Cesta o hledání naděje v kulisách světa

před 3 týdny

připravil Romek Hanzlík, foto Matěj Balga

 

V čísle 5/2015 jsme přinesli rozhovor s Matějem Balgou. Klukem, který po krachu vztahu s dívkou koupil za pár tisíc kolo v bazaru a s pár set dolary v kapse vyjel na Východ. Chtěl najít sám sebe, nebo chtěl získat zpět dívku? Jeho úmyslem nebylo jet kolem světa. Ale když tři roky jedete stále na východ, jednou dorazíte opět do výchozího bodu. Nyní je Matěj zpět doma a sešli jsme se, abychom v rozhovoru z roku 2015 pokračovali.

 

Na svých stránkách jsi uvedl, že před odjezdem ses vyvázal ze systému. Nyní jsi zpět. Jsi ještě mimo systém, nebo ses do systému vrátil?

Žiju podobně, jako jsem žil na cestě, až na to, že jsem na jednom místě. Návrat pro mě znamenal, že jsem si musel pořídit zdravotní pojištění, taky to znamenalo, že jsem musel začít platit sociální pojištění. Jsem tu od října, je ze mě živnostník, ale žádná stálá práce se ještě nerýsuje.

 

Rozhlížíš se, nebo přemýšlíš, kudy dál?

Celou dobu přemýšlím, co budu dělat. To není jiné. Na cestě jsem většinou neměl víc než nějakých 100 eur, takže jsem celou cestu permanentně přemýšlel, co bude dál, až přijedu do nějakého dalšího města, jak si vydělám na další měsíc, jak budu žít dalšího půl roku. Tak teď je to úplně stejné.

 

Stalo se ti, že ti došly peníze úplně?

Kolikrát!

 

Jak jsi to řešil?

Většinou jsem měl prostě štěstí. I když se situace často zdála jako bezvýchodná, tak se mi vždycky něco poštěstilo.

 

Je možné, že když to usilovně neřešíš, tak se to vyřeší nějak samo?

Naučil jsem se to neřešit, protože stejně s tím nejde nic dělat. Ta moje cesta se totiž docela lišila od expedic lidí, co jedou někam z bodu A do bodu B. Lišila se hlavně tím, že já jsem nikam nejel. Já jsem se prostě přemísťoval. A nešlo se z toho nijak vyvázat, jako že teď jsem v průseru, tak někomu zavolám a dostanu se domů. Protože za prvé jsem nevěděl, kde to doma je, a za druhé jsem neměl pořádně ani komu zavolat. Takže jsem věděl, že mi nikdo jiný nepomůže, že si musím pomoct sám. Úplně nejhůř jsem na tom byl asi v San Francisku, kdy jsem tři týdny žil pod mostem. Doslova. Tam mi peníze došly úplně a taky se mi tam úplně rozsypalo kolo. Být bez peněz není ještě tak špatné, když člověk má aspoň tu svobodu přesunu, vždycky může totiž zkusit štěstí někde jinde. Ale v tom San Francisku jsem neměl ani peníze, ani kolo, dokonce ani to zdraví, tak to bylo hodně špatné. Nakonec se mi podařilo kolo opravit. Plánoval jsem jet do Mexika s tím, že sice nevím, co tam budu dělat, ale že mi tam třeba bude líp než ve Státech. A když jsem se pak vydal směr Mexiko, tak ten den – ještě než jsem stihl vyjet ze San Franciska – jsem dostal esemesku, jestli bych nezvážil vrátit se do Kanady, že tam pro mě mají práci. A tak jsem se z toho dostal. Vrátil jsem se do Kanady a strávil jsem tam celou zimu 2015/2016. Přes to, co se mi stalo v San Francisku, jsem ale na něj nezanevřel, je to nejkrásnější americké město.

 

Ale ze Států jsi poznal jen západní pobřeží?

Rád bych to projel celé, protože co týče lidí a zážitků, mě západní pobřeží zas až tolik neoslovilo. Vůbec cesta po pacifickém pobřeží byla pro mě strašně ambivalentní, protože i když jsem se kochal každý den přírodou, sekvoji a útesy, a vůbec – Pacific Highway je asi nejkrásnější silnice na celém světě, tak jsem byl nemocný, neměl jsem peníze a kolo mlelo z posledního.

 

 

Vyjel jsi na kole z bazaru. Jak dlouho ti vydrželo?

No doteďka! Přijel jsem s tím samým, se kterým jsem vyjel, a čím déle jsem na něm jel, tím stoupala jeho cena.

