Úvod » Články k časopisu » Z jiného pohledu, Inspirace je nakažlivá

Z jiného pohledu, Inspirace je nakažlivá

z jiného pohledu

Inspirace je nakažlivá

text Honza Galla, foto Archiv Amanda Coker

 

„Kolik najezdíš za rok?“ je jeden z běžných dotazů, kterým cyklisté častují své kolegy. A odpovědi jsou různé. Od několika stovek po několik desítek tisíc kilometrů u těch nejzarputilejších a nejvýkonnějších z nás. Ovšem máte představu o tom, jaký je světový rekord v této disciplíně? A tušíte, kdo jej drží? Asi nikoliv. Tím člověkem je Amanda Coker, která letos dokončila svůj úspěšný pokus, během kterého nakonec nasbírala dva další světové rekordy registrované v Guinnessově knize rekordů. Ono neuvěřitelné číslo je 139 383 km. 

 

Stejně tak jsou těžko pochopitelná i další čísla. Amanda totiž svůj pokus absolvovala z větší části na zhruba 12kilometrovém okruhu v přírodním parku Flatwoods na Floridě nedaleko Tampy a každý den urazila v průměru 381,2 km. Celkem tak tento okruh objela více než 12 000krát. Jejím nejdelším dnem bylo 486 km pouhé dva dny před koncem útoku na rekord a nejkratším pak 88,5 km během hurikánu Hermína, přičemž během celého roku nevynechala ani jediný den, a to i přesto, že to pravidla povolují. Stejně tak pravidla povolují jízdu v háku, čehož však Amanda využívala jen v případě, že před ní jel její táta nebo některý z prověřených kamarádů. Hloubku celému příběhu totiž dodává fakt, že pro tuto mladou Američanku byl pokus o rekord prostředkem k zotavení z vážného úrazu mozku, který se jí stal v roce 2011. A není až takovým překvapením, že i tento zlý moment sdílela se svým otcem.

Ricky Coker byl nadšeným běžcem, ale po problémech s achilovkou se musel přeorientovat na kolo. Pro jízdu na bicyklu zlákal i svou dceru, která brzy začala slavit úspěchy v závodní cyklistice a dopracovala se až k šestému místu během mistrovství USA v juniorské časovce v roce 2010. O rok později však absolvovala jeden z tréninků právě se svým otcem, když je oba srazil nepozorný řidič. Amanda byla vymrštěna vysoko do vzduchu a dopadla o dlouhých 15 metrů dále na zem, kde zůstala bezvládně ležet, zatímco Ricky zůstal při vědomí, avšak s několikrát zlomenou páteří ve stavu, kdy nemohl Amandě jakkoliv pomoct, ani se k ní přiblížit. „Byla to noční můra všech rodičů,“ říká. Zatímco se Amanda zotavovala z vážného úrazu lebky a poškození mozku, sám absolvoval nespočet operací. Byť se její stav výrazně zlepšoval, provázely ji mnohé symptomy, které se vážou k poškození mozku, včetně depresí a naprostého nezájmu o okolí. Z těchto důvodů nakonec musela opustit i studium na střední škole, což následně vedlo k desítkám dotazů směřujícím k Amandě, jež se týkaly právě její docházky. Bylo pro ni těžké neustále vysvětlovat, že zkrátka potřebuje jen dostatek času, aby se mohla zase vrátit mezi své vrstevníky. I její otec Ricky procházel těžkým obdobím, a proto se rodina v roce 2014 rozhodla začít úplně znovu, odstěhovala se ze svého domu v Severní Karolíně a zabydlela se v karavanu na Floridě. O rok později začala Amanda toužit opět po jízdě na kole a zhlédla se v představě přejezdu celých Spojených států od východu na západ, o kterém se svým otcem během tréninků mnohokrát mluvila. Myslela si, že by jí toto dobrodružství mohlo pomoci k zotavení a nalezení nového smyslu života. Amanda musela prodat auto, aby bylo z čeho zaplatit celé náklady na přejezd, a protože Ricky ještě sám nemohl šlapat do pedálů, jel za ní celou dobu na malém skútru s obsahem 50ccm. Jeho cílem bylo především ochránit dceru, a proto motorka vypadala jako pojízdný osvětlený vánoční stromeček. Podporu jim dělala Amandina matka, která je oba provázela v karavanu. Během této jízdy v sobě Amanda objevila talent pro ultramaratonskou cyklistiku.

Osudové Flatwoods Po návratu zaparkovali svůj karavan nedaleko parku Flatwoods, který je známý především svým krásným a hladce vyasfaltovaným sedmimílovým okruhem vyhrazeným pouze pro cyklisty a bruslaře. Amanda začala brzy jezdit na klubové vyjížďky, během kterých potkala také Kurta Searvogela. Kurt právě dokončoval svůj pokus o dosažení rekordu, kterým vlastně stanovil novodobou hodnotu. Původní rekord byl totiž zajet v roce 1939 britským cyklistou jménem Tommy Godwin, který za 365 dní najezdil 120 855 km. Kurt jej záhy překonal. Amanda brzy dokázala jezdit 250 km za den a po několika týdnech ujela za měsíc více kilometrů než kterákoliv jiná žena využívající aplikaci Strava pro záznam svých nájezdů. Kurt, vida vedle sebe nadějného jedince, navrhl Amandě, aby se pokusila o překonání ženského rekordu s tím, že Flatwoods je perfektní místo k najíždění tisícovek kilometrů. Ani náhodou jej nenapadlo, že by jeho rekord překonala.

Amandina matka Donna říká, že původně se uvažovalo jen o překonání ženského rekordu o hodnotě 47 661 km, na což by stačilo zhruba 160 km denně. „Tak mi to alespoň prezentovali s Rickem,“ říká Donna. Ale už první den ujela Amanda 402 km, druhý 370 km, třetí 374 km a tak dále a tak dále. Každý den začínal Amandě ve čtyři hodiny ráno tak, aby byla kolem šesté už v okolí Flatwoods. Vozili ji tam rodiče autem, ve kterém bylo nachystáno veškeré nutné vybavení včetně malého cykloservisu, dostatku energetických nápojů a nutelly, stejně jako ručníků a oblečení. Pravidelně končila až se setměním a na kole absolvovala zhruba 13 hodin denně s průměrem přes 32 km/h. Rodina se brzy stala známou pro všechny návštěvníky parku a začala se kolem ní vytvářet komunita lidí, kteří Amandu obdivovali a kteří se jí nechali inspirovat. Nejeden důchodce postupně přidával kolečko za kolečkem ke svým denním maximům, až vyměnil elektrokolo za silniční stroj a začal jezdit přímo s Amandou, resp. v jejím závěsu. Mnoho lidí se díky jejímu pokusu samo zlepšilo a dosáhlo svých vlastních rekordů, které následně překonávali. Dříve bývalo zvykem vrátit se z vyjížďky, naložit kola do obrovských amerických bouráků a vyrazit domů, ovšem během celého roku byl najednou důvod zastavit se, zeptat se rodičů, jak se Amandě vede a kolik už má najeto kilometrů. Ricky proto záhy začal psát na okna auta, kolik už má Amanda za sebou, aby to každý rovnou viděl. „Mým cílem bylo jezdit od východu slunce do jeho západu a dát do toho maximum,“ říká Amanda. „Když jsem viděla, jak se mí přátelé a ostatní snaží, aby dosáhli svých cílů, opravdu mě to motivovalo, abych se i já nadále snažila. Inspirace je nakažlivá!“

 

 

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře