Úvod » Zprávy » Hlavní zprávy » Specialized Rallye Sudety – kult nesmrtelných
Hlavní zprávy

Specialized Rallye Sudety – kult nesmrtelných

Otázkou je, jak si úvodní titulek vysvětlit. Závod se pomalu skutečně stává nesmrtelnou legendou, která se českou bikovou scénou řítí od roku 1995 jako sněhová koule, na kterou se neustále nabaluje nový a nový sníh. Stal se z něho skutečný kultovní podnik, který má neuvěřitelnou fanouškovskou základnu. Kdyby se Tomáš Čada rozhodl z jakýchkoliv důvodů tento závod zrušit, bikeři by mu to jednoduše nedovolili. Prostě Tome, i když „seš zkušenej biker“ a sjezdy ti jdou, tohle už nezastavíš.

Nesmrtelnými by se mohli snad zdát i účastníci tak extrémního závodu, jakými Sudety jsou. Ale to je pohled nezasvěceného člověka zvenku. Každý, kdo Sudety dojel, ale i ten, koho těžký terén či nedostatečná kondice v cestě do cíle zastavily, došel k závěru, že je jen obyčejným smrtelníkem. Právě proto tak těžké závody jezdíme – abychom zjistili, co naše tělesná schránka a psychika vydrží. A Sudety jsou zaručeně fungujícím testem, protože zlomí každého – i vítěze. Každý si tu musí hrábnout a v tom je ten závod jedinečný. Kdo si ze závodů běžně dělá nedělní vyjížďku, ten tady nestartuje, protože ví, že by narazil. V lepším případě na své fyzické limity, v horším na místní pískovec, o kterém i horolezci tvrdí, že tu je tvrdý. Stovky bikerů, kteří tu zanechali vzorky své kůže, to mohou ostatně potvrdit. Pokud výše uvedenou charakteristiku závodu zasadíme do úchvatné krajiny Teplických a Adršpašských skal, Broumovských stěn, stolových hor Bor a Ostaš, vznikne skutečně explozivní a návyková sloučenina. Po startovním výstřelu může chutnat celých 115 km hořce, ale v cíli chuť na jazyku zesládne. Je z toho pak taková dobrota, že si ji prostě neodepřete a za rok – i když víte, že to bude bolet vás i kolo – se znovu postavíte na teplické náměstí, abyste na něm o pár hodin později slízli tu pomyslnou smetanu. Jasně, že jsou lidé, kteří se spálí a řeknou „nikdy více“. Ale nikdy neříkej nikdy – stačí pár závodních sezón, zlepšení kondice i techniky a jste tu znovu. Neznám žádný jiný závod, během kterého bych se v duchu modlil, ať už se jede do kopce (pokud to tedy není nějaký závod v dešti a chladu). Sjezdy jsou výraznou ingrediencí, která z tohoto závodu činí několikahodinovou dřinu bez možnosti delšího odpočinku. Díky nim a celkové délce okruhu se Sudety staly takovým pomyslným vládcem českých maratonů, který rozhoduje o pasování do rytířského řádu „zdatného bikera“. Slovo Sudety se na závodech skloňuje ve všech pádech, a když někdo řekne, že dojel dlouhé Sudety, tak to prostě svědčí o jeho kvalitách. Zajímalo by mě, zda do tohoto pomyslného řádu letos vstoupil i borec, který před startem říkal, že ještě v životě nejel závod. Na otázku, jakou trasu jede, odpověděl jasně a stručně: „Dlouhou.“ Výjimečnost Sudet ale není jen o přírodě a těžké trase. Je i o lidech, kteří se kolem tratě motají – organizátorech a divácích. Že organizace Sudet funguje naprosto profesionálně, je stejně zaběhlý fakt, jako že to je těžký závod. Personál občerstvovaček nelení s banánem či bidonem sprintovat, dokud nedojde k bezproblémové předávce, a tak i ten, kdo jede bez vlastní podpory, ví, že o něj bude pečováno, jako kdyby šlapal za místní oddíl. Divácká kulisa nebývá na českých bikových maratonech nikterak početná a její stav má od rozvášněnosti fotbalových ochozů na hony daleko. Přesto se na Sudetech najdou místa, kde to vře. Kromě pár extrémních stoupáků to jsou sjezdy jako Vodní Zámky nebo Hvězda. Ta je vůbec kapitolou sama pro sebe. Jen hvězdný technik tu má šanci neslézt z kola, ostatní poslušně slezou a ten zbytek se se zlou potáže. Koncentrace „dršek“ zde mnohonásobně převyšuje průměrné hodnoty. To samé platí i o divácké návštěvnosti tohoto místa. Kdo Hvězdu sjede, je odměněn velkým aplausem, stejně tak ten, kdo se prolétne přes řídítka. Pravidelná otázka v cíli zejména domácích jezdců je: „Tak co, dals Hvězdu?“ Když odpovíte, že ne, poradí vám, kudy to jezdit. Jenomže pokud si Hvězdu nezkusíte mimo závod, je dost pravděpodobné, že další rok se dostanete do úzkých, i když jste návod na její „bezpečné“ sjetí slyšeli už padesátkrát.

Specialized Rallye Sudety se letos postaraly o vyvrcholení ČP v maratonu horských kol. Trasa již osmnáctého ročníku byla občas zkrápěna drobnými přeháňkami, přesto se jednalo o velmi úspěšný ročník, který nabídl naprosto optimální podmínky na trati. Bikery netrápilo bláto a zároveň se ani neprášilo. Na start se postavilo 1056 startujících, z nichž 713 jelo královskou 115 km dlouhou trať s celkovým převýšením více než 3000 m. Vůbec nejrychleji v historii závodu (4.43:20 hod.) ji prolétl Jiří Friedl (Rubena Auto-Menčík) před druhým Janem Jobánkem (Merida Biking Team) a třetím Michalem Kaněrou (Ghost-Mojekolo.cz). Jiří Friedl ohájil vítězství z minulého roku, stejně jako nejrychlejší žena – Pavla Nováková (Trek-AR Brno), která trať zvládla v čase 6.22:00 hod. Závod na 60 km vyhrál Vlastimil Veverka (Rockmachine Cyklomax). To byli ve stručnosti ti nejrychlejší. Za nimi se do cíle trousily stovky dalších bikerů, kteří si mohli říct: „Dal jsem dlouhý Sudety!“ Už to samo o sobě je pro ně větší odměna než kovová placka na mašli. Proto má Sudety tolik lidí v oblibě. Pocit vítězství sama nad sebou se na padesátce natažené po rovinatých cestách mezi poli jednoduše nedostavuje. Na Sudetech je logickým vyústěním celé té dřiny. A když se doma strhaného odřeného bikera zeptají, zda mu to stojí za to, tak odpoví, že Sudety vždycky! Dan Polman, šéfredaktor lidé&HORY (www.lideahory.cz) Foto: archiv pořadatele

Výsledky

trasa 115 km Muži:

  1. Jiří Friedl (Rubena Auto-Menčík Specilized) 4.43:20 hod.
  2. Jan Jobánek (Merida Biking) +9:04 min.
  3. Michal Kaněra (Ghost-Mojekolo.cz) +10:38
  4. Petr Tatíček (Kellys Bikeranch) +19:59
  5. Michal Bubílek (Kellys Bikeranch) +23:01

Ženy:

  1. Pavla Nováková (Trek AR Brno) 6.22:00 hod.
  2. Lucie Vlášková (Kellys Bikeranch) +13:01
  3. Hana Kolářová (Author Team) +20:09

Další informace o závodě na www.redpointteam.cz

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře