U většiny výrobců platí pravidlo, že jakýkoliv neautorizovaný zásah uvnitř vidlice v záruční době znamená ztrátu garance. Proto pokud nechcete o záruku přijít, svěřte raději v tomto případě péči o svou vidlici odbornému servisu. Při kompletní repasi vidlice většina výrobců doporučuje vyměnit kompletně všechna těsnění včetně prachovek. Těsnění bývají jednorázová a jejich opětovné nasazení může způsobit netěsnost vidlice a unikání oleje u vzduchových vidlic vzduchu z komory. Pokud jsou prachovky mezi vnitřníma a vnějšíma nohama (případně i podložky) použity opětovně, nemusí držet ve správné poloze a mohou poškodit povrch vnitřních nohou. Stejně důležité je i plnění výrobcem doporučovaným olejem – ostatní mohou mít příliš agresivní složení a mohou poškodit těsnění. Pro rozebrání vidlice je optimální využít k tomu určené nářadí, užitím nesprávného může dojít k nevratnému poškození vidlice nebo jejich částí.

Vidlice Manitou provázejí horskou cyklistiku již od dřevních dob předního odpružení. Nabídka této značky pokrývá snad všechna jeho spektra, od jednoduchých krosových po bytelné sjezdové kousky. Typickým poznávacím znakem prakticky všech novějších modelů je konstrukce monobloku spodních kluzáků s dozadu otočeným spojovacím můstkem. Ta se poprvé objevila na přelomu tisíciletí u modelu Black a o něco později byla aplikována i na zbytek produkce. Mezi nejzajímavější technologie užívané u vidlic Manitou rozhodně patří inteligentní tlumící systém SPV. Ten se již dočkal několika verzí určených pro různé druhy použití.
Co se týká vnitřní konstrukce, je si většina vidlic této značky velice podobná. Dříve Manitou používalo na mazání kluzáků vazelínu, kterou bylo možné doplnit prostřednictvím maznic umístěných na zadní straně vnějších nohou. Tento systém byl u vyšších modelů nahrazen polootevřenou olejovou lázní s těsněním označeným Evil Genius. Levnější vidlice jsou stále mazány vazelínou, avšak maznice byste u nich již hledali marně. Pro domazání tak je třeba vidlici vždy rozebrat.
1. Než začneme rozebírat nečistot zbavenou vidlici, je
potřeba povolit předpětí pružiny, případně vyšroubovat zdvih na
maximální hodnotu. Poté můžeme povolit šrouby na spodní straně, které
spojují vnitřní nohy s vnějšími.
2. U nohy s pružinou stačí jen povolit šroub.
3. U druhé nohy musíme nejprve sejmout kolečko ovládající
útlum, které je připevněno pomocí malého imbusu. Pod ním je šroub
s otvorem pro větší imbusový klíč. POZOR! Tento šroub je potřeba
zašroubovat dovnitř vidlice, nikoliv naopak.
4. Poté můžeme stáhnout vnější nohy. Jelikož je v nich
trochu oleje, je vhodné je sundávat opatrně ve vodorovné poloze, případně
lze vidlici nepatrně naklonit patkami dolů. Přesto nepatrné množství oleje
většinou stejně vyteče. Na to je dobré myslet a dát pod vidlici na stůl
nebo na podlahu starý hadr.
5. POZOR! Na spodní straně pístnice olejové patrony je
na konci závitu poměrně drobný plastový O-kroužek. Ten je potřeba
hlídat, aby se neztratil nebo nepoškodil. Občas totiž zůstane „viset“
v závitu ve vnější noze. Pokud se poničí, je nutné jej vyměnit, jinak
nebude vidlice těsnit.
6. Nyní je na řadě péče věnovaná vnějším nohám.
Nejdříve sundáme a očistíme pružinové O-kroužky, které jsou na
stíracích kroužcích (guferech).
7. Poté důkladně vytřeme samotná gufera a vnitřek vidlice.
K tomu nejlépe poslouží dlouhý šroubovák nebo tenká tyčka omotaná
hadrem.
8. V případě vnitřních nohou je nejlepší rozebrat,
vyčistit a opět složit nejdříve jednu nohu a pak teprve druhou. Levou,
uvnitř níž je pružina, bychom v podstatě ani rozebírat nemuseli, jelikož
se do jejího nitra většinou příliš nečistot nedostane. Pokud ale chceme
být důkladní (nebo chceme třeba odstranit klepání pružiny), není třeba
obav, tento zákrok není příliš složitý. Nejprve povolíme plastovou
matici na spodní straně.
POZOR! Tato matice má „palcový“ rozměr, proto svou velikostí
neodpovídá evropským metrickým klíčům. Buď je potřeba si pořídit
klíč správné velikosti, nebo zpilovat standardní.
9. Dalším krokem je demontáž víčka ovládacího kolečka,
následně pomocí nástrčkového klíče povolíme velkou matici (28 mm) na
korunce.
10. + 11. + 12. Dříve než vytáhneme pružinu, je potřeba sejmout gumový doraz z pístnice, a to včetně dvou plastových koleček, a spodní plastovou matici s negativní pružinou. Poté lze vytáhnout celou pružinu i s pístnicí. Může se stát, že se pístnice vyhákne z pružiny, pak jde samostatně vyndat spodem. Na pružině by měla být silnější vrstva vazelíny. Ta totiž vymezuje pružinu uvnitř vidlice tak, aby při jízdě neklepala o stěny. Otírat stávající vazelínu tak má význam, jen pokud je silně znečištěná. Očistu a namazání si ale rozhodně zaslouží závity uvnitř vidlice.
Nejen u modelu Nixon je tato matice částečně zapuštěna v korunce. Nelze tak zde použít standardní nástrčkový klíč (oříšek), protože má příliš silnou stěnu. Je potřeba zvolit dílenský nástroj určený speciálně pro tento úkon, případně ten běžný zabrousit.
13. Pouze pro modely se stavitelným zdvihem: Hlavní pružina je
u verze se stavitelným zdvihem na svých koncích záměrně tvarována tak,
aby do ní zapadl díl ovládající zdvih. Při jeho změně se totiž otáčí
celá pružina, protože šnekový mechanizmus měnící zdvih je na pístnici
uložen na spodním konci vidlice.
14. + 15. Při zpětné montáži pružiny do vidlice nejprve nasadíme na její jeden konec matici s ovládacím mechanizmem a na druhý pístnici. Celý komplet pak z horní strany vložíme do vidlice a částečně zašroubujeme horní matici. Poté nasadíme na pístnici spodní matici s negativní pružinou a opatrně ji zašroubujeme a dotáhneme. Jelikož je tato matice plastová, je na místě opatrnost, aby se nestrhl závit.
16. Poté již lze plně dotáhnout horní matici a znovu usadit
ovládací kolečko a přitáhnout jej malým imbusovým šroubkem. Nakonec již
jen nasadíme zpět pryžový doraz a dva plastové kroužky.
17. „Pružinovou“ nohu již máme opět složenu, můžeme
přejít k „tlumičové“. Vidlici otočíme vzhůru nohama, palcovým
stranovým klíčem povolíme spodní matici a opatrně vytáhneme celou
pístnici. Poté vidlici otočíme a vylijeme z ní tlumičový olej do předem
připravené nádoby.
18. + 19. Dalším krokem je demontáž horního kompresního pístu. Nejprve povolíme malý imbusový šroub a sejmeme ovládací kolečko. Poté lze pomocí nástrčkového klíče vyšroubovat píst. Je ale třeba počítat s tím, že i z této strany vyteče trocha oleje, a vyndávat tak tento píst nad vhodnou nádobou.
Kvalita oleje se posuzuje pohledem. Zajímá nás, je-li znečištěn nebo zda v něm není voda. Výskyt vody se pozná podle drobných kapiček tvořících bílou pěnu.
20. Je-li již celá tlumičová patrona rozebrána, vyčistíme
vnitřek nohy vidlice a otřeme jemným hadrem i písty.
21. Je také vhodné zkontrolovat, zda některá část není
viditelně poškozena, například zda nejsou zohýbány podložky na spodním
pístu pro odskok.
22. Nyní je již vše čisté a můžeme začít skládat zpět
tlumičovou patronu. Nejprve lehce potřeme tlumičovým olejem kluzné plochy
pístů, pak vložíme ze spodu do vidlice pístnici a dotáhneme matici.
23. Finální plnění oleje provedeme, až bude vidlice
kompletně složena. Nyní nalijeme pouze menší množství oleje a pomalými
tahy pístnice docílíme, aby se olej dostal i pod píst.
24. Nyní je již téměř vše připraveno pro postupné
opětovné složení celé vidlice. Drobné pružinové O-kroužky, které jsme
na začátku sundali z gufer, natáhneme na vnitřní nohy. Než nasadíme
vnější nohy, je vhodné nanést trochu vazelíny na a pod stírací kroužky.
Vidlice pak bude lépe držet olej, nepoteče. Poté již můžeme nasunout
vnější nohy.
25. POZOR! Je potřeba pamatovat, že do vnějších nohou
přijde ještě olej, který bude vidlici zevnitř mazat. Aby ale protekl po
celé délce nohy, musíme ho nalít ještě před tím, než zcela usadíme
kluzáky na původní místo. Zasuneme proto vidlici pouze do polohy, kdy se
dotknou vnitřní nohy spodních kluzných pouzder. Tento okamžik lze poměrně
snadno rozpoznat.
26. Správné množství oleje, které je třeba nalít dovnitř
vnějších nohou, je třeba zjistit z manuálu, případně se obrátit na
dovozce či autorizovaný servis.
