Úvod » Články k časopisu » Doušek skotské

Doušek skotské

O Skotsku, zemi zelených Highlands, tmavých lochů, hlubokých glenů, dudáků v suknicích a vynikající whisky toho již bylo napsáno zcela jistě dost. Já sám jsem strávil ve Velké Británii osm let a zemi McDonaldů, MacLeodů a Campbellů jsem procestoval křížem krážem, od jihu na sever a od západu na východ. V autě, pěšky a hlavně na kole. Pro cyklistu - zvláště silničáře - se zde otevírají netušené možnosti dokonale se vyřádit na svém dvoukolém příteli, ať již na prudkých i táhlých sjezdech, stoupáních nebo rovinách na březích lochů, vždy však v obklíčení spektakulárních scenérií a drsnosti skotské přírody. Vše na kvalitních asfaltových silnicích, silničkách, polních cestách i v terénu. Pozor ale - vždy vlevo!

Při svých toulkách jsem si zamiloval zejména západní a střední Highlands a ostrovy vnitřních Hebrid. Zapomeňte teď taky na chvilku na práci a shon, osedlejte svého bucefala a pojďte se mnou projet. Pro ty snad, co nejsou obeznámeni s místní terminologií, ve Skotsku je každé údolí ‘glen’, každé jezero či mořský záliv ‘loch’ a každá větší hora ‘ben’. Všechny místní údaje o vzdálenostech jsou udávány v mílích (1609 m).

Z Glasgow k Loch Awe
Pro mne Skotsko začíná na sever od Glasgow. Jakmile vykličkujete z jeho rušných a křivolakých ulic a uliček, za několik mil se před vámi otevře hladina Lochu Lomond a za ním masiv Ben Lomond. Podle alpinistických měřítek není vysoký, pouze 974 m n. m., ale prakticky od hladiny moře vypadá impozantně. S nejrychlejším převodem pádíte na sever po břehu, vítr rve kštici zpod přilby a našinci nezbude, než zarazit u pubu a svlažit vyschlé rty pintou dobrého piva. Pro zimomřivce se doporučuje “a wee dram” z širokého výběru jednosladových i směsných whisky. Ale už je tady kamenná vesnička Tarbet, a odtud jen dvě míle hlubokým glenem k Lochu Long. Anebo se můžeme klikatit asi šest mil po břehu Lomondu, až nás po pravé straně doslova stáhne s kola Inverarnan House. Původní, více jak tři sta let starý zájezdní hostinec, kde vás uvnitř uvítá rozšklebená tlama neméně starého vycpaného medvěda, stěny ověšené loveckými trofejemi a atmosféra z dob Roba Roye. Zrzavý Skot v kiltu (suknice) a s nezbytným sporranem (kožená bederní brašna) kolem pasu vám u baru s úsměvem poslouží čímkoliv. Skotové jsou pověstní svou pohostinností a přátelskostí. S lakomci, jak se o nich zhusta vypráví, jsem se tu nesetkal. Pokud se rozhodnete uhnout v Tarbetu přece jen na západ (šlapání kolem Lomondu proti větru může dát zabrat), za chvíli se po rychlém sjezdu ocitnete v Arrocharu na začátku do slova i do písmene dlouhého fjordu Loch Long. Je tu pěkné tábořiště a příležitost k rybaření. Jednou mne zde pozval jistý drsný horal Teddy na lov makrel a sleďů ve vodách lochu a úlovek stál za to. S náčiním, které sestávalo z klacku, vlasce a pěti až šesti háčků na něm, jsme za hodinku nalovili půl loďky. Chvíli nic, ale jakmile projedete hejnem, v tu ránu máte co dělat, abyste plný mrskající se vlasec vytáhli. A potom u stanu nažhavíte dřevěné uhlí (ve Skotsku není povoleno rozdělávat otevřené ohně) a věřte mi, neexistuje nic nad čerstvou roštovanou makrelu s kmínem a solí. Neřku-li spláchnutou nějakým životabudičem. Máte-li štěstí a pofukuje-li větřík, nemusí vám pohodu kazit ani “midgies” – malé krvežíznivé létající potvůrky. Ale i ty svým způsobem patří ke Skotsku stejně jako dudy. Skazky praví, že tito upírci mnohdy odradili divoké kmeny z jihu od jejich dobyvatelských choutek.

