Úvod » Trasy » Na kole podél řeky Sázava

Na kole podél řeky Sázava

Oblast pramene se nachází asi 10 km severně od Žďáru nad Sázavou, u obce Karlov (některé zdroje uvádí jako pramen rybníky Velké nebo Malé Dářko). Sázava je pravým přítokem Vltavy, do níž ústí u Prahy, v obci Davle. Podél celé řeky vede Posázavská cyklotrasa, převážně asfaltová, která začíná nedaleko pramenů v obci Lísek a končí po 210 km v Davli. Vzhledem k tomu, že se na ni napojují ještě místní cyklotrasy, jde o opravdovou cyklistickou magistrálu. Současně řeku lemuje po celé délce i červená turistická značka, která místy vede shodně s Posázavskou cyklotrasou. Věrným průvodcem řeky je také vlaková trať Posázavského pacifiku.

Sázava by mohla být pro účely našeho putování označena „červená“ nebo „hvězdná“ řeka. Celý tok také provází koleje vlaku nazvaného honosně Posázavský pacifik (když dojdou síly, je jeho přítomnost cenná) a stejně věrně jej lemuje červená turistická značka spolu s cykloturistickou stezkou. A hvězdná? Řeka dala své jméno planetce objevené roku 1976 panem Wildem.

S klidnou duší jsme vynechali první, zhruba 5 km dlouhý úsek od pramene. Drobný potůček se prodírá lesem a před námi je dlouhá cesta na západ. Začátkem putování se stal hojně rekreačně využívaný rybník Velké Dářko u obce Karlov. Z něj Sázava pokračuje dále a my se zde napojujeme na červenou značku, kterou opustíme až u soutoku Sázavy s Vltavou nedaleko Prahy, v Davli. Na prvních kilometrech Sázava nedává tušit velkou řeku. Polními a lesními cestami nenápadně proloženými asfaltem to podél malého potůčku skvěle odsýpá přes mnoho kempů. Sázava tu stihne protéct ještě dvěma rybníky. Pak dojíždíme k vodní nádrži Pilská, abychom se nedaleko za ní napojili na cyklistickou stezku lemující okraj Žďáru nad Sázavou. Tu mu může mnoho měst jen závidět. Brzy nás z hladkého asfaltu odvádí červená značka na úzkou pěšinu a zpět do terénu.

Na výjezdu z města řeku chvíli opouštíme a napojujeme se na železnici. Už tady je znát to, co se potvrzuje na každém dalším kilometru podél Sázavy. Turistické značení je na rozdíl od jiných lokalit řídké. Při rychlejší jízdě i přes veškerou obezřetnost občas ze značky sjedeme. V těchto místech jsou úžasné průjezdy vesničkami. Doporučujeme zastavit v obci Hamry, asi 100 m od značky je tu příjemný penzion. Hned za vesnicí čekají úzké pěšinky vedoucí do skal. Přesněji řečeno k místu zvanému Rozštípená skála. Příroda tu vytvořila úžasnou zmenšeninu alpské soutěsky. V jejích útrobách nezbývá než s kolem obtížně sejít asi dvacetimetrový padák dolů.

Sázava: trasa, praktické informace

Délka trasy:
210 km

Délka řeky:
210 říčních kilometrů

Směr jízdy:
po proudu

Trasa:
u rybníku Velké Dářko se stačí napojit na červenou turistickou značku, která vás dovede až do Davle. My jsme ji opustili jen v několika bodech, které jsou blíže popsány v textu.

Charakter:
zvolená trasa je velmi pestrá, střídají se louky, lesy i pěšiny a stejně tak i úseky, kde to rychle odsýpá po rovině se stoupáními a sjezdy, a také technicky náročnější místa. Trasa z většiny vede terénem a vzhledem k jeho profilu i k povrchu doporučujeme horské kolo.

Doporučené mapy:
ShoCart č. 49 – Žďárské vrchy, č. 46 – Havlíčkobrodsko, Jihlavsko, č. 43 – Posázaví, Vlašimsko, č. 23 – Střední Posázaví, Kutná Hora, č. 19 – Okolí Prahy – jih (vše 1:50 000), nebo outdoorová mapa Posázaví (1:100 000)

Ubytování:

Cykloservisy:

Turistické zajímavosti:

Fotogalerie

Jez v Pikovicích
Jez v Pikovicích

Nádherný úsek na posázavské magistrále před obcí Pikovice
Nádherný úsek na posázavské magistrále před obcí Pikovice

Jedna z mnoha vyhlídek na řeku na Posázavské magistrále
Jedna z mnoha vyhlídek na řeku na Posázavské magistrále

Sjezd u Sluneční zátoky, kde najdete i památník Jaroslava Foglara
Sjezd u Sluneční zátoky, kde najdete i památník Jaroslava Foglara

Trasa poprvé dává tušit, že nás čekají i výživné kopce. V delším stoupání v okolí obce Pořežín se loučíme s Moravou. Člověku by to ani nepřišlo, ale místní domorodci si na zviditelnění hranic dali záležet – stojí tu strážní budka jak za Rakouska-Uherska, uvnitř vycpaná figurína strážníka a na stromě jasný nápis – „Konec světa“. Budiž přáno. Do Čech zbývá přehoupnout se přes kopec.

Dalším větším městem na trase je Přibyslav. Památnou bitvu z dob husitských je cítit ze všech stran – z památníků a bust Jana Žižky, z pojmenování ulic. Stejně památná je i cesta K. H. Borovského, po níž dále pokračuje červená značka. Máme šanci probrat se z několika zdolaných kopců, protože opět uháníme vesměs polními cestami, na kterých kilometry rychle přibývají. Zanedlouho jsme v Havlíčkově Brodu, který projíždíme centrem a mimo jiné i areálem nemocnice, a poté směřujeme dlouhou alejí ven z města. Po asfaltovém klesání další doporučení na příjemnou hospůdku ve vesničce na úpatí kopce. Jen pozor, pondělí je tu sanitární den. Takže jsme bez jídla. Odtud ještě chvíli užíváme rychlé jízdy, ačkoliv se terén občas zhoupne a my supíme do výjezdu.

Pak ale jakoby bičem práskl. Asi 12 km před Světlou nad Sázavou se turistická trasa, sotva se přiblížíme k řece, zdá být nedotčena. Úzká pěšina vede hustým křovím a lesem, takže není nouze o šrámy. Rychlost jízdy je místy pomalejší než chůze. Rozhodujeme pro co nejbližší bydlení a konec dnešní etapy. Po 75 km kotvíme v hotelu Česká koruna.

Na začátku druhého dne zažíváme neskutečnou proměnu podoby trati. Po prodírání křovím ani památky – řídký les a technický triálek přímo po břehu Sázavy. Ta už nabírá na síle. Koryto je poseto velkými kameny. Však se také blížíme ke Stvořidlům, které jsou jedním ze dvou míst, kde se dá na řece obstojně raftovat (a nejčastější místo, kde vodáci začínají sjíždět Sázavu). My si místo toho hrajeme s mnoha kořeny a kameny, je to dokonalé užívání si kola. Tedy pro ty, kdo tento styl mají rádi. Kdo radši svižné polykání kilometrů na hladkém podkladu, může být zklamán. Daní za krásu je docela dlouhý úsek, kde musíme kola přenášet.

Kousek za Stvořidly na vykácené mýtině ztrácíme červenou značku, takže zůstáváme věrni břehu řeky. Trochu nošení kola, ale pak skvělý sjezd po dřevěných schodech k můstku. Díky malému zbloudění objevujeme Sluneční zátoku s památníkem a bustou Jaroslava Foglara. Tady kdysi tábořil se skautíky. Za Ledčí nad Sázavou absolvujeme po sjezdu přejezd železniční tratě v blízkosti tunelu a zase nepříjemný kus křovisky. Před obcí Chřenovice čeká další těžké (fyzicky i technicky) stoupání lesem.

A další stoupání za Zručí (samo sebou opět nad Sázavou). Na kraji lesa leží hromada vytěženého dřeva a my mezi ním s drobným zděšením objevujeme i stromy s turistickým značením. Naštěstí není moc kam uhnout, takže brzy jsme zpět na značené trase. Prudký výšlap před obcí Kácov, po přejezdu náměstí následuje kouzelný úsek po úzké pěšině ve stráni nad řekou. Vůbec nevadí, že občas musíme přenášet kola přes stromy.

Do Českého Šternberku klesáme širokou lesní cestou ve stráni a těsně nad hradem zastavujeme u hladomorny. Dál je cesta čas od času překřížena čerstvě poraženými stromy. Pokračujeme po trase a abychom zůstali co nejblíže řece, přejíždíme nedaleko obce Sázava z červené značky na zelenou. Bohužel. Zanedlouho se totiž rozdvojuje a samozřejmě se vydáváme špatným směrem. Že je zle, zjišťujeme až pod dálničním mostem. Tam jsme se měli dostat až u Hvězdonic. Po několika konzultacích s mapou konečně dobýváme Sázavu. V nohách je 95 km.

Stejně jako Ledeč změnila podobu trati ze dne na den, tak i Sázava. Sbohem lesní trialové pasáže a krutá stoupání. Odtud uháníme hodně svižně po asfaltce vedoucí přímo po břehu řeky. Po červené značce projíždíme nekonečnou chatovou oblastí a jen občas vyměníme asfalt za pěšinu. Jako třeba před obcí Čtyřkoly u hradu Hláska ze 14. století. Drobnou změnou je až polní cesta (místy spíš pěšina) za obcí Nespeky. Asfaltu dáváme přednost i při přejezdu z Týnce nad Sázavou do Kamenného Přívozu. Červená značka sice vede terénem, ale dál od řeky. A navíc je hladký asfalt po tolika kilometrech poměrně příjemný, nijak nevadí. Pravda, z velké části hlavně kvůli příjemnému okolnímu prostředí a minimálnímu provozu.

V Kamenném Přívoze stavíme na jídle. Opět doporučení na výbornou a přátelskou hospůdku – po přejetí mostu nepokračujte po červené značce, ale dejte se doprava podél vody. Po zaplacení nám majitel doporučuje nevracet se na značku, ale jet mimo ni po břehu řeky. Vyhýbáme se tím asfaltu a hlavně stoupání a na značku se po chvíli beztak napojujeme. Začíná kouzelný zážitek z Posázavské stezky dlouhé 6,8 km. Ta byla v úseku Kamenný přívoz – Davle vybudována Klubem československých turistů v letech 1914–1924 při nákladech 230 000 Kč. Na tehdejší dobu to rozhodně nebylo málo. Však také stezka připomíná kupeckou cestu, i když vede ve stráni, je široká a dlážděná kameny. V našem směru se nemůžeme zbavit dojmu, že stále jen stoupáme, cesta se pořád houpe. Drtivá část stezky je sjízdná, pouze ve dvou úsecích je nutné kolo přenést, respektive snést ze schodů. Tedy sjízdná – pokud máte dost sil a základy techniky na zvládnutí kluzkých kamenitých výjezdů. Dlouhé schody nás nedaleko Pikovic vracejí z výše stráně přímo k řece, kde můžeme obdivovat, jak si její proud dokázal najít cestu skalami a jak důmyslní osadníci vystavěli své chatky vysoko na skále. V Pikovicích po přejetí mostu zbývá už jen krátký úsek vedoucí úzkou pěšinou až do Davle.

Tady může vše skončit nasednutím do vlaku. My volíme dojezd do redakce po asfaltu, takže ještě 30 km. Sázava byla naprosto úžasná. Je to dáno jak jejím skvělým okolím, volbou stezky, tak i vícedenním putováním, kdy si člověk veze vše potřebné v malém batůžku na zádech. Zažili jsme tři proměny podoby trasy, které jako bychom měli naplánované, přitom vše bylo postaveno na náhodě. Stejně tak si s námi pohrálo počasí – první den teplota vysoko nad 30 stupni, den druhý provázený lijákem a bouřkou a do třetice cyklisticky vcelku přívětivé klima.




Fotogalerie