Úvod » Články k časopisu » KDYBYLIZMUS

KDYBYLIZMUS

Tour de France spojuje. Zatímco silničáři sledují silniční cyklistiku, bikeři horskou a většinový Čech nejspíš hokej nebo fotbal, u Tour de France se sejdou všichni. Aspoň mám ten pocit, za nímž stojí různé diskuze nebo třeba dotazy od lidí z mého okolí, u kterých bych zájem o silniční cyklistiku anebo vůbec cyklistiku neočekával. Možná vám také přijde divné, že do spíše bikového časopisu volím úvodník na téma silniční cyklistika. Ale to je prostě Tour de France. Je to divadlo, které umí pohltit, hra s neuvěřitelným nábojem, který za svých 101 ročníků neztratila.
Čechy letos Tour pohltila o to výrazněji, že mohli sledovat skvělé výkony Leopolda Königa, jeho souboje se špičkou, silné i slabší dny, komunikativnost, skromnost, slova, která se naplňovala, dávala smysl, nebyla prázdným tlacháním či chvástáním, ač tak někdy byla chápána. Když jsme Tour letos s kolegou Kamilem Hofmanem už po jedenácté absolvovali v rámci sběru materiálu pro speciální vydání časopisu 53×11 (vyšlo 7. srpna), byl jsem moc rád, že tu byli právě Leo a Jan Bárta. Byla to svěží změna i pro nás. Svět pak jistě s napětím přihlížel nečekanému vývoji závodu. Padalo se, padalo se hodně a řadě hvězd se kontakt s asfaltem stal osudným.
A právě obří přízeň a tento vývoj přinesl víc než jindy projevy stoupenců disciplíny zvané kdybylizmus. Poprvé jsem se s nimi výrazněji setkal v komentářích na zahraničním cyklistickém webu. Lidé tu hodnotili výkon Nibaliho, když se zničehonic objevil názor, že – a pozor, teď přijde zásadní stavební prvek kdybylistické modlitby – KDYBY König nespadl a neztratil hned na začátku tři minuty, mohlo to na špici vypadat úplně jinak. Přes angličtinu příspěvku jsem měl pocit, že jde o komentář českého fanouška, zřejmě pro uvědomění si české kdybylistické fenomenality.
Samozřejmě si to hned slízl, zcela logicky: „Jasně, a KDYBY nespadli Froome a Contador, mohl být König o dost horší. A třeba by se ještě víc závodilo a on by se utavil."
Kdybylisté to evidentně nemají snadné. Na každé kdyby totiž existuje protikdyby, to je jisté. Kdyby Contador nespadl vs. kdyby Contador byl pozornější, nespadl by. Kdyby Froome nespadl vs. kdyby Froome byl lepší technik, nespadl by. Kdyby Sagan měl trochu víc štěstí a lepší vláček vs. kdyby Sagan rychlostně stačil Kittelovi. Anebo také kdyby jel Kreuziger vs. kdyby měl Kreuziger vše v pořádku.
Je tu ale jedno kdyby, které mne rozčiluje nad jiné. Kdyby nespadli Froome a Contador, Nibali by nevyhrál. Je to nesmysl snižující Italův výkon. Letošní Tour byla nesmírně těžká také tím, že prověřila komplexnost jezdců, ke kopcům, časovkám a křivolakým sjezdům se přidal technicky náročný povrch kostek. Kdo v kterékoliv z prověrek chyboval, skončil v poli poražených, nebo skončil zcela. Nevyhrálo kdyby, vyhrál nejkomplexnější jezdec. Vyhrál Nibali.

Ale stejně vám řeknu, kdyby vyhrál Contador, byl bych raději. Nevím proč, ale je mi tak nějak bližší.

PS: Neodpustím si svůj vlastní kdyby-příspěvek. Kdyby tak byla pravda, že výkyvy ve výkonnosti jezdců v průběhu třítýdenního těžkého etapáku ukazují na to, že cyklistika se opravdu čistí (rozuměj, že bez chemie už nebudou hrdinské výkony bez zaváhání), bylo by to fajn. Tyhle výkyvy jsou totiž důkazem lidskosti. Výkyvy v biologických pasech hovoří o něčem jiném.