Úvod » Trasy » Krušné hory – západ

Krušné hory – západ

Máte rádi ticho? Nemyslím to umělé v paneláku za plastovými okny, ale klid lesa, přírody. Patří k němu ničím nerušený zpěv ptáků, zurčení potůčku, svistot větví ve větru a s tím spojená všudypřítomná pohoda. Já ho rozhodně mám rád a i proto jsem v půlce září s úlevou opustil, alespoň dočasně, ruch velkoměsta a zamířil na západ do Krušných hor.

Jako výchozí bod trasy jsme zvolili obec Nejdek, ležící asi 17 km od Karlových Varů. Lze se sem poměrně snadno dostat i s kolem vlakem právě z Varů. My jsme zvolili motorového oře a dopravili se až na parkoviště u kostela. Nedaleko něj se nachází rozcestník turistických cest. Vybrali jsme žlutou turistickou značku (TZ) a vydali se po jejích stopách vzhůru do kopců.

Hned na začátku stoupání jsme minuli krásnou románskou věž se vzácným renesančním zvonem z roku 1579. Za ní se cesta stočila doleva a její povrch se postupně změnil z asfaltu na štěrk. Pozvolna jsme stoupali stále vzhůru, po chvíli narazili na silnici a zase ji záhy opustili, až nás cesta zavedla opět do lesa. Dosáhli jsme rozcestí Pod Jedlovcem, od něhož značka vedla po rovině a poté z kopce. Užívali jsme si hravé lesní cesty a občas na klidnějším úseku pohlédli doprava, kde se otevíraly výhledy na kopce pokryté hustými lesy.

Detaily trasy a info o oblasti

Krušné hory – západ

Délka okruhu:
67 km


obrázek: výškový profil trasy

Charakteristika:
technicky nijak extrémně náročný okruh s velkým podílem širších lesních cest a několika technickými sjezdy. Profil je značně zvlněný, takže celková fyzická náročnost je lehce vyšší.

Mapa:
ShoCart č. 6 – Krušné Hory, Klínovec, Jáchymov (1:50 000), atlas ShoCart, listy č. 74, 75, 109, 110 (1: 50 000)

Turistické informace:
Nejdek – románská věž, kostel sv. Martina (1756), Kraslice – tradiční výroba hudebních nástrojů, rozhledna na Olověném vrchu, výhled na Špičáku, památník obětem 2. světové války nedaleko Přebuzi, rozhledna na Tisovském vrchu.

Servisy a cykloprodejny:
Cyklo – Ivo Michora, Kraslice (tel. 777 683 713), Theo Sport, Karlovy Vary (tel. 353 568 041).

Kdy vyrazit:
vzhledem k malému turistickému ruchu prakticky kdykoliv během sezony, ale pozor – zima zde začíná trochu dříve než v nížinách a jaro zase o trochu později.

Ubytování:
Hotel Pošta, Nejdek (tel. 777 757 798), Pension Petra, Nejdek – Lesík (www.aa.cz/petra, tel. 353 562 976, 602 875 962), Chata Vysoká Jedle, Nejdek – Bernov, (www.nasehory.cz/…/vysokajedle, tel. 605 148 824).

Restaurace a kavárny:
Kraslice – Restaurace Severka, Olověný vrch – turistická chata a restaurace, Nové Hamry – hotel Swarz.

Fotogalerie

Pod Šibeničním vrchem
Pod Šibeničním vrchem

Studánka u rozcestí Jižně Špičáku
Studánka u rozcestí Jižně Špičáku

Rozhledna na Olověném vrchu
Rozhledna na Olověném vrchu

Výhled ze Špičáku
Výhled ze Špičáku

Skotačivý sjezdík byl brzy vystřídán opět stoupáním. To vedlo zpočátku po širší štěrkové cestě a později po téměř nepoužívané lesní pěšině. Po chvíli námahy se ale cesta opět zlomila dolů a my uháněli hlubokým tichým lesem stále dál. Brzy jsme narazili na lesní asfaltku, která nás dovedla až do Liščího údolí, kde jsou na obou stranách cesty vidět zajímavé skalní útvary jakoby poházené v lese. Z Liščího údolí nás odvedla mírně stoupající zpevněná cesta. Ocitli jsme se na úžasném paloučku, kde jsme si dali malou svačinu a užívali si ticha lesa a slunečních paprsků, které prohřívaly naše těla.

Nabiti novou energií jsme pokračovali a po krátkém sjezdu dorazili na silnici. Zde je třeba pozorně sledovat značku (stále žlutá), která brzy ze silnice uhýbá a přes malý mostek nás převedla na druhou stranu potoka. Zarostlá lesní cesta se zanedlouho napojila na lesní asfaltku se zvlněným profilem. Dalším význačným bodem naší trasy bylo rozcestí Jižně Špičáku s malým altánkem a studánkou. Neodolal jsem a osvěžil se čistou přírodní vodou z hrnečku připraveného pro žíznivé poutníky. Z tohoto rozcestí, které jsme toho dne navštívili ještě jednou, jsme pokračovali stále po žluté značce přes Bukový vrch a další dva menší kopce. V tempu jsme minuli bývalou Novou ves (jako z několika dalších „bývalých“ v této oblasti z ní už zbyly jen ruiny) a uháněli stále směrem na Kraslice. Cesta se postupně sklonila dolů a my rychle klesali po asfaltové cestě. Na rozcestí, kde značka opouštěla silničku, jsme zpozorněli a snažili se najít skalní výhled zmíněný na ukazatelích. Jde naštěstí snadno odhalit podle skal. Poskytl nám nádherný výhled severozápadním směrem. Čistotu místního panoramatu vyplněného z větší části hlubokými lesy a zelenými loukami narušilo jen panelové sídliště vzdáleného německého Klingenthalu.

O kousek níže je další místo se skálou a výhledem do kraje, které jsme si jen letmo prohlédli a pokračovali v „sestupu“. Na vzhledu následující cesty se do značné míry podepsala těžká lesní technika. Značka ale brzy opustila oranici a po úzké, značně zarostlé pěšině nás přivedla až do Kraslic. Tato obec je známá svou tradiční výrobou hudebních nástrojů. Například housle se zde vyrábí od 17. století a dechové nástroje následovaly o sto let později. My jsme si tu doplnili zásoby vody a vydali se zdolat další vrch, tentokrát Olověný neboli německy Bleiberg. Na jeho vrchol nás dovedla modrá značka doprovázená naučnou stezkou „Stopami horníků“. Na Bleibergu stojí již od roku 1933 turistická chata s restaurací a 16 metrů vysokou vyhlídkovou věží. Je zde také několik vleků a průseky sjezdovek je dole pod kopcem vidět obec Bublava.

Po krátkém odpočinku jsme pokračovali dále po modré dolů, kousek po sjezdovce až na silnici. Zde jsme se napojili na červenou TZ odbočili doprava ze silnice a krásným hravým sjezdem se spoustou kořenů sjeli do údolí Rájeckého potoka. Značka dále pokračovala tímto údolím vzhůru proti proudu potoka po silnici. Přibližně po dvou a půl kilometrech se doprava odpojuje zelená TZ směrem na Špičák a stoupá značným sklonem po zpevněné cestě až na rozcestí Jižně Špičáku! Ano, skutečně je to stejné rozcestí s altánkem a studánkou, kde jsme dnes již byli. Tentokrát jsme pokračovali po zelené zdolat poslední výškové metry k vrcholu. Od rozcestí již vede značka po nezpevněné lesní cestě a sklon je menší. Až poslední metry k vrcholu vedou po příkré kořenité cestě, kterou pokoří v sedle jen technicky zkušení jezdci. Vynaložená námaha ale stojí za to. Na skalnatém vrcholu je postaven dřevěný přístřešek s fantastickým výhledem do kraje. Je zde takový klid a ticho, že jsme se museli hodně přemlouvat k opuštění tohoto místa.

Sjezd zpět na cestu je skutečnou lahůdkou, i když poměrně krátkou. Zelená značka se dále jen líně vlnila, až jsme dosáhli okraje obce Přebuz, kde se již v 16. století těžil cín. Od Přebuzi jsme sjeli kousek po silnici k bývalé osadě Rolava. Odsud se vine značka přes krásnou louku s pasoucími se kravami směrem k lesu, kde zelená končí a otěže navigace přebírá červená TZ.

Dále jsme měli v plánu pokračovat po červené vpravo, avšak ještě předtím jsme se vydali kousek na opačnou stranu podívat se na pomník připomínající smrt pěti obětí nedalekého zajateckého tábora z druhé světové války. Svůj život zde ukončilo mnohem více lidí, avšak jejich jména se zřejmě již nikdy nedozvíme. Zajatecký tábor Sauersac na těžbu a zpracování cínové rudy zde provozovali Němci v letech 1940–1945. Pracovali tu váleční zajatci ze Sovětského svazu a Francie, ale také mnoho totálně nasazených dalších národností. Poté jsme pokračovali po červené směr Horní Blatná. Širší lesní cesta s příjemným pohodovým profilem nás provedla přes Jelení vrch až do údolí Slatinného potoku na silnici. Závěrečný technický sjezdík byl příjemným zpestřením po delších rovinatých úsecích. U potoka značka křižuje silnici a mizí v protějším kopci, my ji zde ale opustili a vydali se doprava po silnici směrem na Nové Hamry. Tato obec získala svůj název od vodních hamrů, kterých zde v minulosti byl větší počet.

Na cestě z Hamrů zpět do Nejdku nás čekal už jen jeden kopec. Z náměstíčka jsme vyjeli k nádraží a dále po žluté stoupali po širší cestě směrem na Tisovský vrch. Vzhledem k pozdní hodině a celkové únavě jsme pro tento den oželeli návštěvu rozhledny na vrcholu a pokračovali po silničce až na rozcestí se zelenou TZ. Přejeli jsme loučku, starý kamenný most nad železniční tratí a technicky hravým sjezdem dosáhli silnice, po pár stovkách metrů se vrátili do terénu a krásným sjezdem po úbočí kopce završili skvěle proježděný den.

Tip na druhý den

Možností, kam vyrazit další dny, je velice mnoho. Mám ale jeden zajímavý tip na trasu vedoucí částečně Německem. Z Nejdku se jede po zelené TZ směrem na Tisovský vrch až do Horní Blatné. Zde se napojíte na žlutou TZ a okolo Blatenského vrchu sjedete do Potůček, kde je přechod pro pěší. V Johanngeorgen­stadtu je třeba najít nádraží a od něj pokračuje zelená TZ po tzv. Anton Günter Weg až do obce Rittersgrun. Odsud vede červená a posléze modrá až na hraniční přechod Boží Dar (poslední úsek vede po silnici). Již na našem území se odbočí doleva do kopce a po silnici vyjede až na Klínovec. Z něj vede pěkný sjezd po červené, která vás zavede až do Horní Blatné, dále po žluté přes Pernink do Nových Hamrů, nebo lze jet opět okolo Tisovského vrchu a sjet po modré do Nejdku. Délka je přibližně 70 km.




Připravil: Štěpán Hájíček
Foto: Štěpán Hájíček