 

Nezbyl z něj jen rám?

Rám, řídítka a vidlice. Ale tu už taky musím vyměnit. Když jsem se vracel přes Afriku, tak jsem zvažoval, jestli mně za to Afrika stojí, protože po tom, co jsem na kole absolvoval, bych o něj fakt nechtěl přijít, což se málem stalo. Když jsem přiletěl do Senegalu, nemohl jsem kolo na letišti najít. A už jsem se začal smiřovat s nejhorším. Pak jsem ho objevil úplně zastrčené někde v rohu letiště, mohl si ho vzít úplně kdokoliv.

 

Ale ještě předtím jsi ho dokonce málem utopil, ne?

Je pravda, že jsem s ním na Aljašce spadl do řeky. Ale na kajaku se mu nemohlo nic stát, měl jsem ho připásané ke člunu a ten se akorát převrátil, ale kolo zůstalo pod ním stále přivázané.

Taky ti šlo párkrát o život

Já už jsem to pak ani nepočítal kolikrát. Začínalo to tak nevinně, myslel jsem si, že jsem prošel peklem už po třech měsících, když jsem málem zmrznul v Turecku, pak jsem ale málem zmrznul i v Kyrgyzstánu, potom jsem pro změnu skoro zemřel žízní v čínské poušti, na Aljašce jsem spadl do řeky, v San Francisku jsem skončil bez peněz na ulici. V Karibském moři to bylo hodně nepříjemné, když jsem si o korál pořezal nohy tak, že jsem nemohl ani chodit, a to tam jsou všude žraloci. Asi úplně nejhorší moment, kdy jsem fakt nemusel mít šanci, bylo, když mě v amazonském pralese našli pašeráci drog. Obsadil jsem jim totiž chatu. Jel jsem jedním zapomenutým ramenem Amazonky mezi Peru, Kolumbií a Brazílií a našel jsem tam chatrč, která byla strašně hezká, a vůbec nikdo tam nebyl, a tak jsem se rozhodl, že stejně jako žil Supertramp v autobuse na Aljašce, tak já budu žít tady v chatrči v amazonském pralese. Tak dlouho, jak to půjde. Měl jsem docela hodně zásob, ještě tam byla zahrádka, banánovníky, a taky jsem si věřil, že se pořádně naučím chytat ryby. Rozhodl jsem se, že tam zůstanu. Byl jsem tam jeden den, druhý, třetí, skoro týden, a pak jsem zjistil, proč to je opuštěné, že to je jen zástěrka. Předávací místo. Jedné noci tam přijely dvě loďky, v nich po zuby ozbrojení chlápci a přenášeli bedničky mezi banánovníky, chatrče si ani nevšimli. Svítili na ni, já měl naštěstí všechno vevnitř, za plentou, ale kdyby mě tam našli, tak už tady dneska nesedíme. Lidi se mě v souvislosti s Amazonií ptají na zvířata a na hady, ale to byl až sekundární problém, jestli vůbec nějaký. V celém amazonském pralese zbylo nějakých čtyři tisíce jaguárů, takže by bylo spíš štěstí, kdybych nějakého potkal. Pašeráků tam je mnohem víc než jaguárů. Mnohem nebezpečnější než zvířata jsou tam lidi.

 

 

Matěj Balga

 

vzdělání: robotika, ČVUT, Fakulta elektrotechnická

kolo: Specialized Crossroads Sport

navštívené země: Slovensko, Rakousko, Maďarsko, Slovinsko, Itálie, Albánie, Makedonie, Řecko, Turecko, Írán, Turkmenistán, Uzbekistán, Kyrgyzstán, Čína, J. Korea, USA, Kanada, Mexiko, Belize, Guatemala, Honduras, El Salvador, Nikaragua, Kostarika, Panama, Kolumbie, Ekvádor, Brazílie, Senegal, Mauritánie, Záp. Sahara, Maroko, Gibraltar, Španělsko, Portugalsko, Francie, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Německo

webové stránkyhttp://icycleast.cz/

www.facebook.com/icycleast

https://twitter.com/icycleast

www.instagram.com/icycleast/

www.youtube.com/channel/UCbZXzDt7zlcXfN1Oe-2vPJQ/featured

vydané publikace: kniha bude vycházet v září

 

Další osudy Matěje Balgy najdete  v tištěné verzi nebo na www.alza.cz či www.floowie.com/cs/vpress/publikace

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu