Úvod » Články k časopisu » FILMOVÁ MÍSTA: Krajinou Slovácka sa nesúdí

FILMOVÁ MÍSTA: Krajinou Slovácka sa nesúdí

PŘED PÁR LETY JSEM BYL V TUNISU NA OKRUŽNÍ CESTĚ PO OÁZÁCH. BYL KONEC LISTOPADU, DOBA DATLOBRANÍ. DATLOVÁ „DEGUSTACE“ BYLA PRO NÁS STEJNOU ATRAKCÍ JAKO ZÁVODY VELBLOUDŮ NEBO BEDUÍNSKÁ VEČEŘE V POUŠTI. AVŠAK ATRAKCÍ NEJVĚTŠÍ – ALESPOŇ Z POHLEDU NAŠICH PRŮVODCŮ – BYLA NÁVŠTĚVA MÍSTA, KDE SE NATÁČELY HVĚZDNÉ VÁLKY. ANO, TADY V POUŠTI TO VŠECHNO PAN LUCAS NAFILMOVAL. ZŮSTALY PO NĚM KULISY, ABY SE PODÍLELY NA ZVYŠOVÁNÍ PŘÍJMŮ Z TURISTICKÉHO RUCHU. VE STUDENÉ SAHARSKÉ NOCI JSME PAK SLEDOVALI FILM Z MÍSTA, NA KTERÉ JSME SE DÍVALI NA PLÁTNĚ. FILMOVÁ MÍSTA NÁS PROSTĚ PŘITAHUJÍ…

Sdílíme prostředí, které jsme viděli ve filmu, a chodíme po stejné zemi jako herci, které obdivujeme. Mnohdy nám v tom místě naskočí i nějaká ta filmová hláška, na kterou bychom si normálně nevzpomněli. Nedávno mne to potkalo. Jel jsem na kole podél Vltavy a mé rty zcela spontánně zamumlaly: „Na to ti sere Bílej tesák…“ (Eva Holubová – Líbáš jako Bůh). Jsou však i takové filmy, které zůstaly zapomenuty. A s nimi i jejich místa. Tento seriál bude o neznámých místech známých filmů, známých režisérech a jejich zapomenutých filmech i o potenciálních filmových místech, známých i neznámých. 

V Uherském Ostrohu se narodil spisovatel Zdeněk Galuška, pole jehož knihy byl natočen známý televizní seriál Slovácko sa nesúdí
obr.: V Uherském Ostrohu se narodil spisovatel Zdeněk Galuška, pole jehož knihy byl natočen známý televizní seriál Slovácko sa nesúd
í

Děti zítřků a jiné filmové zbytečnosti 

Své putování začneme v Uherském Ostrohu na půvabném zrenovovaném náměstíčku. Pokud jste zdaleka, můžete přenocovat v přilehlém zámku, tedy vlastně podzámčí, ve zcela nové, čistotou zářící ubytovně. V Uherském Ostrohu se narodil spisovatel Zdeněk Galuška. Podle jeho knihy byl natočen známý televizní seriál Slovácko sa nesúdí, avšak nikoli v Ostrohu. Abych ale učinil tématu zadost, zmíním film Děti zítřků z roku 1980, který pojednává o hodonínské stávce v roce 1920. Ten byl však až příliš politicky angažovaný, což je na tehdejší dobu co říct, a přežil v kinech jen několik povinných školních návštěv v rámci občanské výchovy. Ostrožské náměstí mělo tehdy do krásy značně daleko, takže se skvěle hodilo do proletářského filmu. Byl jsem oblečen do ošuntělého oděvu dělníka, stál vedle Jany Paulové za Jiřím Kodetem, který seděl na koni a režisérovi připomínal, že je pár dní po operaci slepého střeva a nesmí spadnout. Byla to moje v pořadí čtvrtá filmová role a já v tom filmu vidět nebyl. Prý. Ostatně, dnes by to byla přitěžující okolnost. Daleko důležitějších bylo tenkrát padesát korun za komparz. Dodnes však místní vzpomínají na Vladimíra Menšíka, který si krátil chvíle čekání na záběr v místním hostinci a svými historkami bavil celé město. 

text Martin Severa
foto autor a Josef Dufek

Celý článek najdete v tištěném vydání časopisu Cykloturistika 2-3/2011,
které vychází 1. února 2011!