Úvod » Články k časopisu » Pozor, teď jedeme my, pánové!

Pozor, teď jedeme my, pánové!

Slýcháme to ze všech stran: Myslete víc na nás, na ženy. Nejsme jen na milost vzaté přívažky našich bicyklu holdujících partnerů. Také my máme své specifické cyklistické požadavky. Ženy-cyklistky se chtějí odlišit, žádají speciální produkty a speciální rady, jízdu na kole prostě vnímají jinak než muži. Když se k tomu přidá fakt, že těžko bychom mezi ostatními sportovnínmi odvětvími hledali pro vzájemné vyžití obého pohlaví podobně univerzální pohybovou aktivitu, ženská cyklistika v tom nejširším slova smyslu se zřejmě stane fenoménem právě začínajícího století.

Znáte to, když doslouží kolo pána tvorstva, sníží se posed a vymění některé komponenty, případně se bicykl odstrojí a osazení putuje na jiný rám menší velikosti, aby tímto hybridem mohla být s pocitem velkorysosti odbdarována naše drahá polovička. Jenomže to je nefér. Proč by ženy měly mít ve dvojici vždy výrazně horší vybavení než jejich mužské protějšky (což platí v 90% případů), když jsou na tom výkonnostně zhruba stejně a vzhledem ke své zranitelnosti a křehkosti by jim mělo být dopřáno možná ještě více péče a komfortu? Asi proto, že o výběru v drtivé převaze rozhodují právě muži. Ti u kormidel velkých firem však nejsou tak krátkozrací a navíc znají dokonale čísla marketingových studií. Ženské spotřebitelky jsou jednoduše z hlediska nasycenosti velotrhu polem neoraným. Počínaje svébytnou cyklistickou módou či speciální geometrií kol a konče odmítáním unitářského přístupu ke sportovní přípravě či speciální stravě. “Jednopohlavnost” je prostě ve světě kol pasé.

Dámské ladění
Že v bikovém světě, a nejen v něm, není mužská nadřazenost rozhodně na místě, dokazují těm největším zaslepencům střelkyně typu Anne-Caro Chaussonové či Katriny Millerové, když ladně kopírují dvoj- i trojhrby dualového svěťáku stejně, jako jejich mužské protějšky. I ony však k takovým výkonům potřebují specifické nastavení svých strojů. Ostatně, jako každý. Čím dál tím více a více křižují lesy party, v nichž nechybí alespoň jedna dívka. Není proto divu, že někdejší superhvězda cross-country Juli Furtadová založila vlastní firmu pro výrobu žensky specifických komponentů. Další výrobky pak přicházejí od již etablovaných značek. Je to pochopitelné – ženská anatomie je přeci jen jiná než mužská. Pokud však nevlastníte jeden z těch dámských biků (jaké testujeme jinde) se spoustou promyšlených komponentů, nemusíte si zoufat. I váš starší bike lze lehce přizpůsobit tělesným odlišnostem, které mohou při špatném vyladění snižovat potenciál skrytý v jeho trubkách.

Kokpit
Prvním, podle důležitosti, je správné nastavení ovládacího centra. Pokud se jezdec cítí v kokpitu nesvůj, je havárie na půli cesty. To se týká zejména brzdových pák. I starší typy nesou malinkatý, většinou imbusový, šroubek, kterým se nastavuje délka kroku a tudíž i vzdálenost páky od řídítek (obr. č. 1). Pokud jsou vaše prsty, dámy, kratší, neváhejte přiblížit si páku blíže. U brzd také není od věci povolit šroubky předpětí pružin čelistí až na kraj únosnosti (obr. č. 2). Lehčím krokem oddálíte únavu prstů i předloktí.

Velmi důležitým kontaktním bodem jsou gripy. Jejich prostřednictvím jezdec vede bike. Správná volba má na ovladatelnost zásadní vliv. Většině žen vyhovují tenké rukojeti – tedy takové, které na většině kol nenajdete (obr. č. 3). Investovaná dvoustovka se vám v terénu vrátí i s úroky.

Také délka a tvar řídítek mají co promlouvat do vedení stroje. Dámy nemají tak široká ramena, proto jim stačí řídítka o pár centimetrů kratší, než by vyhovovala pánům. Novickám v terénu, které ještě přesně nevědí, co chtějí, není možno nedoporučit zvednutá řídítka – vlaštovky, a kratší, strmější představec pro větší přehled nad situací.

Vedle dlaní a chodidel je třetím kontaktním bodem s bikem sedlo. Každého v terénu bolí zpočátku pozadí – to je normální. Po zkušenostech se specificky dámskými sedly je lze směle doporučit (obr. č. 4). Kdo z nějakého důvodu takovéto nemá, může si alespoň pomoci sice neestetickým, avšak velmi účinným sklopením špičky sedla dolů.

Pneumatiky
Pláště mají veliký vliv na chování biku. V žádném případě by nikdo kromě zkušených terénních amazonek neměl vozit do terénu slicky. Jsou příliš zrádné a připraví vás o bezpečný a dobrý pocit z jízdy. Pozornost je třeba věnovat také tlaku v pneumatikách – u dívek teprve se seznamujících s taji bikového řemesla není nutno hustit pneumatiky na kámen, protože nehrozí procvaknutí při ďábelských skocích. Nižší tlak zlepší přilnavost dezénu a zvýší komfort jízdy.

Odpružení
Při stejné velikosti postavy většinou bikerka váží méně, než mužský protějšek. I při správně vybrané velikosti rámu se tak může přihodit, že sestava vidlice či pružina tlumiče jsou příliš tvrdé. Pro běžnou jízdu po lese by měly oba tlumiče při klidovém zatížení tělesnou vahou vklouznout do čtvrtiny svého zdvihu. Je-li hodnota jiná, je třeba změnit tlak vzduchu, případně instalovat pružiny či elastomery jiné tvrdosti.

(tt, kh)
Foto: Velo a archiv