Úvod » Trasy » Na kole podél řeky Metuje

Na kole podél řeky Metuje

Pramen se nachází na okraji Adršpašských skal. Po 69 splavných říčních kilometrech se zleva vlévá do Labe u Josefova.

Za okny fičí vítr, který po hřbetech krajiny převaluje bílé peřiny. Počasí, že by ani bajkera nevyhnal. Na rozdíl od vodáků nám ale led na řece tolik nevadí, a tak předposlední únorový víkend, když předpověď slibuje alespoň slunečno, vyráží auto naložené našimi koly a námi směr Dolní Adršpach. Páteční večer strávíme pečlivou přípravou v horolezecké restauraci U Peňáků nedaleko našeho přechodného bydliště, penzionu U Studánky v Dolním Adršpachu. Příjemné prostředí i ceny jsou dobrou inspirací pro věci příští.

Ráno se budíme do slunečného, ale mrazivého dne. Při snídani vidíme za oknem pocukrované skály lesknoucí se v ranním slunci a skoro kýčovitý výhled nás příjemně naladí. Připravujeme si kola, marně se snažíme dýcháním vyhnat rtuť teploměru na snesitelnější teplotu, a proto raději rychle do sedel a k pramenu Metuje. Ten je kousek na západ od hranice Adršpašských skal. Metuje pak protéká Vlčí roklí do nitra skalního města – pozor, tato cesta, která kdysi vedla po žluté značce, je nyní zakázaná i pro pěší! Ve sněhu se nám až k pramenům nedaří dostat, proto se obracíme a míříme zpět kopcem dolů podél skal.

Metuje: trasa, praktické informace

Délka trasy:
70 km

Délka řeky:
69 říčních kilometrů

Směr jízdy:
po proudu

Trasa:
od pramene po obslužné cestě kolem skal, po červené TZ (turistické značce) lesem pod Adršpašským hradem, dál kolem vstupu do Adršpašských skal, na silnici na červenou TZ, Teplice nad Metují, modrá TZ podél řeky, na konci Teplic na silnici do Dědova, zde po cestách na levém břehu – po červené a proti značení Sudet. Do České Metuje silnice, před mostem doleva po silnici mezi domy do údolí, vlevo podél řeky po polní cestě, Maršov, dále zelená TZ, na konci údolí vpravo po červené TZ do Velkého Dřevíče a Hronova, dále cyklotrasa 4020 do Velkého Poříčí, po silnici směr Polsko, vzápětí vpravo mezi domy, pěšinou k mostu přes Metuji, dále po levém břehu k přechodu v Náchodě, úsek po modré TZ a podél vody na žlutou TZ. Po ní až do Pekla, z Pekla červená TZ do Nového Města nad Metují. Dále většinou po silničkách podél řek (Stará a Nová Metuje) do Josefova.

Charakter:
charakter: od skal až do Nového Města se střídají úseky po asfaltu s dlouhými krásnými pasážemi lesními i polními cestami či stezkami, většinou na dohled řeky, trasa bez větších stoupání. Posledních asi 15 km z Nového Města k soutoku převažuje asfalt.

Doporučené mapy:
ShoCart č. 25 – Broumovsko a Adršpach, č. 28 – Orlické Hory a Góry Stolowe (1:50 000)

Ubytování:

Cykloservisy:

Turistické zajímavosti:

Fotogalerie

Přítok Metuje u Maršova
Přítok Metuje u Maršova

Mostek přes řeku v Maršovském údolí
Mostek přes řeku v Maršovském údolí

Bajkerské peklo nedaleko Pekla
Bajkerské peklo nedaleko Pekla

Penzion Peklo
Penzion Peklo

Z polní cesty pak odbočíme po červené značce do lesa, doprovází nás také značka známého MTB závodu Rallye Sudety. Pod Adršpašským hradem je odbočka po žluté – asi 700 metrů pěšky z trasy a máte před sebou nádhernou vyhlídku na skalní město a blízké okolí.

Z lesa se dostaneme opět na cestu, která je prohrábnutá a vede nás až do skal. V létě ovšem bude nutné už kvůli turistům zvolit trasu po značce Sudet – známou Myší dírou a dál po červené. U vchodu do skal potkáváme Metuji, je z ní už pěkná říčka. Projíždíme kolem nádraží a neodoláme odbočce k zatopenému lomu, uprostřed pískovcových skal je na něj kouzelný pohled. V létě či ještě lépe na podzim máte dojem, že se odněkud vynoří Olda Šetrný s Vinetouem. Červená značka nás dál vede po silnici, po pravici se vlní Metuje, za ní jsou již bloky skal. Naštěstí celkem brzo zamíříme do terénu, kde se dá dobře jet. Jen je třeba dávat pozor na ledové plotny.

Poměrně široká cesta se změní v prošlápnutou pěšinu a brzo projíždíme kolem vchodu do Teplických skal. Kocháme se výhledem na strmé skalní stěny a pokračujeme po červené značce až do Teplic do jednoho z mála větších kopců na trase. Město projíždíme rychle podél řeky. Jen chvíli nás doprovází modrá značka, u restaurace Rybárna vjíždíme na silnici a Metuje nám nedovolí jinou možnost, než ji v údolí do Dědova doprovázet po silnici. Až ve vesnici se vydáme přes řeku a po jejím levém břehu pokračujeme horšími cestami, zčásti opět po červené.

