Úvod » Články k časopisu » 10. Velocamp – Narozeninová oslava

10. Velocamp – Narozeninová oslava

Letošní Velo camp měl silnou příchuť oslav jubilea - u Sečské přehrady v překrásných terénech Železných hor proběhl jeho desátý ročník. A slavilo se stylově: skvělým ježděním a dokonalou zábavou, jaká jen se může povést na malém prostoru, na němž se potká bezmála 330 lidí fascinovaných společným zájmem - jízdou na kole.

Když jsem se ve středu večer blížil k Seči, neměl jsem dobrý pocit: pršelo, a to vydatně. Tenhle ročník pro nás nebyl, co se příprav týká, o nic méně důležitý než jiné, přesto jsme si moc přáli a snažili se, aby vše klapalo bez nejmenších problémů právě letos. Déšť, proč?! Dlouho před kempem bylo přece pěkně… Jenže ve čtvrtek ráno, první den kempu, bylo krásné cyklistické počasí – nic moc vedro a jasno. Držel jsem mikrofon v ruce, abych účastníky kempu přivítal, a měl radost: proti mně stál obří balík připravený vyrazit a užít si s námi ježdění. Pohodového, ničím nerušeného, organizovaného jen do té míry, do jaké kdo chce. Poté se mikrofonu ujal hlavní pořadatel Vašek Pták a řekl pár slov k organizaci, následovali traseři a jejich stručné provedení trasami (tak to ostatně dělali každý den).

A šláplo se do pedálů a vyrazilo se. Krátké asfaltové přiblížení lesu a první stezka a výhledy, zajímavosti, ticho lesa, vrčení řetězu a jeho rachocení při jízdě přes kořeny, svist větru v uších ve sjezdu a funění kolegů ve výjezdu, které přehlušovalo to vaše. Náš traser na několika křižovatkách zastavil, počkal na skupinu a řekl: Doleva praví terénáři, doprava ti, co hledají pohodovější cestu. Pak jsme se opět potkali a opět rozdělili. Tohle je oslava, jakou jsme si představovali! Ano, občas jsme hledali cestu, někde ležely stromy, jinde bylo potřeba snést kolo z nesjízdného úseku nebo vytlačit nahoru, případně se kousek přiblížit po asfaltu, kterého však bylo jen nutné minimum. Ale není právě i tohle horská cyklistika? Jen v pátek odpoledne nás stihla bouřka, jinak bylo skvělé počasí. Každý den měly okruhy trochu jiný ráz, každý den někdo vyrážel se skupinou a jiný po vlastní ose. Vždy jsme se ale sešli večer na jednom místě a měli si o čem vyprávět, proč být spokojení.

Pravda, kolos rekreačního zařízení s hranatými budovami připomínal spíše sídliště než areál pro oddych na břehu přehrady, nicméně zázemí, které poskytl, bylo ojedinělé. Zejména večerní zábava mohla probíhat na více místech najednou, takže si každý mohl vybrat to svému srdci a náladě nejbližší. Zatímco opozdilci využívali možnost navečeřet se i lehce po „limitu", ve vedlejší rozlehlé místnosti už mohly začít besedy či diashow, v pár metrů vzdálené budově další skupina nerušeně a nikoho neruše sledovala úspěšnou prohru našich hokejistů na MS ve Švýcarsku nebo se v jiné dny bavila při hudbě, aby zůstaly k dispozici ještě napůl vnitřní a napůl venkovní posezení u občerstvení, které teklo a grilovalo se proudem, případně komornější bar uvnitř obytné budovy. A pro nejvytrvalejší tu byla nonstop recepce s chladničkou.

