Úvod » Zprávy » Bleskovky » Mistrovství světa hobíků – reportáž
Bleskovky

Mistrovství světa hobíků – reportáž

Již po jedenácté se konalo v Saalbach-Hinterglemm v oblasti Salzburska poblíž Zell am See mistrovství světa v MTB hobíků, Světové hry mountainbikingu určené pro jezdce bez licence.

11. World Games of Mountainbiking, Saalbach-Hinterglemm, 10.-13. 9. 2009

 

Oblast zvaná Pinzgau nabízí travnaté hory kolem 2000 m vysoké a Hinterglemm leží v 1000 m. Saalbach-Hinterglemm je především známý perfektním lyžování na 200 km sjezdovek a do paměti lyžařů se dostal především konaným mistrovstvím světa ve sjezdových disciplínách na lyžích v roce 1991. V zimě je zde problém sehnat nocleh. Na léto musí místní hodně vymýšlet akcí, jak přitáhnout turisty. Saalbach Hinterglemm vsadil na bikery. V létě jezdí pět nejdůležitějších lanovek s možností přepravy kol. V oblasti fungují Bikepark v Leogangu, X trial v Saalbachu, Free ride v Hinterglemmu, Hotely zaměstnávají Guidy provázející zájemce po ukrytých sinltrailech, nabízejí package s výukou jízdy v terénu. K tomu vznikla myšlenka Světových her ve třech disciplínách. Maraton na 30, 44, 82 km, cross country a downhill. K tomu se připojily závody pro děti. Ideální kombinace pro rodinné pohodové závody. Lidé zde přijedou na celý týden a pobyt zakončený startem na hrách je zpestřen úžasnou atmosférou, perfektní organizací. Za 45 eur startovného dostanete Adidas triko, permanentku na lanovky na jeden den, občerstvení na trati (nikde na závodech není tak profesionální), stravenku na pasta party, vstup na zahajovací party v Goasstahlu (U koziček) a závěrečnou party ve stanu pro tisíc lidí, který slouží po celou dobu závodů. Sobotní vyhlášení vítězů je zakončeno koncertem německé skupiny Gery and Bery, kteří dostanou účastníky při druhé písničce na stoly a lavice a všichni se spontánně baví.
Start na hrách v Hinterglemmu je prostě zážitkem. Kamarádi ze Slovenska zaspali letos start ve sjezdu. Jako správní freerideři trochu zapařili a nestihli v 13:00 hod start. Za 55 eur Full package měli permici na lanovky na čtyři dny, čtyři dny pasta party, a tak si aspoň dosyta zajezdili.
Maraton má pro účastníky možnost volby trati během závodů. Nemusíte se hlasit předem na délku trati a na trati volíte příslušný koridor. Rodinní příslušníci a trenéři vás díky lanovkám stíhají postupně na více místech na trati, vy je sledujete se stále kyselejším úšklebkem na všech vrcholech.
Pokud bychom si virtuálně chtěli projet závodní trať maratonu, pojďme na to. Mapa je přiložena. Start v Hinterglemu v centru částečně v stanu, který je průjezdný. Spousty diváků přihlíží bláznům chystajícím se na zkoušku fyzických schopností. Vpředu elita a za nimi ostatní. Odpočítávání, poslední focení rodinnými příslušníky, poslední pozdravy s kamarády a START.
Peloton se po asfaltu řítí do Saalbachu. Natáhne se do bezpečnostní délky a začíná selekce. V Saalbachu se lehce tempo zpomalí průjezdem centrální částí mezi nejprominentnějšími hotely a začíná se stoupat směrem na Spielberghaus (bikerský pension na hranici Tyrolska a Salzburska). Začínají se objevovat první krůpěje potu a řetězy hledají správnou polohu. Kopec není příliš prudký, na rozehřátí akorát. Místy ale už jedou někteří na kašpárka. Míjíme Spielberghaus, hraniční závora je výjimečně otevřena, a stoupáme serpentinou na Panoramaalm, dále na Thurneralm a vracíme se širokým sjezdem do Saalbachu. Ti, co si stihli vypnout kontrolu rychlosti (je to tlačítko na mozku, ne všichni jej mají), předjíždějí po šotolince ty, co jej nestihli vypnout nebo jej nemají.