Z Dědova nás do České Metuje čeká silnice. Ale v tomhle počasí to není taková nuda jako v létě – ledové jazyky, uježděný sníh a další zimní nástrahy vás procvičí v ovládání kola. V Metuji odbočíme na Stárkov, ale po pár metrech před mostem přes řeku zamíříme na cestu na levém břehu. Naštěstí je projeta. Za vesnicí nás sníh také nezastaví, pěšina vlevo do údolí je prošlapaná, a tak poměrně v pohodě jedeme dál podél řeky. Občas je to hodně náročné na techniku, protože prošlápnutá pěšina je hodně úzká a terén nerovný. Do dalšího kopce to už ale sněhem nejde a tlačíme kola, kolem nás přitom kličkuje stádo srnek, opravdová divočina. A dřív byla mnohem větší, sjíždíme totiž do vesnice Maršov, která před stovkami let nebyla vypálena postupujícími vojsky z jednoduchého důvodu – nedokázali ji totiž najít.

Nám se to ovšem daří, bajker přeci není nějaký zelený mozek! Zato umí využít zelenou značku KČT. Ta nás vede dál Maršovským údolím. Je to jeden z nejhezčích úseků, pěšina se vlní údolím někdy vlevo a někdy vpravo od toku řeky, překonává ji několika dřevěnými mostky, přes které je přecházet dobrodružství i v létě, natož nyní, když jsou namrzlé. V létě ovšem tudy lze jet přes řadu brodů, což je zábavnější.

Údolí nás dovede k silnici z Police, kde se napojíme na červenou a po silnici jedeme až k hotelu na Mýtě. Využijeme zdejší výborné kuchyně a posilněni pokračujeme stále po značce stejné barvy kolem Kozínku a pak terénem do Velkého Dřevíče. Odtud je to jen kousek do Hronova, kde je jednak více kulturních možností vyžití, a dále pak cyklotrasa č. 4020. Po té uháníme do Velkého Poříčí a za restaurací U Hanušů odbočíme směr Polsko a hned nato vpravo mezi domy, pokračujeme pěšinou k mostu přes Metuji a pak dál po polních cestách, překvapivě hodně blátivých, po levém břehu až k přechodu v Náchodě a dál v těsné blízkosti řeky. Oproti jiným řekám je na Metuji hodně brzo vidět, že to není tuctový potok, ale řeka, která mohutní velmi rychle.

Chvíli sledujeme modrou značku a pak už nás její soukmenovkyně žluté barvy vede do dalšího kopce. Chce to práci s těžištěm, zmrzlý povrch si žádá své. Metuje se poté zařezává do údolí, které si za staletí sama vyhloubila. To je rozdíl od jiných českých údolí, která většinou vymlel ledovec. V jednom místě chvíli hledáme značku, chce to držet se co nejblíže řeky, podél které se vine polní cesta. Mineme výborné občerstvení Na Ostrovech a o kus dál se cesta mění jen v úzkou stezku mezi skálou a řekou. A ještě o pár desítek metrů dál už tady není ani stezka, a tak vláčíme kola vodou a přitom visíme jako opice na skalní stěně. Ale naštěstí to netrvá dlouho, opět se dostaneme na cestu a po ní až do Pekla. Tedy ne, nebojte se, zatím nepřišla odplata za naše hříchy, to jen tohle místo má takový poetický název. Však také zdejší výletní restauraci od architekta Jurkoviče (dříve mlýn Pekelec) zdobí hlavy pekelníků. Překvapivě ale v rybníčku sedí vodník. Oheň se tu spojil s vodou.

Čas pokročil, proto pokračujeme po červené značce údolím do Nového Města. Většinu trasy to jde po pravém břehu, zatímco po levém vede úzká asfaltová silnice jako spása v nejhorším. Nové Město skýtá rovněž řadu zajímavostí a pohled na něj od řeky, když stoupáme kopcem vzhůru, je naprosto kouzelný, jeho silueta na skále nad řekou, zámek, to vše působí jak kulisy k pohádce. Tím ale máme to nejlepší za sebou. Metuje pokračuje ještě dalších asi patnáct kilometrů rovinou k bývalé pevnosti a později vězení jménem Josefov. Tady se vlévá do Labe, jen pár stovek metrů pod jeho soutokem s Úpou. Tyhle kilometry už jsou nudnější, řeka se dělí na starou a novou (umělý tok), je tu mlýnský náhon a málo možností opustit úzké silničky, které vedou až do Josefova. Kuriozitou na zdejším vojenském hřbitově je pomník desátníka déle sloužícího Oldřicha Máchy z cyklistického praporu 1.

Další řeka za námi. Za chvíli nám jede vlak. Večer U Peňáka probíráme nové zážitky. Trasa se všem líbila, tento kraj je krásný stejně v létě jako v bílém příkrovu.




Fotogalerie