Úvod » Články k časopisu » Jen já a vítr

Jen já a vítr

Už dvakrát se nám letos stalo, že jsem se s někým domlouval na vyjížďce a řekli jsme si, kde a v kolik se sejdeme, ale neřekli jsme si, na jakých kolech ten den pojedeme. Naštěstí jsme si řekli, kam vyrazíme, a tak se to dalo vytušit, vždycky jsme se zatím shodli a nemuseli se rozdělit. Já vím, že většina lidí tenhle „problém“ neřeší, že kolo má nejspíš jen jedno, ale my jsme od fochu, můžeme si dovolit ten luxus řešit výběr kola. Používám to však jen jako bránu k jinému tématu. To téma jsme začali rozebírat a smáli se příští možné komunikaci: „Hele, dneska nějak fouká… a já ti jsem nějak unavenej, co kdybychom dnes jeli na elektrokolech?“ „Člověče, to je dobrej nápad, ale já ti nemám dobito, zkusím zavolat domů, jestli už je dcera ze školy, že by mi strčila baterku do nabíječky…“ Obávám se, že to je celkem běžný rozhovor z nedaleké budoucnosti. Nástup elektrokol je tak gigantický, že už dnes dělají některým renomovaným firmám až 80 % jejich obratu. Elektrokola tu budou a mně osobně to vůbec nevadí. Ba naopak. Vadí mi jen jediná věc. Vlastně dvě. Ať si každý jede, na čem chce, ať si jízdu užívá, ať si užívá přírodu, společenství parťáků nebo rychlosti, ať mu kolo, či elektrokolo přináší radost a uspokojení. Nechápu ale ty, co se holedbají, jak to někomu natřeli „a on jen čučel“, jak říkají, jak mu stačili, nebo dokonce ujeli. „A přitom si nevšiml, že já jedu na elektrokole.“ No… Kde to jsme? To je trapné. Tak proto si snad elektrokola nepořizujeme, ne?! A druhá věc, která vadí mně osobně, je ta přemíra techniky, ta nezbytná péče. Řeknu to, jak to je – to dobíjení. Starost o baterku, neustálé povědomí o tom, kolik ještě mám a kam až dojedu. Je tolik úkonů, které musím před jízdou udělat, a tolik přístrojů, které musím dobít (hodinky, mobil, obě blikačky, navigaci…), že mě to vyloženě otravuje. Já chci na kolo skočit a jet. Když mám jen hodinu nebo dvě, nechci řešit ani tlak v tlumiči a vidlici, ani tlak v pneumatikách, ani namazání řetězu. Chci jen jet… Až jednou na elektrokolo dojde, doufám, že už budou dobíjecí stojany, kam jen kolo opřu a ráno bude dobité. Automaticky! Vždyť já už letos jezdím na kolo i bez mobilu, abych si jízdu mohl užít naplno, bez vyrušování volajícími a bez škodlivých vln na svém těle. Abych byl jen já, kolo a vítr… To mám rád.

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře