Padnout za Krále!

28.2.2017

Páteční přípravy
Do Klatov se vydávám již v pátek odpoledne. Tentokrát ale nejedu pro promočenou a zmrzlou reportáž účastníka, chci poznat královské dny otce závodu Františka Šraita. Setkávám se s ním v areálu základní školy, kde právě probíhá nakládání jídla a pití do aut, která budou ráno zavážet občerstvovací stanice. Nechybí speciality jako šátečky z místní pekárny, na zakázku vyráběné rohlíky s extra porcí soli nebo pro tento účel speciálně vyrobená slanější a tužší pomazánka. Paralelně probíhá značení trati a za chvíli začne porada regulovčíků. Každý od Franty dostane letecký snímek křižovatky s přesným vyznačením svého stanoviště. Následuje krátké školení. Regulovčíci teď ještě mohou doufat, že se počasí zlepší. Dostavili se většinou středoškolští studenti – osvědčení pořadatelé už rady nepotřebují a ráno přijedou rovnou na svá místa. Ještě neví, že je čeká celý den v dešti. Za dvě stovky a svačinu. Ale na Králi nejde o peníze. Větší motivací je snaha pomoci charizmatickému závodu a pro mladé pořadatele také lístečky na pivo a guláš v cíli. Po poradě ředitel spokojeně hlásí, že křižovatky na trati bude zajišťovat 128 lidí.

Večer končí u Šraitových, kde jsem nalezl na dva dny přístřeší. Přestože vstáváme už v půl šesté, ochutnáváme ještě domácí slivovici, dárek od moravských účastníků, a Franta mi postupně poodkrývá zákulisí maratonu. Král Šumavy a pořadatelství dalších menších závodů je rodinným koníčkem. Kromě dcer a ženy Madlenky patří mezi pořadatelské jádro dalších pár přátel. Jména Radka Otrusiny, Pepy Krátila, Dušana Hradila a pár dalších uslyším druhý den ještě mnohokrát. Každý z nich má na starosti přesně vymezenou skupinu úkolů. Trochu se divím skromným podmínkám, za kterých závod vzniká – některé sumy z rozpočtu mi k věhlasu obchodní známky Král Šumavy nesedí. Jediným velkým sponzorem je Author, ostatní vychází vstříc většinou slevami nebo protislužbami. Rozpočet Krále je od prvních ročníků postaven hlavně na startovném.

Při kontaktu s úřady a policií pomáhá hodně tradice, takže jednání probíhá snáze a problémy nastávají hlavně při změnách trati. Loni si pořadatelé vykoledovali hodně hanlivých slov od závodníků zařazením výjezdu na Kochánov. Letos proto uvažovali, že jej vypustí. Ale jak se maraton blížil, začali se ozývat ti, kterým se tahle výzva líbila. Pro příští rok František uvažuje, že by starším kategoriím nabídl možnost stoupání objet po časově ekvivalentním rovinatém úseku. Změny se letos dotkly také občerstvovaček, na nichž museli cyklisté zastavit, protože podávání občerstvení za jízdy způsobilo v minulosti mnoho zbytečných pádů. Na Králi se nic neděje bez příčiny. Pořadatelé se snaží poučit z chyb a závod neustále vylepšovat.

Sobotní start
Ráno nasedáme za drobného mrholení do auta a vyrážíme na start. Zkontrolujeme průběh prezentace, dopřejeme si kávu a řadíme se před zaváděcí vůz dlouhé trati. Po celou dobu závodu se budeme pohybovat několik minut před čelem, aby František stihl zkontrolovat rozestavení pořadatelů na křižovatkách. Každému poděkuje a osloví ho jménem. Chvílemi to vypadá, že zná všechny obyvatele Šumavy. V autě s námi sedí ještě Frantova dcera, která zapisuje časy průjezdů a obsluhuje telefon, který každou chvíli zazvoní. Většinou volá cílový dispečinku nebo řidiči zaváděcích vozů ostatních tratí hlásí svou polohu. Na otázky ohledně počasí odpovídají všichni stejně – drobně prší. Již na čtyřicátém kilometru se na čele tvoří vedoucí dvojice. V delších kopcích tedy zastavujeme a měříme odstup druhé skupiny. Každou chvíli nás Franta upozorní na pěknou lyžařskou nebo MTB trasu. Je vidět, že sport a Šumava jsou jeho dvě velké lásky. Hodiny v autě se začínají nepříjemně táhnout. Zastavujeme tedy i na občerstvovačkách. Tam paniku nepůsobíme – čelo, které jede pár minut za námi, stavět rozhodně nebude. Při obsluze bufetů se prý nejlépe spolupracuje s hasiči. Ti jsou rádi za každou společenskou akci.

Na chvíli se zdržíme i na Romanově a Kochánově, kde potkáváme štáb České televize. Objektivy kamer a fotoaparátů sledují velké utrpení, mikrofony raději předstírají, že neslyší. Ve Frantově tváři je vidět spokojenost, že závodníkům připravil silný zážitek. To už se obratně proplétáme mezi závodníky z krátké tratě, na níž jsme se napojili Alespoň to rychleji utíká. Do cíle dorazíme tak, abychom stihli dojezd dvěstěpadesátky. Jakub Svoboda a Michal Koš protnuli po dvou stech kilometrech v úniku cílovou pásku společně. Ředitel závodu se pohybuje ještě chvíli v cíli a pak se přesouvá připravit ceny a večerní vyhlášení vítězů v kulturním domě.

Tanec se nekonal
Oficiální program závodu končí korunovací krále a královny Šumavy. Vítězové dlouhé tratě s díky přenechávají korunku Frantovi Šraitovi a ostatním pořadatelům. Určitě si ji zaslouží. Na oslavu ale nezbude příliš času, je potřeba zajistit přes noc depo s koly. Franta se omlouvá, že neuvidím jeho pověstné taneční variace a odjíždí hlídat.
Ráno se setkáváme na opuštěném parkovišti. Neděle je zasvěcená úklidu. Sbírají se odpadky kolem prezentace, vrací se vypůjčený materiál, třídí se značení z trati. Pořadatelé si ji také rozdělí na kratší úseky a uklízejí po závodnících odhozené obaly. Na liduprázdném parkovišti si ředitel závodu povzdechne nad pomíjivostí věcí. Odvažuji se nesouhlasit – stovky závodníků se sice rozjely zpět do všech koutů republiky, ale legenda, kterou vytvořil, žije pořád.

Text a foto: Karel Kuchler

Menu