Myslíš si, že sluneční energie má budoucnost?
Ano. Samozřejmě, že je to jedna z možných budoucích energií, kterou budeme hodně využívat. Síla slunce může být opravdovou alternativní energií za deset nebo dvacet let. Dnes jezdíme na solárních kolech, jednou třeba budeme cestovat v solárních autech. Jsme teprve na začátku.
Kdy ses poprvé začal zajímat o sluneční energii a kdy tě napadlo, že pojedeš se solárním kolem až do Japonska? 
V roce 2009 jsem začal přemýšlet o nové dlouhé cestě. Původně jsem chtěl jet na elektrokole, ale pak jsem zjistil, že solární panely by mi mohly sloužit jako moje osobní zásuvka, která pojede stále se mnou. Našel jsem člověka, který se v těchto věcech vyznal a pomohl mi dát do kupy solární kolo. V té době to byla naprostá novinka. Podobnou cestu na takovém kole ještě nikdo neabsolvoval, a tak ani my jsme si nebyli jisti, jestli je to dobrý nápad, vydávat se hned do Japonska. Ale vyšlo to. Bylo to pro mě obrovské dobrodružství. Absolvoval jsi podobné cyklocesty i předtím, nebo to byla tvá první velká výprava? Nebyla první. V roce 2006 jsem za tři měsíce ujel 6000 kilometrů z Francie do Číny.
Jak dlouho ti trvalo připravit takovou expedici se solárním kolem?
Když do toho budu počítat i stavbu kola a celkovou přípravu, tak mi to zabralo zhruba rok a půl. Můžeš popsat své kolo, vozík a výkony motoru i solárních panelů?
Základem bylo kolo Trek a jednokolový vozík Bob Yak s odpružením. Motor, který je namontován u středu kola a pohání přes sekundární řetěz kliky, jsem použil od firmy Ludotechnologie. Měl výkon 350 W. Na vozíku jsem měl dva panely. Každý o výkonu 120 W. Za jízdy jeden překrýval ten druhý, ale když jsem zastavil, rozložil jsem oba vedle sebe a vystavil je přímo směrem na slunce tak, aby byl jejich výkon co největší.
Vybíral sis svou cestu tak, aby byla co nejrovnější, nebo ses o to moc nestaral? 
Ano, vybíral jsem cestu tak, aby byla co nejplacatější, ale jet stále po rovině bylo dost nudné. Mnohem větší zábava byla v horách. Tam se mi to zvlášť líbilo.
Propagoval jsi nějak tento nový způsob dopravy během cesty? Například kontaktováním novinářů?
Potkal jsem mnoho reportérů a poskytl spoustu rozhovorů. Víceméně ve všech zemích, kterými jsem projížděl. Ve Francii, v Itálii, v Rumunsku, na Ukrajině, v Rusku a v Kazachstánu a samozřejmě i v Číně, Šanghaji a v Japonsku. Spoustu lidí tento nový způsob cestování hodně zajímal. Když člověk jede na solárním kole, není to jen takové cestování. Prostě jsem se stal vyslancem nové technologie, nové energie, která se dá netradičně využít.
Vedl sis nějakou statistiku ujetých vzdáleností?
Ujel jsem 10 000 kilometrů za čtyři měsíce s průměrem kolem 120 km za den a s průměrnou rychlostí 22 km/h. Mým maximem bylo 190 km za den a mnoho etap měřilo zhruba 150 km.
Nabíjel jsi pouze ze solárních panelů, nebo jsi měl i standardní nabíječku? 
Když jsem měl možnost nabíjet i ze zásuvky, tak jsem to dělal. Ale často jsem měl možnost nabíjet jen přes panely. To samozřejmě záviselo na počasí.
Můžeš nějak vyjádřit, jak moc ti motor pomáhal?
Myslím, že bez celé té elektrické výbavy bych byl schopen ujet zhruba o třicet procent kilometrů méně. To je vlastně vidět i z porovnání mé první cesty do Číny, která byla bezmotorová, a této elektrické.
Kolik dní ti během cesty pršelo? A jezdil jsi i za deště?
Během celé cesty jsem měl tak možná deset deštivých nebo zamračených dní. Pršelo mi v Rumunsku, na Ukrajině a v Číně. A za deště jsem samozřejmě jezdil. Nejsem zase tak měkký, aby mě déšť odradil.
Jak jsi během cesty do Japonska přišel na myšlenku pořádání závodu?
Když jsem byl sám ve stepích Kazachstánu, bylo to občas dost těžké. Jsou to nekonečné vzdálenosti. A tak jsem snil a vysnil si The Sun Trip. Dobrodružství podobné třeba závodu jachtařů kolem světa Vendée Globe nebo legendární dakarské rallye. Ale pro kola. Respektive pro solární kola.
jméno: Florian Bailly 
rok narození: 1983
bydliště: Chambéry
vzdělání: práva
zaměstnání: novinář
kolo: Giant. A samozřejmě i mé solární kolo je stále u mě doma.
The Sun Trip
Je závodem solárních kol z Francie do Kazachstánu, který se jede expedičním charakterem, tedy bez podpůrných aut a s nutností vézt si veškeré kempovací vybavení. Každý závodník či tým si vybírá cestu podle vlastního uvážení a jediným kontrolním bodem je ruské Soči na břehu Černého moře, kde se v roce 2014 bude konat zimní olympiáda. Proto se délka trasy může lišit v rozmezí od 7000 do cca 9000 km.
Závodí se v zásadě ve dvou kategoriích. V té, kdo dojede nejdříve do cíle, a pak v kategorii o nejlepší zpravodajství poskytované na webu závodu. Vítězové tzv. na rychlost budou vyhlášeni ještě ve dvou podkategoriích, a to „s použitím nabíječky" a „s využitím pouze sluneční energie".
Celkem je přihlášeno 33 lidí v 25 týmech. Drtivá většina účastníků pochází z Francie či z jiných francouzsky mluvících zemí, jako je Belgie či Kanada. Pouze český tým a jeden kazašský účastník nemluví francouzsky. Zhruba sedm týmů má ambice opravdu závodit. Další považují Sun Trip za dobrodružství a vlastně za výlet a neomezují se časem. Časový limit pro dojetí do cíle je 15. září.
Závodu se účastní nejen standardní kola povětšinou s přívěsnými vozíky, ale i tandem, ležatá kola a tříkolky, dokonce i ležatý tandem. Zajímavostí je účast jednoho hand biku, na kterém pojede Thomas Papay. Josselin Bonmartel pojede ve velomobilu a Grégory Lewyllie bude z Astany pokračovat dále na východ a chce dokončit první objezd světa se solárním kolem.
Celý závod můžete sledovat nejen na Facebooku, ale i na webu www.thesuntrip.com, kde uvidíte aktuální pozice všech účastníků, kteří budou sledováni pomocí satelitního systému, a kde budete moci číst jednotlivé příspěvky závodníků. Startuje se 16. června 2013.
Další část textu najdete v tištěné verzi časopisu Cykloturistika nebo na www.alza.cz
text Honza Galla
foto Florian Bailly