Úvod » Trasy » Na kole podél řeky Lužnice

Na kole podél řeky Lužnice

Pramení v nadmořské výšce 920 m n. m. v Novohradských horách nedaleko města Gmünd, je pravým přítokem Vltavy, do které ústí nedaleko Týna nad Vltavou u vodní nádrže Kořensko. V Rakousku se jmenuje Lainsitz a do Čech se vlévá asi čtyři kilometry od svých pramenů.

Místem startu nám byla Nová Ves, nad čím jiným než nad Lužnicí. Začátek je snadný na orientaci, protože stačí nastoupit na červenou turistickou značku (TZ). Povrch terénu je stejně jako po celou tuto část výpravy hodně písčitý. V okolí se to hemží pískovnami, ať dosud funkčními, nebo zavodněnými, které už plní jen rekreační funkci. O slastnou úlevu v podobě koupele tedy není nouze. Červené značce dáváme sbohem hodně brzy, asi po pěti kilometrech, a napojujeme se na asfaltku směr Halámky. Lužnice je odtud až do Suchdola (opět nad Lužnicí) samý meandr a její břehy jsou obrostlé křovím, takže jízda terénem by byla možná jen velkou oklikou. Necelé dva kilometry za Halámkami však v mapě nacházíme vyznačenou lávku, takže neváháme. Nejdřív písečná lesní cesta a pak jen úzká pěšina travou nás dovedou k prvnímu mementu povodní – těžká železná lávka je obrácena o 180 stupňů. Na brodění je hluboko, zpátky je to zbabělé, takže přelézáme s kolem v ruce. Na druhé straně po krátké terénní vložce čeká opět asfaltka, jen užší a bez provozu. Pokračujeme na Suchdol okolo nádherných stájí a pak směr Klikov.

Hned na kraji obce však mapa opět ukazuje polní cestu směr řeka, takže sbohem silnice. Údaje z mapy jsou dokonale přesné, takže bez problémů nacházíme Černovodskou cestu vedoucí borovým lesem. Mezi holými kmeny to skvěle uhání, větve se nad námi zavírají a chrání nás před vedrem panujícím „venku“. Řeku máme stále spíše na dohled, její břeh neumožňuje jízdu blíž, takže využíváme každou možnost v podobě krátkých zajížděk.

Lužnice: trasa, praktické informace

Délka trasy:
164 km

Délka řeky:
208 říčních kilometrů

Směr jízdy:
po proudu

Trasa – 1. den:
Nová Ves nad Lužnicí, červená turistická značka (TZ, 4 km), dále bez značení – 1,5 km po asfaltu, odbočka doleva, 1 km terénem (přejezd mostku), napojení na asfalt směr Suchdol nad Lužnicí, poté Klikov, na kraji vesnice odbočka doleva na polní cestu (Černovodská), cca 1 km po modré TZ, v Koskách přejezd silnice, 100 m po zelené TZ a odbočit vlevo na neznačený úsek zhruba 5 km, napojení na červenou TZ, přejezd Dlouhého mostu přes Novou řeku, dále po žluté TZ, přejezd mostu přes Lužnici, po 500 m sjet ze žluté TZ směr „U holičky“, napojení na červenou TZ, 500 m po ní, na hrázích rybníka pokračovat rovně po hrázi (opustit značku), po 1 km napojení na zelenou TZ směr Stará Hlína, vesnicí projet po modré TZ směr Novosedly nad Nežárkou, ale hned za vesnicí doleva po polní cestě na hráz Rožmberka, zde napojení na červenou, která vede až do Veselí nad Lužnicí.

Trasa – 2. den:
Veselí nad Lužnicí, odtud po červené TZ do Dráchova, zde těsně před mostem přes Lužnici sjet doleva na neznačenou polní cestu, po asi 2,5 km podél řeky napojení na modrou TZ, Soběslav, dále žlutá TZ až na konec (směr kostelík Svaté Marie), pak polní cesta podél řeky, přejezd lávky do chatové osady, na asfaltce doleva směr Ovčín (přejezd mostu), Rybova Lhota a Skalice, z ní po zelené TZ do Roudné, ves projet po asfaltu, pokračovat dál a naproti odbočce na Doubí zahnout doleva na polní cestu. Průjezd chatovou oblastí, na jejím konci před pionýrským táborem odbočit doleva směrem k řece, odtud vede přímo po břehu úzká pěšina až do Sezimova Ústí, zde napojení na žlutou TZ, průjezd Táborem a po přejetí řeky odbočit na červenou TZ směr Týn nad Vltavou.

Charakter – 1. den:
naprostá rovina s nepatrným převýšením, přímo po břehu se jede zřídka, řeka je spíš na dohled, trasy mají většinou písčitý povrch, asfalt minimálně, z velké části mimo civilizaci. Vhodné pro MTB i pro krosová kola.

Charakter – 2. den:
za Veselím mírně zvlněný terén, ze Soběslavi do Tábora rovina, úzké pěšiny podél řeky, z Tábora místy velmi náročný terén, úzké pěšiny se stoupáními a sjezdy, kamenitý povrch, kořeny. Vhodné pouze pro MTB kola, pro krosová pouze z Veselí do Tábora.

Doporučené mapy:
ShoCart č. 38 – Táborsko, Dolní Lužnice, č. 40 – Českobudějovicko, Hluboká nad Vltavou, č. 41 – Třeboňsko, Horní Lužnice, č. 38 – Táborsko, Dolní Lužnice, č. 40 – Českobudějovicko, Hluboká nad Vltavou, č. 41 – Třeboňsko, Horní Lužnice (vše 1:50 000)

Ubytování:

Cykloservisy:

  • Třeboň: Mepo Melner Polák (www.jizdnikola.cz)
  • Veselí nad Lužnicí: RD Cycles (www.prodoli.cz)
  • Sezimovo Ústí: Cyklosport-K (tel. 381 263 333)
  • Bechyně: Opravna u Kollara (tel. 736 431 784)
  • Týn nad Vltavou: Cyklosport Otčenášek (www.cyklootcenasek.cz)

Turistické zajímavosti:

Fotogalerie

Jedna z více pískoven na začátku cesty, tentokrát nedaleko Nové Vsi nad Lužnicí
Jedna z více pískoven na začátku cesty, tentokrát nedaleko Nové Vsi nad Lužnicí

Cesta polem u rybníku Rožmberk
Cesta polem u rybníku Rožmberk

Stádlecký řetězový most
Stádlecký řetězový most

Turistická stezka nedaleko Bechyně
Turistická stezka nedaleko Bechyně

Hned první vede bohužel jen k řece, pokračovat zkoušíme nenápadnou pěšinou. Ta končí u močálu a nezbývá, než vzít kolo do ruky a po padlém stromu výkonem hodným provazolezce na druhou stranu (ale je to lepší než bláto v tretrách). Za stromem končí i stezka. Řeka ale hodně usnadňuje orientaci – stačí se k ní postavit zády a zhruba víme směr k cestě. Dále už se pohybujeme po okraji přírodní rezervace Meandry Lužnice (v oblasti mezi Majdalenou a Starou Hlínou), takže opět mimo řeku.

Na rozvodí se do Lužnice vlévá Železná stoka a kousek níž po proudu se z ní naopak odpojuje Nová řeka. Její rameno nás na chvíli odloučí od Lužnice, ale po přejetí Dlouhého mostu se vracíme zpět a o kousek dál přebrodíme Lužnici na druhý břeh. Povodně jsou zřetelné na každém metru, ale mosty i břehy jsou už z větší části opravené.

Po napojení na červenou TZ následuje krátký technický úsek zakončený lávkou a výjezdem na břeh rybníka. Odtud se výrazně připomíná Třeboňsko, je to jedna hráz za druhou. Ostatně – třeboňské pánvi je poplatný i profil dnešní části s minimálním výškovým převýšením. Spíš by se hodilo napsat nulovým. Uháníme po hrázích rybníků Nový vdovec a Ženich, napojujeme se na zelenou TZ a míříme po asfaltu směr Stará Hlína. Pokud pomineme městečka a osady na počátku putování (Suchdol, Klikov), je to po delší době šance na občerstvení, kterou okamžitě využíváme. Chlazený třeboňský Regent a k němu vynikající domácí závin jsou pohlazením, obsluha výborná, nelze než doporučit. Servis jsme nepotkali zatím žádný.

Čeká nás rybník Rožmberk, jímž Lužnice protéká. Jeho hráz je trochu jako Václavák, v sezoně je tu dost turistů, takže hráz vynecháváme a raději se rovnou napojujeme na červenou TZ vedoucí až do Veselí nad Lužnicí, konečné pro první den. Ta sice zpočátku vede dále od řeky (až jeden kilometr), nicméně je to jediná rozumná volba, pokud se nechcete trápit na asfaltu. A navíc velmi příjemná – polní cesty a ke konci úzké klikaté pěšinky, takové bikové labužírování – úplná rovina znamená lehkou a svižnou jízdu, při níž si všechny zatáčky vychutnáte. Jakmile se pěšina napojí k dráze vlaku, je to už jen kousek do Veselí.

Druhý den jsme na trasu nastoupili už v osm ráno – čekala nás podobná vzdálenost, ale terén měl být technicky náročnější. Tak ať je rezerva. Ještěže tak. Tenhle den jsme absolvovali nejkrásnější úsek. Se stoupajícím průtokem řeky se stupňovaly i naše zážitky.

