Úvod » Články k časopisu » Zdrojů celá zásoba

Zdrojů celá zásoba

Jistě bychom našli i reprezentativnější příklad typických obtíží v pohybovém systému
cyklistů, ale i bolavé rameno dokáže nehezky znepříjemnit život. Ať už je to na podkladě
svalových dysbalancí nebo po pádech, které v cyklistice nejsou ničím vzácným. A obecně
lze říci, že s bolestmi ramen se na fyzioterapeuty lidé obracejí poměrně často.

Bolesti ramen mezi úplně typické slabiny cyklistů nepatří, ohroženější jsou třeba plavci nebo basketbalisté. Přesto stojí za to věnovat bolestem ramenního pletence určitý prostor, protože typické svalové dysbalance spojené s cyklistikou již k bolestem ramene vést mohou.

Vlastní ramenní kloub je tvořen spojením pažní kosti s kloubní jamkou na lopatce. Je to typický kulovitý kloub, funkčně i biomechanicky značně složitý, navíc je nejpohyblivějším kloubem v těle. Disponuje velkými rozsahy pohybů do různých směrů, což s sebou ale na druhé straně nese vysoké požadavky na udržení stability v kloubu. Kromě vlastního glenohumerálního skloubení je ramenní pletenec tvořen sternoklavikulárním kloubem spojujícím vnitřní konec klíční kosti s hrudní kostí a akromioklavikulárním kloubem spojujícím výrůstek na lopatce s vnějším koncem klíční kosti. Lopatka je na hrudníku fi xována především svaly a nejde tedy o pravý kloub, ale o funkční spojení. Kromě kostí a celé řady svalů, jež nároky na stabilizaci kloubu realizují, jsou pro funkci důležité i vazy vymezující volnost pohybu. Počet struktur zastoupených v anatomické stavbě ramenního pletence z něj činí jeden z nejkomplikovanějších kloubů v těle.
Také funkce ramenního pletence jsou širší, než je tomu u jiných kloubů. Rameno má významnou opěrnou funkci při vzpřimovacích mechanismech během ontogenetického vývoje, dále funkci kinetickou umožňující rozsáhlé pohyby paže a funkci fi xační, kdy stabilizuje kořenovou část horní končetiny pro pohyby lokte, zápěstí a ruky.
Již několikrát jsme se v této rubrice věnovali různým svalovým dysbalancím a jejich dopadům na pohybový systém. V souvislosti s ramenním kloubem tedy nelze nezmínit typickou svalovou dysbalanci, která není u cyklistů neobvyklá a ramenních kloubů se značně dotýká, a to horní zkřížený syndrom. Nefyziologická souhra svalových skupin v horní části trupu je reprezentována mimo jiné zkrácením prsních svalů a oslabenými mezilopatkovými svaly, což ve svém důsledku vede nejen k hyperkyfóze hrudního úseku páteře („kulatá záda"), ale také k chabému držení hlavy, hyperlordóze krčního úseku a nevhodnému držení ramenních kloubů, které jsou vytaženy vzhůru a dopředu. Změna distribuce svalové aktivace mezi tonickými a fázickými svaly zásadně mění fungování lopatek a biomechaniku celého
pletence, což se projevuje prakticky při všech pohybech v ramenním kloubu.

NĚKTEŘÍ Z VINÍKŮ
Jak již bylo zmíněno, ramenní pletenec je spojen s vysokými nároky na stabilitu. Nestability v něm mohou být vrozené, dané systémovým onemocněním, či získané – nejčastěji při úrazu poškozením rotátorové manžety, vazů, kloubního pouzdra, kloubní hlavice nebo jamky. Zatímco u první skupiny pacientů bývá instabilita kloubu vícesměrná, pacienti s úrazovou etiologií mají obvykle nestabilitu v jednom směru, přičemž četností dominuje instabilita přední.
Významné pro udržení hlavice pažní kosti v kloubní jamce jsou svaly rotátorové manžety (m. supraspinatus, m. infraspinatus, m. subscapularis, m. teres minor), která obkružuje hlavici pažní kosti. Právě tyto svaly jsou ale často zdrojem potíží a bolestí ramene. Na vině bývají mikrotraumata, degenerativní postižení akromioklavikulárního kloubu, změny na šlachách spojené se zvyšujícím se věkem či útlak svalů při poruše akromioklavikulárního skloubení provázený bolestí, jež je spojena s pohybem, ale může se objevovat i v noci. Častá je bolestivost nebo citlivost na přední horní straně ramenního kloubu spolu se slabostí, či „lupáním" v rameni během pohybu.
Častým termínem užívaným pro bolestivé postižení ramenního kloubu je impingement syndrom, tedy zúžení subakromiálního prostoru a dráždění rotátorové manžety a subakromiální burzy při zvednutí paže (abdukce a fl exe paže). Příčinou může být třeba výrůstek, ale i tendinitida, burzitida, zduření akromioklavikulárního
kloubu nebo porucha souhry paže a lopatky a s ní související funkční změny.
Nezapomínejme ale na fakt, že do ramene se mohou bolesti projektovat i z jiných částí těla. Typické je šíření bolesti do ramene u ústřelů krční páteře, rameno bývá bolestivé také u blokád přechodu krční a hrudní páteře, při dysfunkcích žeber nebo u útlaku pažní nervové pleteně. Pokud zvolíme více alternativní pohled na věc, mluví se také o významu vertebroviscerálních vztahů a psychosomatických potíží. Do ramenního kloubu se bolest šíří u některých onemocnění útrob, například plic, srdce, jater nebo žlučníku. Z pohledu celostní medicíny může problémy s ramenem úplně stejně spouštět dlouhodobý stres, pracovní a jiné přetížení nebo třeba úzkost. Symptomatická léčba samotného ramene bez skutečného pochopení příčiny v takových případech zpravidla nevede k úspěchu.
U cyklistů zmiňme ještě jednu specifi ckou záležitost, a to že se čas od času potýkají s důsledky svých dřívějších zranění. Například zlomené klíční kosti, která je vlastně součástí celého ramenního pletence a může tak ovlivňovat jeho funkci. I několik měsíců či dokonce roků po úrazu se tedy mohou objevit bolesti v oblasti
samotné klíční kosti a ramene či brnění horní končetiny na postižené straně.

TERAPIE A PREVENCE
U bolestí ramen, kde není souvislost s traumatologickou událostí v podobě pádu a podobně, lze postupovat cvičením ke korekci svalových dysbalancí. Jinými slovy posilovat ochablé svaly a protahovat jejich zkrácené protějšky. Je třeba ale upozornit na fakt, že ne vždy si pomůžete sami, neboť o úspěšnosti prováděných cviků mnohdy rozhodují maličkosti. Například i prostý klik je možné dělat špatně, třeba s chybným držením hlavy, hyperaktivací přetížených horních fi xátorů lopatek nebo naopak s nedostatečnou aktivací dolních fi xátorů lopatek. Takové cvičení pak vlastně může být kontraproduktivní, byť jde o chvályhodnou aktivitu cvičence.
Kvůli potenciálnímu postižení různých struktur nenajdeme jednoduchý vzor, jak bolesti ramenních kloubů řešit. Pro cílenou terapii je důležité důkladné fyzioterapeutické vyšetření s posouzením funkčních souvislostí, pátráním po případném traumatu, stanovením příčiny a rozlišením, zda jde o bolesti strukturálního nebo funkčního původu. Ne vždy jsou totiž bolesti ramenního kloubu odrazem skutečného poškození kloubu a jeho struktur. Jinými slovy, přestože z ortopedického pohledu rameni nic nechybí a vše je, jak má, přesto kloub postiženého trápí.
Pro vhodné cviky se tedy v případě nejasností a rozpaků nad cvičením, zvlášť pokud cvičíte pravidelně a nepozorujete zlepšení, spojte s fyzioterapeutem. Ten určí, které cviky jsou vhodné a které méně vhodné, na které svalové skupiny se zaměřit více či méně a podobně. Cílené cvičení přináší řešení svalových dysbalancí, zdokonaluje schopnost procítění pohybu a propriocepce, stabilizuje lopatky a především umožňuje individuální přístup a volbu cviků konkrétních pro daného jedince. Cvičit se dá i s využitím různých pomůcek jako je velký míč, thera-band, terapeutická lana apod.
Fyzioterapie k řešení problémů s ramenními klouby využívá také měkkých technik, mobilizace ramenního pletence a páteře, bariérové techniky, ale třeba i prostředky fyzikální terapie, například elektroterapie. U cyklistů není od věci se zamyslet také nad vhodností úpravy posedu na kole. Pomoci může zkrácení představce a napřímení posedu tak, aby nebyly mezilopatkové svaly v trvalém protažení a snížilo se zatížení již tak přetížených svalů v oblasti ramene a krční páteře. Z kompenzačních sportů lze doporučit plavání, běh na lyžích, chůzi s hůlkami apod. Můžete se také zkusit přihlásit na jógu nebo taiči, což vám možná otevře zcela nové rozhledy a pomůže nejen s bolestmi ramen.