Úvod » Trasy » Chřiby

Chřiby

Studené paprsky slunce občas prorazí příkrov stínu pod vysokými listnáči, jejichž koruny šumí v chladném větříku kdesi nad hlavou. Úzká pěšina vyšlapaná kdo ví kým či čím prochází mazlavým jílem a mizí v kapradinách sklánějících se pod kapkami odeznělého deště. Nad zbytky prastarých pohřebních mohyl se cosi zatřepotá, o kus dál rozkýve vítr kříže zasazené u sotva se rýsujících základů bývalého chrámu… Nikde se neozve hlásek a cestovatel maně hledí, kdy se zpod kapradí vynoří první hobit…

Bohužel bajkové trejly kolem Hobitína ještě najeté nemáme, ale Frodo Pytlík už prý cosi připravuje. My ale využili volna, které se naskytlo hned potom, co podzim rychle uťal vládu letošního léta, které tak podivně začalo, aby se nakonec vyjasnilo a trvalo nezvykle dlouho. Na konci září jsme vyrazili do Chřibů – pohoří, kde prý před staletími ukončili svůj dlouhý čundr bratři ze Soluně a naznali, že by pro změnu mohli mezi barbary šířit křesťanství, aby se tito mohli vraždit i pro vyšší ideály a ne jen pro mrzkou obživu. Díky tomu je tohle celkem malé území doslova protkané body, kde se prolíná historie – křesťanská se staroslovanskou, ta zase s keltskou nebo i jinou. Jen ta bajková tu ještě není napsaná. Proto jsme tady.

Za základnu jsme vhodně zvolili v obci Modrá u Velehradu Mysliveckou hospodu. Do kopců je to kousek, a když nevyjde počasí, jsou v dosahu i historické památky. I přímo v obci, na jejímž okraji se nachází významná archeologická lokalita – národní kulturní památka se základy velkomoravského kostela z 9. století s replikou někdejší stavby.

Detaily trasy a info o oblasti

Chřiby

Délka okruhu:
65 km


obrázek: výškový profil trasy

Charakteristika:
z větší části nezpevněné cesty, střídá se zde vše, od asfaltu po technické sjezdy i výjezdy, místy obtížněji sjízdné po dešti.

Mapa:
Cyklo SHOCart č. 151 – Chřiby, 1:75 000, SHOCart č. 63 – Slovácko, Chřiby, 1:50 000

Turistické informace:
hrad Buchlov, zříceniny hradů Cimburk a Střílecký hrad, zámek Buchlovice, rozhledny Brdo a Modrá, Archeoskanzen Modrá, Sv. Kliment, Sv. Barbora, Kazatelna, klášter Velehrad.

Servisy a cykloprodejny:
Uherské Hradiště.

Kdy vyrazit:
lepší je zvolit sušší počasí, po vydatném dešti jsou některé cesty téměř nesjízdné.

Ubytování:
Myslivecká Hospoda, Modrá.

Restaurace a kavárny:
Ranč Kostelany, Bunč, Bistro u Toma, Hotel U Velehradu, Hospoda Pod Skalou.

Fotogalerie

Kopce jsou zde většinou zalesněné vzrostlými duby a buky – pro toho, kdo je odkojen porostem smrků jako já, to opravdu evokuje vzpomínky na Středozem a Hobity. Z Modré přejíždíme do Velehradu, který s tím Velehradem od výše zmíněných Cyrila a Metoděje nemá moc společného, a napojujeme se na červenou značku. Za obcí začínáme konečně stoupat přes pole, bohužel o kus výš dobrý zemědělec rozoral cestu a v kombinaci s mokrým podložím to znamená občas i šlapat po svých.

Odměnou je lesní cesta, která nás vede mezi věkovitými listnáči, jejichž kmeny sahají snad až do nebes. Houpeme se v zatáčkách a užíváme si rychlosti na liduprázdné cestě. Nad Chabaněmi vyjedeme z lesa a pokračujeme po asfaltu přes obec nejdříve prudce dolů, pak zákonitě nahoru až k obří sekvoji, která stojí za zhlédnutí. Od sekvoje vede značka opět do lesa, kde následuje lahůdkový sjezd lesní cestou s mnoha zatáčkami. Letci ať raději přibrzdí, pokud chtějí vidět Břesteckou skálu – odbočka vpravo, závěr nesjízdný. Pro Sáru dnes dokonce oběma směry – nahoru tlačí, dolů pro změnu letí – přes řídítka. Naštěstí bez následků pro ni, kolo i okolní přírodu. Pod skalou můžete využít příjemné hospůdky, ale pozor, hned za ní čeká hodně prudký kopec, objednejte raději přiměřenou porci pokrmu. Jílovitý podklad po předchozích deštích dal zabrat. Závěrečný prudký výjezd nás dovede až na hrad Buchlov. Paní ve vrátnici rozhodně nebyla bike friendly (kola do hradu nesmí), a tak místo prohlídky odjíždíme do dalšího údolí. Pod kopcem pozor, je třeba překonat velmi frekventovanou silnici přes Buchlovské kopce.