Na trať jsme navázali ve Veselí na náměstí, na červené TZ. Ta hned mizí v terénu a dává aspoň trochu zapomenout na včerejší roviny. Je potřeba objet malou rozmáčenou nivu, takže nás značka vede lesem po úzké pěšině a pak se vrací na pole, na polní cestu. Je tu řidší značení, takže to chce při hledání cesty obezřetnost. Červenou je potřeba opustit v Dráchově těsně před mostem vedoucím přes Lužnici a pokračovat polňačkou. Snažili jsme se držet řeky, ale i přes delší sucha a vedra je kraj pole hodně rozmáčený, takže ještě dlouho opadávala kila bláta z kola. Soběslaví nás provedla žlutá značka, kterou se určitě vyplatí i za cenu půlkilometrové zajížďky dojet až na konec. Uprostřed lesa tu stojí keltský kostelík – měli jsme štěstí, že jsme zastihli dvojici s vypůjčenými klíči, takže jsme mohli nahlédnout i dovnitř. Běžně bývá zavřeno. Dál se dá pokračovat po levém i pravém břehu, obě cesty končí na silnici před Ovčínem a odtud nezbývá, než jet zhruba pět kilometrů po asfaltu. Zvolili jsme pravý břeh, zajímavější už jen přejezdem řeky po pěkném lanovém mostu. Po napojení na zelenou TZ se dostáváme do Roudné a hledáme památník TGM označený v mapě. Po marném hledání nás domorodá ženština odkazuje na shluk křovin obložený stavebním materiálem. Toť úcta k panu prezidentovi!

Za Roudnou počítáme s delším úsekem po silnici první třídy, ale nakonec zkoušíme ještě předtím sjet k řece a ejhle – po průjezdu chatovou oblastí stačí odbočit k pionýrskému táboru a od něj vede skvělá pěšina přímo po břehu řeky až do Sezimova Ústí. Tady je k výběru opět levý nebo pravý břeh. Volíme nejprve levý, ale pak měníme úmysl a pokračujeme do Tábora po pravém břehu – je zábavnější a méně zarostlý.

Po troše kultury ve městě jedeme k mostu přes Lužnici směr Bechyně. Hned po jeho přejezdu se červená TZ stáčí dolů po schodech – krásný bikový úsek, prudké schody v několika prudkých točkách vedou až k řece na nejkrásnější úsek celého výletu. Odtud je to asi 26 km do Bechyně stále po značce a stále v těsném kontaktu s řekou. A navíc – pěšina je úzká, na prvním úseku i s hladkým povrchem a v mírném sklonu. Valit si to lehce a rychle a vychutnávat si zatáčky, jedním slovem balzámek.

Po chvíli ale přituhuje, objevují se úseky s kameny a kořeny, sem tam lávka a hlavně se profil začíná houpat. Nejtěžší úsek začíná pod hradem Příběnice. Dveřmi do něj je lávka připevněná na skále ve dvou metrech nad hladinou. Po schůdkách nahoru, pak 50 metrů tlačit a po schůdkách dolů. A pak – převýšení se mění v rozsahu maximálně 20 metrů, ale nahoru i dolů je to po rozbité pěšině. Nahoru šlapat a k tomu dostatečná dávka techniky, dolů to samé (bez šlapání, samozřejmě). Zpocení vyjíždíme v údolíčku u rekreačního střediska Kaučuk. Dál už je cesta opět pohodovější, za zmínku stojí především stádlecký most. Osm kilometrů před Bechyní poprvé stoupáme výrazněji vzhůru, abychom si mohli vychutnat pohled do údolí řeky a následný sjezd. Bechyni můžete projet buď mimo červenou značku městem a napojit se na ni opět na spodním náměstí, nebo zvolit náročnější variantu po značce – ta vás na krátkém úseku nechá sklesat k vodě pak zase hned nahoru do města.

Z Bechyně zbývá k soutoku s Vltavou posledních 13 km v podobném duchu jako dosud. Pěšina podél vody je pouze víc lemována skalami a nechybí opět ani lávka na skále. Ke konci narážíme na stále živé následky povodní. Ve vnějších ohybech řeky si voda vzala původní cestu a navíc je vše poseto větvemi, vrstvou písku a vybavením chat, které voda propláchla. Asi kilometr víc nosíme než jedeme, ale proč ne. Dojezd po značce nás odklání dále od řeky, se kterou se potkáváme až v Týně.

Lužnice byla dokonalá. První část můžeme doporučit jako pohodové putování po naprosté rovině a většinou lesem a v okolí rybníků. Střední část patří především chatovým oblastem a úzkým pěšinkám těsně nad hladinou a závěr (z Tábora) se odehrává ve znamení techniky.




Fotogalerie