Úvod » Články k časopisu » Cestování už je i pro holky

Cestování už je i pro holky

Annie „Londonderry" Cohen Kopchovsky, první žena, která objela svět na kole, by se divila, kolik dnes na tomto dopravním prostředku cestuje žen, kolik z nich vyráží sólo a kolik z nich už následovalo její kroky. Přestože se od tehdejších dob leccos změnilo - nemusíme cestovat v korzetu a podkasaných kalhotách, jezdit na 42 liber vážícím kole nebo dokazovat, že jsme opravdu ženy... -, přesto jsou i v dnešních dnech dámy na cestách vystaveny zkouškám psychické odolnosti, musejí věřit samy sobě, být odvážné a potýkat se s mnoha problémy, které muži řešit nemusí, nebo nepotřebují. Oslovili jsme pět cykloturistek, které mají s cestováním značné zkušenosti. Každá má pro vás připraveny tři důležité rady a různé vychytávky, bez kterých nevyrazí ani k babičce na chalupu, natož někam na Sibiř.

 

připravila Slávka Chrpová
foto archiv cestovatelek

 

Tereza Bošková

3 rady
Nepodceňujte ženský pocit, svoji intuici!
Vlhčené ubrousky vždy s sebou.
Vodka nebo slivovička, zaručená pohodička
.

 

„Cestování není pro holky," tvrdili mi všichni v Turecku, když jsem se vyptávala na různá města a místa, která by stálo za to v islámské republice vidět. Respektujíc aspekty cizí kultury, jsem taktně mlčela a dál listovala mapami. Díky tomu, že v Turecku dívka s batohem není na autobusových nádražích ani v ulicích měst právě obvyklým jevem, cestovalo se mi tam naopak báječně, protože se o mě všichni starali. Je samozřejmě důležité přidat se „k těm správným lidem" a nešlápnout vedle. K tomu je vynikající ženská intuice. Zatímco chlap věci vymyslí, ženská se na věci „nacítí". Intuice je něco, na co nedám dopustit, a i když jsem podle ní někdy jednala navenek jaksi iracionálně, vždy se mi to nakonec vyplatilo. Mnohokrát nastaly situace, v kterých mi vnitřní pocit zachránil kůži. Dobře tedy pozorujte a nikdy nerezignujte na vlastní pocity. Je to nejlepší kompas i hodinky, které máte!
Na ženském těle je poměrně dobrodružné, že nikdy nevíte, kdy bude loajálně spolupracovat a kdy vám dočasně vypoví službu nebo bude potřebovat nějaký druh speciální údržby. Někdy máte síly, že se cítíte jako pravá a neohrožená dobyvatelka světa, jindy vás přepadne taková únava, že nechcete nic jiného než spát, a nezáleží na tom, jestli se právě nacházíte třeba ve vojenské pohraniční zóně mezi Rwandou a Burundi, kde je zakázáno se zdržovat. Také menstruaci můžete mít díky práškům zcela pod kontrolou, a na kratších cestách ji klidně můžete i přeskočit, ale já jsem nikdy žádné prášky nebrala, tak jsem byla občas tak trochu překvapená. Další na pořadu jsou mí oblíbenci úpal a úžeh. Nikdy přesně nevím, jak jsem k nim přišla, ale bývá to raz dva. Blížím se ke svému druhému doporučení. Na všechny jmenované krize jsou totiž výborné vlhčené ubrousky. Není nad to, osvěžit si ruce nebo čelo voňavou vláhou uprostřed pouště, nebo na konci prašného dne. Je to koupelna sbalená na cesty, malý luxus, který si může dovolit každý.
Další moje rada zní: Bez slivovice ani kilometr! Stačí malý hlt každé ráno nalačno, a vyvarujete se průjmům a jakýmkoliv zažívacím potížím. Teď trochu vzpomínám na cestu po Anglii, kdy jsme slivovici podcenili, snad jsme si řekli, že v tak civilizované zemi nic nehrozí, a jak jsme potom litovali! Proto doporučuji, chcete-li mít na cestách pohodičku, vezměte s sebou slivovičku!

Linda Rumlová

3 rady
Co nemám, nepotřebuju!
Buďte marnivé (aspoň trochu).
Cestujte samy…

 

