Krušné hory

14.8.2023

Za následující slova mě asi domorodí Krušnohořané nebudou mít příliš v lásce, ale donedávna jsem si Krušné hory spojoval se vším možným jen ne s krásnými přírodními scenériemi. Vždy se mi vybavovaly spíše kouřící komíny, rozsáhlé depresivní uhelné pánve či šedá, zpola zpustošená města. A samozřejmě také umírající stromy. Když nás náš čtenář František Tetiva pozval do svého bikového revíru, netušil jsem, jak moc se mé předsudky mýlily.

Tento díl Domácího bikového revíru je dalším z těch, kdy jsme využili pozvání čtenářů na jejich oblíbenou trasu. Co může být větší zárukou skvělého výběru stezek než právě domorodý biker!

Když jsme autem projížděli smogem zalitým Chomutovem, nebylo to zrovna optimistické. Avšak kousek nad městem, po odbočení z hlavního tahu, se jako mávnutím kouzelného proutku začalo vše rýsovat v úplně jiných barvách. Opar zůstal hluboko pod námi a nám se naskytl pohled, který si v ničem nezadá třeba se Šumavou nebo Krkonošemi. Chalupy rozeseté po stráních, po nějaké průmyslové činnosti ani památky a zeleně tolik, že by se dala krájet.

Detaily trasy a info o oblasti

Krušné hory

Délka okruhu: 55 km

obrázek: výškový profil trasy

Charakteristika: kopcovitý, ale nenáročný terén sjízdný i pro krosová kola

Mapa: Shocart č. 7 – Krušné hory-Chomutovsko, turistický atlas Shocart, str. 78, 77, vše 1:50 000

Turistické zajímavosti: rozhledna Fichtelberg, Klínovec, letecké muzeum a bývalá vápenka v Kovářské

Servisy a cykloprodejny: nejbližší – Jízdní kola Hnízdil, Kadaň, tel. 474 345 111, Kola Dvořák, Chomutov, tel. 474 625 555

Kdy vyrazit: vzhledem k horské poloze nejlépe od pozdnějšího jara do podzimu

Ubytování: penzion Bednář, Boženy Němcové 1033/7, Vejprty, tel. 602 453 949, 474 386 267

Restaurace: Lanová dráha Klínovec

Fotogalerie

Sjezd k Božímu Daru Sjezd k Božímu Daru

Zbytky uhelné kolny v Kovářské Zbytky uhelné kolny v Kovářské

Panorama Fichtelberg Panorama Fichtelberg

Jeden ze skokanských můstků v Oberwiesenthalu Jeden ze skokanských můstků v Oberwiesenthalu

Ve stoupání na Fichtelberg Ve stoupání na Fichtelberg

František nás pozval do místa svého bydliště, do Vejprt, kde také startujeme tento trail. Ještě než vyjedeme, nemůžeme odmítnout pozvání Františkovy maminky na výborné vdolky a kávu. Po brzkém ranním vstávání a dlouhém motorizovaném přesunu je to dokonalá vzpruha. Oblékáme se a vyrážíme. Vejprty jsou hraničním městem, a tak využíváme zdejší přechod do Německa. František s celníky přátelsky konverzuje, ovšem ten z „druhé strany“, tvářící se jako Simír z Kobry 11, nekompromisně proklepává Edův občanský průkaz a hláška, že v batohu na zádech veze dvě kila heroinu, mu vůbec nepřipadá vtipná. Přitom česky prý rozumí docela dobře.

Po překročení celnice se ihned ocitáme ve městečku Bärenstein, které by se také dalo označit za volné pokračování Vejprt. Chvíli stoupáme po silnici, ale pod parkovištěm odbočujeme vlevo na cestu značenou zelenou a posléze modrou turistickou značkou (TZ). Barevné značení však zhruba po jednom kilometru na chvíli opustíme a lesní cestou přijíždíme k údolní přehradě Cranzahl, která zde byla vybudována nedlouho po vzniku NDR za účelem zásobárny pitné vody pro okolní města. K tomuto účelu slouží dodnes. Přehradu objíždíme zprava po hrázi (zelená TZ) a v místě, kde se připojuje modrá TZ, odbočujeme prudce doprava a funíme loukou do kopce, abychom posléze sjeli do městečka Neudorf a po jeho kraji po zelené TZ pokračovali po silnici k železničnímu přejezdu.

Měli jsme štěstí, že jsme zde potkali historický vlak, který tu občas jezdí jako atrakce pro turisty. Po zvednutí závor odbočujeme kousek za nimi vpravo a po modré TZ jedeme až do Oberwiesenthalu. Jedná se o šotolinovou lesní cestu vedoucí z větší části do kopce. Do pořádného kopce. Ale z Františkova lišáckého úsměvu dedukuji, že toto zdaleka ještě není ten dnešní „správný“ kopec. Oberwiesenthal je známé zimní středisko proslavené hlavně skoky na lyžích. Co na tom, že je ještě léto, nasadí se umělý povrch a skáče se dál, tedy i dnes! Všichni se shodujeme, že nahoru na věž za účelem skoku by nás nikdo nedostal ani za nic.

Od můstku se pak kousek vracíme zpět po silnici pod lanovku a začínáme stoupat na horu Fichtelberg. Zpočátku příjemně, s krásnými výhledy na město pod námi, avšak poslední metry jsou opravdu výživné. Bez přehánění je zdoláváme jen s vypětím všech sil a za povzbuzování okolních turistů. Nebýt jich, tak kola asi všichni tlačíme, ale takovou ostudu si nikdo nemůže dovolit. Nahoře jsme odměněni nádhernými panoramaty.

Obdivujeme Čechy i Německo. Připadám si, jako bych od souseda koukal do vlastní zahrady, nezvyklý to pohled na známou věc. Vůbec je to celé zvláštní, turisté jsou tu k cyklistům milí a přátelští, nikde se neválí žádné odpadky, a i nepříliš honosné domy mají uklizenou a pokosenou zahradu. Vše je upraveno, radost se dívat. A přitom jsme doslova jen pár metrů za hranicí.

Z Fichtelbergu také vyhlížíme další dnešní výzvu – Klínovec. Na ten se dostáváme nejdříve sjezdem do Božího Daru a odtud pak po silnici pod vrchol. Na něm si dopřáváme oběd v příjemné hospůdce s příznačným názvem Lanová dráha Klínovec. Sice se na ní v nedávné době podepsal rozsáhlý požár, vaří tu však výborně. Pohled na další stavby na samém vrcholu Klínovce, konkrétně na rozhlednu a restauraci, je více než žalostný. Vše je v troskách a uzavřeno, jen vítr profukující skrze zabedněná okna jakoby nám chtěl vyprávět příběh o zlaté éře tohoto kdysi honosného a turisty často navštěvovaného zařízení. Údajně má vše projít kompletní rekonstrukcí.

Stáčíme kola zpět po silnici směrem dolů a asi po kilometru u odpočívadla zahýbáme ostře vpravo na šotolinovou cestu vedoucí po vrstevnici. U hotelu Lesní zámeček překřížíme hlavní silnici a obloukem pokračujeme lesní cestou až na rozcestník Loučná. Odtud jedeme po silnici s nulovým provozem k odbočce na další lesní cestu označenou jako Vysoká Seč a po ní až k zřícenině bývalé vápenky. Vápenný dolomit se tu těžil od první poloviny 19. století až do let 1923–24. Dnes je to chráněná památka technického významu, bohužel zčásti již rozebraná. Napojujeme se zde také na zelenou TZ, po které přijíždíme do obce Kovářská. Hned zkraje vesnice zaregistrujeme zvláštně vyhlížející zbytek budovy, připomínající zříceninu nějakého zámku. Jedná se ale o pozůstatky uhelné kolny, která patřila k již zcela zbořené vysoké peci na tavení železa. Kromě vápence se zde a v okolí totiž těžila také železná ruda. V Kovářské se zpracovávala od roku 1595, kdy zde Lobkovicové postavili jednu z prvních skutečně vysokých pecí v Čechách. Toto torzo však pochází z roku okolo 1800, kdy zpracování rudy měla „pod palcem“ Gabriela z rodu Buquoyů. V Kovářské stojí za návštěvu také muzeum věnované letecké bitvě nad Krušnohořím. Mezi exponáty je možné shlédnout části sestřelených letadel, historické fotografie nebo pilotní uniformy. Otevřeno je však pouze v sobotu (nebo po domluvě, více na www.kovarska.cz).

Pokračujeme po silnici až za obec a dále vlevo ještě asi tři kilometry. Poté kousek před Vejprty odbočujeme ostře vpravo na lesní cestu a tou, s výjimkou několika málo metrů asfaltové silnice, dojíždíme obloukem krajem města až k místu ranního startu. Plni dojmů se přes zašedlý Chomutov vracíme směrem k domovu a já jsem nucen zcela změnit na tento kraj svůj názor, za což Frantovi tímto ještě jednou děkuji.

Tip na druhý den

Z Vejprt směrem do Černého Potoka, odtud na přehradu Přísečnice, přes hráz směrem k Hoře Svatého Šebestiána, dále Kálek, Načetín, přehrada Kamenička a zpět na Křímov a Výsluní. Poté lesem objet z druhé strany Přísečnici a zpět do Vejprt. Délka tohoto okruhu je zhruba 50 km.

Připravil: André Vebr Foto: André Vebr

Menu