Rozhovor s ředitelem Giro d´Italia Michele Acquaronem

28.2.2017

Rozhodně ne ze zdvořilosti položí v našem rozhovoru první otázku on sám: „Co se stalo předevčírem s vaším Romanem?“ A pokračuje, aniž by čekal na odpověď: „Já vím, to je cyklistika a také důvod, proč ji všichni máme tak rádi.“ 

V pozici ředitele Gira jste jen pár měsíců, náhrada za vašeho předchůdce Angela Zomegnana přišla poměrně nečekaně. Jaké máte představy o tom, kam by se měl nejslavnější italský závod ubírat? 

„Především jsem nechtěl přijít a všechno začít bořit. Pracujeme teď v týmu bez Angela a nebylo to zpočátku jednoduché bez jeho zkušeností. Cíl je jasný – povznést Giro ještě výš, zvýšit jeho celosvětovou popularitu, proto jsem také rád, jak se tady daří Kanaďanovi, Američanovi, Kolumbijcům, Australanům. Máme co nabídnout, už dnes můžeme říct, že náš závod znají sportovní fanoušci na celém světě a my jim chceme zajistit ještě více zábavy, ačkoli to není jednoduchý cíl.“ 

Globalizace je v posledních letech čitelná, když vezmeme v potaz letošní prolog v Dánsku a třeba úvahy o Washingtonu či New Yorku. 

„Start závodu je jenom jeden z aspektů, máme víc možností, jak přilákat více fanoušků, hlavně úrovní startujících týmů, jmény závodníků. Je nasnadě, že se cyklistika stále více globalizuje. Setkal jsem se tu s prezidentem UCI McQuaidem a shodli jsme se, že sedíme ve stejném vlaku, že máme stejné záměry. Giro ale vždy zůstane hlavně italským podnikem pro italské fanoušky, je to součást naší národní kultury, sportovní událost, která se stává stále významnější ve světě cyklistiky a sportu vůbec. Vlastníme skvělý produkt s velkou hodnotou a tradicí, takže máme na čem stavět.“ 

Před nedávnem zazněly úvahy o možnosti startu Gira na Slovensku s případným napojením na Česko a Rakousko. Je to stále ve hře? 

„Zájemců o uspořádání úvodu Gira je v celé Evropě řada, ale nedíváme se tak daleko. Dokončíme letošní ročník a začneme přemýšlet o letech 2013 až 2015. Nikomu neříkám, že určitě nikdy ne. Upřímně – já Prahu miluju, znám to nádherné město a má pro mě specifi ckou atmosféru. Dovedu si představit start v historickém centru města, to zcela bez pochyb.“ 

rozhovor s ředitelem Giro d´Italia Michele Acquaronem

Ovšem nebudou rozhodovat kulisy, spíše fi nanční stránka věci. Nemýlím se? 

„Nejen ta, jde o celý projekt a jeho kvalitu. A samozřejmě vždy zvažujeme, co to přinese samotnému závodu, jeho sportovní úrovni, image. Vždy si klademe otázku, proč bychom měli startovat v zahraničí. Jak už jsem řekl, Giro je především italský závod. Dánové předložili skvělý projekt, do něhož byla zapojena celá země, nadchli nás. Máme na stole nabídky Norů, Němců, od vás nebo ze Slovenska zatím žádnou ofi ciální. Vždy budeme posuzovat jejich celkovou úroveň, pak teprve fi – nanční a logistické aspekty, které pochopitelně při přesunu ze Skandinávie jsou mnohem náročnější než třeba z Česka a Rakouska.“ 

Podobné je to s udělováním divokých karet. Řada italských Pro Continental stájí vám nemůže přijít na jméno… 

„Když máte deset, dvanáct adeptů na čtyři místa, vždy bude většina těch, co odejde nespokojena, tak to je. Každý tým, který pozveme, by měl splňovat nejen sportovní kriteria, ale měl by přinést také odpovídající promo závodu, pomoci propagaci Gira v nových regionech, proto jsem také třeba vážně uvažoval o pozvání Team Type 1, jehož myšlenka cyklistické stáje, která má v názvu boj s vážnou chorobou, mě nadchla. Je to jedna ze zkušeností, kterou jsem si ze svého prvního Gira odnesl – s procesem přidělování pozvánek týmům musíme začít mnohem dříve, už teď o tom můžeme začít přemýšlet. Řešit to v zimě je prostě pozdě. Je to podobné jako na tenisovém Grand Slamu. Divoké karty slouží k tomu, aby dostali šanci domácí hráči a aby se nějakým způsobem zvýšila atraktivita úvodních kol, ale ve fi nále se stejně utkají ti dva nejlepší. A v cyklistice je to stejné – pozvané týmy přinášejí oživení, divácky atraktivní prvek, ovšem o hlavní trofej bojují samozřejmě stáje World Tour. V každém případě jsem potěšen, že všechny čtyři týmy, jež jsme letos pozvali, přispěly k aktivnímu závodění včetně německého NetAppu, kolem nějž panovaly největší diskuze. Třeba váš Bárta byl velmi blizoučko etapovému triumfu, hodně jsme to s ním prožívali. Myslím, že řada našich fanoušků, i poté, co vyhrál Coppi e Bartali, na jeho jméno nezapomene.“ 

Možná revolučním krokem je fakt, že jste nabídli předním týmům podíl na televizních právech. Proč? 

„Věříme, že je správná cesta se s nimi podělit. Zatím o tom jen diskutujeme se všemi zúčastněnými stranami. S jinými organizátory, s UCI, týmy, jezdci, médii. Naslouchám, snažím se pochopit jejich potřeby a posuzuji všechny možnosti s cílem vybrat tu nejlepší pro cyklistiku a samozřejmě i pro Giro. Držím se jednoho moudrého rčení: Bůh nám daroval dvě uši a jen jedna ústa a já teď používám hlavně ty uši.“ 

Byla to reakce na plány na odtržení profesionální cyklistiky a vytvoření separátního seriálu? 

„Vím o tomto projektu. Neřekl bych, že to byla přímo reakce na něj, ale již delší dobu je jasné, že současná praxe je neudržitelná. Situace se zdá být nepřehledná. Týmy říkají, že odtržení je možné, UCI to zásadně odmítá, A.S.O. se trochu obává úplně vynechat mezinárodní federaci…“ 

Bude vás A.S.O., pořadatel Tour de France, v otázce sdílení příjmů za televizní práva následovat? Postoj Francouzů se zdá být stěžejní. 

„Toho jsme si vědomi. Jednáme s nimi, ničemu se nebráníme. Vždycky jsme s nimi vše probírali a podle mne stojíme na stejné palubě. Oni jsou větší, ale děláme stejný byznys a já chci s nimi být v úzkém kontaktu. Mám pocit, že všichni hájí svou část pravdy. Každý má zájem na tom nejlepším řešení pro sport a každý chce také pochopitelně svůj podíl na profi tu. Zbývá se prostě dohodnout a to si ještě vyžádá nějaký čas.“ 

Kamil Hofman
Foto: Cor Vos 

Menu