Silničářské srdce znovu tluče naplno

28.2.2017

Ještě loni na podzim jste se mi svěřoval, že se vám do Závodu míru U23 příliš nechce, že si nejste jistý, zda další aktivitu zvládnete. Nakonec jste neodolal?
„Nějak mi to dohromady začalo dávat smysl. Ty dva závody pořádá stejná skupina kolem Jaroslava Vašíčka, zapadalo to do sebe, nakonec šlo o rozšíření mé pracovní náplně o tři závodní dny, ačkoli jsem mu samozřejmě věnoval víc času. Navíc letos není termínová kolize tak nepřekonatelná, Závod míru U23 se koná týden po SP v Novém Městě. Nedokázal jsem si původně představit, že bych to všechno dokázal skloubit, ale teď už ano. Prostě jsem se rozhodl do toho jít."

Je to navíc symbolické – Svorada, který se dostal k úspěšné profesionální kariéře díky vítězství v Závodě míru, se teď k němu vrací ve verzi pro mladé závodníky na postu sportovního ředitele.
„Tahle vazba mne lákala, proto jsem také nakonec kývnul. Já mám samozřejmě osobní vztah k tomuhle závodu, v mé kariéře měl úplně zásadní místo, i když v jiné podobě. Mám na to svůj osobní pohled. Popravdě řečeno mi současné členění kategorií UCI moc neříká. Jsem toho názoru, že když už jednou přejde mladý závodník do kategorie dospělých, tak by se s tím měl umět poprat, mě někdejší rozdělení na amatéry a profesionály vyhovovalo víc a připadalo mi funkčnější a pro závodníky i víc motivační."

Po sedmnácti letech bude Závod míru dojíždět královskou etapu na Praděd, jeden z vůbec nejvyšších vrcholů, kam se dá u nás vyjet na silničním kole. To bude na konci května velký svátek cyklistiky.
„O velikonočním víkendu jsme provedli obhlídku trati, vše je připraveno, teď už jen aby na Pradědu roztál sníh. Ono se mluví hlavně o této etapě a dojezdu na známý vrchol Jeseníků, jenomže celá skladba etap nahrává aktivnímu závodění. První bude taková oťukávací, závěrečné okruhy v Rýmařově nahrávají spurtérům. Druhé dějství je prakticky rovina až pod Praděd, takže nelze očekávat nějaké velké úniky, navíc jde o krátkou, jen stokilometrovou etapu, v níž vše určí závěrečné
stoupání. Ale ani poslední třetí etapa není jen do počtu, právě ta může vzhledem ke svému kopcovitému profi lu rozhodnout. On je Jaroslav Vašíček co do stavby
trati vůbec dost kreativní, snaží se dělat závody atraktivní, takže po něčem takovém toužil už dřív. A výjezd do bezmála patnácti set metrů na Praděd?
Proč ne? I tihle mladí kluci se chystají na roli závodníků World Tour a na to, že budou jednou závodit na Giru nebo Tour. To samé platí i o Czech Cycling Tour, jejíž královská etapa v Jeseníkách je také velmi náročná, ale závod je přitom poskládaný naprosto s citem, vyváženě, každý typ jezdce si tam najde to své. Nechybí etapa, v níž může dojet balík pohromadě, časovka družstev, horská etapa i ta vhodná pro úniky. Nemyslím si, že je to až tak dramaticky těžké, což se týká i Závodu míru. Důležité je na tuto trať, která má v rámci Czech Cycling Tour parametry velkého mezinárodního závodu, dostat odpovídající konkurenci, a to se nám naštěstí daří."

Zmíněné podniky vrátily Českou republiku na mapu silničářské Evropy.
„Jarkovi Vašíčkovi se podařilo s Czech Cycling Tour vybudovat nádherný cyklistický produkt v ideálním termínu a v krásném prostředí. Závod, o nějž je zájem a daří se ho rok od roku vylepšovat. A hlavně funguje z mého pohledu to nejdůležitější – bezpečnost závodníků, tedy zajištění trati, které je zvládnuté perfektně a o mnoho lépe už to asi ani nejde. Organizační detaily na zlepšení zůstávají, ale pracujeme na nich. Můj post sportovního ředitele závodu zní jako bych měl všechno na starosti, ale hlavní tíha práce spočívá na panu Vašíčkovi, já jsem ten, kdo pomáhá v odborné části. Vychytat drobnosti, které dělají závod. Mám také na starosti komunikaci se zúčastněnými týmy."

Můžete si vybírat. V případě obou podniků jste volili 22 celků ze šesti desítek týmů ucházejících se o start. To je velký luxus.
„Ten ohromný zájem mne zaskočil. Netušil jsem, jakou má Czech Cycling Tour ve světě odezvu. Třeba letos přivítáme exotické týmy Synergy Baku
z Ázerbajdžánu či Sky Dival Dubai ze Spojených arabských emirátů, za nějž závodí Francisco Mancebo. Každý pořadatel se chce pochlubit zajímavou a pestrou skladbou startovního pole, a když je ještě podpořeno nějakým zajímavým závodnickým jménem, tím lépe. S týmy, které si podaly žádost o start, bychom mohli uspořádat v podstatě dva závody v jednom termínu. Máme nabídky na spolupráci od různých koordinátorů, kteří řeší závodní program týmů. Ale my tyhle prostředníky nepotřebujeme. Přicházejí nám žádosti rovnou od týmů, s nimiž jednáme napřímo."

Podle jakého klíče je vybíráte?
„Podle sportovní kvality a podle toho, jaké s nimi máme zkušenosti. V případě Závodu míru U23 jde víc o komunikaci s národními federacemi než s formacemi podporovanými soukromými subjekty."

Ale loni skvělí Dánové na soupisce ZM U23 chybí, stejně jako reprezentace Itálie či Francie…
„Pravda, ti se o účast neucházeli."

To by ale jistě vyřešilo zařazení Závodu míru U23 do seriálu UCI Nations Cup, jakéhosi Světového poháru této věkové kategorie, v němž byste se v rámci etapových
podniků zařadili po bok slavné Tour de l´Avenir.

„Ano, jistě by nám to zajistilo ještě kvalitnější startovní pole. Usilujeme o to stát se součástí Nations Cupu a máme příslib na zařazení už na příští rok. To by prakticky znamenalo mít zaručenu i účast Italů, Francouzů a dalších cyklistických velmocí."

Nemrzí vás, že na startu ZM U23 sice budou národní týmy Slovenska, Polska, Běloruska, Ruska, Lotyšska, Řecka či Austrálie, ale domácí reprezentaci budou tvořit – nic proti nim – pouze mladí cyklokrosaři?
„Určitě bychom o účast ofi ciální české reprezentace moc stáli, ale ona v podstatě neexistuje. Mluvil jsem o tom s Tomášem Konečným, který by měl reprezentaci vést, ale nemá k tomu podmínky ani pravomoc. Tohle určitě vyžaduje koordinaci ze strany svazu. Ale jsem rád, že v Závodě míru dáváme šanci prakticky všem domácím kontinentálním formacím, které pracují s třiadvacítkáři, tedy kromě Etixxu, Bauknechtu a SKC Prostějov, které se představí i na Czech Cycling Tour, také Dukle Praha a Experimentu 23."

Koho byste si přál na startu červencové Czech Cycling Tour?
„Pravidla nám jasně určují, že se můžeme ucházet jen o kontinentální nebo regionální týmy, případně národní výběry či mix týmy. Na letošek jsme přivítali žádost Pro Continental stáje CCC Polsat, která se představí pod hlavičkou polské reprezentace. Jsme rádi, že se k nám vracejí osvědčené týmy, třeba Slovinci z Radenske nebo lucemburský Leopard, ačkoli na postu manažera už bez mého bývalého soupeře v koncovkách závodů Adriana Baffi ho, který povýšil do Pro Teamu Trek Factory. Můžeme samozřejmě přemýšlet o tom, zda se pokusit posunout dál do 1. kategorie nebo dokonce HC. Ale přináší to větší nároky na sponzorské

zajištění, finance. Cestička jít o stupínek až dva výš tu do budoucna je, ale musíme zvážit, co by to obnášelo a jestli by měl takový krok smysl. Jedním z důsledků by byl fakt, že vzhledem k absenci českých stájí v kategorii Pro Continental bychom znemožnili našim závodníkům startovat v prestižní české Tour. Nechceme
dopadnout jako v Polsku, kde sice mají závod World Tour, ale chybí jim na startu až na jedinou výjimku domácí týmy."

Formát tří až čtyřdenního závodu s centrem v jednom místě se osvědčil, ovšem ozývají se hlasy, že CCT není plnohodnotnou národní Tour vzhledem k tomu, že se odehrává jen v jednom regionu, v tomto případě na Olomoucku a severní Moravě. Je to ale dnes vůbec důležité?
„Možná je název pro někoho zavádějící, ale já to tak nevnímám. Dívám se na to tak, že jde o nejlepší etapový podnik na našem území, tím stojí na pomyslném vrcholu a zaslouží si pojmenování Czech Cycling Tour. Že se závod odehrává v okolí Olomouce má jednoduchý důvod – našli jsme tady pro jeho pořádání nejlepší podmínky. Hlavní je sportovní kvalita a zajištění trati, odpovídající ubytování. Všem týmům se vždy zamlouvá, že se nemusejí nikam přesouvat, že bydlí na jednom místě. Takže v tomto smyslu mají oba závody pro účastníky na této úrovni ideální podobu."

Když jsem loni zaslechl, že se Svorada spojí se dvěma největšími silničními etapovými podniky u nás – hned mě napadlo – Jančiho silničářské srdíčko se ozvalo. Stojíte se svými kolegy za jednou z nejúspěšnějších mountainbikových akcí v Evropě, v zahraničí v superlativech hodnoceným závodem Světového poháru horských kol v Novém Městě na Moravě, usilujete i o pořadatelství mistrovství světa MTB, jenomže jste přece jen duší pořád silničář… (smích)

„Motám se kolem cyklistiky už hodně dlouho, nejdřív jako závodník, pak jako obchodník a dnes i pořadatel. Vzestup Bike Vysočina až ke svěťáku byl ohromný
zkušenost, dnes totéž prožívám se silničními etapovými závody. K silnici jsem se vrátil i díky synovi, který na ni přesedlal z MTB. Já chtěl dělat závod na špičkové úrovni a v Novém Městě se nám to povedlo. Czech Cycling Tour nastolil podobnou cestu. Byl jsem velmi příjemně překvapený, jakou kvalitu a náboj má. Když jsem se rozhodoval pozici ředitele závodu přijmout, hrály velkou roli i silničářské vzpomínky. Ty nádherné silnice s malým provozem, krásná krajina v Jeseníkách, mě znovu vtáhly a oživily moji závodnickou minulost. Měl jsem chuť zase vyrazit na švih a věřím, že se k tomu v Jeseníkách, až budeme mít oba závody za sebou, dostanu."

Teď se podílíte na pořádání obou největších závodů v Česku v horské i silniční cyklistice, a to není náhoda.
„Je to možná i jakési ocenění mých schopností a znalostí. Byl jsem osloven, souhlasil a v zásadě panuje s mou prací spokojenost. A snad má také na podobu závodů pozitivní vliv."

Co je větší výzva – MS MTB, nebo posunout největší domácí etapové závody dál?
„Obojí by bylo fajn, ale s bikovým šampionátem už vstupujeme do sféry politiky, nutnosti se ucházet o garanci státních peněz a to asi není úplně moje parketa. Pokud jde o odbornou stránku, k tomu mohu něčím přispět, ale poplatky UCI jsou bohužel tak vysoké, že se prostředky ze soukromého sektoru pokrýt nedají. Mezi pořádáním závodu Světového poháru a mistrovstvím světa MTB panuje obrovský rozdíl. To je asi jako organizovat Czech Cycling Tour nebo se ucházet o World Tour. Zatím mi stačí tyto výzvy."

Menu