Mým základním motem je – Co nemám, nepotřebuju! Tato věta má v sobě hodně velký až filozofický náboj. V mnoha situacích mě zachránila od infarktu (třeba když jsem zjistila, že jsem zapomněla boty na kolo). Pozor! Nevztahuje se na cestovní pas!
Proto minimalizujte! V devadesáti devíti procentech si všechno vezete (nebo nesete) samy. Poutník má být lehkonohý… Pak se totiž můžete náležitě „rozlétnout". Těžce naložený soumar se ani neodlepí od země.
V rámci minimalizací věcí mi ze začátku můj partner zkracoval i kartáček na zuby a několik let jsem jezdila s poloviční karimatkou…
Dnes už si do balení zasahovat nenechám, ale po pravdě… přestože se snažím o maximální minimalizaci věcí, vždy se mi v zavazadle objeví alespoň jedno tričko či sukýnka, které během cesty nevezmu na sebe… Ale pokaždé si říkám, co kdyby… Ach ta ženská marnivost!
Ideální je použít jednu věc na vícero způsobů. Např. pareo (nebo velký šátek) – když hodně fouká, uvážu si ho kolem krku nebo kolem hlavy. Správně naaranžované se dá nosit jako sukýnka nebo jako šaty. V případě nutnosti může posloužit při první pomoci nebo jako nákupní taška…
Na cyklistické cesty si beru pouze dvoje boty: cyklistické sandály s SPD systémem zn. Shimano, ve kterých se dá v pohodě normálně chodit, a lehké pantofle (používám je hlavně do sprchy a večer, když si chci odpočinout od cyklistických bot).
Hygienické potřeby v miniaturním (cestovním) balení jsou samozřejmostí. V případě, že opravdu počítám každé deko, si beru pouze vzorky krémů, šamponů, pasty na zuby atd. (často bývají v různých časopisech nebo je dostanete v lékárnách či drogeriích).
Jinak se mi náramně osvědčila žínka. Pro mě na cestách nepostradatelná věc. Díky žínce mi na kompletní hygienu stačí ešus vody.
A nebojte se cestovat samy. Někdy je docela fajn být si jen tak sám se sebou… Jednou jsme v Africe potkali osamělou cestovatelku, která se chtěla vydat na relativně nebezpečný sever Keni. Všichni ji od toho zrazovali. Jeden místní člověk ale prohlásil: „Nechte ji jít, nic se jí nestane. Právě proto, že je sama, jí všichni budou pomáhat." A měl pravdu. Vrátila se v pořádku a s úžasnými zážitky.

 

Renáta Lorišová

3 rady
Nepodceňujte stravu a příjem vitaminů a minerálů.
Reflexní praporek na klacku oddálí předjíždějící auta.
Bez samonafukovací karimatky to nezkoušejte.

 

Na první cyklocestě přes Pyreneje jsem ještě neměla samonafukovací karimatku a dodnes si pamatuji na nesnesitelnou bolest v kyčlích, když jsme se utábořili na jednom průsmyku na zámkové dlažbě u horské chaty a já se chtěla otočit z lehu na zádech na bok. Jednoduše to nešlo a trvalo mi hodně dlouho, než jsem se opatrně překulila. Tahat naložené kolo do kopců představuje obrovský nápor na klouby a ty si pak potřebují ve spánku odpočinout a zregenerovat se. Po této zkušenosti jsem si pořídila jen asi 1,4 cm silnou nafukovací karimatku anatomického tvaru, která byla velice skladná a lehká a zároveň mi poskytla dostatečné pohodlí.
Většinu cyklocest jsem podnikla se svým expřítelem, který vždy dbal na to, aby naše cesty byly co možná finančně nejekonomičtější. Cestování na kole ale představuje obrovský výdej energie, a tak i příjem musí být dostatečný. Dnes ze zkušenosti bych už na kvalitní stravě nešetřila tolik jako dříve a určitě bych konzumovala velké dávky vitaminů a minerálů a namísto levných konzerv bych volila kvalitní konzervy s mořskými rybami, sardinky a energetické nápoje vyvinuté pro sportovce. Nevyplatí se tělo šidit a energii doplňovat pouze sušenkami či džusem a kolou.
Jezdit natěžko na kole s mužem, který má mnohem více síly a energie, nemusí být pro ženu žádný handicap. Jednoduše mu naložte všechny těžké společné věci, jako např. stan, vařič a konzervy, a on se trochu zpomalí. Síly se také vyrovnají, když bude muž jezdit jako první, zejména pokud je protivítr a vy se povezete ve vzduchovém pytli. Při šlapání do kopců jsme se sladili tím, že on šlapal sice rychleji, ale zato si vychutnával delší přestávky, a já se naopak šinula jako hlemýžď, avšak plynule bez velkých odmlk, které by mě akorát vyhodily z rytmu, a tak jsme vždy do cíle dorazili zároveň.
Jistě každý cyklista zná ten nepříjemný pocit, když ho předjíždějící vozidlo téměř olízne. Jednou mě předjíždějící kamion rozkymácel tak, že jsem měla co dělat, abych kolo opět srovnala a udržela se na cestě. Pak jsem na kole dlouho vozila klacek trčící do vozovky s barevnými reflexními praporky na konci. Je třeba si držet motoristy trochu od těla a občas je přinutit zpomalit.

 

Rady dalších cestovatelek Lucie Jonové a Moniky Vackové najdete v tištěné verzi časopisu Cykloturistika a na www.publero.com či www.floowie.com/cs/vpress/publikace.

připravila Slávka Chrpová
foto archiv cestovatelek