Fuerte viento znamená silný vítr

28.2.2017

„Naše Fuerteventura je od Fuerte viento, silný vítr, to nevíte?" ptal se nás řidič protijedoucího auta, když jsme se snažili objet sever ostrova a pak bojovali nazpět proti větru. Kalima, jihovýchodní vítr z Afriky, přinesl prach, vítr, horko a sucho. Fotograf Jiří plakal, na fotogenický ostrůvek Isla de los Lobos s nádhernými písčitými lagunami se nedostal, přestože je od Fuerteventury oddělen jen 3,5 km širokou mělkou úžinou a dalo by se na něm jezdit na kole (tedy po přesvědčení kapitána výletní lodi, aby kola vzal s sebou). Nemohl ani ochutnat ryby v tamější vyhlášené hospůdce. I známé fuerteventurské duny v přírodním parku El Jable zabírající jižně od přístavu Corralejo plochu ke 30 km2 definitivně zmizely v béžové přízemní mlze.
Já těžké zklamání. Protože jsme jeli ze severního přístavu Corralejo do nejjižnějšího přístavu Morro del Jable, čekala jsem pomocný větrný pohon od převažujících severozápadních a severních větrů. Ale kalimu ovlivnila naše civilizace. Kdysi foukával jen v létě třikrát -čtyřikrát do roka, teď přichází kdykoliv a na dlouho. Vydržel téměř celou dobu našeho pobytu. Většinou jsme jeli proti větru.
Windsurfingoví nadšenci létali po vlnách. Fuerteventura je jejich ostrov. Ale přes neustávající silný vítr je překvapivě i ostrovem cykloturistů. Až na jednu výjimku jsme je nikde jinde nepotkali. Tři z nich si stěžovali, že jim kalima poškodil stan (neměli ho ale kvůli výhledu stavět na holém útesu nad mořem, měli zalézt do kamenné ohrady jako my). První potkaní cykloturisté (z Manchestru) si kromě toho ještě stěžovali na Tenerife, že tam kvůli banánovým plantážím nenašli místo pro stan a museli do kempu. Vypadali z větru poněkud přepadlí.
Někteří cykloturisté jeli vybaveni jako podle nabídkového katalogu, dokonalá přehlídka dokonalého německého cyklovybavení na free kemping, z nichž ale velkou část nepotřebovali, jak ostatně sami přiznávali. Ne tak on a ona z Drážďan. Potkali jsme se v centru ostrova v městečku Pajara. Obědvali v parku pod palmami, my kus vedle u pelargonií. Zaujal nás její apartní klobouček, kapsáče, kristusky a věčný úsměv od ucha k uchu. „To jsme rádi, že vidíme někoho na kole!!! Odkud jedete? Jak se vám tady líbí?" a tleskala radostí rukama. Kolik jí bylo? 19?
Udělali dobře, že si nechali na ostrov tři týdny. Měli čas i na západní opuštěné pobřeží s cestami strmými tak, že kola museli po jednom tlačit (úsek Los Molinos – Ajoy). Nedojeli, k večeři měli dohromady jednu housku, voda jim došla). Pak jim vítr serval stan. Ale v něčem byli šikovnější než my, vodu v baru dokázali usmlouvat na 1,2 euro za 5 litrů (což je na tomto ostrově normální krámská cena). My za ni v Betancurii, kde v místním mimikrámku došla, dali v baru 3 euro. Aby Fuerteventura zásobila vodou všech svých 1.770.000 ročních turistů, musí odsolovat mořskou vodu. Navíc se mohutně chloruje, takže se aqua de grifo nedá pít (z kohoutku).

Kde je nejmenší provoz
To jsme se ptali hned po příjezdu na ostrov. Vítr nám sice rval slova od úst, ale narazili jsme na osobu víc než povolanou. Andreas Caliman byl pro nás ten pravý a hned nám padl do oka. Mluvil x jazyky a vypadal jako svérázný surfista. Nebyl – byl Němec žijící na Fuerteventuře 12 let, za manželku měl Rumunku a ostrov prochodil křížem krážem. V přístavu upoutalo naši pozornost i jeho kolo připomínající typickou holandskou staletou šunku. Nakonec nám dokonce půjčil i svou podrobnou mapu ostrova, kterou jsme mu pak nechali na jihu v jedné hospodě s německou obsluhou (německá klientela převažuje na jihu na Costa Calma a v Morro del Jable, anglická na severu v Corralejo).
Co nám poradil? Především : „Vynechejte východní hlavní silnici do Puerto Rosario, hlavního města ostrova, příšerný provoz". A dál? „Život a hotely jsou na východním pobřeží" – usoudili jsme, že to ani nemusíme. „Ve vnitrozemí jsou bývalá hlavní města La Oliva a Betancuria a malý provoz." – to už znělo sympatičtěji. „Západní pobřeží je úplně opuštěné, špatný přístup, podél něho projdete obtížně i pěšky, musí se přelézat vyschlá barranca-vádí. Jediná tři osídlená místa jsou El Cotillo s hotely na severozápadě, přístaveček Ajuy s pár domy a hospodami a Cofete na jihu u nádherné pláže, kam můžete po prašňáku, ale je to obydlené jen pár lidmi a pouze v sezóně."
„Kromě skvělých pláží na Fuerteventuře skorem nic není, deset dní vám bude stačit," říkali nám v Praze. „Fuerteventura je ráj pro horská kola", říkal Andreas. Při ubytování v hotelu se sice musí vyřešit odvoz na začátek vybrané trasy (ostrov není právě nejmenší), ale jinak měl Andreas pravdu. My jsme toho bohužel dost nestihli, některé úseky jsme museli zkrátit i kvůli nedostatku vody.
Potkali jsme i pár Čechů, na získání dalších info to bylo jazykově jednodušší. Surfista Petr sem přijel obytným autem z Cadizu. Loď jela 39 hodin, za obytné auto (vyšší než osobák) a dva lidi platili 900 euro, v ceně byla i kajuta a jídlo. Večer jsme potkali Martina, který miloval surf tak, že se sem nakonec přestěhoval. Žít tady pět let jako on, možná bychom taky vykládali : „Podívej se, jak je to letos zelené, říkali mi, když jsem se sem přistěhoval. Za tři roky jsem i já svým hostům říkal – podívejte se, jak je to letos na jaře zelené. A oni se, stejně jako já po příjezdu sem, divili. Co že je zelené?" Ale oceňme snahu přírody – všude vyrážely malinké zelené lístečky a něco jako chmýří trávy.

Sever ostrova
Vybaveni radami, mapou a velkým nákupem nabíráme směr jih a směr cik cak. Zataženo, šedivo, kalima. Prvních 10 km po cestě z Corralejo je pořádný provoz včetně náklaďáků na silnici bez krajnic. Po pouze turistickém provozu na Lanzarote je to dost šok, ale auta se nám vyhýbají a při předjíždění ohrožují protijedoucího řidiče a ne nás. Oceňujeme krásně udržované, čisté, neposprejované autobusové zastávky s odpadkovými koši, chráněni před větrem v nich můžeme na celém ostrově v klidu obědvat.
Bývalé hlavní město Oliva je pár roztroušených domů, moderní velká benzínka, nová budova radnice, budovaný bazén, udržované náměstí u kostela a dokonale zrestaurované bývalé sídlo vojenského vedení ostrova z 18. století. Vstup zdarma, ze střechy je zajímavý rozhled po okolí na správně holou a milióny let starou sopečnou krajinu.
Na jižním konci vesnice Tefia úřad vykoupil či dlouhodobě pronajal téměř celou opuštěnou osadu skvělé a pečlivě ji zrestauroval. Hned vedle silnice tak vzniklo skvělé Ecomuseo de la Alcogida, kam můžete i s kolem. Spíme nepříliš daleko západního břehu, kozí ohrada je z téměř kyklopských kamenů, mít užší vchod, neprolezeme s brašnami, být o trošku nižší, neprotáhneme kola kvůli řídítkům.
Za holými horami a doly nás čeká Betancuria, bývalé hlavní město z počátku 15. století. Byla v nepřístupných horách, aby ji nevyplenili piráti, ale stejně jí to nebylo nic platné. Díky stejně starému kostelu a vzhledu oázy uprostřed pustiny je povinností pro všechny návštěvníky ostrova. Jinak je napůl mrtvá, restaurace končí provoz mezi 16.30 až 19 (to by se ve Španělsku nemohlo stát), obchody se suvenýry zavírají ještě dřív. Turisté musí odjet včas, čeká je dost dlouhá cesta zpět do hotelů.
Už druhý den se nemyji. Pitnou vodu 16 kaček za litr dovolí moje šetřivá povaha použít jen na zuby. Ale nejde jen o cenu, jde i o to, že ji s sebou musíme tahat někdy i celý den. Většinou to vyrovná místo na spaní. Jako pod Betancurií. Další den chceme jet do kopců nad ní na kozí farmu Granja de Pepe, a tak zmizíme v mělkém písčitém barrancu pod vesnicí, kde nás tamarišky a palmy chrání před zvědavými pohledy ze silnice (barranco je suché, různě hluboké a velké koryto, strž, soutěska a někde i celé hluboké údolí, které vytvořila voda).
Návštěva kozí farmy je nezapomenutelný zážitek, přesněji nezapomenutelné je snažit se něco zjistit o výrobě sýra za mečení koz a řvaní pávů, když se sýr právě nedělá a obě strany ovládají jiné jazyky. V době naší návštěvy se obyvatelé farmy věnovali především přenášení kůzlat, která lezla všude, kam mohla a zdánlivě i nemohla (na slavném kozím sýru majorero je báječné to, že je opravdu přírodní, bez pasterizačních procedur).

Skončete s diskriminací veverek
Jsme na cestě přes 14 dní a v Pajaře poprvé vidíme normální listnaté stromy, ve kterých nádherně zpívají čeští kosáci. Už jsme pomalu zapomněli, jak stromy vypadají a jak je pod nimi v teple příjemně.
Před Tiscamanitou vjedeme do továrničky zpracovávající aloe vera. Pod tvrdým obalem listů je léčivý gel, který používala jako elixír už Nefertite, o kterém se mluví v bibli a který prý Inkové míchali s medem a trochou alkoholu (nám ho nabídnou v džusu). Místní jím léčí všechny kožní choroby, spáleniny, masírují unavené svaly. Dokonalé. Jen se nesmí příliš zahřát a musí se uchovávat v lednici. Zkušební masáž udělala nohám moc dobře, ale ledničku bychom na kole neuvezli ani za podpory zázračné aloe. Kromě toho se dovíme i to, že před příchodem bělochů rostly na celé Feurteventuře stromy.
Za vesnicí uhýbáme na noc k sopkám. To, co vidíme na obrysu jedné z nich, není ale zbytek stromu, nýbrž kus pásového dopravníku. I tady začali využívat absorbční vlastnosti strusky jako na Lanzarote a a těží ji. Je téměř tma, když zarazíme na hranici přírodního parku Malpais grande. V šeru se objevují stíny velbloudů. Když se ráno do 15°C a téměř modré oblohy probudíme, přemýšlíme, jak bychom mohli krajinu u nakupení kopců ztuhlé lávy popsat. Nijak. Nejde to. Podobné pocity budou jednou mít první osídlenci Marsu.
Přejíždíme napříč ostrovem na východ k moři do přístavu Gran Taraja, máme naplánovanou návštěvu nedalekého La Lajita Oasis Park. Je to ZOO s botanickou kaktusovou zahradou v jednom, úžasně udržované a po ránu báječně svěží a prázdné. Ptáme se na nejpočetnější zvířata na ostrově – roztomilé pruhované veverky a králíky. „Áále, ty nejsou odsud", mávnou nad nimi rukou. Obyvatelé jednotlivých ostrovů uznávají za místní jen ty, co pocházejí z jejich ostrova, a to se zřejmě vztahuje i na zvířata. Podle plakátů o místní fauně, jsou typická zvířata brouci, ptáci, kozy, netopýři a ještěrky. (Před dvaceti lety někdo vypustil na ostrově pár veverek. Ty se čile začaly rozmnožovat a populační explozi zabránil jen nedostatek žrádla. Obstarávání potravy vyřešily veverky po svém a v centru ostrova se usadily u parkovišť. Zastavíme kvůli fotce a už máme na brašně dvě veverky.)
Už nám moc času nezbývalo. Zůstali jsme na jihovýchodní straně ostrova, dopřáli si projížďku po pláži na Costa Calma (viz trasy C) a smutně, bez času projet je, jsme na naší podrobné mapě prostudovali prašňáky v přírodním parku Jandía. Cesta tam a zpět na 30 km dlouhý pruh pláží Cofete a Barlovento by zabrala určitě dva dny.
Projeli jsme kolem hotelového komplexu před Morro del Jable, který se táhne podél dlouhé a široké pláže. Je nedotčená, hotely jsou za silnicí a podél celé několikakilometrové pláže vede cyklostezka. Dojet na Punto de Jandía jsme naštěstí čas měli (viz trasa A), ale pak už nás i naše kola slupnul trajekt na Tenerife.

 

 

Trasa A – Po prašňáku na jih ostrova
Trasa : Morro del Jable – Faro del Jandía (Puerto Santa Cruz neboli Puertito, stejně tak je to i Punta Jandía). Zpět stejnou cestou.
Vzdálenost : 40 km
Obtížnost : nadm. výška 0 – 150 m. Není příliš nahoru a dolů ale cik-cak. Pozor na odletující kameny od předjíždějících aut. Místy roleta.
Krajina jako kamenitá poušť, ale dobrá projížďka a zajímavá vesnice s majákem na konci, která evokuje dobu, kdy na ostrově nebyli turisté. Před začátkem přírodního parku, cca 10 km od začátku cesty, malá pláž, kde se dá přenocovat. Nejlépe vyrazit s rozbřeskem.

Trasa B – Okruh severem ostrova podél surfařských pláží
Trasa : Corralejo, El Cotillo, Lajares, Corralejo. Kdo nechce po asfaltu: Corralejo – El Cotillo a zpět.
Vzdálenost : 43 km
Obtížnost : nadm. výška 0 – 250 m. 20 km prašná roleta podél moře. Pozor – posledních 10 km z Lajares asfaltka bez krajnic s poměrně velkým provozem.
Na severozápadním okraji Corralejo opuštěná prašná cesta podél moře, kterou využívají jen surfaři (když jim fouká správný vítr) a místní. Na sever od Cotillo krásné písečné kosy, laguny, pláže. V Cotillo se v srpnu koná zajímavá fiesta – nikdo nesmí zůstat suchý. Kdo je, hodí ho z mola do moře. Kdo je mokrý, dostane zdarma sangrii (červené víno+ brandy + pomerančový a citrónový džus, někdy i banánový likér).

Trasy C – Krátké cyklolahůdky a zajímavosti
-Pláž Sotavento, resp. její úsek mezi nejznámější windsurfingovou školou u hotelu Gorriontes a Casas de Risco del Paso s další školou. 4 km v jednom směru včetně kamenité cesty s výhlídkami na prvním úseku od hotelu. Dál je cesta vyježděná po rovném písečném mořském dně. Nedivte se, když vás mine úplně nahý pěšák či pěšačka. Tady se nudismus pěstuje ve velkém.
-Z hlavní silnice na Morro del Jable, po které kola mohou, přestože se tváří jako dálnice, uhnout na cca 77 km na Mal Nombre. Podél dálnice na sever po FV 602 a uhnout na první možném podjezdu dálnice do vnitrozemí do Barranco de los Canaria. Přejet řetěz přes cestu u bývalé benzínky a pokračovat po dokonalé cyklistické asfaltce bez provozu 4,5 km do 350 m.n.m. na skvělou vyhlídku na jihozápadní část ostrova. Krajina tvarově připomíná skandinávská ledovcová údolí. Okolí dálnice zpustošené výstavbou dalších turistických komplexů je jediným mínusem. O to víc vynikne kontrast údolí Canaria bez civilizace.

 

Praktické informace

Statistika
100 km od afrických břehů (nejblíž z celých Kanár), geologicky je z nich nejstarší (17 mil. let), sopky neaktivní. 2020 km2 (druhý největší ostrov), třetinu pobřeží tvoří pláže z nádherného zlatého písku. Nejvyšší bod 807 m leží na poloostrově Jandía. 42.000 obyvatel (koz je mnohem víc). Jeden a tři čtvrtě miliónu návštěvníků ročně (z toho 700.000 Němců). Nejméně srážek. Celkem 13 chráněných přírodních oblastí.
Sezona
Vrchol turistické sezóny – vánoce a letní prázdniny. Kdo zná ostrov, jede sem říjen-listopad, kdy je bez větru, modrá obloha, nádherné koupání.
Orientace
Nespoléhejte, že mapy koupíte na místě. Nejlepší je koupit v Čechách značku Freytag-Berndt v měřítku 1:30.000 nebo Kompass (prodejna Kiwi v Jungmannově ulici v Praze nebo přes internet, mají tam mapy všech ostrovů, co nemají, objednají. Na ostrově se orientujte podle patníků s kilometráží a čísly silnic (někdy nejsou).
Doprava
Většinu letů zajišťuje Canaria travel (www.canariatravel.cz), cena letenky byla 11 000 Kč, stejně stojí u Fischera. Z Lanzarote 15 – 40 minut trajektem, podle druhu lodi. Na Tenerife několik hodin, záleží na tom, staví-li loď na Gran Canarii (naše tam čekala přes hodinu v přístavu, celkem pro nás 5,5 hodiny)
Ubytování
Kanáry mají svůj systém ubytování. Převládají velké hotelové komplexy obsazované cestovními kancelářemi. Pro poznání celé Fuerteventury musíte být 100% soběstační, tj. stan, vařič… Kempy nejsou. Možnost pronajmout si pokoj jako na řeckých ostrovech je ve vesnicích minimální. 90 % obyvatel se živí turistikou, vesnice se v minulosti za dlouhých období sucha vylidnily, v podstatě nebylo, co by se dalo přestavět na eko či jiné venkovské ubytování.
Půjčovny horských kol
Po příletu na ostrov vám poradí v hotelu nebo se obraťte na info@fuertescout.com (www.fuertescout.com)
V Corralejo např. Sun ride (Calle las Dunas, Club Trendorado).
Morro del Jable – Fuertebike (Urbanizacion Las Gaviotas – Hotel club Aldiana)
Cena v průměru 8 – 10 eur na den.
Chcete-li jezdit každý den, vezměte si svoje kolo. I s poplatkem za přepravu je to levnější.
Turistické informace
Hlavní pro celý ostrov : www.fuerteventuraturismo.com
Jednotlivé oblasti: www.costacaleta.es (centrum Antigua), www.betancuria.org, www.puertodelrosario.org (hlavní město), www.ayuntamientopajara.com (centrum Pajara),
www.ayuntamientotuineje.com, www.corralejograndesplaya.com
www.turismodecanarias.com (o všech ostrovech)
Zdraví
Nic jedovatého. Pozor, abyste se nespálili a hodně doplňujte tekutiny. Vozte s sebou dostatek pitné vody a předem si zjistěte, kde jsou obchody.
Co nevynechat
El Cotillo (pláže), Corralejo (každou hodinu trajekt z Lanzarote), Los Lobos (koupání), El Jable (písečné duny), La Oliva (1836 – 1860 hlavní město, Casa de los Coroneles – Dům plukovníků), Tefia a její Ecomuseo, Ajuy – byl hlavním přístavem pro první hlavní město Betancuria (až tudy pojedete, zkuste si představit, že to chodili pěšky skrz lesy!), poloostrov Jandía, pláž Cofete. Turistická letoviska podle toho, na co máte chuť a kolik snesete civilizace. Západní část ostrova podle vašich cyklistických schopností a podle stavu vašeho kola (jedině dokonalý).

 

text Irena Páleníčková, foto Jiří Páleníček

Menu