Ráno výpad ze spacáku, skok do chladných vod lochu, a vzhůru na kolo. Údolím Glen Croe vystoupáte jedenáct mil do sedla na vyhlídku Rest and Be Thankful, neboli “Odpočiň si a buď vděčný”. Budete vděčni, na to můžete vzít jed, neboť si tady po výšlapu skutečně odpočinete výhledem na nádhernou i zádumčivou scenérii zelených hor s fialovými skvrnami vřesovišť na jedné straně a temnou hladinou Lochu Rest na straně druhé. Odtud, ať se pustíte nahoru a dolů klikatými silničkami kolem Lochu Goil, anebo údolím Hell’s Glen (spíše ráj než peklo), abyste si v některé z malebných vesniček dopřáli pintu u přívětivého Skota.

Glen Coe a okolí Fort William
Další štací na cestě na sever do nitra West Highlands je nesporně údolí Glen Coe, které se otevírá návštěvníkům ve vesničce Clifton zhruba 25 mil severně od místa našeho předchozího tábořiště. Na cestě tam určitě rádi sesednete, abyste se pokochali pohledem na vodopády na řece Falloch. Samotné Glen Coe obnáší dalších 35 mil rovin a více či méně pozvolného sjezdu až do stejnojmenné osady na břehu Lochu Leven. Na nejtěžší převod po hladké asfaltce (pozor, pořád vlevo!) svištíte rozsáhlými pustinami, bažinatými moory s modrými lochy a vřesovišti, kde se cítíte takhle maličcí. Občas musíte dát pozor, kam jedete, protože okolní scenérie vám nedovolí neustále sledovat silnici před sebou. Jste přitom obklopeni zleva skalnatými masivy Three Sisters a zprava se na vás mračí hřeben The Devil’s Staircase. Mezi nimi uděláte zastávku na svačinku u patnáctimetrových vodopádů na říčce Coe, kde si v tůni s chutí smočíte svoje vlastní pedály. Odtud už prakticky bez šlápnutí sjedete až do osady Glencoe, nechvalně známé masakrem jakobitského klanu McDonaldů proanglickými Campbellovci v roce 1692. K vraždění došlo ve spánku poté, co McDonaldové ubytovali a hostili proradné Campbelly ve svých obydlích. Inu, nevděk světem vládne. Na břehu Lochu Leven, který je vlastně mořskou zátokou, spatříte slapové účinky slunce a měsíce – vlivem odlivu a přílivu se v něm silné proudy obracejí periodicky směrem k moři a zpět do vnitrozemí.

Od Loch Leven už je to pouze 15 mil po rovině podél Loch Linhe do Fort William na úpatí nejvyšší britské hory Ben Nevis (1344 m). Ve městě, které bylo původně v 17. století vybudováno jako pevnost střežící přístup do centrálních Highlands, máte příležitost prohlédnout si sbírky West Highlands Museum, kde se dozvíte o historii tohoto drsného kraje a lidí. Další zastávkou je údolí Glen Nevis, jeden z nejpůvabnějších skotských glenů s bystřinami, strmými zalesněnými svahy a skalními stěnami. Budete-li mít štěstí a rybářské náčiní, možná vám i zabere pravý skotský losos v peřejích River Nevis. V nástupu do údolí se utáboříte v plně vybaveném kempu a odtud si s chutí vyšlápnete asi osm mil proti proudu Nevisu pod západní stěnu Ben Nevisu, z kterého v kaskádách padá čtyřistametrový vodopád Allt Coire Eoghain, a určitě ještě stihnete i pěší výstup na vrchol. Vidět všude kolem sebe vrcholky Highlands a skalnaté horolezecké terény určitě stojí za to.

Isle of Sky
Přeneseme se nyní několik desítek mil kolem historického Kaledonského plavebního kanálu, Loch Lochy a údolím Glen Shiel, až na břehy Loch Duich, kde vás mohou přivítat provazce deště a nízké temné mraky, odrážející se na neméně temné vodní hladině, stejně jako modrá obloha. Mineme jeden z nejznámějších skotských hradů Eilean Donnan Castle, středověkou pevnost klanu McRae z 13. století a v městečku Kyle of Lochalsh už se za úzkou úžinou vynoří pobřeží ostrova Sky. Příznačné jméno, pokud se slunce smiluje. Isle of Sky je pravděpodobně nejnádhernější ostrov Vnitřních Hebrid. Má všechno od vysokých pobřežních útesů, hor rázu švýcarských Alp, skalních věží, mořských zátok, malebných vesniček a hlavně míle a míle úzkých klikatých silniček mezi vřesovišti a jezery. Tedy ráj pro bikery.

