Úvod » Články k časopisu » Největší senzací je klid

Největší senzací je klid

Menorka je malý, v zeleni utopený ostrov s hluboce venkovským založením. V Baleárském souostroví jetakovou Popelkou. Je plná idylických zákoutí, kouzla a harmonie, ale svoje přednosti si přísně střeží.Oproti cyklisticky profláknuté Mallorce má její menší sestra daleko k turistickému běsnění. Tady najdeteinspiraci hlavně v pěšinách ticha, voňavém heřmánku a ve stromech ponořených do větru.

Některé věci vzdorují virtuální realitě. V tomto smyslu je jen málo pravděpodobné, že by bylo možné ukázat vám kouzlo Menorky na jakémkoli tištěném nebo elektronickém médiu. Pokud se omezíte jen na to, co vidíte, zjistíte, že pohodu a vůni lze ocenit jen vlastní zkušeností. To, co vám zde předkládám, tedy zdaleka nevystihuje onu ostrovní podstatu – klid.

Malebná a nesmělá
Od západu na východ měří ostrov přibližně padesát kilometrů, na šířku má šestnáct. Rozdělen je na dvě geologicky odlišné části. Sever ostrova – tramuntana – tvoří horniny související s vývojem evropských pohoří. Jih ostrova, jemuž se říká migjorn, tvoří tzv. mořský vápenec, jehož povrch je dnes silně erodovaný.
Na tak malém ostrově si může každý dovolit ten luxus navštívit z každého pobřeží něco. Koho uchvacuje nespoutaná divokost, ten bude nadšen z pobřeží severního. Kdo obdivuje malebnou panenskost, ten se musí vydat na jih. Zatímco jižní břehy jsou kombinací bílé, šedé a růžové, na severu se k nim přidají odstíny červené, karmínové až téměř černé barvy. V kombinaci se šťavnatě zeleným porostem a mnoha odstíny moře pak dohromady utváří cosi jako krasohled, který se mění s každým otočením hlavy a slunce.
O co divočeji působí sever ostrova (především díky až devadesátimetrovým útesům a kobaltové modři vody), o to romantičtěji se tváří jih. Útesy jsou nižší, zářivě prosluněné, mnohem více porostlé vegetací především borových hájů, zelenkavá a ne tak hluboká voda nenabádá ke strachu. Jako by tu bylo více světla, více tepla, více barev.
Pohoří na ostrově nenajdete a nazvat nejvyšší bod Puig de Toro (357 m) horou, by bylo příliš troufalé. Je to „jen" kopec, na nějž v pohodě vyšlápnete po asfaltu. Z jeho vrcholové plošiny lze však za jasného dne přehlédnout krajinu od jednoho pobřeží ke druhému, což vám dá nejlepší obrázek toho, že charakteristickým rysem krajiny jsou rozlehlé pláně a táhlá návrší.
Vzhledem k tomu, že je ostrov v podstatě plochou deskou, na níž jsou uhnízděné nevysoké pahorky, působí krajina velice malebně. Na vlastní pohon se dostanete na kopce, k ruinám, do zátok a na pláže, které jsou odříznuté od zpevněných pozemních komunikací, a máte tedy všechnu romantiku jenom sami pro sebe.

Největší senzací ostrova je klid
Menorka je chráněná v celé ploše jako biosférická rezervace UNESCO (1993) zahrnující osmnáct chráněných území. Jde tedy o místo mimořádné důležitosti jak z hlediska přírodního bohatství, tak kulturního dědictví.
Klíčem k ochraně ostrovní biosféry se stalo omezení výstavby a snaha o potlačení vlivu masové turistiky. Důsledkem toho je pobřeží, které nezdobí konglomeráty výškových hotelů a turistická infrastruktura je do krajiny implantována účelně a s maximální citlivostí.
Velký zájem je věnován především citlivému ekosystému zdejších překrásných zátok s plážemi. Důležitým se stalo zachování rozlehlých ploch pobřežních dun se zcela specifickou flórou a zamezení znečištění moře a mechanického porušení podmořského porostu (rybářské sítě, kotvy, bóje, odpadky…), respektive zachování příznivých podmínek pro výskyt pozoruhodné mořské rostliny posidonie (posidonia oceanica), která funguje jako přirozený filtr. Středozemní moře je jediným domovem této mořské trávy (říká se jí také Neptunova), která vytváří obrovské plochy „podmořských luk", jež sahají až do hloubky padesáti metrů (kde je ještě možná fotosyntéza). Její výskyt je rozhodující pro čistotu a barvu vody Středomoří. Současně slouží jako útočiště, místo pro reprodukci a zdroj potravy pro mnoho mořských živočichů.

Není kout jako kout
Vápencová deska rozkládající se na jihu je roztrhaná nehlubokými roklemi a soutěskami (barrancas) směřujícími kolmo k linii pobřeží, které člověka zavedou k řadě nádherných malých zátok obklopených útesy a porosty borovic. Jde o jeden z nejzajímavějších geomorfologických typů ostrova. Tento nápadný prvek krajiny jich zahrnuje na čtyřicet, z nichž asi deset je delších než tři kilometry. Jsou bohatě zarostlé vegetací a skrývají 220 druhů fauny a flóry, z níž je 26 endemických. Nejpopulárnější je barranc d’Algendar (12 km) u Cala Galdana.
Na padesát suchozemských a deset podmořských jeskyní je ukryto v severním i jižním pobřeží, přičemž v mnoha z těch, které nejsou spojené s otevřeným mořem, žijí jedineční živočichové.
Sladkovodní mokřiny s věncem písečných dun jsou dalším specifikem ostrova. Sladkovodní laguny, bažiny a písečné duny jsou domovem mnoha druhů ptactva včetně dravců a plameňáků, želv, ještěrek a původních druhů dřevin. Na východě je to Es Grau, na severu Son Saura, Tirant, Cavalleria, Pregonda, Pilar a La Vall, na jihu Son Bou. K rozlohou menším lokalitám patří Arenal d’en Castell, Binimel-lá či Mongofre.
Menorským klenotem jsou však zátoky a pláže. Většina z nich má ocenění modré vlajky pro svoji panenskost. Krystalicky jasná barva vody má co dělat s výše zmíněnou „Neptunovou travou", jejíž výskyt je zárukou naprosté čistoty a uchování dobrého zdraví pobřeží. Na ostrově se nachází asi 70 malých pláží, z nichž pouze 30 je zastavěných. Všechny pláže jsou veřejné, ale pozemek před panenskými plážemi bývá často soukromým majetkem. Pěšky (kolo se vede) lze projít pozemek zcela zdarma. Nejdelší písečná pláž na Menorce se nachází na jihu ostrova, jmenuje se Son Bou a měří přes dva kilometry. Velká část pláže je vyhrazena nudistům, ostatně ti mají na ostrově, stejně jako ve Španělsku obecně zelenou. Při putování ostrovem projedete tolik pláží, kde nikdo nebude, že budou plavky asi zbytečné.
Dramatické skalní formace nejenže dotvářejí působivou scenérii krajiny, ale jsou i z biologického hlediska důležitým prvkem pro přežití specifických rostlinných i živočišných druhů.

Kameny, které vyprávějí
To, co bylo ostrovu upřeno v dramatických horských scenériích, jakými se může pyšnit sousední Mallorka, je zde kompenzováno velkým množstvím tajuplných prehistorických památek, které zpestřují téměř každou turistickou trasu. Nejstarší z nich Naveta des Tudons pamatuje 3500 let a někteří historikové ji označují za nejstarší nedotčenou stavbu v Evropě.
Místa, jimiž procházela prehistorie, najdete skoro v každém koutě ostrova. Ten byl vzhledem ke svému strategickému umístění v srdci západního Středomoří od prehistorických dob scénou pro různé kultury. Všichni tito lidé zanechali na ostrově bohaté historické dědictví. Féničané, Řekové, Kartaginci, Římané (ti jej nazvali Minor – menší), Maurové, Španělé, Angličané i Francouzi. Lidská přítomnost na ostrově je zaznamenána počátkem doby bronzové (2000 let před Kristem) jako Talayotská kultura, po níž se zde dochovaly v nevídané míře megalitické památky. Mezi nejvýraznější se počítají stavby zvané taulas, talayots a navetas. Taulas, které se nacházejí pouze na Menorce, jsou sestavou dvou precizně opracovaných monolitů ve tvaru písmene „T" vysokou až pět metrů a vážící několik tun, která měla patrně náboženský význam. Kamenná stavba pravidelných rozměrů ve tvaru kuželovité věže vysoké až dvanáct metrů se jmenuje talayot a stojí vždy na vyvýšenině. Malým stavbám připomínající tvarem obrácenou loď, postavených z opracovaných kamenných bloků, se říká navetas a podle archeologů jde o tzv. „bárkové hroby". Okolo sestavy taula – talayot jsou rozmístěny další stavby obydlí, sýpek, jímek na vodu a dalších, jejichž účel je mnohdy neznámý.
Vzhledem k tomu, že archeologický výzkum ostrova má zatím krátkou historii, máte šanci stát se při prozkoumávání ostrova objevitelem skrytých tajemství dějin. Neměli byste však vynechat již odkryté stavby i celé kyklopské vesnice jako třeba v Trepuco či Son Catlar, nejcelistvější megalitické sídliště Torre d’en Gaumes, zcela zachovalou pohřební komoru Naveta d’es Tudons, Torralba d’en Salort – zbytky prehistorické vesnice s dokonale zachovalou taulou nebo pohřebiště v jeskyních v Calas Coves a Cala Morell.