Za silnicí vede červená většinou po rozbitém asfaltu, místy jsme ale rádi, protože stoupání jsou opravdu výživná. Cesta míjí romantická místa: Hroby, Ocásek, Pod Ocáskem a Kazatelnu, u které změníme barvu na zelenou. Doporučuji ale Kazatelnu, zajímavý, částečně opracovaný skalní útvar navštívit, je to kousek. Cesta po zelené k Svatému Klimentu je opět bajkerský zákusek – klikatí se dolů, občas zaříznutá do terénu, a její svahy vybízí v zatáčkách k využití efektního náklonu. Paprsky slunce prochází korunami stromů vysoko nad námi a vytváří hravé stíny skotačící po kořenech jak hejno elfů. Sv. Kliment, kdysi slovanské hradiště, tvoří základy kostela z 9. století, snad působiště Cyrila a Metoděje. Od něj pokračujeme po žluté značce, což po mokrých dnech opět znamená občasné tlačení kol. Rychle odtud, zatáhlo se a les je zde temnější, zarostlejší. Najednou je chladno, pošmourno, že by byl nablízku Mordor? Ale cesta je jinak pěkná a vyvede nás až na křižovatku, odkud si zajedeme po odbočce (zelená tvarová) k zřícenině Cimburk. Zrovna se pracuje na její opravě. K zřícenině jsme jeli kupodivu z kopce, a tak teď při odjezdu (opět po zelené) musíme do kopce. Podivný hrad.

Za studánkou U Mísy se cesta změní v stezku klesající rychle do údolí. Kličkujeme mezi stromy, dáváme pozor na bláto či navlhlé úseky a užíváme si do zásoby. Od silnice totiž vede zelená bohužel po lesní asfaltce až k Zelenému obrázku (žádný impresionismus, jen běžná křesťanská ikona). Na modré značce je odbočka k další zřícenině – Stříleckému hradu, a Ctiradův dub. Také pěkný rychlý sjezd k hlavní silnici. Dávejte zde dobrý pozor při jejím přejezdu! Modrá pokračuje i za silnicí a vede mírně nahoru po široké cestě až k Vlčáku. Je tu krásně. Širší lesní cesta nás vede dál po hlavním hřebeni Chřibů směrem k jejich nejvyššímu vrcholu – Brdu. Na něm je i nová kamenná rozhledna, bohužel otevřená až 28.10. 2004, tedy až poté, co jsme ji dobyli my. Po červené odjíždíme na Bunč. Značka ale náhle odbočí z široké cesty a opět jedeme technickým úsekem, což se nám líbí. Na Bunči je jednak další možnost občerstvení, a pak také křižovatka cest. Držíme se dál červené, nejdříve kus po silnici, pak klesající stezkou lesem. Tvarová značka nás zavede na krátký výlet k vyhlídce na skalním útvaru Komínky. Chvíli odpočíváme na skalisku, hledíme do okolí, povětšinou ovšem jen do korun vzrostlých listnáčů.

Lesem a loukami nad údolím se červená vine terénem dál pod Kozinec. Turistické značky tady sice moc neodpovídají mapám, ale žádná Moria není v dohledu. Po modré značce rychle ztrácíme výškové metry až do Jankovic. Každý dobrý skutek si zaslouží potrestat, a tak po rychlém sjezdu zase nahoru, až nás modrá značka lesem dovede ke Královu Stolu, prastarému to šutru zmiňovanému už za Přemysla Otakara. Můžete si přečíst, jak se zde vzal – snad je to keltská observatoř, možná taky ne. Já si myslím, že jej zde nachystal Jára Cimrman – všechno je to tak asi stejně dokazatelné. Modrá mizí za kamenem do lesa hodně technickým úsekem. Klesneme opět do dalšího údolí a naše cesta pomalu končí. Z údolí se vydrápeme do posledního kopce, po levici láká k návštěvě nová rozhledna Modrá. Trochu nezvykle neumístěná na vrcholu kopce. Od ní je to už zpět do stejnojmenné vesnice jen pár desítek metrů po asfaltu.

Do Modré tedy po modré. Zbývá jen zhodnotit dnešní podařený trejl, v ideálním případě u dobrého oběda. A co když dole v hospůdce sedí v oblaku kouře zahalený Aragon?

Tip na druhý den

Po cykloznačce Jalubí, silnicí do Traplice a na zelenou, po zelené ke Kozinci, odbočit na modrou, po ní na Budačinu. Lesem k odbočce na tvarovou značku a k prastarým Slovanským Mohylám. Zpět na modrou a po cyklotrase Ranč Kostelány. Cyklotrasa č. 473, dále po žluté a na červenou, po této značce až na Bunč. Z Bunče po modré značce sjezdem přes Salaš do Velehradu a Modré.




Připravil: Daniel Kovářík
Foto: Sára Čermáková a autor

Fotogalerie