Úvod » Články k časopisu » Jít ke kořenům

Jít ke kořenům

Každoroční podzimní veletrh Eurobike, který se koná v krásném prostředí na břehu Bodamského jezera, vůbec nelze zvládnout projít. V dnešní krizi výstavnictví je to snad jediný veletrh v Evropě, který roste a jemuž nestačí kapacita výstavních hal. Pokud by člověk chtěl generalizovat a odnést si nějaké závěry či obecné soudy o budoucnosti cyklistiky, je právě toto dobrým signálem a důvodem k optimismu. Jízdní kola tu jsou a budou a tam, kde jim politici neházejí klacky pod nohy, tam mají i velmi světlou budoucnost. Jinak je velmi těžké odhadnout, kam se bude jak cyklistická technika, tak – obecně vzato – způsob používání kola vyvíjet. A to, i kdybyste mezi stovkami stánků a statisícovkami exponátů brousili po všechny výstavní dny. Převálcují úplně vše cyklistické elektrokola? Chytnou se konečně lehokola a netradiční konstrukce rámů a pohonů kol? Vytlačí devětadvacítkové horáky své bratříčky na malých (dosud stále klasických) kolech zcela a definitivně? Budeme jednou všichni pružit a dobíjet akumulátory řazení, svícení, pružení? Anebo vše bude fungovat úplně samo v závislosti na tom, jak silně šlápneme do pedálů? To vše tu je, přesto je nástup každé novinky svým způsobem pomalý, cyklistický svět je velmi, velmi konzervativní. Vezměme jen, jak se změnila podoba rámu kola a jeho řetězového pohonu za posledních sto let. Prakticky nijak. Ano, slyším ty odpovědi – to proto, že takhle je to naprosto dokonalé! Souhlasím. Ale přesto…
Mě na veletrhu zaujalo téma, které bylo společné více expozicím – bezpečnost. Od dvou firem, nezávisle na sobě, jsem slyšel prakticky tutéž teorii, která mě upoutala. Používání přileb je dnes docela populistické téma. K čemu má přilba sloužit? K ochraně hlavy přece! Především! Nikoliv především – výhradně! Pokud ji někdo má jen proto, že se to má, pak je to zbytečná oběť. Ale podle čeho dnes zákazník přilbu vybírá? Jednoznačně podle čtyř parametrů – cena, vzhled, hmotnost a odvětrání. Nikdo se nedozví nic o míře ochrany, o rozložení nárazu do plochy a deformace a tak podobně. Chtěl bych přilbu, která chrání hlavu, ne tu, která větrá, a je tak lehká, že o ní nevím. Dost možná i za příplatek. A v tom duchu jdu dál. Chtěl bych světlo, které svítí, ne které je hezké a lehké, chtěl bych brzdy, které brzdí, zámek, který nejde rozlomit, nosič, který něco unese, přehazovačku, která přehazuje. Základní funkce! Jít na dřeň funkce, na dřeň věci. Neobkládat se balastem, zbytečnostmi, které sice plní reklamou snadno „komunikovatelné" funkce, jež tomu konkrétnímu produktu ale nepřísluší v prvním řádu. Přilba vážící 400 gramů a stojící pár tisíc korun mi nepřipadá ani těžká ani drahá, pokud mi má zachránit život. Přilba poloviční hmotnosti a dvojnásobné ceny mi jej zachránit nemusí a přilba za pár stovek ze supermarketu – tam bych se vsadil, že mi hlavu spíš krášlí, než ochraňuje. Pokud někdo u přileb propaguje především jejich bezpečnost, je mi to zkrátka sympatické. To je dobrý trend.