Večerní program byl se vší skromností našlapaný. Hned první večer jsme využili k besedě s redakcí, která však začala stejně rychle jako skončila. Její délku si nikdy netroufáme odhadnout – zatímco před dvěma lety u Humpolce jsme s vámi debatovali skoro tři hodiny, troufám si říci, že zejména díky rodinnější atmosféře poté, co jsme odložili mikrofony a vytvořili rodinný besední kroužek, před třemi lety to bylo 20 minut a nyní minut pět. Navazující premiéra DVD Euround, nedílné přílohy dalšího časopiseckého počinu našeho vydavatelství, titulu MTB FreeRide, který je právě v prodeji, přilákala nemálo účastníků. A po projekci byl k dispozici Kamil Tatarkovič, režisér DVD, jinak špičkový závodník ve 4X a DH. V pátek pak bylo možné poučit se o první pomoci v terénu a následně se dozvědět o zásadách správného stravování – dietolog Vlastimil Chadim, kterého znáte i ze stránek Vela, nejprve poutavě mluvil a pak nabídl zájemcům i možnost změření složení těla plus individuální rady. V sobotu jsme museli pozměnit program, ze své diashow se z rodinných důvodů ke smutku všech kempistů omluvila fotografka Markéta Navrátilová, avšak rychle se nabídla náhrada – Pavel Horník vyprávěl a promítal snímky z bikování ve Walesu. Venku mezitím a i dlouho poté probíhala sobotní Velo party s živou muzikou.

Tou pravou oslavou jubilea však bylo ježdění – a bylo ho hodně a bylo to bez přehánění skvělé ježdění. Kdo někdy bikoval v Železných horách a okolí, ví, že má slova nejsou sebechválou organizátora, ale opěvují prostředí, v němž jsme se pohybovali. Trasy vybírali jako obvykle místní bikeři, kteří se nás snažili protáhnout tím nejlepším, co kraj nabízí. Když jsme od nich ještě před kempem poprvé dostali trasy zakreslené v mapě a převedli je do GPS formátu, abyste si je mohli virtuálně prohlédnout na internetu či stáhnout do svých přístrojů, znejistěli jsme délkou dlouhých variant (jako obvykle byla na každý den připravena krátká a dlouhá verze, jako obvykle byli na každé k dispozici dva traseři – pro rychlé a pomalé pojetí): jen 60 km? Není to málo? „A viděls převýšení?" zněla odpověď hlavních traserů Ondry Semeráda a Petra Svobody. Měli pravdu, nebylo malé. A stezky byly na mnoha místech i poměrně náročné. Přidali jsme sice po dohodě několik kilometrů navíc jako třetí va riantu, tu však zvládali denně objíždět jen ti nejvýkonnější z nás zhruba 330, kteří jsme na Velo campu byli.

Vy, kdo jste po trasách jezdili, víte, o čem mluvím. A vy, kteří jste na Velo campu letos chyběli, ale chtěli okusit skvělý biking po výborných trasách, podívejte se do sekce Velo camp. Právě tam najdete mapy s okruhy ke stažení, stejně tak i GPS soubory či vizualizace tras na satelitních i terénních mapách. Ihned pod trasamy najdete fotogalerii z letošního Velocampu. Třeba jako tip na dovolenou.

Nebylo by však pro mnohé z nás pohodového ježdění po všechny dny, nebýt výrazné postavy a vlastně stálého inventáře Velo campu, Dana Boubína z prodejny Bike Life, mechanika se zlatýma rukama a širokým srdcem. Každý den se v jeho stánku dlouho do noci svítilo, když zdarma odstraňoval šrámy na kolech, s nimiž by jinak nebylo možné další den vyrazit. Se šrámy na těle pak byly připraveny pomoci tyčinky a gely firmy Nutrend, partnera Velo Campu.

Desítkou na triku Velo campu nic nezačíná ani nic nekončí – těšíme se, že se s řadou z vás, našich čtenářů, potkáme příští rok v sedle při Velo campu s pořadovým číslem 11. Ve hře jsou dvě lokality, obě velmi libě znějící uchu cyklistovu.

Děkujeme všem, kdo jste přijeli, a všem, kdo nám s kempem pomáhali. A ještě někomu: Když jsem v pondělí brzy ráno jel do práce, opět hustě pršelo.

Rudolf Hronza
Foto: Velo

PS: Po několika letech, kdy účastníci kempu měli možnost pravidelně testovat kola různých značek (nejvíce loni zhruba 220 kousků od 14 značek), jsme se rozhodli testování od „kempování" oddělit, vrátit Velo campu jeho ducha a testování dát větší smysl. V prvním případě to znamenalo především ježdění a poklidnou rodinnou atmosféru, ve druhém možnost porovnat více kol během kratšího času při akci Test Fest (viz reportáž na jiném místě tohoto vydání) a co nejlépe tak odhalit rozdíly mezi jednotlivými koly. S touto změnou jsme byli spokojeni, doufáme, že i vy.