Úvod » Články k časopisu » VÁNOCE JAKO KAŽDÉ PŘEDTÍM

VÁNOCE JAKO KAŽDÉ PŘEDTÍM

Nedávno jsem s kamarádem vyrazil na šedesátikilometrový okruh kvůli zhruba sedmikilometrové stezce. „Je to ráj, jen počkej," povídá mi. Čekal jsem přes dvě hodiny. Čtyřicet kilometrů jsem se plahočil na těžkém fullu, což mělo dojít satisfakce na oněch sedmi kilometrech. Ale nestalo se tak, neboť jsem se nějak nedobře vyspal, už ráno se pídil po ztracené síle – den blbec – a definitivně ji pozbyl dlouhým nájezdem, aby mi pak na touženém úseku trochu chyběla. Ruce nebyly schopné stoprocentně plnit zadání mozkového centra, a tak jsem nejednou kapituloval v technickém místě a ne jednou, ale dvakrát se, cyklisticky výstižně řečeno, vyndal.
Mezi svátky se znovu chystáme za stejným cílem, a proto jsem se rozhodl tentokrát nic neopomenout. O Vánocích v první řadě rozhodně nepodcením stravovací režim. Vsadím především na kvantitu a sacharidovou superkompenzaci. Už jsem si vyžádal více vanilkových rohlíčků, vosích úlů, kokosek a dalších dobrot s ingrediencemi na hranici dopingu. A také jejich časnější přípravu, abych stihl tělo energeticky naládovat.
Další cyklistické moudro praví, že před akcí se už nemá sahat na kolo. Ani na něj nesáhneš, říká mi denně vnitřní hlas. „Ani nesáhnu!" odpovídám vnitřním hlasem.
A ještě znám jedno pravidlo, které určitě použiju – dobrá forma se musí vyležet. Jistě to znáte, kdo trénuje do poslední chvíle, je v den D ztracen, unaven už na startu, ale kdo umí pracovat s volnými dny, ožije. Plánuji tedy zmíněný kvalitní stravovací režim aplikovat v pokud možno co nejvíce relaxovaném stavu. Zamluvil jsem si proto gauč, je pohodlný, je u televize, to aby mne něco připoutalo a nedovolilo mi unavit se jakýmkoliv pohybem, navíc je v nejlépe vytápěné místnosti, abych snad nepodlehl nachlazení. To by mě mrzelo, protože by veškerý můj sofistikovaný přístup přišel vniveč.
Když o tom ale teď tak přemýšlím, hranice mezi oním sofistikovaným přístupem a bohapustým lenošivým přežíráním se u televize je extrémně tenká, snadno přehlédnutelná, překročitelná. Bez návratu. Natolik, až mě to děsí. A tak raději zapomenu na jakýkoliv cíl a přípravu na něj. Nebudu čekat na sváteční štace, žít je lepší každodenně. Poruším proto vše, co jsem si předsevzal. Sáhnu na kolo, uvolním gauč a vyrazím na vyjížďku, dvě či tři až šest i o Vánocích. Jako vždycky. Díky tomu budu pojídat sacharidy v lákavé vánoční formě bez pocitu viny. Budou zasloužené. A s tou výpravou už to nějak dopadne. A když ne, vyjde to jindy.
Přeju vám příjemně strávené svátky a těším se na shledávání v příštím roce.
Rudolf Hronza