Ideální základnou pro výlety po ostrově je přístav Portree. Na sever po východním pobřeží se můžete podívat do jeskyně, kde se Bonnie Prince Charlie skrýval v roce 1745 při svém útěku po neúspěšném pokusu sjednotit skotskou armádu proti Angličanům. Budete stoupat a klesat po okraji útesů nad hladinou Sound of Rassay a hltat panoráma Highlands na pevnině. Nalevo od silnice se tyčí masiv a osamělé skalní věže Old Man of Storr a po pravici vás uvítá vyhlídka Kilt Rock u vodopádu spadajícího z výšky osmdesát metrů na balvany omývané mořským příbojem. Vítr hraje na ocelové zábradlí zvláštní melodii, která se za poněkud příznivějšího počasí mísí s tóny skotských dud opodál stojícího dudáka v tradičním kroji. Podle různých zdrojů opravdoví Skotové nenosí pod svými suknicemi zhola nic, a tak vás napadne jak, se asi zimou fialový dudák v mrazivém větru cítí. Na nejsevernějším výběžku ostrova necháte odpočinout svého bucefala i sebe u Duntulum Castel, zříceniny pevnosti vystavěné na vysokém útesu v 17. století klanem McDonaldů. Na pastvinách kolem se pase huňatý skotský náhorní skot.

Další trasou pro výšlap je západní okruh kolem Crusader’s Grave, hrobu starověkého rytíře v brnění, Dun Suladale Broch, ruin obydlí z doby železné, přes Dunvegan Castle, hradu dosud obydleného slavným klanem MacLeodů a Ullinish Point pod stolovou dvojhorou nazývanou MacLeod’s Tables. Dunvegan Castle určitě navštívíte, neboť dýchá ponurou atmosférou středověkých sídel, a při jeho prohlídce se tu a tam podvědomě otočíte, zda vás nesleduje bílá paní nebo bezhlavý rytíř. Z pobřeží pak budete sledovat hru světlých atlantických tuleňů na nesčetných ostrůvcích Lochu Dunvegan. Ale hlavně sjedete další vrstvu pneumatik a potěšíte své okoralé duše rychlými sjezdy i táhlými stoupáky a plíce svěžím slaným vzduchem. Jednu věc, kterou si na Isle of Sky nesmíte nechat ujít, je návštěva palírny vynikající jednosladové whisky ve vesnici Talisker – při prohlídce natankujete “a wee dram” a uvidíte, že reklama nelže. Místní skotské zlato je skutečně nesmírně lahodné.

Jižní část ostrova vás rovněž nezklame. Od Taliskeru se totiž pustíte úzkou cestou kolem vodopádů spadajících ze svahů “Skotských Alp”, Cuillin Hills, které sice nejsou vyšší než tisíc metrů, ale protože se vypínají doslova od mořské hladiny, poskytují stejně krásné výhledy jako Bernské či Julské Alpy. Ne-li hezčí. Do Cuillins se lze rovněž dostat od jihu, a to nahoru a dolů po jednostopých silničkách od městečka Broadford kolem jezera s podivným keltským jménem Cill Chriosd, po úpatí hřebenu Bla Bheinn, až do malebné rybářské vesničky Elgol na pobřeží zátoky Loch Scavaig, přes kterou uvidíte rozeklané štíty Cuillins jako odnikud. Pokud jste byli na Novém Zélandu, připomene vám výhled scenérie z této země protinožců. Zde možná pocítíte potřebu nechat odpočinout svému bucefalovi i sobě a zvolíte vyhlídkovou plavbu motorovou lodí. Na její palubě se převezete přes záliv a vnoříte do nitra hor, kam se hluboko zařezává Loch Coruisk. Na modré hladině a v objetí skalních stěn si opět uvědomíte, proč je Isle of Sky nazýván perlou Skotska. Prší-li nebo svítí slunce.

