam jeho souradnice. Musim ale rychle, dochazi mi i svetlo a bez neho bych byl uplne ztraceny. S vypetim sil v podstate s nepojizdnym kolem a uz jen blikajici celovkou se tam nejak dostavam. Pristresek ale nikde. Clouma mnou zima a neni mi moc jasne, jak se odtud zitra dostanu. Nejblizsi misto je 70 km.  Vytesnuju to ale z hlavy, tenhle problem budu resit, az nastane, nejdriv musim prezit noc. Snezeni nastesti polevuje. Bivakovaci pytel, do nej karimatka a 2 spacaky. V udolich, kde je teplo pouzivam podle teploty jeden z nich, v horach, kde je zima, oba najednou. Do spacaku lezu tak, jak jsem i v perovce. Vsechno musim na sobe ususit ve spacacich. Jina moznost neni. Jen na nohy si beru usetrene navleky a  suche ponozky. Boty nechavam venku pod kolem, aby na ne nesnezilo. Bivakovaci pytel pretahuju pres hlavu, aby nesnezilo na me a do spacaku. Jen si nechavam otvor do strany na vydechovani ven mimo pytel, jinak bych od dechu promocil do rana spacaky. Jestli mi v mem zdravotnim stavu projde to nekolikahodinove prochladnuti ve vanici a k tomu piti ledove vody z flasek a nepolozi me to, bych se divil. Ve spacaku jsem byl diky necasu uz v 9 misto v 11 nebo ve 12 jako kazdy den a na rano jsem si taky nedaval budika na 4:30, protoze neni kam spechat, cesty budou nesjizdne. V noci prichazi vanice jeste 2x. Prese vsechno to byla moje nejlepsi noc. Spal jsem tvrde a na pomery zavodu dlouho az do pul sedme a citil jsem, ze zdravotni problemy odeznely. Jakoby mi sam osud neprizni pocasi nadiktoval dlouhy spanek, abych se dal dohromady. Vzdy tvrdim, ze vse ma svuj smysl. Navic se budim a obloha modra a vymetena, sice chladno, ale slunce sajni. Zacina konecne krasny den. Jako by se mi chtely hory za ten vcerejsek omluvit. Vyjizdim pozde, az kdyz trochu vyschne blato na cestach a povoli boty, ktere jsou po vcerejsim promoceni zmrzle na kost a nejdou nazout. Po 4 km ale opet ledovy brod pres horskou ricku. A zase mokre boty a nohy hned od rana v nizkych teplotach. Je zajimave, jak telo dokaze mobilizovat sily a obranne mechanizmy v extremnich situacich a nepodlehne tak snadno jako pri beznem fungovani.

