Úvod » Články k časopisu » Dobře sobě, dobře planetě

Dobře sobě, dobře planetě

Ještě vlastně ani není kalendářně léto, a již rolety a žaluzie čelí tak ostré palbě slunečních paprsků, že už už vytahují bílý prapor. Mám za to, že nepatřím k těm dvounožcům, kteří si v létě stěžují, že je teplo a v zimě zase, jaký je to samec. Když ale mám teď nahodit text fejetonu, mozkové vlnění přeci jen žárem vyzařovaným roletou leniví…

Kam zaměřit pozornost, teď, těsně před okurkovou sezonou? Politicky je všechno v pořádku – koule na kopci v Brdech nestojí nikomu moc ani za diskusi, ostudu s ukradenými hodinkami hlavy světa jsme si neuřízli my, ale Albánci, a těch pár domácích skandálů? Vyšumí, anebo se zametou pod koberec jako stále častěji. Stránky Vela plní reportáže, v nichž jako striptérka necháváme čtenářstvo slastně namlsat na kroky další – těšte se, další výrobní rok bude zase ještě lepší než ten letošní! A navíc je tu – pro osudem lépe počastovanou hrstku planety – čas dovolených, na který nás už nějaký ten týden připravují média všeho druhu a billboardy podél silnic. Prázdniny! Zabalit a jedem za hranice všedních dnů!

Turizmus již dnes ale není jen otázkou dvou, tří měsíců v létě a pak těch pár týdnů zimních radovánek. Je to pěkně oplácaný průmysl. Nejeden region, strádající odchodem výrobců jinam či změnou priorit poptávky hledá v nabídce dovolené spásu. Nechme stranou enormní zátěž cestování pro životní prostředí – bavme se nyní o jiných dvou faktorech. Celoplanetární změna počasí může být zpochybňována z hlediska činnosti člověka, většina vědců ji ale bere jako fakt. Pak ale zaráží investice hoteliérů do lyžařských středisek, tenisových kurtů a konec konců i cyklostezek. Nebylo by lépe nasypat eura do Máchova jezera, Lipna nebo vyčištění řek a městských pláží?

A pak je tu ještě něco důležitějšího, něco, co můžeme pracovně nazvat „fenomén skanzenu“. Proč vyrážíme na výlet? Troufnu si navrhnout odpověď: abychom viděli něco jiného, zajímavého. Ale současně nás láká také tzv. genius loci, atmosféra, duch místa. Slavonice, Jindřichův Hradec nebo Telč mohou být profláknutou turistickou destinací, stále ale dýchají běžným životem města, nejde o skanzen, kde je vše cíleno na turisty. Podobný dojem ve mně nechaly třeba Benátky – je to živé město. Anebo Vysočina, Lužické hory… Proti tomu Praha se svým mrtvým centrem a turisty, o které běžný obyvatel zakopává, své kouzlo rapidně ztrácí. A podobně velké hory jako Krkonoše, Šumava, ale i zahraniční střediska. Jsou to továrny na turistický průmysl. Paradoxně si tak sami podřezávají větev.

Pokud tedy nepatříte k plážovým povalečům, prahnoucím po grilování těla a dovolené na klíč, zkuste letos sáhnout po méně populární lokalitě. Klidně i za humny. Uděláte dobře sobě i planetě.