Wester Ross a Loch Maree
Ačkoliv si nyní pomyslíte, že ve Skotsku už nemůžete spatřit krásnější kout než ostrov Sky, nezoufejte a jeďte dál na sever. Neprohloupíte. Z Kyle of Lochalsh se nyní podíváme přes Loch Torridon až do horských terénů Wester Ross v oblasti Loch Maree. Po cestě potkáte určitě mnoho nadšenců svého kalibru.

Na cestě nejprve minete Plockton a přes Loch Carron spatříte zříceninu hradu Storme Castle. Nic výjimečného, ale patří k drsnosti místního kolorytu. Dnes vám počasí zrovna přeje, a tak máte tisíc chutí do vln zálivu skočit. Proč ne? Skok do vln a rychle ven, protože voda je proklatě studená. Po oschnutí zpět do sedla a zahříváte se po koupeli dál jednostopou silničkou, kde se auta mohou míjet pouze na vyhrazených rozšířených místech. Vy na kole nemusíte. Stačí, že musíte dávat pozor, abyste náhodou nesjeli mimo vozovku, když váš zrak příliš dlouho utkví na okolních scenériích. Pětadvacet mil mezi zalesněnými i skalnatými vrcholky vás dovede přes vesničku Shieldaig a kolem vodopádů Falls of Balgy do Torridonu na břehu stejnojmenného lochu. Zde se možná rozhodnete rozbít stan, protože se po výšlapech na Isle of Sky cítíte poněkud ušlí a zachce se vám trochu oddychového času. Moudré rozhodnutí. Kolem zálivu je řada příležitostí k relaxačním pobřežním vyjížďkám, výstupům na tisícimetrový hřeben Liethach, rybaření ve vodách Atlantiku, či pintě piva v místním pubu. Pravý drsný, ale i měkký a přátelský Wester Ross. Po odpočinku vás nemine jeden z nejoblíbenějších cyklistických úseků na západním pobřeží. Šestnáct mil pod rudými vrcholky Wester Ross do Kinlochewe nad Lochem Maree, kterému dominuje Slioch (ve starokeltštině “Kopí”) se svými 1070 m. A už se vrháte střemhlav do 20 mil sjezdu k Lochu Maree a podél něj až k Lochu Gair, kterým se Atlantik zařezává do pevniny. Cestou dolů určitě zastavíte na březích lesem porostlého jezera s četnými ostrovy a ostrůvky, kde možná dostanete náramný zálusk na piknik. Dost možná, že budete také chtít zarazit a vidět Viktoriiny vodopády, skryté uprostřed jehličnatých porostů. Neobjevil je sice, jako ty na řece Zambezi, misionář a cestovatel Dave Livingstone, ale jméno jim dala samotná královna Viktorie, která je navštívila v roce 1877. Malebný přístav Gairloch je potom vhodným místem k utáboření v kempu, podvečernímu smočení na písečné pláži a opět si můžete vyplout na záliv a potěšit svoje zažívací ústrojí roštovanými čerstvými makrelami a sledi.

Skotsko nejsou jenom West Highlands
Zde prozatím svoje putování po Skotsku ukončíme. To, že jste se projeli jen West Highlands a Isle of Sky zdaleka neznamená, že zde krásy a silničářské příležitosti končí. Popsat celou tu nádhernou zemi tak, jak jsem ji při svých toulkách poznal, by mohlo klidně zabrat celou knihu. Jenom namátkou – centrální Highlands, Vnější Hebridy, pustina na severním pobřeží, okolí Loch Ness (známou nestvůru jsem nikdy neviděl), kraj kolem královského zámku Balmoral a mnohé další oblasti nabízejí fantastické příležitosti pro silničáře, ale i ty, jejichž touhou jsou horské biketreky. Stejně tak nadchne milovníky dobré whisky, historie, starých romantických hradů a především přírody. Skotsko má svoje krásné stránky za slunečného počasí, ale i v mlze a při dešti. Při tom druhém se našinec nemůže divit, proč právě tento hrdý a skromný národ “vynalezl” tento životabudič a interní topení zároveň.

(věnováno Jáje, obyčejné ženě a parťákovi v dobrém i zlém)

Text a foto: Miloš Hoff