27. V další fázi usadíme kluzáky a zespodu je spojíme
s vnitřními nohami. POZOR! Na straně tlumicí patrony se šroub utahuje
zevnitř vidlice směrem ven. Na šroubu, který patří k pružinové noze, je
drobný O-kroužek, stejný jako u tlumičové pístnice. Jeho stav ovlivňuje
těsnost celku, proto bychom jej měli před montáží šroubu zkontrolovat,
zda nenese stopy viditelného poškození. Zapomenout bychom neměli také na
usazení pružinových kroužků, které jsme předem nasunuli na spodní nohy,
na jejich původní místo do drážky v guferu.
28. Jeden z posledních úkonů je naplnění tlumící patrony
odpovídajícím množstvím oleje (měří se zde hladina oleje). Lze použít
klasický metr, nebo hloubkoměr posuvného měřítka. Správnou výšku
hladiny pro konkrétní model lze opět najít buď v technických
specifikacích k vidlici, nebo se zeptat u dovozce. Další možností je
odměřit si při rozebírání vidlice původní množství oleje.
29. Než tlumící patronu z vrchu uzavřeme, je vhodné vidlici
několikrát „propumpovat“, aby olej řádně protekl i pod spodní píst
odskoku. Přitom je třeba zakrýt dlaní horní otvor na korunce, jinak by mohl
olej stříkat ven.
30. Nakonec ještě znovu překontrolujeme hladinu oleje. Poté
již vidlici jen uzavřeme a usadíme zpět ovládací kolečko.
Vzduchová verze
Zatím jsme se zabývali pouze pružinovou vidlicí. Údržba vzduchové patrony je velice jednoduchá, v podstatě ji ale ani není třeba rozebírat. Jediné, co by se mělo hlídat, je menší množství oleje v jejím nitru, který umožňuje hladký krok.
U vzduchových vidlic Manitou je doporučeno, aby uvnitř komory se stlačeným vzduchem bylo malé množství oleje, které zajišťuje hladký chod pístu. Postup jeho doplnění je ale u modelů se stavitelným zdvihem (IT – Infinite Travel) trochu složitější. Na korunce je zde totiž místo ventilu kloub s bovdenem vedoucím k ovládací páčce. Kvůli němu je potřeba pro povolení horní matice buď speciální nástrčkový klíč s výřezem (viz obrázek), nebo lze použít klíč stranový. U vidlic Minute je ale matice zapuštěna a bez originálního nářadí se tak nelze obejít.
Nejdříve je nutné vypustit vzduch z obou vzduchových patron. Toho se nejsnáze dosáhne, je-li při vypouštění vzduchu zároveň stisknuta ovládací páčka (IT). Druhou možností je vypustit vzduch, stisknout ovládací páčku (vzduch se z negativní komory přepustí do pozitivní) a pak znovu vypustit vzduch. Tento proces je třeba opakovat, dokud ve vidlici již nebude žádný. Poté je vhodné stlačit vidlici na minimum, povolit horní matici a opatrně vysunout (pouze o dva až tři centimetry) horní víčko s celým systémem ovládajícím zdvih. Uvnitř vidlice, na pístu, by mělo být trochu oleje, který maže břity pístu. Pokud jsme již dolili olej, vše opět složíme. Zašroubujeme horní matici a systém znovu nafoukneme. Opět je třeba postupovat tak, aby se tlakový vzduch dostal do obou komor. Jako při vypouštění proto foukáme vidlici při stisknuté páčce, nebo postupujeme metodou „dofouknout – stisknout páčku – dofouknout“, dokud není ve vidlici požadovaný tlak.
31. Nejprve sejmeme víčko ventilku a vypustíme všechen
vzduch.
32. Poté pomocí nástrčkového klíče demontujeme horní
víčko s ventilkem a vidlici otočíme do svislé polohy. V jejím nitru je
píst tvořící malou vaničku, která by měla být naplněna olejem.
33. Pokud na ventilu není žádný olej nebo je ho tam málo,
doplníme jej tak, aby jeho hladina byla přibližně v rovině s okrajem
pístu.
34. Nakonec namontujeme zpět horní víčko s ventilem
(samozřejmě jsme před tím očistili závity) a vzduchovou patronu znovu
nafoukneme na požadovaný tlak.
35. Nejprve opatrně sejmeme prachovky a pružinové O-kroužky
z gufer.
36. Následně demontujeme šrouby na spodní straně vnějších
nohou a kluzáky stáhneme. Nyní můžeme rovnou přistoupit k procesu
čištění. Hadrem otřeme vnitřní nohy i pístnice, stejně tak vytřeme
vnitřek nohou vnějších. Případná demontáž pružiny nebo olejové
patrony je shodná jako u předchozího příkladu.
37. Je-li již vidlice čistá, aplikujeme novou vazelínu
hlavně do vnějších nohou do okolí kluzných pouzder.
38. Nakonec nasuneme na vnitřní nohy kluzáky, namontujeme je
zpět, dotáhneme šrouby na jejich spodní straně a usadíme na původní
místo pružinové O-kroužky a prachovky.
Vidlice mazaná vazelínou
U vidlice, která je mazána vazelínou, je postup v zásadě shodný jako u vidlic s olejovou náplní. Je jen o několik kroků jednodušší.
Text a foto: Štěpán Hájíček
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT