Úvod » Články k časopisu » O klíštěti, elektrokole a kamarádech

O klíštěti, elektrokole a kamarádech

Bike patří do lesa, o tom není pochyb. V lese se překrásnou flórou mimo nás prodírá překrásná fauna, ale také tu číhá všemožná havěť. Jednoho takového nedobrého nenasytu nenapadlo nic lepšího, než ochutnat takhle zjara mé lýtko. Zatímco příroda se teprve chystala k rozpuku, na mých končetinách byla nefalšovaná zimní džungle v plné síle (nohy si neholím, v sezoně jen reguluji délku ochlupení zastřihovačem pro snazší údržbu a přehlednost), takže nezbedník se mohl snadno skrýt. Asi jsem to klíště objevil pozdě, asi jsem prostě jen narazil na bezcharakterní kus, nicméně za pár dnů jsem měl nový vztah. Má nová společnice borelióza mne ihned svedla na drogové scestí. Mým denním chlebem se stala antibiotika v silné dávce, dle návodu prý se silnější nasazuje už jen na kapavku. Díky objemnosti pilulek jsem ušetřil za stravu.
No bóže, flíček na lýtku! Zmínil jsem se o té události s nadsázkou na svém facebookovém profilu. Překvapilo mne, kolik lidí má s touhle nepříjemností špatné zkušenosti, kolik lidí zná lidi, kteří ji podcenili a nesli si následky. Externí kolega Martin Kuška ji nepodcenil, a přesto se už snad tři roky pere s jejími následky. Kamarád Jirka viděl své v léčebně pohybového ústrojí v Kladrubech a tak dále. No dobře, budeme se poctivě kurýrovat.
Smutná situace. Útlumový režim. Konečně jaro. Tyhle dvě věci prostě nejdou dohromady! Coby jarní zrozenec chytám s jarem mízu, jenže co jsem chytil klíště, musí míza stranou. Posedávání, polehávání, nuda. A co nevidět Velo camp, kam jsem se tak těšil! Ale je na konci antibiotické periody! Šance? Rychlá porada s doktorem, jemuž věřím, a naděje, pomalá projížďka s kamarády se prý u sportovce dá považovat za klidový režim. Náhodný hovor s kamarádem Vaškem a je rozhodnuto. Přes všechno negativní, co jsem snad kdy zmínil na adresu elektrokol, stahuju ocas mezi nohy a pokorně se ptám: „Nemohli byste mi prosím zapůjčit testovací e-bike na čtyři dny? Jsem nemocný, ale chci se projet s přáteli…"
„Rudo, nechceš tu s námi v tvém stavu jezdit na kole, že ne?!" zazní ve čtvrtek v dějišti Velo campu místo pozdravu. „Chci, budu opatrný, mám elektrokolo." „Dohlédnu na tebe!" Po omluvě spolubydlícím na chatce, že každé ráno v půl sedmé musím posnídat 1000mg krmi a že je tudíž budu budit, zazní to samé. Budu tě hlídat! Když zazvoní budík, ozve se Jana z vedlejšího pokoje: „Rudo, vzal sis prášek?" Stejnou otázku mi pokládá každý den ještě v půl třetí odpoledne a v půl jedenácté večer. „Je deset minut po půl, to si děláš legraci, žes to ještě nespolknul!" Svými činy infikuje naši malou skupinu. Ve stoupání třeba přijíždí zezadu Slávek, zničehonic mi vsune ruku do podpaží a spokojeně hlásí dopředu: „Dobrý, nepotí se!" Myšlenku na malé pivo večer za odměnu tak radši dusím už v zárodku. Nerad bych dostal pár facek hned z několika stran!
Vyjel jsem první den, lehká čtyřicítka na plný výkon motoru. Druhý den jsem vyřízený prospal a třetí opět lehce vyjel. Ano, byl jsem nervózní, že nedělám úplně dobře, a opravdu jsem se snažil být opatrný. Nejsem ten, co běží k doktoru s každým prdem, nejsem ani náznak hypochondra, přesně naopak. Jenže v tomhle případě evidentně není radno si zahrávat. Když máte okolo sebe kamarády, byť tou dobou přísné dozorce, nejlépe vidíte, o co by vás případné následky z podcenění připravily. A to nemluvím o běžném životě, o rodině.
Kolega Martin Kuška stižený následky boreliózy dlouhodobě mne žádal, ať publikujeme odborný článek o klíšťatech, aby čtenář byl pozorný. Rozmluvil jsem mu to, nejsme lékařské periodikum, avšak s příslibem, že něco pro prevenci uděláme. Nyní mám nečekanou příležitost. Buďte na sebe opatrní a po každém návratu z biku se pořádně zkontrolujte. Nakrásně v souhře s přítelem či přítelkyní z toho může být příjemná večerní záležitost…
Skvělou sezonu ve zdraví!
Rudolf Hronza

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře