Úvod » Zprávy » Hlavní zprávy » Kolo pro život – Ještěd Tour
Hlavní zprávy

Kolo pro život – Ještěd Tour

Ještědských stoupání se nezaleklo přes 1200 bikerů

Sportovní areál ve Vesci, který je pro pořádání velkých sportovních akcí doslova jako stvořený, přilákal přes 1.200 místních i přespolních bikerů. Už od rána se na kopcovité louce proháněla naše cyklistická budoucnost – malí závodníci poctivě bojovali o každý bodík do seriálu ČT 😀 Junior Trophy. Pro děti to byla zároveň předposlední šance vyjet si nominaci na Mistrovství dětí a mládeže při MS v Novém Městě na Moravě. Poslední příležitost umístit se mezi nejrychlejšími ve své kategorii a zúčastnit se Grand Prix ČT 😀 Junior Trophy budou mít nejmenší bikeři na Drásalovi. Ani ostatní ale nemusí plakat doma. V rámci mistrovství se mohou předem i na místě přihlásit do kategorie Open.

Obloha nad Libercem byla od samého rána sice zamračená, ale vysílač na Ještědu, který byl vidět již z dálky, v mracích nebyl, což podle bývalého moderátora závodů a místního rodáka, Tomáše Hauptvogela, znamená jediné – na Ještědu ještě neprší 🙂 A takové příjemné počasí vydrželo po celou dobu závodu. Osobnostmi byla tentokrát nabitá ještědská trasa C na 30 km. Spolu s 194 účastníky si přijeli zazávodit i paralympionik Michal Stark a dvě české hvězdy běhu na lyžích z týmu Superior Cyklofit High5 – Jiří Magál a Aleš Razým. Právě posledně jmenovaný ve své kategorii 23 – 39 let zvítězit a celkově se umístit na 4. místě. Na trase C všem vytřel zrak 15letý!!! mladíček Patrik Němec z týmu Jaroslav Kulhavý Cycling, který dorazil do cíle jako první s téměř minutovým náskokem před druhým Jakubem Novotným a bronzovým Janem Malířem (Nilfisk pro cycling). Poklonu zaslouží i Michal Stark, který do cíle trasy s převýšením téměř 1 km přijel na 142. místě.

Ačkoliv tomu parametry závodu Ještěd Tour Kooperativy příliš nenasvědčovaly, hlavní závod byl jedním z nejrychlejších závodů, který se letos v rámci seriálu Kolo pro život jel. Béčková trasa měřící 50 km patří sice mezi nejkratší, ale to, co chybělo v

kilometrech, bylo dostatečně vynahrazeno výškovými metry. Celkové převýšení na trati bylo poctivých 1700 m. Vítěz Matouš Ulman (Česká spořitelna Accolade) tuto krásnou, technicky méně náročnou trasu, zvládl proletět za hodinku a tři čtvrtě před Jiřím Hudečkem (Giant Trans Brdy) a kolegou z týmu, Pavlem Boudným, který se zotavuje po nemoci a na zlatého stájového kolegu ztratil bezmála 2 min. Matouš už na Pražských schodech ukázal, že má skvělou formu a v Liberci to znovu potvrdil: „Na dnešní závod jsem se moc těšil. Profilově mě tenhle závod skvěle zapadl do tréninkového plánu. Čeká mě totiž v reprezentačním dresu maratonské Mistrovství světa ve Francii, kam bych rád přijel v co nejlepší formě. A hned potom, jako bonbónek, si dám pro změnu další Mistrovství světa, to naše, v Novém Městě, kde jsem v sedmičce nominovaných reprezentantů.“ Jako pikantnost uveďme, že Matouš hned po dojezdu do cíle nesvěsil nohy, ale znovu se v intenzivním tempu vydal vzhůru na Ještěd, aby co nejvíce simuloval světový maratonský závod v Laissac, který má délku 90 km. Ještěd mu tak vydal na 4 hodiny tvrdé dřiny! Ženám jasně kralovala Anna Šmídová (Nilfisk Pro Cycling), druhá za ní skončila Ivana Loubková (Rohozec Amulet) a třetí Jana Skrbková (Eleven Team Příchovice).

První kilometry hlavního závodu byly proti předchozím ročníkům výrazně upravené. Možná proto, aby se ta pořádná porce stoupání dostala do těla závodníků co nejrychleji. Ze stejného důvodu se krátce po startu vytvořilo několik skupinek, které se s přibývajícími kilometry a především výškovými metry dále dělily. Výjezd k první občerstvovací stanici byl však pouze takovým malým předkrmem. Pravda, vysněný Ještěd byl o kousek blíž jak výškově, tak i co do vzdálenosti, ale po zaslouženém občerstvení následoval rychlý sjezd po šotolinové cestě a nastoupané kilometry byly rázem smazány. Táhlé výjezdy se neustále střídaly s dlouhými a rychlými sjezdy, a tak vidina, že hlavní vrchol bude zanedlouho pokořen, v žádném případě nenašla brzkého naplnění. Sjezdy na Ještědu nebyly nijak technicky náročné, především v první části před vrcholem Ještědu. To ale neznamená, že by byly za odměnu. Odvodňovací kanály napříč šotolinovými cestami bylo dobré přeskakovat, protože jejich přejezd by ve vysoké rychlosti mohl znamenat pád přes řidítka nebo v lepším případě nepříjemný defekt.

Celý závod se nesl ve znamení výhledu na pýchu Liberečáků – vysílač Ještěd. Trasa vedla stále směrem vzhůru a neštřila krásnými výhledy do údolí Jizerských hor opačným směrem. Druhá (a pro někoho překvapivě poslední) občerstvovací stanice, která již vykukovala na vrcholu dlouhé rovinky, naznačovala, že se blíží další výjezd směrem k vrcholu. Závodníci, kteří zde nebyli poprvé, do dalšího táhlého stoupání vjížděli s blaženým pocitem, že k vysílači je to už poslední výšlap. Nejen tady byla cítit skvělá

podpora fanoušků, kterých se na různých úsecích trati vyskytovalo opravdu spousta. Slyšet bylo řehtačky a hlasitý křik přihlížejících, kteří nenechali ve štychu nikoho. Jeden z hlavních vrcholů Béčka byl průjezdem kolem vysílače pokořen a do cíle už to bylo buď z kopce nebo po rovince.

Charakter cest se s druhou půlkou výrazně změnil. Ubylo dlouhých táhlých stoupání a přibylo technických, hravých pasáží. Lesní cesty dávaly řadu možností, jak si s kolem pohrát v klikatých zatáčkách, přejezdech po vystouplých kořenech nebo ostrých kamenech. Díky snazší druhé polovině se cíl rychle přibližoval, ale samotný dojezd také nebyl úplně zadarmo. Výjezd na vrchol Javorník už byl tím posledním bonbonkem v podobě vyšlapaných metrů. Jakoby ale technickými pasážemi pořadatelé chtěli dohnat to, co téměř po celé délce trasy chybělo. Posledních několik kilometrů vedlo lesními cestami, klikatícími se mezi stromy. Úsek plný obnažených kořenů střídal rychlý sjezd po cestě, která byla vymletá tekoucí vodou. Krásný pohled na most, který při startu obsypali diváci, v posledních metrech závodu poněkud zhořkl. Byl totiž mnohem prudší, než se při rozcvičování na začátku zdálo. Ani tady nechyběly zástupy diváků a fandů, kteří hlasitě skandovali: „Dávej, dávej, dělej, nevzdávej to. Už tam budeš.“ Tahle slova vlila do žil novou krev, a tak nakonec ani poslední kopec nebyl nepřekonatelný. Závěrečný sjezdík po louce, který byl vymlíkováný do podoby lyžařského obřáku s dlouhými oblouky, dával naposledy šanci urvat bodíky navíc ještě před cílovým sprintem.

Počasí si celé závodní odpoledne udrželo přívětivou tvář, program v zázemí byl jako vždy našlapaný a zábava pro celou rodinu byla dokonale zajištěna. I proto si to všichni účastníci KPŽ i jejich doprovod na jubilejním 10. ročníku Ještěd Tour skvěle užili.

Po týdenní pauze už se nyní mohou všichni milovníci cyklistiky těšit na další závod, kterým bude česká biková kultovka Bikemaraton Drásal České spořitelny! Více na www.kolopro.cz

  • TZ

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře