Úvod » Články k časopisu » Deset Oscarů 53×11

Deset Oscarů 53×11

V POSLEDNÍM LOŇSKÉM VYDÁNÍ JSME SI PŘIBLÍŽILI FILMOVÉ UMĚNÍ Z CYKLISTICKÉHO PROSTŘEDÍ V HRANÝCH DÍLECH, NYNÍ PŘICHÁZEJÍ KE SLOVU DOKUMENTY NA FILMOVÉM PLÁTNĚ ČI DNES SPÍŠE NA TELEVIZNÍCH OBRAZOVKÁCH A POČÍTAČOVÝCH MONITORECH. VYBRALI JSME PRO VÁS DESET NEJLEPŠÍCH DOKUMENTÁRNÍCH FILMŮ O ZÁVODNÍ SILNIČNÍ CYKLISTICE.

NEJPOETIČTĚJŠÍ 

NEDĚLE V PEKLE (1976) 

(ORIG. EN FORÅRSDAG IN HELVED, ANG. SUNDAY IN THE HELL) 

Zřejmě vůbec nejuznávanější fi lmový dokument o cyklistice je dílem dánského režiséra, básníka a dokumentaristy, dnes 74letého Jörgena Letha. Nikoliv náhodou se věnoval také poezii (vydal deset básnických sbírek). Jeho fi lmová díla jsou sice místy až surrealistická, když nechává naplno bez velkých zásahů promlouvat samotný příběh a jeho aktéry, ale způsob snímání, práce s kamerou i ve střižně je velmi poetická, ačkoli z dnešního pohledu tak trochu „neakční“. 

Leth natočil více než čtyři desítky krátkometrážních fi lmů a je považován za vůdčí postavu experimentální dokumentaristiky. Za svůj vzor ho považuje například jiný slavný dánský fi lmový režisér Lars Von Trier, s nímž rovněž spolupracoval (obsadil Letha do fi lmu Pět překážek, 2003). Leth napsal také několik knih o cyklistice a dlouhá léta působil jako komentátor Tour de France pro dánskou televizi. Před čtyřmi lety byl Leth hostem fi lmového festivalu v Karlových Varech, kde předsedal porotě v sekci dokumentů. 

Dílo výstižně pojmenované Neděle v pekle mapuje Paříž-Roubaix roku 1976, pro příznivce nejslavnější klasiky je to ikona, dokonalé ztvárnění dramatu s osobními tragédiemi (pád Maertense, defekt Poulidora, slabost Merckxe a obětování se a promarněný spurt obhájce prvenství De Vlaemincka, který ve vedoucí skupině odvede veškerou práci) i triumfy (překvapivý vítěz De Meyer, který využije odstoupení lídra své stáje Flandria Maertense). Přesto se nemohu ubránit dojmu, že „pouhý“ přímý přenos ročníku 1994 a thriller Čmila, Balleriniho či Museeuwa, to byl „biják“, jemuž se nic nevyrovná. Nicméně v historickém dokumentu hřmící sborový chorál „Paris-Roubaix, Enfer!“ ve zvukovém podkresu zpomalených záběrů borců rvoucích se s dlažebními kostkami je velmi působivý. 

NEJHVĚZDNĚJI OBSAZENÝ 

ZÁVOD NA ŠPICI (1974) 

(ORIG. LE COURSE EN TÊTE) 

V hlavní roli hvězda první velikosti, sám nejslavnější cyklista všech dob Eddy Merckx. Většině děje se sice odehrává na Giro d’Italia, kde Kanibal dosáhl svého pátého triumfu, ale jde o průřez celou jeho mimořádnou kariérou. Francouzský režisér Joël Santoni využívá téměř výhradně obrazové řeči, dokument se obejde bez komentáře a jen občas jsou záběry doplněny přímou řečí hlavního aktéra, především však výpovědí jeho manželky Claudine. 

Nápaditý střih (několik Eddyho mrknutí oka při masáži), efektní série triumfálních průjezdů, včetně prvního velkého vítězství na Milán-San Remo (1966) či slavné premiéry na Tour de France (1969), ale také prohra a velké zklamání z mistrovství světa 1973 (1. Gimondi) a emotivní pláč v růžovém trikotu po nuceném odstoupení z Gira 1969 (diskvalifi kace pro údajný doping). Na záběrech v soukromí vidíme coby nemluvně syna Axela, později rovněž profesionála a olympijského medailistu. 

Merckx je tu představen jako perfekcionista, který neustále řeší svůj posed, nebo vyrazí na trénink za motorkou hned na druhý den po prohraném závodě. Nejen pro příznivce Eddyho jistě nezbytná součást videotéky. 

NEJAUTENTIČTĚJČÍ 

OVERCOMING (2005) 

Překonávání, zdolávání. Tento zdařilý snímek je o překonávání nástrah cyklistického závodu i sebe sama. Dokument by snesl i další nej: nejsyrovější, nejpravdivější, nejniternější, nejotevřenější, nejvýmluvnější, nejpřesvědčivější, nejvěrohodnější. Patří na samý vrchol pomyslného žebříčku non-fi ction fi lmů ze závodního prostředí. 

Režiséru Tómasu Gislasonovi, který navazuje na to nejlepší z tradice dánské cyklistické dokumentaristiky v reminiscenci na dílo svého krajana Jörgena Letha, se podařilo dostat neuvěřitelně blízko dánskému týmu CSC v přípravě a během Tour de France 2004. Jinak hluboce introvertní Bjärne Riis zde odkrývá svoji duši, své obavy a úzkosti i ničím nesvázané ambice a sny. Už v úvodním záběru se Gislason odkazuje na Lethův fi lm Neděle v pekle, když v první sekvenci sledujeme stejně jako ve snímku o Paříž-Roubaix mytí kola, zatímco heslo CSC „týmová práce, žádné hvězdy, žádní nosiči vody“ je narážkou na titul dalšího Lethova počinu Hvězdy a nosiči vody. 

Akční střih, zastřená kamera, dramatická hudba, prolínání černobílých i barevných záběrů, využití digitální grafi ky v obraze, otevřené výpovědi. Dokonalá reality show. Cyklistický fanoušek, který zná ve fi lmu zdokumentované situace jako nezúčastněný pozorovatel, se najednou ocitá přímo uvnitř. Sedí vedle Riise v doprovodném autě, když mu během etapy telefonuje Bruyneel z konkurenčního týmu US Postal a Dán pak sděluje vysílačkou svým jezdcům: „Mluvil jsem s Bruyneelem, chce, abychom to společně s pošťáky na větru roztrhali.“ Tak se také stane, aby posléze musel Bjärne odpovídat na dotěrné otázky žurnalistů, kteří mu předhazují, jestli náhodou CSC neslouží Armstrongovi. Jsme svědky chvíle, kdy se Riis na soustředění dozvídá o náhlém úmrtí Chavy Jimeneze, švagra a blízkého přítele Carlose Sastreho, jemuž bude muset pomoci překonat hlubokou depresi. Slyšíme Bassův telefonát Lanci Armstrongovi, jak jej žádá o pomoc při léčbě své matky, o jejímž onemocnění rakovinou se dozvěděl během volného dne Tour. „Lanci, jsi velký člověk, moc ti děkuji,“ říká dojatý Basso. „A kdybys potřeboval v závodě podporu, můžeš se mnou počítat.“ O pár dní později po společném úniku v Pyrenejích nechá Armstrong Itala vyhrát v dojezdu na La Mongie, aby mu v následující etapě na Plateua de Beille Basso dar vrátil. 

Gislason se nebojí ukázat emoce. Riis se dostává do sporu se Sastrem (o čtyři roky později ho dovede k triumfu na TdF) ohledně tréninkových metod během přípravného kempu („Ivan Basso je o deset kilo těžší, proto jede 400 wattů, mně stačí 360,“ odporuje Španěl a dodává: „Já tu nezávodím, ale trénuju…“) i s fyzioterapeutem Olem, který ve velmi osobním rozhovoru, sledovaném jakoby skrytou kamerou, vyčítá svému šéfovi nedostatek empatie. Jenomže v závodě, jako je Tour de France, myslí Riis na jediné – jak vyhrát. Ale musí se nejdřív vyrovnat se sérií pádů a proher. Přímo z Riisovy perspektivy vidíme nešťastný pád Bobbyho Julicha při banálním přebírání bidonu, nucené odstoupení Arvesena či Pijla, nebo ztrátu motivace někdejšího šampiona Bartoliho. 

Když vezmeme v potaz osudy hlavních aktérů, můžete pochopitelně namítnout, že i věrohodnost a pravda mají své hranice. Ovšem po zhlédnutí téhle niterné sondy budete mít pocit, že Riisovi a Bassovi je možné odpustit jejich dopingové hříchy – alespoň se jako jedni z mála přiznali. Tenhle fi lm musíte vidět! 

NEJNÁPADITĚJŠÍ 

WIRED TO WIN (2005) 

SURVIVING THE TOUR DE FRANCE 

Volně by se dal titul přeložit jako „napojen na vítězství“. Je to zajímavá instruktáž do tajů lidského mozku, do jeho schopnosti překonávat nemožné. Tvůrci fi lmu díky využití moderních digitálních technologií a velkoformátu IMAX nabídli neotřelý pohled na závodní cyklistiku optikou těch, co dojíždějí vzadu a usilují o to, aby se dostali do cíle v časovém limitu. Je to každodenní boj o skutečné přežití Tour de France, jak zní podtitul fi lmu. Hlavními postavami jsou tehdejší kolegové z týmu Franciase des Jeux Jimmy Casper a Baden Cooke, sprinteři, kteří trpí v horách jako je Galibier, navíc Francouz od úvodních etap pokračuje v závodě s vážným poraněním krční páteře. Filmaři spolupracující při tvorbě dokumentu s neurology si tak pokládají dvě zásadní otázky – proč to všechno cyklisté podstupují a jak to dělají – a odpověď nacházejí v mozku. 

Celý dokument má sice jen 40minutovou stopáž, ale rozhodně se při něm divák nenudí. Není bez zajímavosti, že tvorba projektu trvala plné tři roky a to hlavně kvůli skandálu Tylera Hamiltona. Američan byl původně hlavním hrdinou, když dodal příběhu ještě větší naléhavost svým dokončením Tour de France 2003 navzdory zlomené klíční kosti (na youtube najdete i nesestřihané sekvence s ním). Jenomže rok na to uvízl v sítích dopingových komisařů kvůli krevní transfúzi a bylo potřeba narychlo nalézt nové aktéry. Díky formátu IMAX je to jeden z mála fi lmových dokumentů o cyklistice, který si skutečně dokonale vychutnáte pouze v sále kina. 

NEJKLASIČTĚJŠÍ 

PRO ŽLUTÝ TRIKOT (1965) 

(ORIG. POUR UN MAILLOT JAUNE) 

Krátkometrážní příspěvek oscarového režiséra hraných fi lmů Clauda Lelouche vznikl rok před jeho životním úspěchem s melodramatem Muž a žena. Na Tour de France ve svém dokumentu pohlíží nejen jako na prvořadou sportovní událost, ale také na společenský fenomén. Sleduje chování diváků, pořadatelů, členů reklamního konvoje, novinářů, fotografů, vedoucích týmu (během etapy v doprovodném autě spícího Raphaela Geminianiho, rozezleného poté, co zjistí, že ho natáčejí) a dalších postaviček vystupujících v tomto úžasném divadle. Žádný komentář, jen obraz (prolínání barevných i černobílých záběrů), hudba a ruchy (občas přikreslené, jako když se při sjezdu z vrcholu stoupání ozývá od kol závodníků nereálné kvílení brzd, nebo zvířecí zvuky z úst pořadatelů umravňujících publikum), které dokreslují atmosféru neopakovatelného závodu tak, jak ji vidí režisér. Kouzlo dokumentu dodává i fakt, že Tour 1965 nevyhrál navzdory očekávání domácí miláček Raymond Poulidor, jemuž konečně uvolnil cestu ke slávě jeho věčný rival Anquetil, ale mladičký Ital Felice Gimondi. 

NEJDŮSLEDNĚJŠÍ 

HVĚZDY A NOSIČI VODY (1974) 

(ORIG. STJERNERNE OG VANDBAERERNE, ANG. STARS AND WATTERCARRIERS) 

Cyklistická fi lmová prvotina Jörgena Letha popisující vyčerpávajícím způsobem průběh 56. ročníku Giro d´Italia v roce 1973. Dánský dokumentarista čte sám v originální verzi komentář a působí velmi věrohodně. Důsledně mapuje závod etapu za etapou, ale zajímají ho především psaná i nepsaná pravidla profi pelotonu, rozdělení rolí v týmu, taktika. Sleduje počínání dánského šampiona Ole Rittera závodícího za Gimondiho tým Bianchi, zaměřuje se na jeho pocity, osobní zklamání. Dlouhý detailní záběr na obličej zdeptaného, v posteli ležícího cyklistu, nepotřebuje další komentář. Ritter, světový rekordman v hodinovce, končí v časovce druhý právě za Gimondim a musí mu pomáhat. „Konfl ikt mezi osobními ambicemi a loajalitou, to je každodenní velké téma cyklistického závodu,“ konstatuje komentář. Závod ovládá – kdo jiný – Eddy Merckx, který se nerozpakuje útočit ani oděný v růžovém dresu, úspěchy s propadáky střídá španělský vrchař Jose Manuel Fuente, objevují se mladí Giovanni Battaglin a Francesco Moser. Letha ale fascinuje úděl gregarií, nosičů vody, a obdivuje, s jakou pokorou přijímají svou úlohu. 

NEJAKČNĚJŠÍ 

STÍHÁNÍ LEGEND (2010) 

STÍHÁNÍ LEGEND (2010) (ORIG. CHASING LEGENDS) 

Dokonalý obraz v HD kvalitě, akce, moderní střih, spád a pohled do kuchyně koučování profesionálního týmu. Prožíváme Tour de France 2009 s týmem Columbia-HTC a jeho sprinterským esem Markem Cavendishem „Hoši, teď musíte sežrat i vlastní hovno,“ volá naléhavě do vysílačky svému šiku sportovní ředitel Brian Holm, když jde do tuhého a je třeba spustit na špici kolotoč, aby v závěru etapy nikdo neujel a Cav mohl ukázat svůj božský spurt. Vše je završeno double na Champs Elysées v Paříži podání Cavendishe a Renshawa, kteří za sebou nechávají další soupeře o několik délek. 

NEJVÝTVARNĚJŠÍ 

HÖLLENTOUR (2004) 

(ČES. PEKELNÁ TOUR, ANG. HELL ON WHEELS) 

Německý scénárista a režisér Pepe Danquart, držitel Oscara v kategorii krátkých fi lmů za rok 1993 (Schwarzfahrer) si pro svůj záměr přiblížit pohnutky cyklistů, jež je vedou ke každodenní dřině, vybral celkem pochopitelně tu nejdramatičtější cyklistickou scénu – Tour de France slavící navíc sto let své existence. Ročník 2003 ovládl sice Lance Armstrong po tuhém boji s Janem Ullrichem, ale my sledujeme útrapy dvojice týmu T-Mobile Erika Zabela a Rolfa Aldaga (oba vystupují, ačkoli již v odlišných rolích i v jiném dokumentu tohoto výčtu Chasing legends). 

Snímek vyniká skvělou kamerou, neotřelými úhly pohledu. Danquart si pohrává s výtvarnou stránkou cyklistiky, která v Tour de France promlouvá naléhavěji než v jakémkoliv jiném sportovním odvětví. Slabší je to s místy už nudnými Zabelovými monology na masážním stole, když stále marně čeká na etapové vítězství. Současné dění v závodě je prolnuto dobovými záběry z prehistorie Tour de France a komentářem historika Serge Lageta. Danquart jako zkušený dokumentarista dokáže využít kontrastu, který mu nabídne závod sám. V horské etapě padá Joseba Beloki, závod pro něj končí a Španělův drastický karambol sleduje sportovní ředitel T-Mobile Mario Kummer na monitoru doprovodného auta s děsem v očích, aby na konci etapy jásal nad triumfem svého svěřence Vinokurova. A drama pokračuje dál, když Vino na hotelu přijímá gratulace, zatímco jeho kolega Klöden (za rok tady skončí celkově druhý a vylepší o jednu příčku Kazachovo umístění) ve stejný moment po vzdání balí kufry. 

NEJOBSAŽNĚJŠÍ 

LE TOUR A 100 ANS 

(ANG. HISTORY OF TOUR DE FRANCE 1903-2003) 

Encyklopedická záležitost, základní studijní materiál pro každého, kdo chce porozumět „Staré dámě“. V akci jsou k vidění všechny největší osobnosti od prvního vítěze Garina přes Bottecchiu, Bartaliho, Coppiho a Anquetila až po Merckxe, Hinaulta, Fignona, Lemonda, Induraina i Armstronga a jejich nezapomenutelné souboje. Na pouti úchvatnou historií cyklistického etalonu provází slovem čtyřnásobný držitel zeleného trikotu Sean Kelly a v anglické verzi čtou komentář legendární Phil Ligget a David Duffi eld. Žádné velké fi lmové umění, jen prostá chronologie, ale za to vyčerpávající almanach velkých momentů závodu. 

NEJINTIMNĚJŠÍ 

BICYCLE DREAMS (2009) 

(ČES. CYKLISTICKÉ SNY) 

Ojedinělý dokument o ultramaratonském závodě napříč Spojenými státy Race Across America (RAAM). Snímek žal mezinárodní úspěchy a sbíral ceny na fi lmových festivalech v Las Vegas, Los Angelse či v Moskvě. Režisér snímku Stephen Auerbach se dostal k vytrvalcům nejblíž, jak jen to bylo možné. Sám se dokonce přinutil nespat 36 hodin, aby poznal pocity cyklistů v jejich pět tisíc kilometrů dlouhé takřka non-stop jízdě. K dispozici měl celkem osmnáct kamer a ve střižně pracoval se 450 hodinami hrubého materiálu. Výsledek je velmi věrohodný. Divák má pocit, že je jedním z účastníků závodu a že trpí spolu s nimi. 

Kamil Hofman