Žďárské vrchy

14.3.2023

Bác! Žuch! Bác! Bác! Tmavá noc, měsíc jenom občas vykoukne zpoza mraků, které po obloze honí svěží vítr. Špičky stromů po kopcích se ohýbají jako klasy na poli. A vzduchem létají balvany, jakoby byly z papíru. V chalupách už tmu neukusuje jediná svíčka, přesto málokteré oko v tom povětří a rachotu je zavřené. Nad Zkamenělým zámkem se honí čerti a metají po sobě z rozmaru kamením.

Nebo jak jinak se do lesů, pod kořeny statných velikánů, dostaly ony kusy skal? Nebylo to snad při čertovském reji? Spekulace ale rychle zaplaší nutnost soustředěné navigace: protáhnout pneumatiku po hlavách mokrých balvanů, či spíše prokličkovat mezi nimi, není právě z operací, které lze zvládnout levou zadní. Ne tady, na Vysočině, z takové Malínské skály. Tady každý řádně osahá úplné dno svého pilotního umění. A stejně tu a tam kus nese, tlačí.

Jsou cesty a pak ještě cesty

Spříseženstvo malého převodníku a širokých gum, jež je mi útočištěm, tu a tam brblá nad charakterem prezentovaných okruhů či trasami přes pohoří – jejich trekingovým charakterem. Každému jeho, proč ale psovi pastvu? Kdo se tedy cítíš více psem než pohovkovou štěkající kočkou, vítej v revíru vpravdě bikovém. Pokusem a omylem časem nazrál optimální bikový itinerář tímto krajem. Třebaže totiž pod křídla Žďárských vrchů patří i oblast směrem k Velkému Dářku na západě a dole na jihu možná až k Žďáru nad Sázavou a Novému Městu, jezdecky nestojí širokými cestami za moc. Naopak centrální oblast s Devíti skalami v kmeni zasvěcených již s pouhou vzpomínkou zalévá duši blahem. Jako perly navlečené na šňůrce jsou systémem turistického značení pospojovány vrcholné body trasy – za dobrého počasí zřetelně viditelné v krajině. Ať již jsou to rulové skalní patvary nebo zalesněné hřebeny. Z Blatiny tak je vidět přes údolí na Rybenské Perníčky, ale i na Buchtův kopec s věží řízení letového provozu v dálce a z předhumní Sněžného, právě pod patou Buchtova kopce, leží jako na dlani skály Dráteníčků, za nimi je vidět Malínská skála, ještě dál Lisovská a pak Devět skal. Podle toho, jaký den vám v kole štěstěny zrovna vyšel, hledíte přes rameno se zadostiučiněním anebo s chmury.

Detaily trasy a info o oblasti

Žďárské vrchy

Vrchovina na rozhraní Čech a Moravy představuje geomorfologický podcelek Českomoravské vrchoviny s nejvyšším bodem Devět skal (836 m n. m.). Oblast je podle některých údajů až ze 60 % zalesněna a tvoří evropské rozvodí mezi Labem a Dunajem. Díky erozi a pohybu hornin vznikla ve čtvrtohorách kamenná pole, stejně jako pro oblast charakteristické skalní útvary. Kraj bohatý na rybníky a prameny řek je od roku 1970 Chráněnou krajinnou oblastí.

Délka okruhu: 50 km

obrázek: výškový profil trasy

Charakter: nahoru, dolů, po loukách, lesáckých cestách, hlavně však mezi kamením a po tisíci klubek kořenitých hadů. Do tlumoku by se proto měla vejít encyklopedie pilotáže

Trasa: z autocampu v Borové po zelené TZ přes Bukovinu do Pusté Rybné, odtud po červené TZ přes Rybenské Perníčky na Zkamenělý zámek, dále po modré TZ na Milovské Perníčky a Čtyři Palice, do Křižánek a vzhůru na Devět skal. Odtud skok po žluté TZ na červenou, která nás provede přes Lisovskou skálu, Malínskou skálu a Dráteníčky do Blatin a následně Sněžného. Tady přesedláme na zelenou TZ, kterou na Bohdalci zaměníme za modrou, směřující na hrad Štarkov. Sjezd z něj již je v režii červené TZ, jež se vydrápe přes Daňkovice až na Buchtův kopec. Z něj po zelené TZ do Krásného a odtud po silnici do Pusté Rybné. charakter » nahoru, dolů, po loukách, lesáckých cestách, hlavně však mezi kamením a po tisíci klubek kořenitých hadů. Do tlumoku by se proto měla vejít encyklopedie pilotáže.

Mapa: ShoCart č. 49 – Žďárské vrchy, 1:50 000

Turistické zajímavosti: vesnice s roubenými staveními i samoty, výstavné barokní kostely i prosté evangelické modlitebny, rulové skalní útvary, zřícenina hradu a upravený lovecký zámeček, staleté stromy

Servisy a cykloprodejny: Kola Sport Radvaňovice/Nové Město na Moravě, tel. 566 618 761, Cyklo Chlubna Žďár nad Sázavou, tel. 566 625 416, Cyklo Miroslav Moravec Žďár nad Sázavou, tel. 566 625 378, Kola Vašek a Severýn Hlinsko, tel. 469 311 458

Ubytování: Autocamp Borová, tel. 461 743 157

Občerstvení: Samozřejmě, že nejlépe chutná svačina z batohu, kdekoliv jen se poutníku zalíbí, své kouzlo ale jistě má i zasloužená tatranka na Buchtově kopci, stejně jako káva přímo z domácí pražírny v Blatinech a nějaká ta dobrota k ní. A pokud zteč hradu hodláte konat jen řádně posilněni, nabízí se v poločase švihu hotel na náměstí ve Sněžném

Fotogalerie

Žďárské vrchy

Žďárské vrchy

Samota Blatina Samota Blatina

Štarkov Štarkov

Luční idylka a dramata v lesích

Širá pláň by se sice v kopcovitém kraji obtížně hledala, údolí ale nejsou hluboká, spíše mírná. Po loukách na úpatích jsou rozesety roubené chalupy samot, malebné jsou i vesničky a vesnice. V nejedné klapal hamr anebo se tavilo sklo, takové Křížánky dokonce proslavila pilníkářská výroba. V souladu se staletou architekturou jsou i stromoví velikáni, zdobící tu náves, jinde kraj cesty. Chráněných stromů je tu skutečně požehnaně.

Výstavnost katolických kostelů je místně konfrontována se střídmějším slohem evangelických modliteben, v Daňkovicích je dokonce jen evangelická fara a škola. Záhy po opuštění bran kempu se trasa takřka dotkne dvou osad založených Českými Bratřími: Damašku a Betlému. Severněji, směrem na Luž a Mýto, je v kraji znát výraznější rekatolizační působení – v krajině prosvítají poutní místa a křížové cesty. Kopce kolem Devíti skal jakoby skýtaly bezpečnější hájemství svobodě víry. Skutečně? V Krásném, co by kamenem od Betlému a Damašku dohodil, fungovala kdysi jezuitská misionářská stanice.

Snad je na místě paralela s jakýmsi barokním obrazem, v jehož výjevu svatý řádový muž proměňuje hady, hodlající uštknout bludem ovečky církevního stáda, v nehybné kořeny. Protože kraj byl tajných evangelíků plný, lze tak snad vysvětlit profil stezek vedoucích přes kopce. I když: balvany upomínající na čertovské řádění a po nich se plazící ustrnulí hadi coby znehybněné pokušení… Že by svůj k svému? Každopádně jsme zpátky v lese. Mlha tu a tam přechází přes mrholení plynule v déšť a nehybní hadi jakoby ožívali. Díky jehličnatému podkladu sice není terén rozbahněný, vzorek pneumatik však po kořenech v mžiku sklouzne. A že kořeny je protkán nejeden výjezd – Rybenské Perníčky, Devět skal, Lisovská skála. Cesta ke Zkamenělému zámku nebo na Dráteníčky zase zkouší kamením. To sice díky specifickému povrchu dramaticky neklouže, ale scénář je velmi podobný: lehký převod, žonglování s těžištěm a citem na pedálech.

Každý výjezd mívá svůj sjezd a Vysočina je z oněch dobře vychovaných spravedlivých pohoří, kde tomu tak vskutku je. Šero, či snad už přímo nízké mraky, zcela smazávají odhad denního času. V podstatě je však jedno, zda-li je půl dvanácté anebo jsou čtyři odpoledne. Sjezd z Rybenských Perníčků je předehrou k taškařici ze Čtyř Palic a Lisovské skály a především k finále v podobě trialu z Malínské skály. Dráteníčky pak jsou příjemnou dohrou na rozloučenou.

Jak je to s těmi protiklady?

Sněžné jakoby uzavřelo jednu část okruhu. K protikladu luk a temných lesních zákoutí, sporů mezi konfesemi a střídání náročných výjezdů a sjezdů se přidávají další. Zatímco dosud byl terén spíše stísněný a členitý, nyní nastupují přece jen otevřenější pěšiny v řidším porostu. A další louky. Strmost výjezdů je snad ale ještě větší, nárok na vůli nevzdat se dále stoupá, sjezdy se zrychlují. Po kličkování za Sněžným čeká peloton královská etapa: silnice na Buchtův kopec.

A aby toho nebylo málo, po načančaném rokokovém sídle Karlštejn – stojí jen malou zajížďku pod Zkamenělým zámkem – najednou, po prodírání se mlázím, stojíte pod rozvalinami hradu Štarkov, umně zasazeného do jednoho ze skalních útvarů v lese. Jak příznačné pro tohle putování zachmuřeným dnem – hrad byl v polovině 14. století pobořen coby sídlo loupeživých rytířů.

Žďárské vrchy anebo dálnice Jizerek?

Tak, to tu ještě chybělo – hamletovské přemítání. Jakoby těch dilemat již nebylo za námi dost: tadyhle zkusit jet o kus níž, či nést? Tlačit, nebo po x-té nasednout a popojet na kořenech o pár metrů? Hrdina anebo pajdající otloukánek při večerním posezení? Je skutečně bolest dočasná a sláva věčná?

Ale kdeže! Kšá chmury! Zdravý odhad vlastních schopností přece může jít ruku v ruce s trochou té vyhecované hravosti. A mezi těmi pár opravdu prověřujícími sekcemi je spousta odpočinkových pasáží, navíc v malebném kraji. I když třeba zrovna mraky dosedají až na trávu luk. Na jedné takové hraničící s polem se skupinka vyhoupne po svižném sjezdu z Buchtova kopce a pádí až do Krásného. A odtud se nohy točí zvolna a s pravidelností jako mlýnek v jednom z nedalekých potoků. Usedlosti se míhají kolem cesty a do příjemně znavené duše bikerovy sedá klid.

Připravil: Tomáš Taich Foto: Tomáš Taich

Menu