Teren je tezky, pastviny bez cesty, kamenita sutoviska, moc se nesvezu, dokonce i z pasu dolu je cesta zavalena kamennou lavinou. Scenerie ale nadherne. Dost fotim, coz je dalsi neucelny ztratovy cas, ale neda mi to. Zavod neni jen o drsnosti, ale i krase prirody kolem vas. Dobiji me to stejne jako jidlo. Po nekolika dnech se zase citim silny a jede mi to. Navecer jsem opet v udoli, coz tady znamena ve vyskach +/- kolem 2 000 m n. m., a po seste prijizdim na posledni treti checkpoint, tentokrat neni v jurte ale v penzionu. 100 m pred nim mi ale praska lanko od prehazovacky jako dusledek jiloviteho blata, ktere se dostalo i do bovdenu a zadiralo se. Nova komplikace! Vezu sice nejake nahradni dily, lanka ale ne. Zavod neni jen o fyzicce a ucelnosti vyuziti casu, ale take o vaze bagaze. Kazde kilo dolu znamena kazdodenni usetreni mnoha sil, zvlaste v neustalych kopcich jako jsou tady, a tim jste schopni porazit i silnejsi soupere. Proto kazdou i lehkou vec zvazujete, zda povezete. Lanka jsem na posledni chvili vyhodil, nebot vzdy davam nove a nemel jsem s tim nikdy problem. Opet se projevil zakon schvalnosti, rozbije se vzdy to, co nemam. Na CP dobijim baterie, hodne jim a snazim se po vesnici bez uspechu sehnat lanko. Jedina nejista moznost je mestecko 60 km odtud. Rozdelavam i otocne razeni, zda tam jen neco nevyskocilo. To, co vyskocilo, byla ale po otevreni cerna pruzina a odletla nekam do travy.  Vzhledem k tomu, ze je tma a opravuji na celovku, nemam vubec sanci ji najit. Ted uz lanko nemusim shanet, nefunguje ani razeni! Stahovacimi pasky fixuju prehazovacku do jedne polohy a budu muset tech poslednich necelych 500 kilometru v hroznych kopcich prejet na jeden prevod. To ale znamena, ze nikdy nemate ten optimalni. Do kopce se drete nebo to vubec neutahnete a ztratite rychle hodne sily, po rovine nebo z kopce to pak neutocite. Bral jsem to jako smulu, ted si ale uvedomuji, ze jsem mel obrovske stesti. Tahle zavada jde provizorne vyresit a i kdyz s velkym handicapem muzu aspon pokracovat. Jini museli kvuli neresitelnym porucham odstoupit. Byl bych byval z CP odjel jeste vecer. Diky zavade jsem prisel opet o mnoho hodin a do postele se dostal az o pulnoci. Mezi tim dorazili dalsi souperi a nekteri z nich jiz spali. Za dobu mych zdravotnich problemu jsem klesl o dve mista a sem prijel sedmy. Ted je dal vse nejiste. Rano vstavam jako prvni. Mel jsem objednanou snidani na  5. hodinu, ale pani majitelka si s tim nedela hlavu a spi. Jenze bez jidla odjet nemuzu, takze dalsi hodinove zdrzeni. Konecne vyrazim, prejizdim odbocku a zajizdim si 20 km, dalsi hodiny ztraty a dalsi souperi jsou prede mnou. Opet tezky asi 7hodinovy pas. Za nim prudky ledovy dest. Citim se dobre a jede mi to. Bohuzel to, co me brzdi a bere sily, je jen jeden prevod, vlastne 2. Vpredu muzu presmykat aspon na dva prevodniky. Navecer kupodivu dojizdim jednoho po druhem, dalsi mraziva noc, dalsi pas a sjezd do udoli do mestecka Kochkor. Jidlo, doplnovani, castecne dobijeni a po hodine opet slapani k dalsimu poslednimu velkemu, ale nejtezsimu pasu na trase vysoko nad 3 000. Dvacet kilometru tlaceni a tahani kola, pres vrsek se dostavam pred pulnoci. V noci tyhle pasy nikdo moc neprekonava, chtel jsem ale vyuzit relativne dobreho pocasi, pres den tady prselo a byly tezke mraky, ted je ale jasno, mesic, hvezdy, ale diky tomu i dost zima. Hlavne ze nesnezi. Pri sestupu opet brody dravymi ledovymi potoky pri teplote kolem nuly. Brodil jsem asi 3x, potoky a ricky nabiraji ale na sile a na celovku neni videt ani hloubka ani sila proudu. Muze vas to celkem lehce strhnout, takze nakonec volim bivak pod previsem. Krasne misto, ne uplne pohodlne, ale spim jak drevo a rano citim vydatnost spanku. Jsem opet plny sily. Teplota tesne nad nulou, a hned nekolik dalsich brodu do puli stehen. Jeste 3 mensi pasy, coz ale v mistnich pomerech znamena kazdy az 3 hodiny, pak 40 km udolim a odpoledne dojizdim do cile na 6. miste. Oznamuji mi, ze jezdci na 3. a 4. miste porusili pravidla mnohadenni spolecnou jizdou a jsou diskvalifikovani, takze jsem 4. a o jedno misto mi utekly stupne vitezu. Vubec mi to ale nevadi, tyhle zavody jsou daleko vic nez o vysledko o tom, co vam prinese samotna cesta, o novych poznanich, posunuti si vlastnich limitu, o novych pratelstvich a hlavne o vas samotnych!

Opet jsem mel stesti, dorazil jsem do cile a vsechno klaplo. Zavod jeste neni u konce a vice jak 50 lidi uz vzdalo nebo nestihlo limit na jednom ze 3 kontrolnich bodu.

Ted jsem v zazemi zavodu a ceka me nekolikadenni odpocinek v dobre spolecnosti souperu a organizatoru. Nekdy je docela fajn nic nedelat!

Tak, jak mel kazdy jinou strategii, tak i kazdy volil jine kolo. Na startu staly gravel biky s berany stejne jako celoodpruzena kola i klasicke hardtaily. Ja volil softtail s predni karbonovou vidli. Neni jednoznacne, ktere kolo je pro tenhle zavod nejvhodnejsi.  Kazde melo vyhodu v jinem useku. Asi bych volil znova stejne kolo, jen bych si dal dopredu hrazdu. Kdo ji mel, v rovnejsich prejezdovych castech hodne ziskaval.

Co se tyce plastu, volil jsem tezsi odolnejsi WTBicka, a i pres velky pocet hodne kamenitych useku opet proslo vse bez defektu.

Perove spacaky a bundu, ktere me doslova zachranily, poskytl Sir Joseph, lehkou nemene potrebnou bundu Goretex do deste Tilak, dresy Sykora, spolehlive kolo Duratec. Tretry Lake se mnou absolvovaly vsechny drsne letosni akce a vydrzely i tuto. Dekuji vsem partnerum vcetne Bernardu a Isome za podporu stejne tak, jako fanouskum!  DEKUJI !!!

Jan Kopka

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu