Úvod » Trasy » Novohradsko

Novohradsko

Skutečnost, nebo sen? I tak jsme se ptali sami sebe po projetí s předstihem naplánovaného okruhu v Novohradských horách. Tento výjezd jakoby měl v sobě zakletou neposkvrněnost dlouho izolovaného příhraničního sektoru, se srdcem tlukoucím v podobě chráněného živelného pralesa. Ekosystém podobný tomuto ovlivní svou nenadálou atmosférou každého příchozího.

Listy se líně napínají po chladivé noci, ranní rosa z nich odkapává na zem a pomalu se vypařuje z půdy vzhůru. Šumění se nám nese nad hlavami z tisíců stran, od každého stromu zdejší zeleně. Proces fotosyntézy je nastartován na plné obrátky. Takovéto uvítání můžete zažít na jižní cestě od Veveří, která se houpe v rytmických vlnách nahoru a dolů, v korunách zarůstá a nedovolí vám vidět na svůj konec. To snad i proto, aby vám za zatáčkou připravila nečekané pokračování. Stezka č. 1048 nazvaná Pamětí Novohradska nás vede počátečním úsekem opisujícím nejen tvar státní hranice, ale i souběžně tekoucího Veverského potoka.

Projíždíme územím pojmenovaným Vraní hnízdo až do obce Šejby, odkud se silnicí přesunujeme po části stezky Rožmberského dědictví k Dlouhé Stropnici. Zde zatáčíme vlevo k Pasekám a objevená polní cesta nás in tuitivně navádí k výstupu na zdánlivě nevýrazný kopec.

Detaily trasy a info o oblasti

Novohradsko

Délka okruhu:
50 km


obrázek: výškový profil trasy

Charakteristika:
příhraniční cesty vás povedou po středně náročném okruhu, dolinami i úbočími Novohradských hor

Turistické zajímavosti:
kamenná pyramida, dřevěná zvonice, Žofínský prales, vodopád Tereziina údolí

Servisy a cykloprodejny:
Nové Hrady, pan Jadlovský, tel. 386 362 256

Kdy vyrazit:
celoročně přístupná trasa s možností letního posezení na lavicích vyhlídky u kamenné pyramidy

Restaurace a ubytování:
Novohradská hospoda, tel. 386 362 172, ubytování Český dům, Česká 79, tel. 386 362 195

Fotogalerie

Pod Kraví horou
Pod Kraví horou

Zvonice na vyhlídce
Zvonice na vyhlídce

Farní kostel Horní Stropnic
Farní kostel Horní Stropnic

Expozice fotografií z Afriky
Expozice fotografií z Afriky

Alej vytvořená z obou stran mladými stromky nás přivádí za mírného větru ke kamenné pyramidě. Ve zdejší lokalitě je možno nalézt více těchto výtvorů, které v mnoha lidech probudí různorodé fantastické představy. A tak nejeden z objevitelů prazvláštních útvarů nalézá skrytý smysl v umístění jednotlivých exemplářů do pomyslných přímek či jedinečných obrazců. Domněnky ponechejme odvážným zastáncům teorií a podívejme se na tento pomník lidské tvořivosti realistickýma očima. Skládá se ze tří kamenných bloků posazených na sebe přímo u kraje úbočí klesající louky. Tolik jeden za všechny, v tomto případě zachován absolutně neporušený.

Po prohlídce kontrastní kamenné věže vyjíždíme na úroveň zelené plotny vrchu. V tomto mezipatře stoupání vzhůru se pro nás zastavuje čas a sen se mění ve skutečnost. Klidné poryvy větru kývají provazem zdejší pozoruhodně vystavěné dřevěné zvonice, jež zní ozvěnou do kraje. Nevěříme svým vlastním očím, když na zlomu plotny spatřujeme bílé lavice postavené vedle sebe do půlkruhu. Tato netradiční vyhlídka skýtá relaxaci v pozorování dalekého výhledu a v těsném sousedství umístěný hřebčín nám umožňuje přiblížit se na dosah k místním koním. Čekají tu jen na nás a pofrkáváním dávají najevo svůj souhlas s naší přítomností. Promlouvají k nám. Vítejte, bikeři, v našem panenském světě.

Ohradu opouštíme směrem do kopce, kde po pár desítkách metrů odbočujeme ke krátké návštěvě dřevěné zakryté stodoly. Cedulka nesoucí název Africká výstava fotografií plně vystihuje zaměření této expozice. Procházíme atriem prostorné dřevěné stavby, abychom si zároveň prohlédli snímky pořízené kdesi v hloubi afrického kontinentu. Několik párů dětských očí na nás zírá z obrazů a kontrast života černochů se nám usidluje v paměti. Opět snový zážitek v nás probouzí touhu popřemýšlet. Vhazujeme drobné mince do kasičky jako symbolické vstupné a stoupáme lesem vzhůru. Zde již je temno a předchozí prosluněné území navazuje až v Dobré Vodě. V těsném sousedství projíždíme Hojnou Vodou, kde na chvíli posedíme u hostince Pod kaštany. Nad námi se tyčí Kraví hora (952 m n. m.), jež svým zalesněným temenem ční k výšinám jako ochránce této lokality. Cyklotrasa č. 1187 nás dále provádí přes Staré Hutě kolem Mlýnského Vrchu (829 m n. m.) a přes podmáčenou půdu Starého Holandu dosahujeme Černého údolí.

Cesta prořezávající lesy jako přímočará tepna k srdci Novohradských hor nás pomalu směruje ke svému ukrytému pohonu. Vsadili bychom i své rezervní duše, že s přibývajícími metry slyšíme tlumený tlukot centrální zalesněné plochy. Dosahujeme Žofínu a odtud je to jen kousek k cestě přímo před brány toho nejčistšího zachovaného přírodního celku. Oplocený Žofínský prales je zde stojící živoucí vzpomínkou na bývalou slávu jedinečných českých lesů. Augustin Langeval Buquoy, zakladatel a realizátor tohoto chráněného území, nám poskytl šanci nalézt takto uzavřený zelený ostrov jako rezervaci, která vypovídá mnoho o původním zastoupení jednotlivých dřevin a o vývoji lesních společenstev. Víme, že samotný prales je nepřístupný veřejnosti, ale ani v nejmenším nás nemožnost vstupu nermoutí. Je to určitou nutnou daní pro zachování tohoto čistého prostředí pro další generace.

Huťský potok přejíždíme přes lávku a smyčkou v lesích se potýkáme s léčkami vrstevnic a jemně zvrásněného území. Pofukující vánek zbloudilý nad povrch cesty nás odnáší dále a pomyslný tlukot se pomalu vytrácí z našich uší. Tepoucí srdce, zachovávající si svou nepřístupnost, se nám ztrácí z dosahu. Opět vyjíždíme v Černém údolí, abychom si uvědomili, že v současnosti již není tak temné jako v minulých dobách, kdy zajisté získalo díky okolním porostům své jméno. Uhýbáme vlevo a začínáme svaly nutit k vyššímu výkonu. Fascinováni jednoduchostí jízdy a snadným roztočením převodů si to valíme vpřed, střídajíc jeden druhého na špici dvouhlavého pelotonu. Začíná nás pohánět i nastolená soutěživost, kdy se mysl zatemní a jedno je jezdci, že sil začíná rychleji ubývat. Horní Stropnice brzdí naše spontánní závodění a pomyslný finiš nemá vítěze. To jen krajina se na nás usmívá dalším úsekem v podobě soustavy rybníčků pomrkávajících odrazem slunce. Míjíme vstup do Tereziina údolí, které svou naučnou stezkou dá návštěvníkovi nahlédnout do různorodé kuchařky rostlinné říše a jako bonus přidá možnost spatřit uměle vytvořený vodopád dosahující výšky sedmnácti metrů.

Čtvrť Nových Hradů nás opět navrací do reality. Civilizace zastoupená zástavbou nás vyvádí ke spojnici do Veverského kempu. Zde v sobě necháváme doznít zážitky s jednomyslným závěrem. Nádhera!

Tip na druhý den

Mezi rybníky Písař a Bastovec brzy dojedeme po modré značce vedoucí na sever od Nových Hradů k jižnímu rozcestí u Petříkova. Odbočením vlevo se opět můžeme vynadívat na vodní plochy, které nás opustí v půli cesty do Olešnice. Jen menší rybníčky se nám připomenou v Bukvicích na cestě do Trhových Svinů. Červená značka vedoucí přímo na jih nás zastaví ve Slavči a za Dobrkovskou Lhotkou zatočíme vpravo na zelenou. Za Besednicemi, u Malče, odbočíme vlevo, abychom po ujetí dvou kilometrů po cyklotrase č. 1018 opět nalezli zelenou. Važme si jí, provede nás přírodní parkem Soběnovské vrchoviny. Po zdolání nejvyšší hory této lokality (Kohout, 869 m n. m.) na nás čeká žlutá značka a následující průjezd Klením, Kondračí či Klažaby. V Žumberku je na co se dívat (lidová architektura, hrad, muzeum) a podél břehu Žárského rybníku uzavřeme okruh s kontem 60 km.

Text a foto: Vít Pazderka