Úvod » Trasy » Vsetínské vrchy

Vsetínské vrchy

Na severovýchodě Moravy se krajina zvedá do rozeklaných vrcholů. Snad každý ví, že se zde rozkládají Beskydy, ale ve skutečnosti se zdejší hory dělí na několik pohoří s názvy již méně zažitými. Vybrali jsme z nich k pobytu s kolem Vsetínské vrchy, jejichž hřbet se táhne od hranic se Slovenskem ke Vsetínu, a jak uvidíte dál, jde o místo bikerům snad předurčené.

V oblasti jsme na jaře strávili více dní, protože nejen Vsetínské vrchy byly naším cílem, a tak jsme si zvolili pevnou základnu a necestovali jsme klasicky s batůžky na zádech. Ubytování nacházíme v obci Halenkov, kterou vedl před lety silniční závod Beskyd Tour. Během následujících dnů tolikrát vzpomínám na svou účast v něm, že některým lidem už toto téma přijde kupodivu otravné.

Den první
Další den ráno vyrážíme a v Halenkově se napojíme na trasu 472, která vede celým údolím podél Vsetínské Bečvy. Jedeme směrem ke Vsetínu, čili po proudu, takže to utíká bleskurychle. Příjemnou cestu kazí jediné dva zážitky – v jednom místě jsou příjemné polní cesty a pěšiny nově na hrazeny asfaltovou dálnicí „pro cyklisty“. A mám obavy, že brzo tomu bude podobně i v dalších úsecích. Bohužel spousta lidí chápe služby cyklistům takto. I majitel penzionu Provazné, kde jsme ubytováni, jinak bývalý silniční závodník a nadšený cyklista, si myslel, že cyklisté vítají takové cesty. Asi jsem byl první, kdo mu vysvětlil, že skutečnost je jiná. Naštěstí to pochopil, podobná osvěta je tedy opravdu všude na místě!

Detaily trasy a info o oblasti

Vsetínské vrchy

Pohoří patří do vnějších Západních Karpat, podcelku Západních Beskyd a Hostýnsko-vsetínských vrchů. Ze severu je ohraničeno Rožnovskou brázdou, z jihu Javorníky a ze západu Hostýnskými vrchy. Část Vsetínských vrchů patří do CHKO Beskydy, největší chráněné krajinné oblasti v ČR. Táhnou se zhruba západo-východním směrem od toku Vsetínské Bečvy po Makovský průsmyk na hranicích se Slovenskem. Nejvyšším bodem je vrchol Vysoká (1024 m n. m.).

Délka okruhu:
první den 45 km, druhý den 33 km


obrázek: výškový profil trasy – 1. den


obrázek: výškový profil trasy – 2. den

Trasa:
první den: po cyklotrase 472 do Vsetína, žlutou TZ do kopce, po červené vlevo na Vsácký Cáb, za ním dolů po zelené TZ do Halenkova; druhý den: ze sedla pod Lemešnou po červené nad Bumbálku, po žluté k Třeštíku, dále po červené (okolo Vysoké možno vlevo po cyklotrase) přes Soláň na rozcestí u Ptáčnice, doleva po žluté a znovu vlevo dolů po zelené, Halenkov

Charakter:
převážně techničtější singletracky nebo kamenité cesty

Mapa:
ShocArt, Letní a zimní turistická mapa Vsetínsko, 1:50 000

Turistické zajímavosti:
rozhledna Čarták, Soláň, památník Partyzán, Vysoká, Tanečnice

Servisy a cykloprodejny:
Miroslav Tomašík Cyklosport, Vsetín, tel. 571 413 226, 777 804 110

Občerstvení:
Valašský šenk na Čartáku (Soláň), Třeštík

Ubytování::
Chata Provazné, Halenkov, tel. 571 410 241, http://web. ubytovani.net/pro­vazne

Fotogalerie

Singletrack nad Vsetínem
Singletrack nad Vsetínem

U Vsetínské Bečvy
U Vsetínské Bečvy

Fanynky cyklistiky jsme potkali na více místech
Fanynky cyklistiky jsme potkali na více místech

Sjezd od Vysoké
Sjezd od Vysoké

Mezi Vysokou a Soláněm
Mezi Vysokou a Soláněm

Druhý negativní zážitek byl už ze Vsetína, kde se na nábřeží jede jakási pseudoamatérská rallye a my musíme dolů z kol a přecházet po provizorní cestičce. To jsme ale zatím viděli z Vsetínských vrchů jen podhůří, teď odbočíme na žlutou značku a začínáme stoupat. Předem podotýkám, že po zbytek dne toho už moc jiného dělat nebudeme.

Prudký kopec po silnici vyžaduje opravdu lehké převody. Asfalt naštěstí brzo opustíme, ale přírodní povrch nás moc nepotěší. Hlinitá cesta se dále vzpíná k nebesům a případná jízda vyžaduje skutečně velké morální i silové předpoklady. Ale coby – i tlačení kol patří k bikingu, a navíc tak máte víc času vychutnávat okolí. A že je na co se koukat! Čím výš, tím víc. Mezi hustými stromy se občas naskytne výhled do zvlněných údolí, na bačovské salaše rozházené po stráních, na zurčící potůčky a bujnou vegetaci. Ač je ještě jaro, letošní podivný rok nám poskytuje tolik slunce, že si připadáme jako v létě.

Výš v kopci nás značka vede nádhernými stezkami singltreků, protahuje se mezi stromy, skáče pře kameny, klesá mezi terénními nerovnostmi – bohužel ale proti nám. Cesta opačným směrem musí být bajkovou nirvánou, naším směrem spíše očistcem. Proto pokračujeme pomalým tempem, občas přijde ke slovu kašpárek na našich převodech, jindy zase podrážka obuvi. Nikdy jsem netušil, že v takových vrších mají takto prudké převýšení – údaje na výškoměru se mění stejně rychle jako údaj o výhře na hracím automatu.

Vystoupali jsme mimo hranici lesa a pohybujeme se po trávě na hřebenu hor. Ale pořád stoupáme. Díky tomu si užijeme výhledů na Javorníky i Beskydy na druhé straně. Na hřebeni měníme značku za červenou. Poprvé a naposledy máme problém s orientací

  • dlouhou dobu nikde značku neuvidíme.

Snad je to kvůli tomu, že zde probíhala těžba dřeva. Přitom zrovna tady čeká první delší a technicky zajímavý sjezd. Ten ale nemá dlouhého trvání a další úzká stezka nás vede opět takřka vzhůru nesjízdným stoupáním. Pak se cesty rozšíří a nakonec vjedeme i na asfaltku, která nás dovede až k restauraci Vsácký Cáb. Lidé ji dost doporučují, ale my se setkáváme s nepříjemnou a pomalou obsluhou.

Protože výstup trval mnohem déle, než jsme předpokládali, volíme již cestu zpět na základnu. Je to pořád z kopce, první část je technicky náročnější, rozbitá cesta a sypký povrch přejí připraveným. Bohužel dole v údolí nás již opět vítá asfalt a vede nás až k penzionu.

Den druhý
S ohledem na to, že cestu údolím známe, dohodli jsme se pro dnešek, že nás majitel kempu vyveze s koly mikrobusem až do průsmyku nad Makovem, na hranice se Slovenskem – k tzv. partyzánovi, což je památník z doby bojů ve druhé světové válce. Počasí je dnes mnohem horší, kolem se válí mlha, ale nedá se nic dělat, vzhůru do sedel!

Podél hranice vede červená značka, pro změnu opět do kopce. Stoupáme úzkou pěšinou, vyjedeme na chvíli ze skrytu lesa a dál už začíná zábavnější část, míjíme rozhlednu Čarták mírným sjezdem, který se vzápětí mění na kamenitý rozbitý singltrek. Úžasné! Sára se řítí dolů přes kameny, jakoby ani neseděla na pevném kole, ale měla svůj běžný full. Vyjedeme u Třeštíku, a je zde kromě počasí další problém – Sára nemůže zařadit. Zjišťuji, že v prudkých sjezdech zřejmě vyklepala šrouby z malého převodníku a při přehození jej pak ohnula.

Snažíme se kolo uvést do pohybu, ale moc to nejde. Nakonec se to zdaří jen provizorně, navíc za cenu toho, že malý převodník nepůjde zařadit. To v horách není dobré…

S tímto hendikepem pokračujeme dál nad Třeštík a po cyklostezce pod Vysokou (lze jet i po červené přes vrchol Vysoké – techničtější trasa). Za Vysokou dlouze sledujeme obřího ptáka zahaleného v mlze na stříšce turistického odpočívadla. Hádáme, o jaký to vzácný druh jde, až ho naše doslova ptákoviny přestanou bavit, mávne křídly a odhalí, že jde o holuba. Zklamaně pokračujeme dál, ale okamžitě se nám lepší nálada. Pěšina se kroutí po vrcholu, mírně klesá, pak zase stoupá, střídavě se nám otevírají výhledy vlevo na Javorníky či doprava na Beskydy s Lysou utápějící se v mlze. Oba dva máme ihned na obličeji rohlíky z úsměvů od ucha k uchu. Není většího potěšení pro bikery našeho kalibru! Pokud někdo odpovědný neví, co je vhodná cesta pro bikování, tak ať se sem zajede podívat a ušetří miliony za asfaltovou autostrádu!

Červená značka nás po hřebeni dovede kolem opuštěných vleků, které ožijí v zimě, pokud tu ještě někdy napadne sníh, až na pozvolný sjezd končící na asfaltu. Přijíždíme do známého střediska Soláň. Využíváme možnosti občerstvení (doporučuji kulajdu a halušky – místní specialita je vynikající skoro všude v kraji), a také se radíme nad dalším směrem. Sářin napůl nepojízdný bike nás zdržuje v postupu. Proto Sára zamíří po žluté značce do Karolínky (velmi ostrý sjezd, opačně jedině na tlačení) a podél Bečvy jede do kempu.

Já již sám pokračuji po červené značce po hřebeni. Není to podle mapy daleko, ale připravte se na to, že velkou rychlostí nepojedete. Jak opustím asfalt za Soláněm, pohybuji se po kamenitých cestách a pěšinách, které plně prověřují mé odpružení. Full je pro tyto hory skutečně předurčen!

Cesta klesá prudšími krátkými sjezdy a pak se střídavě láme do stejně prudkých stojek. Nejedete tedy ďábelskou rychlostí, ale o to víc si jízdu užíváte. A máte i víc času na kochání se okolím – dokud vám zrak nezakalí hvězdičky a mlha z kyslíkového dluhu netrénovaných plic.

Cesta se stočí kolem Tanečnice (k jejímu vrcholu vede odbočka spíše pro pěší). Dál netřeba většího popisu, je to pořád to stejné, sjezdíky a výjezdy splývají do jednoho, ale rozhodně nenudí. Jen teskně lituji, že dosud nedorazilo mé nové kolo – tady bych jeho odpružení prověřil dokonale.

Čas pokročil, pod korunami stromů se lehce šeří. U dalšího turistického odpočívadla se zdravím s pěším trempem, který se chystá zřejmě utábořit a přespat. Má vybranou skutečně kouzelnou ložnici. Odbočím do leva k Vsáckému Cábu, ale ještě před ním zamířím na zelenou, po které jsme jeli již včera. Prudký sjezd je dokonalým kontrolorem stavu jezdeckého umu. Pak již volně uháním svažující se silnicí k Halenkovu. Silnici lemují usedlosti, mnohdy působící jako z pohádky. Tuto atmosféru dokreslují ohrady se stády ovcí, kolem nichž se motají desítky rozkošných beránků a oveček starých pár týdnů. Skoro až příliš kýče pro otrlé srdce bikera. Ale co, prostě je zde krásně!

Na závěr si neodpustím pár rad. Vsetínské vrchy si užijete nejlépe na fullu, ale není podmínkou. MTB a přilba už podmínkou je. Hlavně dávejte pozor na pěší, stezky jsou někdy úzké. Osobně bych doporučil projet Vsetínské vrchy celé od partyzána po hřebeni až do Vsetína, opačným směrem budete asi hodně tlačit. Dají se zkombinovat s Javorníky (o těch někdy jindy). V létě jezdí k partyzánovi z údolí cyklobus, který vás na místo doveze (není zač se stydět, ušetříte úmornou a nepříliš záživnou cestu údolím místy po silnici). Popřípadě si již někteří provozovatelé chat zvykají na to, mít mikrobus a zákazníky s koly převézt na zajímavé místo.

A pokud se vám rozpadne kolo, jako nám, není třeba zoufat – třeba v nedalekém Vsetíně je v části Dolní Jasénka prodejna, kde nám vyšli fantasticky vstříc a prakticky po pracovní době kolo dali nadstandardním postupem dohromady, aby naše dovolená mohla pokračovat. Tímto vyslovuji pracovníkům této prodejny obrovský dík, jak jsme slíbili!




Daniel Kovářík
Foto: Sára Čermáková-Kováříková a autor