Vysvědčení bitvy národů

28.2.2017

Polsko 1

Polská družina prošla s vyznamenáním. Nebála se na sebe vzít zodpovědnost, skutečně využít kvantitativní výhodu devíti mužů, obětovat se pro svého vůdce, připravit mu pozici pro závěrečný atak. A měla samozřejmě to nejpodstatnější – toho nejsilnější a také nejsrdnatějšího muže dne. Kwiatkowski vystihl moment,
kdy ostatní váhali, a ve sjezdu před závěrečným stoupáním téměř nepozorován poodjel do skupiny uprchlíků, v níž se dlouho neohřál. Využil při tom svého skvělého ovládání kola, prakticky zadarmo získal náskok, který pak už dokázal uhájit. Titul mu zajistila vytříbená technika (ne nadarmo jsme ho v minulém vydání zařadili mezi
Top 5 silničních sjezdařů současnosti), odvaha a tempařské schopnosti jednoho z nejlepších časovkářů. Dobra robota, Polska!

Belgie 1

Devítka kolem Boonena, Gilberta a Van Avermaeta provedla vše perfektně. Vanmarcke a Wellens ohlídali pokusy o únik a v závěru šlo vlastně o duel na dálku Kwiatkowského proti Gilbertovi, který jako jediný ze skupiny superfavoritů stíhající Poláka měl skutečně zájem jet a všechny síly položil ve prospěch krajana Van
Avermaeta. Když však předloňský mistr světa pokynul loktem, aby mu ostatní vystřídali, Gallopin jen zatřásl hlavou a ostatní ho ignorovali. A tak Belgičanům nezbylo nic jiného, než vytáhnout svoji druhou medailovou kartu. Ve spurtu však Van Avermaet (5.) na Gerranse a Valverdeho rychlostně nestačil. Toho dne nejkompaktnější tým zůstal bez medaile. Taková je silniční cyklistika v její nejtaktičtější podobě jednorázového závodu.

Itálie 2

Zřejmě vůbec nejaktivnější formace dne. Squadra azzurra byla u všeho podstatného. Zkoušel to De Marchi, Visconti i G. Caruso, o tempo se staral i Aru, ale co to
bylo platné, když Italům chyběl lídr. A Nibali jím po dlouhé závodní pauze rozhodně nebyl, navíc jeho krajané nedokázali to, co Poláci, uchránit svého kapitána. Na rozdíl od Kwiatkowského totiž vítěz Tour de France stejně jako na světovém šampionátu loni ve Florencii skončil na zemi. A tak zodpovědnost za výsledek zůstala na bedrech možná vůbec nejméně známého Itala z celé devítky v azurových dresech v Ponferradě, přesto toho, kdo měl momentálně nejlepší formu. Ale ani ta nestačila Sonnymu Colbrellimu z druhodivizního celku Bardiani CSF, který těsně před mistrovstvím vyhrál dvě italské jednorázovky, na víc než na třináctou příčku. Jeden z nejbídnějších výsledků italské reprezentace poslední dekády, ale jako tým nezklamali.

Dánsko 2

Na Mattiho Breschela, pokud není zrovna nemocný nebo zraněný, je spolehnutí. Umí se na šampionát připravit, předvedl to v minulosti (3. 2008, 7. 2009, 2. 2010) a dokázal to znovu i letos, kdy konečně překonal vleklé zdravotní potíže. Šestičlenná vikingská legie toho zvládla více než jiné početnější týmy. V prvním vážnějším
úniku se ocitl Juul Jensen, v tom posledním před Kwiatkowského sólem zase letošní neoprofesionál Valgren Andersen. Lišák Breschel si ohlídal závěr za zadními koly největších favoritů. K další medaili mu nechybělo mnoho, průjezd cílem na čtvrté pozici ho přiměl bouchnout do řídítek…

Norsko 2

Seveřané mohou tradičně obsadit světový šampionát pouze ve třech a tradičně jim to nijak nepřekáží v úspěchu. Alexander Kristoff (8.) svou obvyklou chytrou poziční jízdou mířil k úspěchu podobně jako letos v San Remu nebo v Hamburku. Kdyby se v Ponferradě spurtovalo o zlato, byl by mistrem světa, když dokázal
porazit Bouhanniho i Degenkolba, a to ještě ve stejné skupině s ním dojel Boasson Hagen.

Španělsko 2-

Konečně chtěli doma titul, což se ještě v historii nepodařilo, ale opět neuspěli. Přitom se jim jako kolektivu mnoho vytknout nedá. Hlídali špici, Navarro naskočil do úniku a Rodriguez se v závěrečném okruhu plně obětoval pro Valverdeho přesně tak, jak slíbil. Kritika se ale určitě nevyhne tomu, kdo měl španělské úsilí korunovat. Alejandro Valverde sice získal svoji šestou medaili ze světových šampionátů, z toho třetí bronzovou v řadě, ale nikdo ho za to doma vynášet do nebes nebude, protože ta zlatá mu pořád chybí. A nejen proto. Ve chvíli, kdy zjistil, že je ve skupině s rychlíky Gerransem a Van Avermaetem, měl zariskovat. Otázka, kdy se Valverde v kritický moment důležitého závodu konečně zvedne ze sedla, nabyla na legitimitě i o týden později. Váhal v Ponferradě, ohlížel se v závěru Il Lombardia a dvakrát prohrál, aniž by se o něco zkusil.

Francie, Německo 2-

Obě reprezentace sázely hlavně na spurt větší skupiny, kde se spoléhaly na schopnosti Nacera Bouhanniho respektive Johna Degenkolba. Úkol tedy zněl udržet hlavní skupinu co nejblíže cíli pohromadě. A to se oběma týmům v podstatě podařilo. V nadějném úniku se ocitli Simon Geschke a jako vždy agilní Tony Martin, galského kohouta zase zastupoval v ataku čtyřky, kterou v závěru pohltil Kwiatkowski, Cyrille Gautier. Když se lámal chleba, měla navíc Francie vpředu Gallopina (v cíli 6.), který ale dokáže být i mnohem odvážnější (viz. Tour de France). Plán A pro obě země však setrvával se společným jmenovatelem – spurt! Bouhanni s Degenkolbem si to nakonec na pásce rozdali, ale sedm sekund za vítězem a jen o osmé místo, o něž je stejně připravil Nor Kristoff .

Austrálie 3

Klokani podobně jako Belgičané hráli na dvě karty – spurtéra se schopností přečkat kopec (Matthews) a „ranaře", výbušného klasikáře (Gerrans). Australané rovněž včas hasili požár, když neměli v uniknuvší skupině s Viscontim, Carusem, Geschkem, Wellensem, Albasinim a dalšími zastoupení. Do té doby perfektně schovaný
Gerrans nakonec nechyběl tam, kde měl být, ale až příliš se spoléhal na to, že černou práci – sjíždění Kwiatkowského – odvedou ostatní za něj. Věděl, že má z nich
nejlepší spurt, a měl se s Gilbertem podílet na tvoření tempa. Teď už to ví. „Chtělo se mi brečet, když jsem projížděl cílem," svěřoval se, když se mu na krku houpala stříbrná medaile. „Abych byl upřímný, nevšimnul jsem si, že odjíždí zrovna Kwiatkowski. První část závěrečného kopce jsme pak nejeli úplně nadoraz a dali jsme tak Michalovi šanci." Toho bude asi ještě dlouho litovat…

Švýcarsko 3-

Zástupci helvetského kříže ve skromném obsazení (podobně jako naši jeli pouze ve třech) nemohli ani nijak výrazně kontrolovat průběh závodu, takže Cancellarův avizovaný atak na světový trůn vyzněl spíše naivně. Sám Fabian se nedokázal udržet Valverdeho a spol. a skončil ve skupině se spurtéry (11.). Možná větší šance měl Albasini, ale ten své náboje vystřílel už v úniku s Kennaughem, Wellensem, Vanmarckem a dalšími.

Velká Británie 3-

Froome jako obvykle na šampionátech neviditelný, sice aktivní Kennaugh, ale jinak nic. Swift si alespoň dospurtoval pro dvanácté místo. Kolumbie 4 Měla sice Quintera v prvním, nic neřešícím úniku, ale na téhle trati mohla sázet jen na Urana, který ale po nemoci neměl nárok, ačkoli přijel do cíle ve druhé, 21členné skupině se sedmivteřinou ztrátou.

Rusko 5

Sice v šestičlenné sborné, ale tentokrát jen do počtu. Nejlepší z Rusů Trofi mov (35.) dojel až za naším Vakočem.

Nizozemsko 5

Asi největší zklamání elitního klání. Tulipány zvadly už v průběhu závodu a Mollema (18.) neměl síly na to, aby sám něco zachraňoval.

Menu