Tajnosti
Na kole objevíte tajnosti ostrova, které zůstávají autoturistům a plážovým povalečům zcela skryty. Provedou poutníka po pobřeží přes skalní útesy, skrze opuštěné zátoky a kolem písečných dun, polorozpadlých strážních věží a větrem zkoušených majáků, zavedou jej k panenským plážím i k jeskyním. Bujné lesní porosty borovic a dubů se střídají se šťavnatými loukami a vřesovišti, téměř robinsonské zátoky lákají k táboření.
Stezky lehké vedou bujnými lesy, protáhnou vás přes pole a pastviny, mezi kamennými zídkami i stády krav. Stezky náročnější se spouštějí do roklin a kaňonů, přeskakují kameny a potoky, kopírují útesy i křižují pláže. Můžete dny putovat s brašnami po polních cestách vnitrozemí a pomalu se ani nezpotit, nebo si užít „houpačky" výjezdů a sjezdů v kaňony roztrhaném Migjorn.
Vděčnou je každá silnice vedoucí mimo hlavní turistická střediska, kterých je na ostrově jako prstů na ruce. Mnohem častěji než auto tady potkáte krávu či koně. Tam, kde byste asfalt marně hledali, kam se nepouštějí ani nejotrlejší turisté, se vlní stuhy v krajině, které – ač nejsou zářivě barevné – povedou vaše oči pastvinami, lesy a mezi kamennými zídkami k oáze klidu na duši.

Camí de Cavall
Nejhodnotnějším a také nejhezčím počinem na ostrově je 250 kilometrů dlouhá „Koňská stezka" (Camí de Cavall), která obtáčí celý ostrov. Sleduje stopy středověké pobřežní trasy, po níž putovali hlídkoví jezdci mezi strážními věžemi (atalayas) a také mezkové s náklady mezi dvěma „opravdovými" městy ostrova Ciutadellou na západě a Maó na východě. Je to často jenom pěšina vinoucí se tu odvážně po hraně skalních útesů, tam mezi bujným porostem středomořských křovin, místy prochází svěžími voňavými lesy pinií, cesmínovitých dubů a divokého olivovníku, přes vápencové plató i rozlehlé dobytčí pastviny. Krajina mění kabát podle barvy písku a skal, že jednomu připadá, jako by byl ostrov poslepován z několika odlišných kusů země.
Přístup na stezku z vnitrozemí je na mnoha místech. Mezi zátokami s rozvinutou turistickou infrastrukturou (tedy i s parkovištěm a autobusovou zastávkou) je vždy několik zátok zcela panenských, kam se „plážoví povaleči" vydají jen výjimečně. Trasa je místy i dobře značená (dřevěné sloupky s cedulkou a barevné značky na kamenech), v přehledném terénu se dá zabloudit jen stěží, ten nepřehledný obvykle brzy přeruší nějaký vyhlídkový bod. Až na několik málo výjimek je trasa pro horská kola sjízdná. Dílčí úseky jsou ale dnes již téměř neznatelné a nezbývá, než improvizovat s vlastní intuicí. Na některých mapách je tato stezka vyznačena jako okružní silnice, ale nedejte se zmást. Se silnicí nemá nic společného a kdo by chtěl ostrov obkroužit autem, byl by hluboce zklamán. Serióznější mapy uvádějí trasu jako čárkovanou linii s občasným přerušením. Z vlastní zkušenosti můžeme potvrdit, že i úseky značené na mapě jsme horko těžko identifikovali v terénu, a prostup pobřežím byl leckde možný jen díky velké dávce odhodlání a fyzického nasazení.

…………………výkřik…………….
Kdyby Středomoří bylo knihou, Menorka by se stala básní čtenou poklidným hlasem.

 

…………………………..krátké trasy (mapy)…………………………..

A – Pitoreskní vesnička

Trasa: okruh Punta Prima – Binibeca Vell, východ ostrova
Vzdálenost: 25 km
Obtížnost: větší část trasy po rovině

Na kolo vsednete u pláže v Punta Prima a v mírném stoupání přes Costa de Sa Playa naberete směr Saint Lluís. Po dosažení kruhového objezdu pokračujte přímo a sledujte značky. Krátce po vjezdu do města přijde další kruháč, z nějž vás vlevo nasměruje Binibéquer. Máte-li dost času, neměli byste vynechat Molí de Dalt v Sant Lluís, zrekonstruovaný větrný mlýn, v němž je zbudováno historické muzeum. Povrch silnice je dobrý, můžete se tedy s radostí věnovat pozorování menorské architektury podle cesty. Cesta se později začne stáčet na Binibéquer, vy se však držte rovně, abyste mohli prozkoumat prehistorické osídlení Binissafúller. Najdete je snadno, leží přímo u cesty. Dále pokračujte přímo za nosem (zde ekvivalent odbočky vpravo) a kolem letiště, dokud se silnice nerozvětví. Odbočte vlevo a držte se cedule na Campanento de Biniparretx. Po dvou kilometrech uvidíte ceduli ke Cap d’en Font, kde odbočíte doleva a kolem rezidencí a malých jeskyní směřujete přímo k moři. Na křižovatku s hlavní silnicí na Saint Lluís se dostanete po dalších pěti kilometrech, zahněte vpravo a najděte pokračování cesty směrem k moři. Až skončí, dáte se vlevo a brzy uvidíte kouzelné domky v Binibeca Vell, kde rozhodně slezte z kola, protože jste dosáhli zlatého hřebu trasy -té nejhezčí a nejtypičtější rybářské vesnice na ostrově.

B – Venkovskou krajinou

Trasa: Cala Galdana – Ferreires – Es Migjorn – Sant Tomás, jih ostrova
Vzdálenost: 36 km tam a zpět
Obtížnost: zvlněnou krajinou nahoru a dolů

Odstartujte z mostu v Cala St. Galdana a po kvalitním asfaltu si dejte prvních sedm kilometrů do Ferreires. Až dosáhnete křižovatky s hlavní silnicí směr Mahón-Ciutadella, odbočte vpravo. O pár stovek metrů dále uvidíte ceduli směr Sant Tomás a můžete se pokochat panoramatickým výhledem na Ferreires. Dál už si asfaltu neužijete, zato máte kolem dokola typický menorský venkov s pahorky a políčky. Protože zde dá cesta trochu zabrat, není špatnou volbou se na chvíli posadit – konec konců máte za sebou už 13 km – a pozorovat krajinu v klidu, například u Es Mogjorn. Dále se totiž její ráz změní a bude čím dále sušší, tedy méně vegetace, díky čemuž se vám odkryje výhled na hladinu moře. Kousek po kousku k němu bude klesat, až nakonec spočinete v jeho vodách omývajících malou pláž.
Pro fyzicky zdatnější cyklisty s dobrým obutím kola se na zpáteční cestě nabízí zastávka v osamělém a inspirativním Son Mercer de Baix – v jedné z nejstarších megalitických osad. Prehistorické ruiny různých staveb jsou usazené na skalním ostrohu, z něhož je výhled přes roklemi roztrhanou zemi daleko na jih. Mezi kamennými zdmi a zkroucenými olivovníky se prohání jen vítr, ještěrky a motýli. Z Ferreries vezměte směr statek Son Mercer de Dalt a de Baix.

C – Středověké památky

Trasa: Cala en Bosch – Ciutadella, západ ostrova
Vzdálenost: 20 km tam a zpět
Obtížnost: stále po rovině

Z přístavu v Cala en Bosch vyrazíte k majáku Artruxt, odkud se táhne hlavní silnice do Ciutadelly s pruhem vymezeným pro cyklisty. Můžete si proto dovolit koukat více kolem sebe a obdivovat aristokratickou architekturu. Až si prohlédnete honosné historické město Ciutadellu, sjeďte do přístavu a směrem k jihu se držte podél pobřeží, odkud máte daleké výhledy na moře. V Sa Caletě vyjeďte opět na hlavní silnici, po níž nepojedete dlouho, než odbočíte vpravo k moři do Cala Blanca. Po jednom kilometru už můžete svačit na pláži a užívat si koupání. Cesta zpět do Cala en Bosch je snadná.

D – Typické středomoří

Trasa: Son Parc – Arenal d en Castell – Fornells, sever ostrova
Vzdálenost: 27 km tam a zpět
Obtížnost: kopcovitý charakter terénu, po dobré cestě

Z pláže Son Parc vás značky vyvedou během tří kilometrů na hlavní silnici Mahón – Fornells. Vydejte se vpravo a po pěti kilometrech dosáhnete křižovatky. Opět doprava, a brzy se vám otevře pohled na obrovskou vodní plochu, která vypadá jako jezero. Zátoka Fornells je vodní hranicí mokřadů na severu, tedy i důležitou lokalitou pro hnízdění ptactva. Přístavní městečko má typicky středomořskou atmosféru s mnoha hospůdkami na nábřeží. Pokud jej projedete podle pobřeží, dostanete se až k anglické strážní věži, odkud je krásný výhled na divoké rozeklané útesy. Městem se vrátíte zpět na hlavní silnici a brzy odbočíte vpravo směr nejsevernější mys ostrova – Cap de Cavallaria. Tato část trasy vám poskytne nezapomenutelné panoramatické výhledy na divoce rozeklané až 90 metrů vysoké útesy východním směrem a téměř skotsky zvlněnou krajinu západně od silnice. od majáku je pak výhled na obě strany nejkontrastnější.

 

Praktické informace

Sezona
Turisticky nejvděčnější je duben – červen, září a listopad. Třetinu měsíce proprší v říjnu a prosinci až březnu.
Doporučené mapy
Nejlépe je zakoupit mapu na místě, a to takovou, která má vyznačené historické památky a přírodní zajímavosti. Stáhnout si ji můžete také na webu www.iOutdoor.cz.
Doprava
Nejvýhodněji jsme doletěli na ostrov v červnu, přímým charterovým letem s Fischer Air za 5900 Kč (www.fischer.cz/online/cz/main/flights).
Kempy
S’Atalaia u Cala Mitjana (jih, u silnice do St. Galdana, duben – říjen, cena 5,15 €/os + 5,20 €/stan pro 2-3 os.), Son Bou (jih, u silnice na Son Bou, květen až říjen, 6,2 €/os. + 6,8 €/stan pro 2-3 os). Ceny cca:. Táboření v oblastech zvláštní ochrany je zakázáno. Oba kempy na adrese www.campingsonbou.de, vysoká sezona je VII. – VIII.
Hostal
Levné pohodlí si můžete dopřát v hostalu Jenny v Es Mercadal, který je díky strategické poloze ve středu ostrova ideálním jako základna pro jednodenní výlety (www.hostal-jeni.com)
Doporučená půjčovna horských kol
Jih – Cala Galdana, Audax Sport Nature (Mathieu Nieuwland), www.rtmhotels.com, mth@rtmhotels.com. Sever – Fornells, Empresa Día Complert (Martí), www.diacomplert.com, info@diacomplert.com. Ceny cca: 1 den – 10 €.
Turistické informace
www.illesbalears.es, www.e-menorca.org, www.baleares.com,
Zdraví
Ve Středozemním moři žije medúza – měchýřovka portugalská, která může způsobit i „popáleniny". Zasažené místo stačí potírat citrónovou šťávou.
Záchranáři
tel. 112 a 0034 900 202 202, mayday – VHF canal 10 a 2182 khz
Předpověď počasí
Centro Meteorológico de Baleares (http://www.inm.es/wcmt/palm/infmet.html)

text a foto Dana Jakoubková