Ještě prohlídka Saalbachu pomalým stoupáním k Sonnseitpromenade a hravým traverzíkem se dostáváme nad údolím do Jausern. Velice pěkný úsek na vyhlídku a většinou všichni ještě se mohou kochat a vidí v plných barvách. Podjížíme hlavní silnici rourou pro dobytek a čeká nás výšlap na Schattberg Ost. Počátek se dá využít k občerstvení a obaly od gelů na zemi svědčí, že něco přijde. Musíte si k němu dojet, někteří dotlačit. Zhruba 15 km stoupání na 2018 m n. m z 928 m n. m. začíná nevinně, o to krutěji se v závěru vzepne k obloze. Na vrcholu zakroužíme kolem občerstvovačky a kousíček sjíždíme stejnou cestou a pozorujeme ty za sebou tváří v tvář. Oni nám očividně závidí. Po 200 m sjezdu si každý musí zaklonit hlavu vzad, aby viděl další bod průjezdu – Schattberg West. Výšlapovýstup vede po černé sjezdovce. Když se sem jdu jen tak projet, tak jej dám nahoře s tepem v červeném. Při závodě jsou síly důležité, tak tlačím asi 150 m.
Nahoře v 2096 m n. m. nás čeká krásný singletrail. Je to jeden ze skvostů Saalbach-Hinterglemmu. Vypnutí tlačítka na mozku a hybaj dolů na Hackenbergeralm. Po dojezdu na Hackebergeralm každý uvolňuje ruce a ti, co to zde znají, vzpomínají na příjemné posezení u pivka nebo čerstvě nadojeného mléka a pokecu s majitelkou. Trasa se zde dělí. Střední jede domů a dlouhá obloukem kopíruje v 1746 m n. m. krásné údolíčko. Krátkou trať bych ani nezmiňoval, (divím se, že má cenu špinit kolo). Protějšek vypadá nevinně a po pár brodech začne stoupání lesem, které již není tak nevinné. Kombinace kamenů čouhajících z bahna saje další síly. U některých se objevují první náznaky lehkých křečí.
Následuje sjezd do údolí pod Zwolfer a opět zvednuté čelo a pohled vzhůru, kudy asi povede trasa tam nahoru do těch 1983 m n. m.
Stoupání začíná serpentinami velmi nezákeřně. V pohodě, pokud se dá říci po těch ujetých kilometrech, dojedete na Elmnaualm a po občerstvovačce to začíná. I když by to byl první kopec, tak je to záhul. Díváte se před sebe a vidíte řadu pochodujících bikerů. Ty, co deptají co to jde, po pár set metrech uvidíte s motajícíma se nohama a v pohodě je předjedete. Je pár míst, kdy nasednete, abyste po pár metrech opět zjihle sesedli z kola a tlačili. Do sedýlka Seekar 1998 se přes rozvrácenou a kamenitou silnici téměř nedá jet. Po nesednutí následuje sjezdík v šotolině po druhé straně údolí a čeká vás po ztrátě drahocenných metů opět výšlap na vrchol Zwolferu. Opět se díváte tváří v tvář svým soupeřům a sjíždíte opět do údolí.
Po spádnici se dostáváme dolů do údolí a po úzké stezičce dojíždíte na konec údolí. Taková příjemná vyhlídková jízda pokud nemáte natočeno to, co máte. Od shlédnutí pramenů Saalachu se vrátíte na dno údolí a po kratičké regeneraci na asfaltce dojedete k tomu poslednímu stoupání. Kopec není tak hrozný, ale poslední serpentiny před Roswaldhutte vás opět dostanou. V cíli přijde euforie ihned po dojezdu a zapomínáte na všechno, co bylo zmíněno v předcházejících řádcích. Začínáte se těšit na příští rok. U někoho se dostaví těšení až v následujících dnech.
Já už se sem opět těším.
Pavel Podola
Foto: www.worldgames.at

 

Veškeré informace o závodu najdete na www.worldgames.at. 

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře