Asi nic nerozdělilo cyklistickou obec tak zásadně, jako to dokázala elektrokola, přesněji jejich terénní sekce. Snad jedině kdysi příchod 29" kol. Někdo v motorech vidí budoucnost, jiný je nenávidí. Někdo na nich postavil živnost, jiný se bojí, že tak jednou bude muset učinit také, aniž by to vlastně chtěl. A cyklistické magazíny jsou znovu postaveny před otázku, zda nový trend podpořit, tedy minimálně v podobě zahrnutí do obsahu, nebo ne. Možná už jste se na to ptali sami sebe po některých našich testech. Jak to bude dál s Velem? Bude nejen elektrizující jako dosud, ale nově i mnohem větší měrou přímo elektrické?
Do letošního dlouhodobého testu jsem si vybral právě e-bike, abych se s tímto cyklistickým druhem co nejblíže seznámil. Test byl jako každý jiný test zaměřen na jízdní vlastnosti, ale při všem tom tři čtvrtě roku trvajícím ježdění, debatování a sběru postřehů nešlo zůstat jen u nich. Byly tu otázky, které mě doslova hryzaly.
Nemůžu popřít, že e-bike leckde usnadní průjezd terénem. Co se stane, až toto ve velkém objeví „obyčejní" lidé? Až bude následovat jejich touha podívat se dále, vyjet výše? Nejspíš zamíří do pěšími turisty exponovanějších míst, protože budou spíš chtít „něco vidět" než „hrát si s terénem". Protože to najednou nebude tolik bolet. A dobře víme, že k problémům plynoucím z nedostatku ohleduplnosti a tolerance stačí už nyní jen samotná koexistence obou druhů v jednom prostoru. Cyklisté překáží pěším turistům, jsou na obtíž jako už tolikrát, ale nyní o mnoho více! A proč tu vlastně jezdí?! Proč nejsou v těch svých trail centrech, po kterých tak urputně volali?! V lese jim stačí široká cesta. Šup, jeden zákon a je to. Nemohlo by to tak být? Nemůže se touha po specifických, kvalitních, ale současně i sterilních stezkách pro bikery nakonec obrátit proti nám? Už jen proto, že žijeme v zemi, kde je možné i nemožné? Třeba za koblihu? Anebo je taková úvaha jen zbytečnou konspirační teorií?
Když jsem pravidelně dobíjel akumulátor, byl tu další otazník. Co ekologie? Počet dobíjecích cyklů akumulátorů je omezený, už jen sama výroba akumulátoru bere cyklistice její vynikající ekologickou pověst. Co ale teprve jeho likvidace? A to vše v obrovském počtu! Elektrokolo původně vzniklo jako dopravní prostředek, jako ekologická varianta k autům a mopedům, pak bylo nějakým omylem (já vím, nebyl to omyl, byznys se nemýlí…) zaváto i do terénu, kde se ještě větším omylem uchytilo, a o totéž se pokouší i na silnici.
Umím ale být i pozitivní. Elektrokolo ve městě mě blaží. Ve svém okolí mám několik lidí, které elektrokolo vrátilo do hry. Těší mě, že zase vyjíždějí. Ale tady znenadání s přínosem končím.
E-bike jsem mohl dlouhodobě poznávat a přemýšlet o něm. S jakým výsledkem? O našem vztahu nemohu hovořit jako o pozitivním a perspektivním z řady důvodů. Pro vše uvedené dříve v testech i nyní, pro vše, co jsem zapomněl zmínit, a možná podvědomě i pro myšlenku mountainbikingu, kterou nikdy nikdo přesně neformuloval jako nějaký zákon, ale kterou všichni tak nějak cítíme. Pro svobodu dosahovanou vlastní silou, pro svobodu zaslouženou.
Jsem proto rád, že mohu na tomto místě říci, že ve Velu se s e-biky nadále budete setkávat v míře, kterou pokládáme za rozumnou, tedy zdaleka nedosahující počtu kol s klasickým pohonem. Možná připravíme jednou do roka speciální část či přílohu Vela. Možná ne. Záleží trochu také na vás, našich čtenářích. Naše antipatie mají svůj limit v okamžiku, kdy motorům podlehnete i vy. Budete od nás jistě čekat, že na to budeme reagovat. A my samozřejmě budeme. Velo je přece jen pořád náš/váš časopis.
Proto se vás ještě zeptám: Jak vnímáte elektrokola vy? Napište mi. Děkuji za vaše postřehy. A nezapomínejte jezdit, zejména nemáte-li rádi e-biky – budoucnost přeje připraveným a zrada je v tomto případě dcerou lenosti. Příjemný podzim v sedle!
Rudolf Hronza