Úvod » Články k časopisu » Úhly vs. milimetry

Úhly vs. milimetry

Nová rubrika Sólo se jednak dočkala vašich pozitivních ohlasů, jednak výběr kol zatím vždy přinesl něco navíc, trochu potřebného koření. Byl to Rocky Mountain a jeho systém změny zdvihu a geometrie Ride 9, byl to nejdostupnější jednonohý Cannondale a nyní je to enduro Kona Process 111. Nepůjde to tak vždy, ale začali jsme koly, která něčím vystupují z řady a možná podněcují k úvahám. Když třeba předešlu, že číslovka v názvu Procesu značí zdvih, určitě se pozastavíte nad kategorií enduro, do níž Kona tenhle model řadí.
Proces 111 se pro mne stal ukázkovým příkladem toho, jak někdy mohou být milimetry zdvihu zbytečné a zavádějící. A taky tématem, do kterého se dá tak snadno zamotat.
Vezměte si český terén, a klidně do něj zahrňte třeba Rychlebské stezky, Beskydy, Krušné hory, Brdy a podobně lákavé lokality. Jste-li vyznavači technicky náročnějšího ježdění, co k němu především potřebujete? Ano, když kolo trochu ovládáte, hluboký zdvih to určitě není. Ano, je to stabilita, jistota ve vyšších rychlostech a ovladatelnost. Geometrie je pro mne vodítko, podle něhož bych vybíral kolo, a je minimálně stejně důležité, vzhledem k domácím podmínkám, spíš důležitější, než hodnota zdvihu.
Dejme tomu, že se mnou souhlasíte. Vedeni tímto vodítkem se ponoříte do katalogů. XC fully rovnou vynecháte, tam nejen rám, ale i geometrie nahrává především výkonu. Velkou nadějí budou trail biky, zdvihově podle mého optimální stroje pro nezávodní a zábavné použití v naší domovině. Jenže naprostou většinu z nich vidí jejich tvůrci bohužel stále spíš jako XC kola s navýšenou kapacitou odpružení. Mají taky spíše XC geometrii, postavenou vidlici a dlouhý posed, navíc některé jsou laděny na hmotnost a tedy jsou subtilní. A tak – připomínán, že jako příznivce náročnějších stezek – postoupíte o další patro výše, k all mountainům. Dojdete složitější cestou tam, kde mnoho a mnoho bikerů zbytečně skončí následkem podlehnutí marketingu, z nějž nejednou získáte pocit, že čím více milimetrů, tím lépe. Vy ale aspoň budete vědět, proč jste tak skončili, a nebudete si drbat hlavu nad špatným výběrem.
Říkám si, ono je to ale nakonec možná dobře, že geometrie jde ruku v ruce se zdvihem, protože ovladatelnost a jistota vám zaručeně dodá odvahy, přidáte plyn bez ohledu na rozbitý terén – a v takovém případě už se hlubší zdvih hodí. Ale Process 111 je příliš ukázkový důkaz toho, že kde je um (kola a samozřejmě trochu i jezdce) a odolnost kola, je dobrá geometrie nad milimetry. Sice ve sjezdu nezvolíte stejnou dráhu jako na „plnotučném" enduru, ale o to víc si to možná užijete.
Pokud jsem se do toho zamotal, snad mi více porozumíte po přečtení testu v tomto Velu. Najdete v něm i zábavnější články, než je rozborka techniky.
Rudolf Hronza