Ctenarova Podebradka bez hacku a carek

5.8.2002

Zatim nejsilnejsi bajkovaci zazitek sezony.
Byl to orientak a bylo to v severozapadnim okoli Plzne. Jelo se na casovy limit po kontrolach v podobe orientackejch lampionu s klestickama na pichani (kontrol do papiru), co sou rozpraseny v okruhu tak 30 km od startocile. Maji ruzne bodove ohodnoceni a spociva to v tom, ze do casoveho limitu (sobota 6 a nedele 4 h) mas privezt co nejvic bodu.
Prvni dojmy v patex byly teda zly. Okolo nas sami krasni mladi perspektivni outdoorovi lide. Vsichni si uzasne vypraveli. Vypadalo to, jakoby vsichni zrovna houfne slezli z Mt. Everestu nebo prichvatali z Crocodile Trophy. Rikali sme si, co tam vubec delame, a meli sme z toho teda tezky FROJDY a sli sme s nima spat. V noci byla bourka presne nad nasim stanem, coz zpusobilo pochyby zdali vubec z neho rano vylezt. Ale jejikoz sme meli vysoky startovni cislo a cas startu 11 h 20 min, taxe to nejak samo podarilo. Hlavne kvuli potrebe odpousteni telnich tekutin …
Ale k veci: Prvni den sme natocili 99,1 km za 5 h 50 min a privezli sme domu 310 bodu, coz nam vyneslo prubezne 17te misto z asi 90ti paru. Docela sme to povazovali za uspech a radi sme zaplasili nase FROJDY … Vylili sme do nas nekolik dcl sponzorske Podebradky a nesponzorskych asi Gam6rinusu, vyposlechli nekolik starejch flaku typu „I can´t get no satisfaction“ (Rolingstouni) a „How does it feel“ (Bobandylan) hranych prekvapive dobrou kapelou a sli spat.
Druhy den sme se rano nazrali, co se do nas veslo. Okolni krajina totiz neobsahuje zadne obcerstvovacky. Jakmile sme obdrzeli bodove ohodnoceni kontrol, taktika byla jasna: jedem si minimalne pro 250 bodu a za ty 4 hodiny limitu to pravdepodobne stihnem, pokud se neco nepodela … Napred sme se honili s dvojickou nejakejch Sasiku, kery meli pravdepodobne podobnej fahrplan. Byli hrozne legracni, nebot strasne makali, vzdycki nas predjeli a na krizovatce se tak intenzivne orientovali, ze sme je zas vzdycki predjeli my. A pak se to stalo: Sasikum sem ukazoval jaxe ma jet poradne do kopce v hustym bahne a ja kreten URVAL SEM SALTR. Chvilku sem zkousel z myho Garryho udelat Ukraiiinu na pevny prevod, ale zjistil sem, ze bez toho napinaciho raminka saltru to jaxi vubec nefunguje. Takze sem celej zabahnenej zased do hospody v Dolní Bělé, dal sem si pivo, fernet a doutnik a cekal sem na svou staroumilou, az dojede sama do prostoru startocile a prijede pro me autem…
Neslavny to konec, kery me silne trapi, ale presto musim kokokokonstatovat, ze se mi to ukrutne libilo. Pristi rok jedem znovu a DO PRVNI DVACKY! Mozna sem se definitivne zamiloval do MTBO.
 

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu