Úvod » Články k časopisu » S hlavou v oblacích – nohama v moři

S hlavou v oblacích – nohama v moři

V Česku většinou máme povědomí o černohorském pobřeží, milovníci moře znají Budvu a Sveti Stefan, návštěvníci hor zase národní park Durmitor. Z Česka se v létě dostanete s cestovkami jejich charterovými lety přímo do Tivatu, odkud jsou turisté rozvezeni mikrobusy do přímořských letovisek. Málokdo už ale zná Černou Horu jako místo vhodné pro cykloturistiku nebo tréninkovou lokalitu srovnatelnou s Mallorkou. Cyklovýlet může mít kouzlo i pro rodiny nebo různorodé skupiny turistů, kde jeden dá přednost lelkování na pláži nebo potápění a druhý právě bicyklu.

Při kombinaci voda-kolo je nejlepší ubytovat se v některém z přímořských letovisek – například v Budvě, pro čistý kolovýlet je vhodné i hlavní město Podgorica. Právě z Podgorice lze podniknout bezpočet jednodenních výletů. Kouzlem Černé Hory je obrovská členitost terénu. Na mnoha místech se dostanete na silničním kole z úrovně moře (pobřeží, Podgorica, Skadarsko jezero) vysoko nad úroveň Sněžky a na kole jenom trochu vybaveném do terénu až na úroveň tatranských štítů. Černohorská cykloturistika je určitě nejvhodnější pro milovníky kopců.

Soutěskou Morači do kláštera Morača
Tento výlet podnikněte o víkendu, v den, kdy je zákaz jízdy kamionů. Silnice E-80 bývá označována za jednu z nejnebezpečnějších silnic v Evropě, o víkendu je však překvapivě klidná. Čím dříve ráno vyrazíte, tím lépe. Výlet je možno začít na soutoku Morači a Zety ještě v Podgorici krátkou prohlídkou rozvalin římského města Duklja z 1. století po Kristu. Silnice z Podgorice stoupá docela rovnoměrně podél řeky Morači a kříží se s ní i s přilehlou železnicí. Během deseti kilometrů jste obklopeni kopci. Železnice se zde odkloní do údolí Male Rijeky, kde překonává jedno z největších převýšení v Evropě. Vysoké obloukové mosty se střídají s tunely a je na ně vskutku impozantní pohled. Brzy jste vlevo obklopeni Kamenikem a dvoutisícovkou Medžedži vrh, vpravo jsou vrcholy výše Krkonoš. Kaňon Morači se místy rozšiřuje, jindy se okolní vrcholy přiblíží tak, že zastíní slunce. Cestou je několik kaváren, malých prašných budek u silnice, kde za euro a méně pořídíte pití a sušenku, občas i něco malého k snědku. Ke klášteru Morača dorazíte po padesáti kilometrech, z toho přes třicet pojedete soutěskou Morači. Manastir je jedním z hlavních center pravoslavných a uctívají jej jak Srbové, tak Černohorci. Dominuje mu románský kostel z poloviny 13. století a v sezoně je oblíbeným cílem výletů. Staví zde i autobus z Podgorice do Kolašinu. Připadá-li vám stokilometrový výlet krátký, můžete cestou z Podgorice odbočit na Pelev Brijeg a přes sedlo nad Veruší dojet do údolí řeky Tary a dál do Kolašina – okresního města v horách. Odsud se po E-80 vrátíte právě přes Manastir Morača do Podgorice. Na sto padesáti kilometrech překonáte velké převýšení a počítejte s celodenním výletem. Trasu lze projet na silničním kole. Cestu si lze usnadnit vlakem do Kolašina a zpět do Podgorice jedete skoro sedmdesát kilometrů z kopce s jediným velkým stoupáním na Raško.

Do starobylé Cetinje a na Lovćen
Ze současného hlavního města Podgorice vede do bývalého hlavního města Cetinje autostráda zaplacená Evropskou unií s asfaltovým povrchem pro galusky. Pětatřicet kilometrů do Cetinje charakterizuje mírné stoupání s převýšením skoro kilometr. V Cetinji uvidíte starobylý kostel, klášter, někdejší vládní budovy i paláce krále Nikoly i prince Danila. Milovníci kopců si mohou přidat přes pět set vertikálních metrů na patnáct kilometrů vzdálený Lovčen, pohoří a Národní park stejného jména. Nachází se zde hrobka krále Petara II. Petroviće Njegoše, který uchránil Černohorce vysoko v horách před Turky. Právě v Cetinji a okolí nebyli Černohorci nikdy zcela porobeni otomanskou říší a partyzánská tradice bývalé Jugoslávie má kořeny právě zde u hrdých černohorských horalů. V Černé Hoře bylo také jedno z hlavních center protinacistického odboje vedeného pozdějším prezidentem Jugoslávie Titem. Na Lovčenu pojedete úchvatnými bučinami a kamennými poli plnými ještěrek, štírů a hadů. Cestou zpět můžete odbočit do Rijeky Crnojevića, malé vesnice s kamenným mostem, místem prvního knihtisku v Černé Hoře. Rijeka Crnojevića se již nachází v národním parku Skadarsko jezero a do Podgorice se můžete vrátit oklikou podle něj. Na jezeře uvidíte desítky druhů vodního ptactva od volavek po orly. Najet můžete mezi 70 a 120 kilometry, každý podle svého gusta, do Podgorice se na každý pád vracíte z kopce dolů. Bydlíte-li na pobřeží v okolí Budvy, obdobný výlet vykonáte, když z Bečiči vyjedete na hřeben a spustíte se do Cetinje z opačné strany. Cestou zpátky můžete objet celý Lovćen a do Budvy se vrátit od Tivatu podél pobřeží. Pojedete-li až na 1749 metrů vysoký vrchol s vysílačem, počítejte, že jak z Podgorice, tak z Budvy vyrážíte prakticky z 0 m n. m., tedy od moře skoro 150 metrů nad Sněžku a zpět. Vrchaři si mohou udělat stočtyřicetikilometrový celodenní výlet Podgorica – Cetinje – Budva a zpět.

Půldenní výlety z Podgorice
Z Podgorice se vydejte na severozápad po staré cestě do Danilovgradu podél řeky Zety. Vedle výše zmíněných rozvalin římské Dukly uvidíte cestou trosky středověkého hradu Spuž. Vyloženě rovinatý výlet si můžete zpestřit návštěvou Manastiru Ostrog. Cesta mezi vinicemi inspiruje k zastavení na skleničku vína nebo sklenici výborného piva z Nikšiće. Na konci října se tudy běží Podgorický maraton a půlmaraton s jednou z nejhezčích tras na těchto tratích vůbec. Na další odpočinkový výlet po rovině lze vyrazit z Podgorice do Tuzi a odsud na albánskou hranici na přechod Božaj nebo podél bažin Skadarského jezera do Golubovců a zpět do Podgorice, oba výlety jsou pod padesát kilometrů. Obtížnější půldenní výlet je z Podgorice přímo na východ na albánskou hranici do hor přes Medun, Ubli, Orahovo do horské pastevecké obce Koryta v nadmořské výšce 1800 metrů. Ač tam a zpět najedete jen něco málo přes padesát kilometrů, převýšení vám dá zabrat. Odměnou vám budou fantastické výhledy na okolní pohoří a zajímavý výlet do chudých horských srbských a albánských vesnic. Poslední z výletů je možno absolvovat buď jako celodenní tam a zpět, nebo jako kratší s jednou cestou vlakem do starodávného Baru, pobřežního letoviska. Vedle starého Baru, tři kilometry ve vnitrozemí, se nachází i moderní město s přístavem. V okolí jsou olivovníkové háje se stromy až dva tisíce let starými. Z jejich plodů se stáčí jeden z nejlepších olivových olejů na Balkáně a koupit si můžete i olej z biologického zemědělství z olivových hájů, kde se stovky let zastavil čas a kde se grunt dědí v rodinách po desítky generací. Z Podgorice vedou spousty malých silniček přímo do hor často nad patnáct set metrů nad mořem, a tak s trochou dobrodružné povahy zde můžete najezdit stovky kilometrů v kvalitních stoupáních, která se vyrovnají výjezdům na alpské a pyrenejské velikány. Ač jsou Černohorci typičtí mačo řidiči, k cyklistům se chovají překvapivě galantně a při předjíždění jim dávají dostatek místa, takže se člověk cítí bezpečněji než na českých silnicích. Poklidný extrém jsou horské silničky, kde potkáte jedno auto za hodinu nebo také za den a hektickým extrémem je panjugoslávská autostráda po pobřeží, kde naopak hustota provozu ke klidným vyjížďkám nevybízí.

Pár necyklopostřehů na závěr
Černohorci jsou milí pohostinní lidé, kteří se jako jedni z mála přímo neúčastnili etnických válek v devadesátých letech minulého století. Srbové, Černohorci, Albánci a Bosňáci zde doposud žijí v klidném sousedství. Taková Jugoslávie v malém. Kdo má rád burek, pršut, skopové, pivo a víno, užije si výlet se vším všudy. Pro milovníky pestřejší kuchyně je v Podgorici i na pobřeží dostatek italských restaurací, na pobřeží plody moře všech chutí. V okolních horách narazíte na spoustu plazů včetně suchozemských želv a na Skadarském jezeře si přijdou na své pozorovatelé ptactva. Celá Černá Hora je výbornou lokalitou pro rybáře, řeky odsud tečou do Jadranu, Černého i Helénského moře. Podgorica je ospalé hlavní město připomínající trochu jihoitalská města, kde je na vše dost času. Posezení v zahradních restauracích se tak snadno protáhne přes půlnoc, přesto doporučuji vyrazit ráno co nejdřív a být na oběd vysoko v horách v chládku velikánů. Na ploše Středočeského kraje tady najdete moře, kaňony, hory vysoké jako Tatry, vinice, města a dobré pivo, čímž na rodinném výletě či na dovolené s přáteli můžete uspokojit hodně odlišné nátury a zájmy. Při troše trpělivosti se tu domluvíte slovanskou hatmatilkou s tím, že Černohorci rozumí ruštině a slovenštině lépe než češtině. Mluvíte-li jakýmkoli dialektem srbochorvatštiny, rozumět budete všemu. Jako kdekoli na světě místní ocení, když se budete pokoušet mluvit po jejich, jakkoli neuměle. Oficiální nápisy a nápisy v horách jsou v cyrilici, reklama a nápisy na pobřeží většinou v latince. Dovolená v Černé Hoře je ale hlavně o absenci spěchu a těžké pohodě.

Černá Hora (13 812 km2) je jen o málo větší než Středočeský kraj a má zhruba poloviční počet obyvatel (616 000). Na jihozápadě sousedí s Jaderským mořem, na severozápadě s Chorvatskem a Bosnou a Hercegovinou, na jihovýchodě s Albánií a Kosovem a na severovýchodě se Srbskem. Hlavním městem je Podgorica, dřivější Titograd. Etnicky je velmi pestrá. Vedle většinových pravoslavných Srbů a Černohorců zde žijí muslimští Albánci a Bosňáci, katoličtí Chorvati a Romové. Hovoří se zde dialekty srbochorvatšiny, dnes rozlišované na srbštinu, černohorštinu ap. Albánci a Romové si vedle autonomní kultury udržují i své jazyky. Někdejší jugoslávská svazová republika se v roce 2006 po referendu odtrhla od etnicky a nábožensky podobného Srbska a stala se samostatnou zemí s členstvím v OSN. Měnou je euro. V zemi najdete čtyři národní parky: Durmitor, Biogradska Gora, Skadarsko Jezero a Lovćen. Nejvyšší horou je Zla Kolata (2534 m n. m.) v pohoří Prokletije. V zemi je také nejhlubší evropská soutěska, 1300 metrů hluboký kaňon řeky Tary.

 

Veřejná doprava je v Černé Hoře zajišťována hlavně autobusy a mikrobusy, vlaky jedou jen z Podgorice do Baru, Nikšiće a Bělehradu. Dostanete se všude za ceny srovnatelné s Českou republikou nebo nižší. Doprava mezi pobřežím a Podgoricou jezdí prakticky nepřetržitě. Taxi patří mezi dražší v Evropě, ale funguje celkem spolehlivě. Měnou je euro, v obchodech se nešidí, ceny jsou vyznačené a smlouvá se nejvýš na bazarech pod širým trhem nebo při odběru ve velkém. Občané ČR mohou do ČH bez víz na občanku nebo pas. V letní sezoně se dá do Černé Hory doletět s cestovkou do Tivatu nebo celoročně linkovými lety přes Vídeň či Bělehrad do Podgorice či Tivatu. Autem do ČH cestovat nedoporučuji, Podgorica je z Prahy 1200 km a cesta trvá skoro 24 hodin. Hotely jsou kvalitnější a levnější na pobřeží, v Podgorici mohou být v sezoně dražší. Celkové náklady na cestování po Černé Hoře jsou srovnatelné s cestováním po Čechách plus cena za dopravu z Česka.

 

Jaké kolo s sebou do Černé Hory?

Kvalita silnic je srovnatelná s Českou republikou, nové silnice mají fantastický povrch, v horách naopak narazíte na zastaralý asfalt nebo různě (ne)kvalitní zpevněné povrchy. Pokud vyrazíte na silničním kole, doporučuji trojpřevodník nebo compact s 34 zuby vpředu a kazetu s největším pastorkem, který ještě pojme vaše přehazovačka, pláště alespoň jednopalcové a boty i pedály do terénu. Autor cesty absolvoval na silničce s 25 mm plášti Continental a Campou 39×26 a měl co dělat s vyjetím největších kopců. Trekingové a horské kolo udělají výbornou službu, kvůli častým stoupáním však kola co nejvíce odlehčete. Vak na vodu na záda se doporučuje, voda je v Černé Hoře v létě vzácná. Skládací kolo v kufru vám ušetří nejméně sto eur na letištních poplatcích.

 

text: Petr Štěpánek
foto: Ivo Petr a Jiří Sázavský