Mouchy mezi zuby
Po nekonečné pauze způsobené zdravotními komplikacemi se po dlouhém tréninkovém období do pelotonu vrací Thor Hushovd a širokým úsměvem téměř nestačí zdravit ostatní profesionály. Mezi jezdci týmů nejvyšší ligy panují velmi přátelské vztahy. Filippo Pozzato má dětskou radost z toho, že nemusí na trénink a kilometry objede relativně bez stresu v balíku a ještě se u toho pochlubí počtem žen, které přes zimu udolal. Známá jména světového pelotonu se nikam netlačí, konečně na startovní čáře je při každé etapě plno a mluví se tam nesrozumitelnou španělštinou. Uprostřed jihoamerické sezony se rozjetým Argentincům naskytuje unikátní možnost potrápit nejlepší světové týmy, které s odevzdaným pochopením musí spojit síly na to, aby stihly vrátit před cílem všechny úniky. Takový úděl odnesl i Martin Velits, staronový Cavendishův anděl strážný. Hodně dlouho byl jediným mužem zajišťujícím tempo pelotonu, když se v úvodních dvou etapách téměř hned po startovním výstřelu zformovaly denní úniky. Ačkoliv všechny týmy se spurterskými ambicemi tušily, že favoritem pro oba první dojezdy je Cav, nenechaly v tom Omegu Pharmu-Quick Step samotnou a poslaly tahat alespoň jednoho muže. Je ještě brzo na přehnanou soutěživost – na úvod sezony panuje mezi závodníky velká míra kolegiality a pelotonem se šíří vtípky. V posledních dvaceti kilometrech už jsou to jen účelná hesla, pískání a italské nadávky. Technické dojezdy po rozbitých silnicích vykolejují jednotlivé spurterské vlaky po celé šířce silnice, na zemi se kromě příliš ambiciózních závodníků válí třeba i utržené přehazovačky.
40° Celsia, 18 %
Na letišti v argentinské Mendoze, kam dolétá většina účastných týmů z Buenos Aires a čeká je ještě 250 km autobusem do San Luis, řada závodníků nejprve upřeně hledí na displeje chytrých telefonů, až potom je zajímá, jestli jim přiletěl kufr. „Aconcagua v oblacích" pojmenoval Alessandro Petacchi fotku pořízenou z letadla a okamžitě po příletu ji odeslal do světa internetu. Možná i on byl rád, že se nebude muset sápat po Andách v závodě, i když asi tušil, že ani San Luis neleží zrovna v nížině. Dlouhé vodítko přehazovačky a pastorek s minimálním počtem 28 zubů byl standardní výbavou všech jezdců. A ž osmnáctiprocentní argentinská stoupání po betonových panelech hodně živě připomínala prostředí španělské Vuelty, ve spalujícím vedru ale jezdci spíš než krásy přírody vyhledávali někoho, kdo jim podá bidon. Thor Hushovd se kvůli křečím z dehydratace málem nedostal do cíle třetí etapy, čerstvě poražený Contador si musel cestou z cílového stoupání vyžádat vodu z jednoho z doprovodných vozů stoupajícího Manxmanova „gruppetta", ačkoliv ke svému autu to měl už jen dva kilometry z kopce.
Aquaplanning
V rámci aklimatizace se před startem závodu jezdci společně vydávají na volné tréninkové vyjížďky (s výjimkou Lampre-Merida, jejichž závodníci den po příletu objeli za 4,5 hodiny 150 kilometrů) a snaží se „vylít vodu z nohou" po několikahodinových přesunech do San Luis. Voda se ale především snáší v silných větrných bouřkách na argentinskou step a ve městech způsobuje pořádné komplikace. Absence povrchové kanalizace dělá z ulic řeky, odnáší odpadky na kraj města, splachuje všudypřítomný prach a písek. V jedné chvíli není vidět silnice a fasády domů snáší nápor deště, jako mávnutím proutku ale během několika minut podél chodníků protékají jen zbytky tekuté špíny a rozpálený hrubý asfalt opět „žere" galusky. Odtokové kanály Argentinci pod silnicemi jednoduše neznají, takže i na starších dálnicích musí auta zpomalit a přejet betonový brod plný vody. Takových míst museli během závodu zdolat jezdci bezpočet, ve snaze ušetřit čas a energii do nich mnozí nalétli a vyjeli ven po zadku. Ti, kdož viděli mokrého ležícího závodníka na silnici, zvolnili, jiní upozornili svým pádem ostatní.
Los Malvinas son Argentinas
Společným jmenovatelem pro jedno výrazné negativum Tour de San Luis jsou dlouhé přesuny, hodiny strávené v autech před etapou i po ní. J akoby nestačilo, že dostat se přes Atlantik do středozápadu jihoamerické země zabralo evropským týmům více než 30 hodin, v předposlední den závodu všichni ujeli pět stovek kilometrů, z nichž 350 bylo v autě. Organizátoři tak učinili za dost názvu závodu a objeli s pelotonem celou provincii San Luis, která je jen o něco málo menší než Česká republika. Je na nich vidět, jak jsou pyšní na svou zemi, původ i pěstovanou latinskoamerickou povahu. Všichni Argentinci včetně řidičů autokarů, kteří s výrazem „mañana" ve tváři vezou iritující nízkou rychlostí v minimálním provozu a nepolevujícím vedru unavené závodníky z etapy, se chlubí svým evropským původem, nehledě na to, že jejich předci sem připluli třeba i před třemi stoletími. Pyšně se buší v prsa, když míjí ceduli s nápisem Falklandy jsou Argentinské, která často stojí při vjezdu do jakéhokoliv města. Boj o britskou kolonii, kde s nadsázkou není nic než maják, sice před lety prohráli, ale stále to cítí jako obrovskou
křivdu. Naštěstí svůj antibritský postoj nenechali promluvit, když Mark C avendish ovládnul hromadný dojezd první etapy.
Smetená česká stopa
Účast jezdců Dukly P raha v tak výborně obsazeném podniku rozhodně patří k dost mimořádným příležitostem, jak se utkat se světovou špičkou. Ziskem několika vítězství v UCI závodech završeným obléknutím českého mistrovského trikotu a díky osobnímu kontaktu s ředitelem závodu Giovannim Lombardim, bývalým trenérem argentinské federace, se manažerovi Dukly Janu Kopačovi podařilo získat pozvání na startovní čáru Tour de San Luis a po letech se od dob hradeckého PS K v druhé divizi ryze český tým dostal mezi monstra z World Tour. Možná i fakt, že Peter Sagan se jako jeden z nejuznávanějších závodníků v pelotonu rád pobaví mateřštinou, přispělo k tomu, že profíci neměli problém někoho z Dukláků pustit do „lajny", ačkoliv výběry jiho – a středoamerických států takové privilegium zrovna neměly. „Profíci trpí představou, že závodníci menších týmů mají potřebu dokázat, jak je jim hierarchie závodní cyklistiky putna," říká o jízdě v profipelotonu autor předchozí reportáže Martin H ačecký. „Asi se tomu nelze divit. Jezdci některých slabších výběrů nemají problém kohokoliv hodit do škarpy. Ačkoliv každý cyklista v pelotonu by měl být ambiciózní, my víme, kde je naše místo a chováme se v závodě jako lidi. Cavendish poděkuje za postrčení, Contador ukáže zvednutý palec, když ho necháme projet balíkem dopředu a i ostatní profíci pochopí, že je uznáváme." Pražská sestava platila odjakživa za dráhový tým, který využívá silniční závody k přípravě na dráhové podniky, ale v posledních letech se stala poměrně údernou i na silnici. Jejich účast měla mít vzhledem k únorovému dráhovému mistrovství světa přípravný účel, ale pozvání na závod v takovém obsazení jim přeci jen přinesla velkou míru tlaku a zodpovědnosti vůči pořadateli, který za umožněnou příležitost očekával víc než najíždění rychlých kilometrů v háku. Spurtérský vlak Aloise Kaňkovského se ale rozpadnul na šestidenních v Brémách, odkud si do Argentiny hned tři jezdci včetně kapitána sestavy Milana Kadlece přivezli virové onemocnění. Mistra České republiky, který po několik let nezabalil jediný závod a platí za největšího držáka v českém pelotonu, skolila nemoc ve chvíli, kdy mohl zažít deja-vù v profipelotonu. J iří Hochmann a Martin B láha museli rovněž na doporučení lékaře opustit závod předčasně, a tak jedinou možností prezentace českých dresů zůstaly úniky a vsazení na náhodu „vyplivnutí" Aloise do spurtu. Ten ale zažil peklo v podobě osamocení v hektickém dojezdu a nejschopnější český spurtér několikrát málem skončil na zemi. „Hochu, zlatá Čína!" byla první reakce Kaňoura, který z obrubníku v cíli první etapy stroze zhodnotil závěr etapy vhodným přirovnáním k chaotickému způsobu dojezdů v Asii. Ze šesti příležitostí se bratrům Hačeckým podařilo trefit tři úniky, z nichž jen ten v pátý den měl naději na úspěch, protože Martin Velits ho nemusel zlikvidovat pro Cavendishe. Starší z bratrského dua si s sebou hned po startu stosedmdesátikilometrové etapy odvezl z pelotonu domácího závodníka, který ve chvíli zisku deseti minut usoudil, že bude lepší nestřídat s výmluvou na bolest kolene. P ožádal Vojtu, aby ho nechal jet za sebou, že nebude spurtovat na prémie a v kopci stejně odpadne. Stejný „borec" se ukázal i v druhé etapě, kde v úniku nestřídal pro střevní potíže, ty mu však nezabránily přespurtovat v dílčím boji o trikot nejlepšího vrchaře mladšího z pražských bratrů Martina.
Hodinu a půl se za Vojtou jen vláčel v háku, při náskoku osmnácti minut 30 kilometrů před cílem mu v kopci nastoupil a v cíli se těsně radoval z vybojovaného
vítězství. Televizní sestřih z průběhu etapy musel být zkrácen, aby se argentinští diváci nedozvěděli, jakým způsobem se jejich hrdina dobral cíle. Náš závodník přejel poslední stoupání jako třetí těsně za letícím iazem a ve snaze ho dojet v jednom z krátkých sjezdů končících brodem, se jako jeden z mnoha poroučel k zemi. Do cíle pak přijel na 26. pozici téměř čtyři minuty za Argentincem. „V cili jsem vztek ještě zkrotil, ale večer jsem si na uklidnění nechal přinést pivo, když jsem si na internetu přečetl, že jsme ve dvojici celou etapu vzorně spolupracovali a já pak nestačil jeho tempu," okomentoval Vojta přímou konfrontaci s argentinským pojetím vlastenectví.
Tým Dukly Praha se tlačí do tvrdé konkurence, po Tour de San Luis bychom ho měli vidět na březnovém Coppi e Bartalli po boku loňského vítěze Jana Bárty. (r)
Foto: Martin Bláha
Jmenuji se Diaz, Daniel Diaz
„Poslyš, A lberto, buď taky pojedeš, nebo tě tady nechám," řekne drobný Argentinec z domácího týmu S an L uis S omos T odos C ontadorovi těsně před
tím, než mu definitivně ujede ve stoupání k cíli páté etapy. E l P istolero, nejlepší cyklista současnosti, si z jeho tempa raději vystoupí a počká na Tejaye
Van G arderena, jehož rychlost mu vyhovuje mnohem víc. V posledních patnácti kilometrech etapy se ve spolupráci dalších pěti jezdců snaží stáhnout
Diaze, ale jejich ztráta dále narůstá. D iaz tak skálopevně přesvědčuje davy lidí, které obsypaly silnice i tady mezi kopci, že A rgentinci porazí kdykoliv
kohokoliv a snad i v čemkoliv. S tejnou podporu jako nový lídr závodu dostává v závěrečné stěně k cíli i jezdec se „sběrákem" za zadním kolem. J ede
v prosoleném modrém trikotu s nápisem A rgentina na boku a fanoušci ho tlačí a vítají stejně jako vítěze.
Martin Hačecký
Foto: Cor Vos