Vysočina

1.11.2023

Ačkoliv romantická krajina Vysočiny poskytovala v minulosti svými roklinami a skalními městy nejrůznějším náboženským heretikům dokonalý úkryt před státní mocí, nemějte obavy, že se nyní oddáme nějakým satanistickým rejdům. To jen okruh, kterým ctěné čtenářstvo chceme provést, máme zafixován dle jména kruťáckého vůdce, ďábelského Kořenuse-Satanuse.

Vysočina je pro terénní cyklistiku jako stvořená. Nejenže je svou polohou na hranici Čech a Moravy spravedlivě daleko pro leckterého bikera, především však láká svým profilem. Jde totiž o kopcovitý kraj, v němž se z bikového hlediska sjezd střídá s výjezdem jako na běžícím pásu. Připočtěte k tomu leckde atraktivní, pískovcový terén, spousty trailů s velkými kameny, estetičnost kraje s roubenými chalupami, pastvinami a rybníčky, kterou se Straně ani sily či kravíny nepodařilo zničit, a možná již alespoň tušíte, proč se sem rádi s bandou vracíme.

Pomalu si také zvyknete, že vyjížďky z itineráře Revírů většinou začínají ve zcela bezvýznamných bodech. Vše má svůj počátek a konec, stejně tak je musí mít i okruh. Důvěřujte nám však, že bychom vás netahali do kdejaké Horní dolní jen tak pro nic za nic. Jde o vesničky a městečka pohledná a prověřená, většinou se solidními možnostmi ubytování. Berte jejich objevení částečně jako bojovku.

Detaily trasy a info o oblasti

Vysočina

Délka okruhu: cca 50 km

obrázek: výškový profil trasy

Charakteristika: Často technicky náročný profil po kořenech a kamenech v obou směrech kopce, jen minimum asfaltu. Okruh vyžaduje slušnou fyzickou zdatnost, stejně jako šikovnou pilotáž – bez nich je spíše utrpením a pěší túrou.

Mapa: 1:50 000 Shocart Žďárské vrchy č. 49, anebo KČT č. 48

Turistické informace: Na www.zdarske­vrchy.cz najdete info o kraji, dění v něm, stejně tak i o CHKO Ždárské vrchy a kontaktu na její správu, je tu i předpověď počasí.

Servisy a cykloprodejny: Cyklo Hrubý Polička – 461 725 624, Kola Vašek & Severýn Hlinsko – 469 311 458.

Speciální výbava kola: Spíše širší pneumatiky pro lepší vedení, dobrá záběrová pneumatika vzadu a rychloupínák pro zasouvání sedla ve sjezdech. Co možná největší pastorek na kazetě se bude do výjezdů také hodit.

Kdy vyrazit: Nejlepší termín je jednoznačně léto, ani tehdy tu totiž není přelidněno jako v jiných lokalitách.

Doprava: Autem bez problémů s parkováním třeba u kempu či před Motorestem, v Poličce nebo Hlinsku při ubytování tam. Vlak staví přímo v Borové.

Ubytování: Autokemp Stodola, (tel. 461 743 263) – pro stan by neměl být problém, chatičky ale rezervovat dopředu.

Restaurace a kavárny: V Borové stojí za zvážení jak Motorest, tak Roubenka, na trati je optimální hotel ve Sněžném. Jinak nelze nedoporučit čajovnu v Poličce, stejně jako tu ve skanzenu v Hlinsku.

Fotogalerie

Protentokrát startujeme z vesnice Borová, klasicky rozlezlé podél silnice z Hlinska do Poličky. Zde je také situován velmi doporučitelný kemp coby základna. Po zelené se promotáme skrz koupaliště a začínáme stoupat lesem a následně po hraně pole k božím mukám Bukovina. Zde chytneme dech a pokračujeme širokou lesní cestou k osamělému stavení a dál až na hranu louky – ta nabízí skutečně úchvatný výhled do kraje. Času sice není dvakráte nazbyt, panorama si však pauzičku rozhodně zaslouží. Již jen proto, že je možno obhlédnout i nejzazší bod okruhu, který nás dnes čeká: Buchtův kopec s věží řízení letového provozu. Sjezd loukou do vesnice Pustá Rybná je hodně z časů někdejších Kamikaze Downhill. A opět sbíráme výškové metry, teď již po červené – asfalt se záhy vzpíná a kola se točí pomaleji a pomaleji. Následně červená přejde v polňačku vyskládanou kameny. Rozhodně se nejedná o nudný výjezd. Odpočinek nabídne až hladká spojnice, z níž odbočuje cesta opět do lesa a technickým výjezdem se blíží ke skalnímu útvaru Rybenské Perníčky.

Odtud pěšina mírně klesá, kola balancují mezi kameny a bludnými kořeny. Následné rozšíření cesty dovolí vyšší rychlost a to již jsme venku z temného hvozdu a vysypanou lesní cestou stoupáme v družném hovoru. Vysočina je spravedlivá, a tak následuje zlom a opět downhill, tentokráte nejprve po trávě a pak rychlým korytem s volnými kameny. Svištění větru v uších je opojné, pozor však – nejsme na značce sami.

Tep i kola se zpomalují u rozcestí s posezením. Dáme červené vale a po modré začínáme výstup ke Zkamenělému zámku. To je další ze skalních útvarů a sotva tušená pěšina k němu novou příležitostí, jak se blýsknout před parťáky umem do kopce.

Zcela o něčem jiném je další sjezd – je to doslova highway s terénními vlnami, z nichž se jezdec s kolem odlepí jako orel Raška.

Asfaltový odpočinek přijde vhod, a tak poklidně ukrajujeme z dílce kilometrů a přehráváme si, kdo měl kde ve sjezdu namále, kdo kde co předvedl. V pohodovém tempu se cesta protáhne mezi dalšími skalami, Velkými Milovskými Perníčky, a po chvíli je tu další kamenné pole, coby technické intro ke skalní skupině Čtyři palice. Tyčinka přijde vhod, hlt z camelbaku a další ejchuchu začíná. Kamenné lavice, malé krátery a kořeny jako tisíce hadů – to je vizitka tohoto sjezdíku. V rychlejším tempu pak značka pokračuje až na silnici, opět je dobré si tu uvědomit, že výhled není kdoví jaký a že i pěší turisté jsou rádi na světě.

Na silnici táhnoucí se přes obec Křižánky a odtud stoupající k lesu sbíráme síly na další výšlap – čekají na nás tři vrcholy, nejblíže to přitom máme k nejvyššímu bodu Vysočiny, Devíti skalám (836 m.n.m.). Asfalt se v lese promění ve finální terénní etudu, jejíž poslední půlkilometr nesou po kořenech a kamenech všichni.

Žlutá je pro pár následujících stovek metrů barva naše, nepřehlédněte však z rychlé cesty odbočku na rozcestí s červenou. Ta znovu šplhá nahoru po kořenech – citlivá hra s těžištěm je tu nanejvýš na místě. Z Lisovské skály dovádí značka svižně dolů, pak se zklidní a jsou tu terénní schody k Malínské skále. Pohodu z výhledu lehce narušuje pumpující srdce – značka se schovává mezi neskutečnou změtí kořenů – romantická duše trialistova plesá, pragmatici se k tomu prostě postaví čelem a jede se… Jak jen to ten Pepa učil?

Po stovce metrů se cesta otevře, dojezd je na asfaltce, která již míří k dalšímu povyražení – skálolezci oblíbeným Dráteníčkám.

Výjezd komplikují kořeny a kameny poschovávané v trsech trávy. Navíc se tu objevil zákaz jízdy na biku, a tak ten půlkilometr vytlačíme, abychom si mohli vychutnat sjezdík, vyvěrající zpod skal v podobě klikaté cestičky, mohutnějící na louce podél lesa a s vyvrcholením prašnou polňačkou. Vítají nás Blatiny. Těmi se jen mihneme, abychom se před obědem ještě poprali s výjezdem do Sněžného – obzvláště v létě je louka na nejlehčí převod důkladnou prověrkou vůle. Vjezd do Sněžného uvede zarostlá pasáž tří schodů, vzrušení snad ochladí čisté tvary barokního kostela a dobrý oběd v místním hostinci.

Plni síly, optimismu a natěšeni na věci příští opouštíme po zelené Sněžné. Kolem rybníka šup k lesu, houštinami na jeho kraji a – bác – stojka na zahřátí. I když nahoře každý vidí rudě, oči by měly pátrat po modré, svištící průsekem zpět dolů, bohémsky bezstarostně odhazujíc pracně nastoupané metry. Pro zpestření je tu potok-bažinka a vražedné, úmorné stoupání jednou a pak druhou loučkou. Odměnou budiž výhled do kraje tak poetického, že se snad ani nezlobíte, že vás tu takhle honíme po kopcích. A zase rychle klesáme lesní cestou. Pozorně však sledujte okolí, protože značení náhle mizí v mlází, aby poutníka dovedlo k rozvalinám loupežnického hradu Štarkov.

Vynesení kol těch pár metrů stojí za to – padák pro chuť po červené končí na silnici, odkud značka záhy odskočí a zarostlými humny chalup se blíží ke vsi Daňkovice. Zde naše gumy ukrajují první metry dlážděného a posléze asfaltového kruťáckého výplazu na Buchtův kopec. Nekonečně se vinoucí silnice dokonale prověří jezdcovu disciplinovanost po hodinách v sedle.

Nic ale netrvá, věčně, a tak i tahle morbiďárna končí. Odpočinek je zasloužený, stejně jako downhillová prestižárna po kamenech (zelená). Rovinka skrývá posezení s improvizovanou kapličkou jako místem k zamyšlení. Profil se opět sklápí, cesta přechází v pěšinu a přibývá kamenů. Sjezd uzavře rychlá dlouhá pasáž travou na hraně pole a jsme v Krásném.

Silnice nás nyní povede až zpátky do Pusté Rybné, většinu času pod milosrdným krovem stínících stromů, oblíbeným místem procházek Terézy Novákové, spisovatelky Vysočiny.

V Pusté Rybné neuškodí jedno dvě dobře natočené, pozor ale, otevírací doba hostince Hlučál není z nejpravidel­nějších. Takto oblaženi zabojujte k louce, po níž jsme ráno sjeli, a která teď nečeká na nic jiného, než nabídnout vám svou náruč pro zažití zážitků z uplynulých hodin. Se zapadajícím sluncem nad hlavou je pohled na Ždárské vrchy nezapomenutelný.

Závěrem ještě malé upozornění. I na Vysočině se začaly objevovat zákazy vjezdu cyklistům. Evidentně spíše z důvodů bezpečnosti provozu na stezkách než ochrany přírody. Ctěme je však, a volme buďto alternativní cestu okolo úseku, anebo nezbývá, než stroj tlačit.

Připravil: Tomáš Taich Foto: Tomáš Taich

Menu