Úvod » Zprávy » Hlavní zprávy » DLOUHODOBÝ TEST 2015: Lapierre Zesty AM 327
Hlavní zprávy

DLOUHODOBÝ TEST 2015: Lapierre Zesty AM 327

Letošní dějství dlouhodobého testu kol se uzavřelo závěrečnou rozborkou a zhodnocením stavu v prázdninovém dvojčísle Vela. Úkolem testovacích jezdců bylo především najezdit maximální počet kilometrů, není ale divu, že si všichni za více než šest měsíců v sedle vytvořili ke „svým“ kolům pevné pouto. Během prázdnin se na www.iVelo.cz postupně objeví vyznání, jimiž se s biky testeři definitivně rozloučí. David Růžička strávil půlrok v sedle 150mm Lapierru Zesty AM 327.

Tuhle francouzskou slečinku jsem měl možnost sedlat od loňského podzimu. Hned první větší seznámení proběhlo na trailech v Beskydech, v Bike parku Kyčerka a BAV, kde se hned ukázalo, že terénu se tahle slečna rozhodně nebojí.

Při zrození dostala do vínku od každého něco. Tlumení od Foxe, kliky, střed a přesmyk od Sramu, řadicí páčky, přehazovačku a brzdy od Shimana (brzdy Deore, páčky a přehazovačku XT). Tento komponentový mix má za úkol hlavně kolo cenově zatraktivnit, na celkový jízdní projev nemá vliv. Co se týče jednotlivých komponent, nelze nic zásadního vytknout. Pokud člověk obětuje trochu času a věnuje se chvíli nastavení vidlice, dostane se mu odměny v podobě plynulého chodu, citlivého i na drobné nerovnosti, zároveň však stále dostatečně tlumícího velké rázy při skocích. Prakticky to samé platí i o tlumiči. Na druhou stranu dlužno dodat, že jakmile si jednou tlumení nastavíte a zvyknete si na něj, nemáte pak už potřebu jej znovu a znovu ladit.

S brzdami Shimano mám dlouhodobě jen samé dobré zkušenosti a ani v tomto případě tomu nebylo jinak. Přestože jsou použity „pouze“ brzdy Deore, nebyl s nimi sebemenší problém. Ani při dlouhých rychlých sjezdech, kdy se už kotouče slušně žhavily, nedocházelo k jejich vadnutí a brzdy stále přesně dávkovaly svoji brzdnou sílu. Žádnou dušností tedy rozhodně netrpěly. Navíc páčky mají příjemný ergonomický tvar a i jedním prstem dokážete rozdivočelé kolo kdykoli zkrotit. Brzdy jsou jedna z nejdůležitějších komponent na kole, díl, na který se potřebujete kdykoli stoprocentně spolehnout. A ani v tomto případě Deore mojí důvěru nezklamalo. Podobně na tom bylo i řazení. Zatímco přesmykači bylo občas v těžkém a blátivém terénu, když byl už zapadaný blátem, potřeba malinko pomoci, přehazovačka chodila stále a neuvěřitelně přesně, i když byla kazeta už plná blátivé kaše. Prakticky po prvotním seřízení a doladění po prvních kilometrech nebylo nutné na ni sáhnout. Svou pozitivní roli zde hraje i drobná „vychytávka“ v podobě karbonového chrániče přehazovačky, která zachytila nejeden klacek nebo kámen.

Protože loňský podzim a zima byly ve znamení vody a bláta, Zesty si často „užívala“ doslova bahenní lázně. Někdy se dokonce pod nánosem bláta už ani netočila kola. Přesto všechno fungovala technika na kole na výbornou. Krom jednoho doladění teleskopické sedlovky, kdy nechtěla zajíždět, nebylo nutné žádného zásadního servisního zásahu. Lhal bych, kdybych tvrdil žádného, ale další vážnější zásah byl způsobený chybou jezdce a následnou nehodou, kdy nárazem o strom došlo k poškození přední brzdy. Nárazem došlo k utržení sloupku pro šroub, který drží víčko expanzní nádobky a tím k úniku kapaliny a následně zavzdušnění přední brzdy. Vše spravila rychlá výměna celé páčky a bezchybný servis Dana Boubína. Na kole jsem udělal jedinou úpravu – ráfky jsem vybavil páskou a vyhodil duše. Proříznutý plášť o kámen byl pak dalším „větším“ technickým problém, který jsem musel řešit.

Přemýšlím, co kolu vůbec vytknout, ale po ujetých cirka 1200 kilometrech mě nic opravdu zásadního nenapadá. To, co mi občas vadilo, byla šíře zadní stavby, kdy se mi stávalo, že jsem si patou boty škrtal o rám. Zesty má totiž poměrně masivně řešenou zadní stavbu, za kterou je schován třmen kotoučové brzdy, která je tím celkem dobře chráněna před možným poškozením. Zadní stavba je z vnitřní strany odlehčená, takže ve výsledku není tak robustní a těžká, jak se na první pohled zdá. Příjemně překvapí i její dobrá citlivost dokonale žehlící nerovnosti. Ke stabilitě určitě přispívá i pevná osa, která je dnes už u kol podobného typu prakticky samozřejmostí.

Co se týče geometrie, ta je vcelku příjemná. Zaznamenal jsem trochu kratší posed, na který se ale dá rychle zvyknout. Nevýhodou však bylo méně manipulačního prostoru pro nohy, což jsem párkrát pocítil i na vlastní kůži, když jsem se v technických pasážích kolenem kopl o řídítka. Určitě je to ale věc, která se dá upravit změnou představce.

Co dodat závěrem? Mrzí mě, že naše společné chvíle jsou už minulostí. Na Zesty se dobře zvyká a dobře se s ní jezdí, je výborná v terénu, kde nezná limity. Je stabilní ve sjezdu a přitom dobře ovladatelná v technických pasážích. Slušná výbava, na kterou se dá spolehnout, z ní dělá výbornou parťačku na cesty do přírody. Kdo by ale čekal maratonského sprintera, toho zklamu. Zesty není zrovna závodní sprinter ani nějaká vychrtlá anorektička…

David Růžička

Foto: autor a David Stella

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře