***

„Ty jedeš na dovolenou zase na Kubu?“ Tuhle otázku jsem slýchávala od svých přátel, kteří mi už asi do smrti budou říkat Kubánko, rodičů, kteří doma tiše trpěli a jen doufali, že v mé přítomnosti na ostrově nedojde k převratu, stejně jako kolegů, kteří se jen usmívali pod fousy a nakonec se těšili na horké vyprávění a spousty karibských fotek.
V dubnu minulého roku vyšel v Cykloturistice článek Viva Cuba, Cuba viva. Vrátila jsem se tehdy z dvoutýdenního pobytu z „ostrova svobody“. Netajila jsem se tím, jak na mě tato země zapůsobila, jak si mě získala a jak ve mně zakořenila. A tak nedlouho po svém návratu jsem si zarezervovala znovu letenky.
Ale v hlavě mi stále zněla ta otázka a nabádání. „Svět nabízí celou paletu destinací, celý košík barev a květin. A není možné stále čichat k jednomu květu, je potřeba přivonět i k jinému“, tak na mě někdy v půlce roku naléhal i Martin Raufer. „Já si tu svoji vůni vybrala, každý má svou oblíbenou“, říkala jsem si. Konečně mnoho autorů Cykloturistiky se také vrací stále do stejné země, a když ne do země tak alespoň se vydává stejným směrem. Proč teď už třetím rokem jezdí Honza Vlasák na Balkán, ponejvíce do Albánie, proč se Jirka Sázavský vrací na svůj východ v podobě Pamírů, Altajů a Kavkazů. Proč Honza Haselhuhn nedá dopustit na Skotsko, Hebridy, Vesterály či Lofoty? Každý z nás má asi jiný důvod. Jirkovi se líbí, že je to svět sám pro sebe. Na východě není nic jednoduché, nic připravené. Nejsou zabezpečeny hotely, nevíte, kdy pojede vlak, autobus. Cestování je plné nejistoty a improvizace. Honzovi Vlasákovi zase imponují přátelští, pohostinní a podmaniví lidé. Druhý Honza si naopak libuje v perfektním servisu, skvělém cyklistickém značení a zajištěnosti všeho, co skýtá civilizovaný sever Evropy. Pokud existuje reinkarnace, byl prý Skotem…
A co na Kubě vidím já? Je to země, která nebude zítra, tím čím dnes. Její lidé žijí okamžikem, který si dovedou patřičně užít. A v tom jsou mi velmi sympatičtí. Je to země, která se brzy zřejmě změní tak rychle, že už ji nikdy neuvidíme v její původní podobě.
Takových zemí je ale mnohem více, vrtá mi hlavou. Co třebas takový Madagaskar či další státy Afriky, které mají takzvaně nakročeno. Ty by také stály za objevování a jejich přeměna je neudržitelná. Že bych si dala říct a okusila nějaký jiný voňavý květ. Nechávám se nakonec přemluvit jak přáteli, tak okolnostmi a zamířím do další latinsko-americké země a totiž do Mexika. A udělala jsem dobře.
Svět aztécké a mayské kultury si mě získal, stejně jako různorodost této země.
Jestli jste také zarytí a jezdíte stále na stejné místo a říkáte si, proč jezdit jinam, když tady je to zajímavé a už víte, kam máte jet, kde se ubytovat, kde najít svoji oblíbenou hospůdku nebo kde si zastavit na pěkné vyhlídce, zkuste se také trochu porozhlédnout a zvážit, zda by nestálo za to vybřednout ze zažitých kolejí a nevyhledat něco odvážnějšího.
Speciál Dovolená na kole k tomu doufám, přispěje velkým dílem. Můžete si vybrat z patnácti destinací od italských ostrovů počínaje, přes Černou horu, slunné Burgundsko, oblast Seiser Alm se svými dolomitskými štíty nebo co zkusit kombinaci in-line bruslí a kola. Pro tu jsme pro vás našli nově objevovanou malebnou krajinu s jezery Dolní Lužice na východě Braniborska.
Tak který květ si utrhnete z letošní dovolené vy?