Závody (a nejenom ty cyklistické) bývají organizovány z různých důvodů. Na počátku stojí obvykle jeden hlavní cíl, jedna idea – od naprosto upřímné a bezelstné snahy přivést na jedno místo partu lidí stejných zájmů až po čistě pragmatickou motivaci vytřískat ze startujících a ze sponzorů co největší sumu peněz.
Pohnutky několika zillertalských vesniček k uspořádání velkého cyklistického závodu byly rovněž pragmatické, a není těžké se jich dovtípit. Zatímco sníh v pokročilém jaru z zillertalských sjezdovek na několik měsíců zmizí, hotely v údolí zůstanou stát i přes léto – je tedy potřeba jejich volné kapacity zaplnit. To se dnes dělá publicitou, reklamou, propagací, a to všechno může akce podobného typu oblasti zajistit. A přestože se údolí na svém konci honosí krásným ledovcem Hintertux s možností celoročního lyžování, s jeho roztátím je potřeba do budoucna tak nějak počítat.
Říjnové Velo přináší článek o možnostech ježdění v rakouské oblasti Saalbach-Hinterglemm. Nedaleko odtud, v Zillertalu, se uskutečnil první ročník zajímavého MTB závodu . Reportáž z něj přžikládáme jako bonus k tištěnému Velu 10/2009 právě v této ukázce.
Nic pro hobíky
Co se honilo v hlavách lidí odpovědných za turizmus v Zillertalu při vymýšlení tohoto podniku nám však nepřísluší soudit. Účastníky to nakonec ani nemusí zajímat – pro ně je závod prostě buďto povedený, nebo naopak. A aby bylo jasno – tohle klání bikerů není nějaká z nouze ctnost. Není nějakou lacinou náplastí či náhražkou za zimní radovánky. S osmi sty kilometry cyklistických tras, na kterých může cyklista nastoupat těžko představitelných 30 000 výškových metrů, je údolí předurčeno ke konání špičkového a extrémně náročného mountainbikového závodu, kterým Zillertal Bike Challenge bezesporu je. Rozhodně má ambice stát se nejtěžší prověrkou bikerů minimálně v této části Alp. Celkový vítěz, Rakušan Silvio Wieltschnig (účastník závodů zvučných jmen jako Trans Germany, Dolomitenmann, TransAlp atd.), to řekl v cíli jasně a naplno: „Tohle je jeden z nejtěžších závodů, které jsem kdy jel. Nic pro hobíky. Převýšení, které jsme museli v posledních třech dnech absolvovat, bylo enormní." Titul pro vítěze „King/Queen of the Mountain" tedy není v tomto případě ani tak nadsázka jako spíš trefné označení.
Princ může výtahem, král musí po svých
Organizátoři zvolili poměrně netradiční, originální koncept. Deset kilometrů převýšení ve třech dnech skutečně není „nic pro hobíky". Startovní pole by tak bylo omezené jen na hrstku vyvolených, hubených, ostřílených borců – vrchařů. Převýšení je zde v horách totiž to, oč se hraje a co nejvíc bolí. Naštěstí pro méně zdatné, v Zillertalu disponují osmi lanovkami s možností přepravy kol. Organizátoři se důmyslně rozhodli pěti z nich využít, a „zakomponovat je" do profilu trati. Vedle elitní kategorie král/královna tak vznikla kategorie princ/princezna. Lanovky ukously z celkového převýšení dobrou polovinu – dostáváme se tedy na hodnoty okolo pěti kilometrů, což je přijatelné i pro obyčejného smrtelníka. Startovní pole se tím rozhodně podstatně rozrostlo, na druhou stranu je třeba říct, že ani tak se z tohoto závodu patrně nestane masová akce typu Jizerské padesátky.
Perfektní organizace …
To, co na Zillertal Bike Challenge upoutalo naši pozornost na první pohled, byla perfektně zvládnutá organizace – tolik typická pro německy mluvící země. Od povedených internetových stránek, přes kupu propagačních letáků a materiálů v nadstandardně vybavených infocentrech, až po usměvavé domorodce v krojích, pózujících v cíli závodu. Je zkrátka vidět, že cestovní ruch, péče o turisty a organizace podobných akcí je něco, co se tady učí a provozují už pěknou řádku let. A tak jediné, co bychom chtěli organizátorům vytknout, je fakt, že na víkend nezajistili ideální počasí – tohle tedy Rakušané ještě nezvládají, to jsme se zase pro změnu naučili my, za čtyřicet let komunizmu.
Jediná připomínka, kterou jsme ze strany závodníků zaregistrovali, upozorňovala na často obtížnou orientaci na trati – snad přijatelná cena za to, že si zillertalští nepočmárali a neposprejovali hory svítivými šipkami, jak tomu bývá jinde. Usměrňování závodníků řešili například rozmístěním dobrovolníků (včetně dobrovolných hasičů) po trati.
O to nejkrásnější, co se každému, kdo s tímhle závodem přišel do styku (závodníkovi, divákovi nebo dotěrnému novináři) vryje do paměti, se ale ani tak nezasloužili organizátoři. Tyhle hory jsou totiž dar od Pánaboha. A pořadatele je jen třeba pochválit za to, že dokázali touhle krajinou vést trať, která jednak dokonale prověřila schopnosti i těch největších mistrů cyklistického řemesla a nad kterou zároveň zaplesalo srdce fotografa, protože ten zkrátka nevěděl, co má fotit dřív. Skutečným zážitkem byl dojezd třetí etapy. Její cíl (a zároveň cíl celého závodu) ležel ve výšce 2660 m n. m., těsně pod ledovcem Hintertux. Naskytl se zde neobvyklý pohled na závodníky, svádějící tuhý boj s posledními metry prudkého stoupání, na pozadí dvoumetrových sněhových závějí, sněžných skútrů a sjezdovek s lyžaři (rovněž zdolávajícími kopec, ale v opačném směru, v souladu s gravitací).
… ale všechny začátky jsou těžké
Ze samotného závodu rozhodně nebylo znát, že se jedná o první ročník – vše fungovalo bez zmatků, jako dobře promazaný, léty prověřený stroj. Ale člověk se přece jen neubránil pocitu, že tu něco chybí – diváci. Na tak mohutné akci bychom jich rozhodně čekali víc, a to několikanásobně. Prostory startu i cíle zející prázdnotou spíš působily dojmem provinčního závodu, a ne špičkového mountainbikového klání. Mimochodem, s celkovými odměnami 15 000 euro je tohle jeden z nejlépe dotovaných MTB závodů v Evropě. Zillertal Bike Challenge tak platí svoji nováčkovskou daň.
O to horší zážitek to musel být pro pořadatele, kteří v hojnou účast diváků zjevně doufali. Alespoň mně se zdál úsměv ve tváři členky organizačního týmu najednou tak nějak křečovitý, když na množství diváků přišla řeč. Zdůvodnění se většinou točilo kolem počasí – to je přece faktor, který organizátoři ovlivnit nemohou. „Na víkend byla špatná předpověď, lidi to odradilo." V sobotu v cíli etapy zase z jiných úst: „Dneska bylo docela hezky, lidé vyrazili na túry, ale počkejte večer na párty".
I přes tyto peripetie se nicméně zdá, že pořadatelé se nenechají hned tak odradit, a že se Zillertal Bike Challenge stane trvalou součástí seznamu velkých bikových akcí. Termín příštího ročníku už známe – 2. až 4. července 2010. Do příštího roku se třeba pověst o tomhle supertěžkém závodě v srdci tyrolských Alp rozkřikne nejen mezi profíky, ale i mezi širší veřejností. A kdo ví, třeba se dočkáme i premiérové účasti některého z českých borců.
Více informací o oblasti na www.zillertal.at.
Jakub Makal
Foto: David Stella a Zillertal Bike Tourism
Více informací o oblasti na www.zillertal.at a na www.tyrolsko.cz. Dále www.ferienhotel-aussicht.at a info o závodu www.zillertal-bikechallenge.com